6 C 195/2023

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 28 327,81 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 327,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 327,81 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 4 117 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 12. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 327,81 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedla, že dne 15. 10. 2020 v 16:05 hod. došlo v železniční stanici , adresa, u 4. staniční koleje ke škodní události na majetku České republiky ve správě žalobkyně. Při nakládce dřeva u 6. staniční koleje (nakládkové, bez trakce) se zaměstnanec žalovaného , jméno FO, (dále též „zaměstnanec žalovaného“) přiblížil, případně dotkl hydraulickou rukou trakčního vedení pod napětím 25 kV nad 4. staniční kolejí. Tím došlo k přeskoku elektrického oblouku, k jiskření dotčeného trakčního vedení a k přetržení nosného lana trakčního vedení, které se přepálilo a spadlo do kolejiště 4. staniční koleje. Zaměstnanec žalovaného měl být poučen žalovaným o podmínkách pro nakládku dřeva v železniční stanici , adresa, podle Staničního řádu železniční stanice , adresa, (dále jen „staniční řád“) a podle technické normy železnic TNŽ 34 3109 - Bezpečnostní předpisy pro činnost na trakčním vedení a v jeho blízkosti na železničních dráhách celostátních, regionálních a vlečkách (dále jen „technická norma železnic TNŽ 34 3109“). Bez znalosti a dodržování těchto interních předpisů žalobkyně se nesmí nikdo pohybovat v obvodu dráhy či na dráze, jednalo by se o porušení § 4a odst 1. zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Zaměstnanec žalovaného svým výše popsaným jednáním způsobil škodu, za níž podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) odpovídá žalovaný. Výše způsobené škody byla vyčíslena dne 17. 2. 2021 na částku 28.327,81 Kč a žalovaný byl k její úhradě vyzván dopisem ze dne 18. 2. 2021. Žalovaný tuto částku žalobkyni nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván upomínkou ze den 9. 6. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2023.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal a namítl promlčení uplatněného nároku.

3. U jednání konaného dne 18. 10. 2024 žalobkyně doplnila, že zaměstnanec žalovaného se při nakládce dřeva pohyboval v prostoru dráhy na pozemku parc. č. 1828/1 v k. ú. , adresa, a že žalobkyni není známo, z jakého právního důvodu, resp. na základě jakého smluvního vztahu se v prostoru dráhy pohyboval.

4. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 15. 4. 2021 (ve věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 163/2020) soud zjistil, že , jméno FO, v železniční stanici , adresa, nakládal dřevní kulatinu pro žalovaného, který měl práci od pana Kinského. Předpokládal, že troleje by měly být vypnuté.

5. Ze zápisu ke škodní události V770Z39029014 ze dne 26. 3. 2021 bylo zjištěno, že nakládku upravují staniční řády. Z výňatku ze staničního řádu soud zjistil, že v železniční stanici , adresa, je pro nakládku a vykládku určena 6. staniční kolej bez trakčního vedení (dále též „manipulační kolej“). 4. staniční kolej je elektrifikovaná a je trvale pod napětím. Podle čl. 137 staničního řádu nakládkové a vykládkové práce na nákladišti smí být prováděny bez výluky trakčního vedení pouze, nepřiblíží-li se část mechanizace k živým částem trakčního vedení na vzdálenost menší 2 metry. V případě, že toto ustanovení nelze dodržet, musí být trakční vedení nad manipulační kolejí vypnuto podle technické normy železnic TNŽ 34 3109.

6. Z výňatku z technické normy železnic TNŽ 34 3109 bylo zjištěno, že osoba pověřená nakládkou a vykládkou se před zahájením práce na manipulačních kolejích musí přesvědčit u pověřené osoby provozovatele drážní dopravy, že trakční vedení je vypnuto a zkratováno.

