6 C 183/2020

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 32 709 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 709 Kč od 14. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 27 263,50 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 31. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 32 709 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dnes [název společnosti] [anonymizováno] [obec] spol. s r. o.) a žalovaná uzavřeli dne 22. 4. 2016 rámcovou kupní smlouvu, na jejímž základě uzavírali dílčí kupní smlouvy, jejichž předmětem bylo dodávání zboží a služeb v oblasti vybavení autodílen a náhradních dílů. S účinností ke dni 15. 12. 2018 došlo na základě notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] ze dne 12. 12. 2018 k přeměně společnosti [právnická osoba] formou rozdělení odštěpením sloučením. V rámci přeměny došlo k vyčlenění prodejních aktivit, spočívajících v nákupu a prodeji náhradních dílů a dalších produktů včetně souvisejících doprovodných činností na žalobkyni jako nástupnickou společnost. Podle čl. VIII odst. 1.5 projektu přeměny na žalobkyni přešla práva a povinnosti, pohledávky a dluhy z veškerých smluv uzavřených rozdělovanou společností týkajících se výlučně prodejních aktivit, jakož i přešla práva a povinnosti, pohledávky a dluhy vzniklé z případných jiných právních skutečností. Podle čl. VIII odst. 1.7 projektu přeměny je dále explicitně uvedeno, že v rámci přeměny přešla na žalobkyni práva a povinnosti z rámcových kupních smluv, dohod o bonusu, partnerských rámcových smluv, smluv o obchodní spolupráci, dohod o uznání dluhu a kupních smluv se splátkovými kalendáři uzavřených mezi rozdělovanou společností a jejími odběrateli. Na základě výše uvedené rámcové kupní smlouvy žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dílčí smlouvu a žalobkyně řádně dodala žalované zboží a služby z oblasti vybavení autodílen a náhradních dílů specifikované ve faktuře č. 292498516 ze dne 30. 3. 2020 znějící na částku 32 709 Kč, která byla splatná dne 13. 4. 2020. Žalovaná tuto částku žalobkyni neuhradila, a to i přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 27. 7. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 9. 11. 2020 tak, že uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává. Uvedla, že s žalobkyní neuzavřela žádnou dílčí smlouvu, na základě které byla vystavena faktura č. 292498516, a není si vědoma ani žádného svého závazku vůči žalobkyni. Žalobkyní uváděná partnerská rámcová smlouva nebyla uzavřena dne 22. 4. 2016, jak uvádí žalobce, ale dne 1. 6. 2016, a tato rámcová smlouva nezakládá mezi smluvními stranami závazkový vztah, přičemž žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4644/2014.

3. V podání ze dne 24. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dnes [název společnosti] [anonymizováno] [obec] spol. s r. o.) dne 6. 10. 2017 licenční smlouvu, na základě které společnost [právnická osoba] prostřednictvím žalobkyně jako svého zástupce poskytla za odměnu žalované jako nabyvateli licence nevýhradní a nepřenosné právo k užívání licenčního software definovaného v objednávce k licenční smlouvě. Žalovaná si za podmínek licenční smlouvy objednala licenční software ESI (tronik) 2.0 v sadě Mechanik (diagnostika řídících jednotek, návody pro vyhledávání závad, mechanické hodnoty, technické servisní informace), za níž se zavázala hradit odměnu ve výši 28 200 Kč bez DPH, a to za každý kalendářní rok. Ve smyslu čl. 7 .1.1 licenční smlouvy dochází k automatickému prodloužení licenční smlouvy vždy o jeden další kalendářní rok, není-li vypovězena nejpozději 10 týdnů před koncem příslušného kalendářního roku. S účinností ke dni 15. 12. 2018 došlo k přechodu rovněž práv a povinností z licenční smlouvy na žalobkyni. Fakturou č. 292498516 ze dne 30. 3. 2020 byla vyúčtována cena za užívání licenčního software ESI (tronik) 2.0 za rok 2020. Vyúčtování odměny proběhlo v souladu s čl. 4 licenční smlouvy.

4. Usnesením č. j. 6 C 183/2020-43 ze dne 4. 8. 2021 bylo rozhodnuto tak, že soud podle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), změnu žaloby navrženou žalobkyní v podání ze dne 24. 2. 2021 připustil.

5. U jednání konaného dne 4. 8. 2021 žalovaná namítla, že žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována, když na straně poskytovatele licence vystupovala žalobkyně jako zástupce. Popřela, že by s žalobkyní uzavřela licenční smlouvu, na jejímž základě byla vystavena faktura č. 292498516 a tato svoje tvrzení blíže rozvedla ve vyjádření ze dne 1. 9. 2021.

6. Ve vyjádření ze dne 3. 9. 2021 a v závěrečném návrhu ze dne 5. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že je nepřímým zástupcem společnosti [právnická osoba], a to na základě rámcové smlouvy a je oprávněna svým jménem obstarávat její záležitosti (mimo jiné i uzavírat svým jménem licenční smlouvy a vymáhat svým jménem cenu za software od koncových zákazníků).

