6 C 2/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Homolové a přísedících Bc. Lubomíra Mráčka a Lenky Dočekalové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 261 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně částky 883 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 378 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 883 Kč od 26. 5. 2021 do 16. 2. 2022 a z částky 378 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 261 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedla, že žalovaný byl od 5. 5. 2021 u žalobkyně zaměstnaný jako řidič, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 5. 2021. Pracovní poměr byl ukončen k datu 2. 6. 2021 na základě zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Žalovaný se v pracovní smlouvě zavázal při skončení pracovního poměru nevracet osobní pomůcky a stejnokrojové součásti a uhradit jejich hodnotu zaměstnavateli. Žalovaný tak doposud neučinil. Dále žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh z důvodu neomluvených absencí v zaměstnání, kdy v předmětné dny za něj žalobkyně jako zaměstnavatel uhradila zdravotní pojištění. Ke dni podání žaloby k soudu žalovaný ani na tento dluh žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 6. 8. 2021.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podáním ze dne 21. 2. 2022, ve znění opravy ze dne 13. 4. 2022, žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky 883 Kč, kterou žalovaný uhradil žalobkyni dne 16. 2. 2022. Výrokem I. tohoto rozsudku bylo proto rozhodnuto tak, že řízení se zastavuje ohledně částky 883 Kč.

5. Skutkový stav tvrzený žalobkyní vzal soud za prokázaný na základě provedeného dokazování, a to z pracovní smlouvy ze dne 4. 5. 2021, zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době ze dne 13. 5. 2021, výdejky ochranných pomůcek a výstrojních součástí ze dne 4. 5. 2021 a faktury č. 1021011346 ze dne 11. 5. 2021 a dále z výplatních pásek žalovaného za měsíce květen a červen 2021, faktury č. 1021017036 ze dne 19. 7. 2021 a výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 6. 8. 2021. Soud má za prokázané, že žalovaný byl od 5. 5. 2021 zaměstnán u žalobkyně jako řidič. Na základě zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem došlo k ukončení pracovního poměru k datu 2. 6. 2021. Z čl. III. odst. 3.3 pracovní smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni adekvátní část nákladů ve výši 378 Kč za nevynošené oděvní a výstrojní součásti (mikinu vel. 2XL), kterou žalovaný převzal dne 4. 5. 2021. Uvedená částka byla žalovanému vyúčtována fakturou č. 1021011346 ze dne 11. 5. 2021, která byla splatná dne 25. 5. 2021. K nároku na zaplacení částky 883 Kč s příslušenstvím je třeba uvést, že po částečném zpětvzetí žaloby ohledně částky 883 Kč zůstal předmětem řízení již jen úrok z prodlení. Z žalobkyní předložených listin bylo zjištěno, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením této částky, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému jako zdravotní pojištění uhrazené žalobkyní za dny neomluvené absence žalovaného.

6. Po právním hodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby, a proto jí výrokem II. tohoto rozsudku v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí vyhověl. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 4. 5. 2021 pracovní smlouvu dle § 33 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). V rámci pracovního poměru byla sjednána povinnost zaměstnance při skončení pracovního poměru nahradit hodnotu zaměstnancem převzatých a nevynošených oděvních součástí, k jejíž úhradě žalobkyně vyzvala žalovaného v návaznosti na zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Nárok na zaplacení příslušenství (úroku z prodlení) z částky 883 Kč je rovněž důvodný, neboť žalobkyni vzniklo právo na náhradu části mzdy odpovídající platbě odvedené žalobkyní jako zaměstnavatelem na zdravotní pojištění žalovaného za dny neomluvené absence. Vedle žalované jistiny tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náhrady hotových výdajů za tři úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé a částečné zpětvzetí žaloby) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).