6 C 190/2020

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 279 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 11 279 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 279 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. První žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 400 Kč na účet soudu [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Druhý žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 400 Kč na účet soudu [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 7. 2020 domáhala po žalovaných zaplacení částky 11 279 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaní dne 14. 7. 2019 fyzicky napadli [jméno] [příjmení], narozeného [datum narození], (dále jen„ poškozený“) čímž mu způsobili zranění, které si vyžádalo léčení. V příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví žalobkyně uhradila smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony, náklady na hospitalizační péči, náklady na ambulantní péči a náklady na dopravu v celkové výši 11 779 Kč. Odpovědnost žalovaných za uvedené poškození zdraví vyplývá z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 11. 2019, č. j. 2 T 182/2019-227. V souladu s ustanovením § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobkyně právo na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění svým pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním třetích osob. Žalovaní na svůj dluh ničeho neuhradili, ačkoliv byli k tomu vyzváni výzvou ze dne 18. 5. 2020.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 11. 2019, č. j. 2 T 182/2019-227, soud zjistil a má za prokázané, že dne 14. 7. 2019 žalovaní napadli poškozeného, čímž mu způsobili újmu na zdraví, a za toto jednání byli odsouzeni a bylo jim mimo jiné uloženo na náhradě škody zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 500 Kč za ošetření poškozeného. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 26. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně uhradila za léčbu svého pojištěnce, poškozeného, částku 11 778,55 Kč sestávající z částky 6 648,94 Kč vynaložené na ambulantní péči, částky 4 442,80 Kč vynaložené na hospitalizační péči a částky 686,81 Kč vynaložené na dopravu. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne 18. 5. 2020 a souvisejících doručenek soud zjistil, že žalovaní byli žalobkyní vyzváni k úhradě částky 11 779 Kč do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Uvedená výzva byla uložena na poště a po uplynutí úložní doby byla vrácena zpět odesílateli (v případě 1. žalovaného byla zásilka uložena na poště dne 21. 5. 2020 a v případě 2. žalovaného dne 20. 5. 2020). Z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaní nijak neodporovali, soud zjistil, že žalovaní ničeho na svůj dluh neuhradili.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaní dne 14. 7. 2019 napadli poškozeného, čímž mu způsobili újmu na zdraví, která si vyžádala lékařské ošetření. Žalovaní byli za uvedené jednání odsouzeni a bylo jim rovněž uloženo žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů na ošetření poškozeného částku 500 Kč společně a nerozdílně. Žalobkyně dne 26. 11. 2019 vyúčtovala zdravotní péči k náhradě za léčení, kterou za poškozeného uhradila, a to ve výši 11 778,55 Kč. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky, avšak marně, když žalovaní na svůj dluh vůči žalobkyni nic neuhradili.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaní způsobili poškozenému zdravotní újmu a v souvislosti se zdravotní újmou poškozeného vynaložila žalobkyně náklady za hrazené služby účastníka zdravotního pojištění, tj. poškozeného, částku ve výši 11 778,55 Kč (zaokrouhlenou na částku 11 779 Kč). Žalobkyně má tedy na základě ust. § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění vůči žalovaným právo na náhradu těchto nákladů, s jejichž úhradou se dostali žalovaní do prodlení poté, co uplynula lhůta k zaplacení stanovená ve výzvě žalobkyně ze dne 18. 5. 2020, která byla žalovaným doručena tzv. fikcí, tj. uplynutím desátého dne poté, co zásilka obsahující tuto výzvu byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí (dle § 23 a 24 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v pl. znění). Dále vznikl v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni nárok na zaplacení žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, když dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě se žalovaní dostali do prodlení se zaplacením svého dluhu ve výši 11 779 Kč. Soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 11 279 Kč, kterou žalobkyně v žalobním návrhu požadovala, když od částky 11 779 Kč bylo nutné odečíst částku 500 Kč, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto výše uvedeným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalovaným uložil povinnost zaplatit žalovanou částku společně s příslušenstvím společně a nerozdílně, neboť žalovaní jsou v postavení solidárních dlužníků.

6. Protože předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžité pohledávky žalobkyně za dvěma žalovanými, kteří jsou solidárními dlužníky (zavázanými splnit dluh vůči žalobkyni společně a nerozdílně), jsou tito povinni nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení poměrně, neboť na straně žalovaných se nejedná o nerozlučné společenství.

7. Z rozhodovací praxe obecných soudů prezentované např. usneseními Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017 a ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014, či Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, č. j. 19 Co 440/2004, totiž vyplývá, že výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků. Nejde-li o tento druh společenství, je třeba o povinnosti každého z účastníků, kteří vystupují na téže straně a kterým je náhrada ukládána, rozhodnout samostatně podle pravidel, obsažených v § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. Solidarita stran náhrady nákladů řízení přichází pojmově do úvahy pouze v případě nerozlučného společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, tedy v podobě tzv.„ pasivní solidarity dlužníků“.

8. Podle § 91 odst. 1 o. s. ř. je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe. Podle § 91 odst. 2 o. s. ř. jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Zda se jedná o samostatné společenství podle odst. 1 výše citovaného ustanovení, či o nerozlučné podle odst. 2 tohoto ustanovení, se posuzuje podle povahy předmětu řízení vyplývající z hmotného práva.

9. Citovaná zákonná ustanovení Nejvyšší soud ČR vyložil ve svém rozsudku ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, tak, že o nerozlučné společenství účastníků se jedná„ … tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi. Soudní praxe i právní teorie vychází z toho, že osoby zavázané k solidárnímu plnění jsou společníky samostatnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 2000 pod č. 90, Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 398). … v případě peněžitého plnění se nejedná o plnění nedílné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006, in www.nsoud.cz)“.

10. Vycházejíc z výše uvedeného proto soud rozhodl výrokem II. a III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení poměrně, zde pak rovným dílem (každý z jedné poloviny). Soud proto s odkazem na výše uvedené rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, přičemž každý z žalovaných je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

11. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je žalobkyně podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozena, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 800 Kč na žalované a soud proto výrokem IV. a V. rozhodl o povinnosti žalovaných soudní poplatek poměrně uhradit, když rovněž při rozhodování o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek zohlednil skutečnost, že se v případě žalovaných nejedná o tzv. nerozlučné společenství.

12. Žalovaní jsou povinni uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).