7. Z partnerské rámcové smlouvy ze dne 1. 6. 2016 soud zjistil, že touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dohodli na zařazení žalované do konceptového partnerského systému.

8. Z notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] a jeho přílohy č. 3 nazvané Projekt přeměny rozdělení odštěpením sloučením má soud za prokázané, že nad rámec smluvních vztahů dle čl. VIII odst. 1.5 a čl. VIII odst. 1.6 přešly na nástupnickou [právnická osoba] [název společnosti] spol. s r. o., tj. na žalobkyni, práva a povinnosti z rámcových kupních smluv, dohod o bonusu, partnerských rámcových smluv, smluv o obchodní spolupráci, dohod o uznání dluhu a kupních smluv se splátkovými kalendáři uzavřených mezi rozdělovanou společností a jejími odběrateli. (čl. VIII odst. 1.7 Projektu). Tímto má soud za prokázané, že na žalobkyni přešla práva a povinnosti i ze smluvního vztahu založeného licenční smlouvou uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.

9. Z faktury č. 292498516 ze dne 30. 3. 2020 vyplývá, že touto fakturou žalobkyně vyúčtovala žalované částku 27 032 Kč a dále DPH z této částky, a to za dodávku softwaru ESI (tronik) v sadě Mechanik, která byla splatná dne 13. 4. 2020. Z faktury [číslo] ze dne 22. 3. 2019 bylo zjištěno, že totožnou částku za dodávku softwaru ESI (tronik) v sadě Mechanik žalobkyně vyúčtovala žalované i v předcházejícím období. Soud na rozdíl od žalované nemá pochybnosti o tom, že tato předcházející faktura byla žalovanou taktéž uhrazena, když stvrzenka podle zákona o evidenci tržeb je toho dostatečným dokladem, přičemž ověření účtenky lze provést v aplikaci Ověření účtenky dostupné na Daňový portál (mfcr.cz). Sada Mechanik byla žalované dodána na základě objednávky ze dne 3. 10. 2017. Tato objednávka byla sice ze strany žalované opatřena jen razítkem a nebyla žalovanou podepsána, ale tímto deficitem již netrpí záruční list, který dokládá nejen uzavření licenční smlouvy dle předložené objednávky, ale rovněž dodání sady Mechanik a její uvedení do provozu, a to dne 18. 12. 2017. Ze záručního listu je také zřejmé, že jako prodávající je v něm uvedena společnost [právnická osoba], tj. právní předchůdce žalobkyně. Soud připouští, že s ohledem na označení právního předchůdce žalobkyně jako zástupce poskytovatele licence připadá v úvahu též výklad, podle něhož smluvní stranou je poskytovatel licence [právnická osoba], ztotožnil se však se stanoviskem žalobkyně, která do protokolu o jednání konaném dne 5. 11. 2021 poukázala na to, že v hlavičce smlouvy (licenční) je jako smluvní strana označen naopak její právní předchůdce. To žalobkyně dovozuje z textu uvedeného na straně druhé:„ licenční smlouva uzavřená … mezi těmito smluvními stranami … na straně jedné (dále také jen„ zástupce“ nebo„ zástupce poskytovatele licence“) zastupující na základě Rámcové smlouvy o zajištění poskytování licenčního software koncovým zákazníkům obchodní společnost [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel licence“), a koncovým zákazníkem (dále jen„ nabyvatel licence“) na straně druhé. Podle čl. 1 je licence poskytnuta jako nevýhradní, a to poskytovatelem licence prostřednictvím jeho zástupce. K výkladu, podle něhož stranami licenční smlouvy byli na jedné straně právní předchůdce žalobkyně a na druhé straně žalovaná jako koncový zákazník, se soud přiklonil i na základě zjištění, že právní předchůdce žalobkyně je označen jako prodávající i na výše uvedeném záručním listu.

10. Výzvou ze dne 27. 7. 2020 žalobkyně s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky dle vystavené faktury č. 292498516.

11. Z žalobkyní předložené rámcové smlouvy o zajištění poskytování licenčního software koncovým zákazníkům ze dne 3. 4. 2007 učinil soud zjištění, že touto smlouvou udělil poskytovatel licence [právnická osoba] plnou moc k zastupování svému zástupci [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]). Ve prospěch závěru, že stranami v budoucnu uzavřených licenčních smluv budou poskytovatel a konečný zákazník svědčí i jednotlivá ustanovení této rámcové smlouvy. Jako příklad lze uvést čl. 2 odst. 3, kde v poslední větě se uvádí:„ Zástupce ([právnická osoba]) je povinen zajistit uzavření licenční smlouvy ve třech originálních vyhotoveních, z nichž jedno obdrží každá ze smluvních stran (poskytovatel a konečný zákazník) a jedno zástupce; zástupce je povinen zajistit doručení jednoho originálního vyhotovení poskytovateli.“ 12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro projednávanou věc.