7. Z protokolu o ohledání místa činu ze dne 15. 10. 2020 soud zjistil, že pravá přední část vozidla Tatra, reg. zn. , SPZ, , byla v době ohledání ve vzdálenosti 1 metr od okraje vagonu (stojícího na 6. koleji), vagony jsou široké 3 metry a koleje č. 6 a č. 4 jsou od sebe osově vzdáleny 5 metrů. Podle připojeného náčrtku byla hydraulická ruka umístěna ve vzdálenosti 8,775 m, což soud dovodil ze součtu vzdálenosti 5 m mezi 4. a 6. kolejí (středem), vzdálenosti 1,5 m, což představuje polovinu šířky vagonu, dále vzdálenosti 1 m, ve které se nacházela přední část vozidla Tatra od 3. vagonu, a konečně poloviny šířky vozidla Tatra, která činí 2 550 mm, tj. 1 275 mm.

8. Z technická specifikace vozidla soud zjistil maximální rozpětí hydraulické ruky v délce 9,6 m.

9. Z technického průkazu vozidla reg. zn. , SPZ, z technického osvědčení vozidla bylo zjištěno, že na vozidle uvedené registrační značky je namontován hydraulický nakládací jeřáb značky EPSILON typu Q170Z96.

10. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že připustil povědomí o tom, že „dráhy mají nějaký svoje předpisy“. Současně se však vyjádřil v tom smyslu, že kdyby to bylo podle těch směrnic, co mají dráhy, tak tu bezpečnost porušuje každý, kdo nakládá vagony.

11. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, ze dne 15. 10. 2020 soud zjistil, že tento vypověděl tak, že byl u žalovaného od 1. 10. 2020 zaměstnán na dohodu. Uvedeného dne při manipulaci s nákladem v prostoru nad železničním vagónem neodhadl vzdálenost od elektrické troleje a došlo k přeskočení elektrického oblouku, který převedl silný proud i do nákladního vozidla, kde seděl.

12. Z výslechu , jméno FO, soud zjistil, že základní poučení mu žalovaný dával, o podmínkách nakládky přímo v , adresa, jej ale nepoučoval. Současně uvedl, že se domníval, že trakční vedení určitě mělo být vypnuté.

13. Ze zápisu z ohledání místa škodní události ze dne 15. 10. 2020 a hlášení o poruše č. 43/1510.2020 soud zjistil, že došlo k poškození trakčního vedení (přepálení nosného lana). Současně došlo ke škodě na vozidle žalovaného, které je zachyceno na předložené fotodokumentaci (na č.l. 16-17).

14. Výše škody vzniklé žalobkyni byla zjištěna z vyčíslení ze dne 17. 2. 2021, knihy jízd, podle níž dne 15. 10. 2020 byla vykonána jízda vozidlem , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , z , adresa, do železniční stanice v , adresa, a zpět a dále téhož dne byla vykonána jízda vozidlem , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , adresa, do železniční stanice v , adresa, a zpět. Podle odběrového záznamu byl v souvislosti s poruchou trakčního vedení spotřebován materiál z vlastního skladu, jehož pořizovací hodnota činila 2 816,81 Kč (zakázka č. V770Z3902901). Ze zápisu ke škodní události V770Z3902901 ze dne 15. 10. 2020, sepsaného , jméno FO, , a z popisu činností k zakázce č. V770Z3902901 vyplývá, že na opravě poruchy trakčního vedení dne 15. 10. 2020 pracovali dva pracovníci DTV , adresa, , kteří zajistili místo poruchy, a dále pracovníci DTV , adresa, , kteří opravu poškozeného trakčního vedení ukončili v 19:50 hod.

15. Z žádosti o úhradu škody ze dne 18. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně tímto přípisem vyzvala žalovaného, aby jí vzniklou škodu, která byla vyčíslena částkou 28 327,81 Kč, uhradil ve lhůtě do 30. 3. 2021. Žalovaný tuto částku žalobkyni nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván upomínkou ze dne 9. 6. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2023.

16. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. , jméno FO, v železniční stanici , adresa, nakládal dřevní kulatinu pro žalovaného, který měl práci od pana Kinského. Předpokládal, že trakční vedení je vypnuté. Staničním řádem je určena pro nakládku a vykládku v železniční stanici , adresa, . staniční kolej bez trakčního vedení. Naproti tomu 4. staniční kolej je elektrifikovaná a je trvale pod napětím. Podle čl. 137 staničního řádu v případě, že nelze dodržet vzdálenost 2 metry od trakčního vedení, musí být trakční vedení nad manipulační kolejí vypnuto podle technické normy železnic TNŽ 34 3109. Hydraulická ruka na vozidle Tatra, reg. zn. , SPZ, , kterou , jméno FO, obsluhoval, byla umístěna ve vzdálenosti 8,775 m od 4. staniční koleje. Maximální rozpětí hydraulické ruky činí 9,6 m. Žalovaný nepoučil svého zaměstnance , jméno FO, o podmínkách nakládky v železniční stanici , adresa, . V důsledku škodní události ze dne 15. 10. 2020 vznikla žalobkyni škoda ve výši 28 327,81 Kč, kterou žalovaný žalobkyni neuhradil, přestože byl k tomu opakovaně vyzván.

17. Vzhledem k tomu, že přeskoková vzdálenost, která je odvislá od podmínek v daném místě a čase, se udává v centimetrech, a s ohledem na dále uvedené právní posouzení soud nepovažoval za potřebné zjišťovat její přesnou výši odborným vyjádřením, jak právní zástupkyně žalovaného navrhovala u jednání konaného dne 18. 10. 2024.

18. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

19. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

20. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

21. Podle § 2952 věty první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

22. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru o tom, že podaná žaloba je zcela důvodná. Obrana žalovaného v tomto řízení spočívala v tom, že není technicky možné, aby se zaměstnanec žalovaného, resp. zařízení, které obsluhoval, dotklo trakčního vedení. Toto tvrzení žalovaného bylo podle soudu přesvědčivě vyvráceno porovnáním vzdálenosti hydraulické ruky od 4. staniční koleje pod napětím v délce 8,775 metru a maximálního rozpětí hydraulické ruky v délce 9,6 m. Kromě toho bylo prokázáno, že žalovaný nepoučil svého zaměstnance o tom, že trakční vedení musí být vypnuto v případě, pokud nelze dodržet odstup 2 metry od trakčního vedení. Tuto povinnost stanovenou v čl. 137 staničního řádu žalovaný bagatelizoval svým vyjádřením, že bezpečnost porušuje každý, kdo nakládá vagony. Smyslem odkazovaného ustanovení čl. 137 staničního řádu, které stanoví, že nakládkové a vykládkové práce na nákladišti smí být prováděny bez výluky trakčního vedení pouze, nepřiblíží-li se část mechanizace k živým částem trakčního vedení na vzdálenost menší 2 metry, je právě předejít situaci, která nastala ve zde projednávaném případě. Podle soudu přeskoková vzdálenost zcela jistě nemohla převyšovat délku ochranného pásma, které činí uvedené 2 metry. Pro projednávanou věc je tedy bez významu, zda se zaměstnanec žalovaného hydraulickou rukou skutečně dotkl 4. staniční koleje pod napětím anebo zda došlo k přeskoku elektrické energie. V případě této citované normy se jedná o podzákonný předpis, jehož smyslem je stanovení povinnosti na ochranu absolutního práva žalobkyně ve smyslu ust. § 2910 věty druhé o. z. V komentáři Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol., Wolters Kluwer, dostupném z: www.aspi.cz, se k ust. § 2910 o. z. uvádí: „Základním pojmem pro aplikaci tohoto ustanovení jsou povinnosti stanovené zákonem, tedy právní normy vyžadující určité chování. Koziol (1997, s. 102) takovou normu definuje jako normu, která zakazuje abstraktně nebezpečné jednání, aby tím ochránila jednotlivé osoby nebo určité okruhy osob před porušením jejich statků (Melzer in Melzer, Tégl a kol., 2018, Úvod k § 2909 a násl., Rn. 302). Můžeme proto hovořit o ochranných normách, jejichž základ nalezneme v zákonech a dalších obecně závazných právních aktech. Nahraditelné jsou pouze ty škody, které spadají do působnosti ochranné normy. Posuzuje se tak, zda poškozený spadá do osobní ochranné působnosti (tj. zda norma chtěla chránit poškozeného), zda statek spadá do věcné působnosti normy (tj. zda norma chtěla chránit statek, na kterém škoda vznikla) a konečně zda škodné jednání spadá do modální/funkcionální působnosti normy (tj. zda norma chtěla chránit osobu a statek před tím jednáním, které škodu způsobilo) (srov. (Koziol, 1997, s. 250 a násl., Bezouška in Hulmák a kol., 2014, § 2910, Rn. 61 a násl.). Redukce pojmu na zákonné normy by zcela jistě byla příliš úzká a neodpovídala by české právní kultuře, kdy podzákonné předpisy jsou předpisy, jejichž základ lze nalézt v právních předpisech vyšší právní síly.“ Dále se zde uvádí kategorizace ochranných norem do těchto pěti skupin: „(i) bezpečnostní předpisy v nejširším slova smyslu od pravidel hygieny, výživy a léčiv po pravidla BOZP, (ii) pravidla silničního provozu, (iii) trestní předpisy, (iv) normy občanského práva a (v) předpisy veřejného a správního práva chránící konkrétní skupinu, např. věřitele, soutěžitele (Tichý, Hrádek, 2017, Rn. 580 a násl.).“ Shrnuto soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil pravidla BOZP, když nepoučil svého zaměstnance o jeho povinnostech upravujících nakládku a vykládku v železniční stanici , adresa, . Za škodu způsobenou zaměstnancem potom žalovaný odpovídá podle výše citovaného ustanovení § 2914 o. z. stejně, jako by ji způsobil sám. Z uvedených důvodů soud podané žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) tak, že výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zcela nahradit procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 417 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle níž účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží paušální náhrada ve výši částka 300 Kč za úkon (§ 2 odst. citované vyhlášky). Žalobkyni byla přiznána paušální náhrada za těchto devět úkonů: předžalobní výzva ze dne 28. 2. 2023, žaloba, příprava účasti na jednání dne 18. 10. 2024, účast na jednání dne 18. 10. 2024, příprava účasti na jednání dne 13. 11. 2024, příprava účasti na jednání dne 6. 12. 2024, příprava účasti na jednání dne 15. 1. 2025, vyjádření žalobkyně ze dne 9. 12. 2024 a účast na jednání dne 15. 1. 2025. Pokud se týká přiznané náhrady hotových výdajů za přípravu účasti na jednání, lze v tomto ohledu odkázat na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 897/2019 ze dne 21. 6. 2019, kde se uvádí: „Konstrukce úkonů, za které je přiznávána náhrada nákladů řízení nezastoupenému účastníku a advokátovi, je v mnohém shodná (účast u jednání, podání ve věci samé atp.), ale v některých bodech záměrně odlišná. Účastník řízení například dostává náhradu za přípravu k jednání, která v případě laika vyžaduje nepochybně vyšší časový prostor, zatímco advokát, který se již s věcí seznámil (převzal ji) a sepsal případně návrh nebo vyjádření ve věci samé, s ohledem na své zkušenosti a znalosti musí být natolik schopen předvídat průběh soudního jednání, že činnost související s jeho přípravou není samostatným úkonem jeho odměny, ale je podřazována pod úkon účasti na jednání.“ Naproti tomu žalobkyni nebyla přiznána požadovaná náhrada hotových výdajů za účast na jednání dne 13. 11. 2024 z důvodu, že toto jednání nebylo zahájeno. V souvislosti s tímto jednáním (a obdobně i jednáním, které bylo nařízeno na den 6. 12. 2024) byla proto žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů pouze za přípravu účasti na jednání.

24. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).