13. Podle § 436 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

14. Podle § 2358 odst. 1 o. z. licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.

15. Podle § 2358 odst. 2 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu, a) poskytuje-li se licence výhradní, nebo b) má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba (po připuštění změny žaloby ze dne 24. 2. 2021) je důvodná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). Žalobkyně v tomto řízení uplatnila nárok vyplývající z licenční smlouvy uzavřené právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ zástupce poskytovatele licence“) a žalovanou. Pro posouzení, kdo byl smluvní stranou licenční smlouvy, je vedle textu samotné licenční smlouvy, z níž plyne, že smluvními stranami jsou zástupce poskytovatele licence a koncový zákazník, tj. žalovaná, podstatné, že právní předchůdce žalobkyně je označen jako prodávající na záručním listu opatřeném razítkem i podpisem žalované, který potvrzuje dodání výrobku KTS 350, k němuž se váže licenční software sada Mechanik. Na základě uvedených listin má soud za prokázanou jednak existenci smluvního vztahu založeného licenční smlouvou, pro níž není předepsána písemná forma (v posuzovaném případě jde o licenci nevýhradní), jednak to, že právní předchůdce žalobkyně ve smluvním vztahu s žalovanou vystupoval jako dodavatel výše uvedeného výrobku a licenčního software. Pro dokreslení lze poukázat též na vystavenou fakturu č. 291936671 ze dne 22. 3. 2019, kde jako dodavatel je označena žalobkyně.

17. V komentáři Občanský zákoník svazek I., Švestka J., Dvořák J., Fiala J. a kol., Wolters Kluwer, Praha 2014 k ust. § 436 o. z. se uvádí:„ Založení účinků přímého zastoupení předpokládá vedle objektivně daných znaků přímého zastoupení a plné moci dále to, aby zmocněnec s třetí osobou jednal jménem zastoupeného způsobem zjevným anebo alespoň za jejího konkludentního souhlasu, s tím, že celý kontext jednání zmocněnce a třetí osoby je obrácen k zastoupenému (zmocniteli) jakožto ke smluvní straně. Třetí osoba tedy ví, resp. z okolností musí vědět, že s ní jednající subjekt jedná jménem jiného, že smluvní stranou je osoba jiná a že jednání je vedeno se zástupcem - zmocněncem. Není-li splněna tato podmínka, může se jednat jen o zastoupení nepřímé.“ …„ Při úvahách o rozlišení přímého a nepřímého zastoupení je možné přihlédnout jen k okolnostem, které byly známy v době posuzovaného jednání, nikoliv ke konání zúčastněných osob, k němuž došlo až poté. Pokud z těchto okolností nelze uskutečnit nepochybný úsudek o tom, že zástupce jedná jménem zastoupeného, uplatní se nevyvratitelná právní domněnka, že jednal vlastním jménem.“ 18. Z výše uvedeného podle soudu plyne, že není podstatné, co bylo ujednáno mezi právním předchůdcem žalobkyně a poskytovatelem licence v rámcové smlouvě o zajištění poskytování licenčního software koncovým zákazníkům ze dne 3. 4. 2007. Pokud by soud vycházel z textu této smlouvy, pak by bylo možno žalované přisvědčit v tom, že se jedná spíše o smlouvu o obchodním zastoupení, tedy zastoupení přímé. Není ovšem rozhodující, co bylo ujednáno ve vztahu mezi zástupcem a zastoupeným, naopak jsou důležité okolnosti uzavření licenční smlouvy a to, jaký úsudek na základě daných okolností učinila žalovaná. Na základě okolností projednávané věci pak soud uzavřel, že jediný rozumný výklad je ten, že žalobkyně ve vztahu s žalovanou jednala svým jménem, což má soud za prokázané rovněž z veškeré smluvní dokumentace, kde žalobkyně, resp. její právní předchůdce figuruje jako druhá smluvní strana ve vztahu s žalovanou.

19. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalobkyni. Náklady, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 309 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 709 Kč za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 24. 2. 2021, účast na jednání dne 4. 8. 2021, vyjádření žalobkyně ze dne 3. 9. 2021 a účast na jednání dne 5. 11. 2021) po 2 420 Kč, náhrada hotových výdajů za výše uvedených šest úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné podle § 13 a. t. ve výši 3 530 Kč k jednání konanému ve dnech 4. 8. 2021 a 5. 11. 2021 (na trase z [obec] do [název] [obce] a zpět v délce 320 km osobním automobilem tov. zn. Volkswagen Passat při průměrné spotřebě osobního automobilu 4,1 l na 100 km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 27,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., náhrada za promeškaný čas za celkem šestnáct půlhodin po 100 Kč podle § 14 a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 4 504,50 Kč (z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas) přiznaná podle ust. § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 27 263,50 Kč.