6 C 201/2017

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o vypořádání společného jmění manželů I. Ze zaniklého společného jmění manželů se přikazují žalobci do výlučného vlastnictví pozemek parc. č. St. 19, jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. č. St. 51, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemek parc. č. 1 a pozemek parc. č. 14/3, zapsané u Katastrálního úřadu pro [kraj], [stát. instituce], pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví č. 184, a dále spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 k pozemkům parc. č. 998 a parc. č. 1006/3, zapsaným u Katastrálního úřadu pro [kraj], [stát. instituce], pro k. ú. [obec] u [obec] a [územní celek] na listu vlastnictví č.

100. II. Ze zaniklého společného jmění manželů se přikazují žalobci do výlučného vlastnictví osobní automobil zn. Audi A6, rok výroby 2004, žluté barvy, a osobní automobil Audi A4, rok výroby 2001, bílé barvy. III. Ze zaniklého společného jmění manželů se přikazuje žalované pohledávka z penzijního pojištění vůči [právnická osoba] podle smlouvy č. 018470196-C ke dni 5. 2. 2014 ve výši 44 571,48 Kč, a pohledávka z účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] ke dni 5. 12. 2014 ve výši 2 809,11 Kč. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 253 809,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 9 582 Kč. VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 9 582 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 4. 12. 2017 domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Uvedl, že manželství bylo uzavřeno dne 11. 2. 1995 a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 12 C 324/2014-19 ze dne 3. 12. 2014, který nabyl právní moci dne 5. 12. 2014.

2. V žalobě (ve znění opravy návrhu učiněné žalobcem do protokolu o jednání konaném dne 25. 10. 2019) žalobce navrhl vypořádat pozemek parc. č. St. 19, jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. č. St. 51, jehož součástí je stavba bez č.., a pozemky parc. č. 1 a parc. č. 14/3, zapsané u Katastrálního úřadu pro [kraj], [stát. instituce], pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví č. 184 (dále jen„ nemovité věci v k. ú. [obec]“) a dále spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 k pozemkům parc. č. 998 a parc. č. 1006/3, zapsaným u Katastrálního úřadu pro [kraj], [stát. instituce], pro k. ú. [obec] u [obec] a [územní celek] na listu vlastnictví č.

100. Žalobce na výzvu soudu, která mu byla doručena dne 23. 6. 2022, v podání ze dne 30. 6. 2022 upřesnil, že se nedomáhá vypořádání spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. 1128/8 v k. ú. [obec] u [obec], o němž se zmínil v čl. V. žaloby, ale není uveden v petitu návrhu. Uvedené nemovitosti nabyli účastníci za trvání manželství na základě darovací smlouvy a kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2005, a to za kupní cenu 300 000 Kč, která byla první splátkou uhrazena ze společných prostředků a co do částky 145 500 Kč byla uhrazena žalobcem po rozvodu manželství. Žalobce učinil předmětem vypořádání též movité věci, a to osobní automobil zn. Audi A6, rok výroby 2004, žluté barvy, a osobní automobil zn. Audi A4, rok výroby 2001, bílé barvy, s tím, že ostatní movité věci představující zařízení a vybavení domácnosti si již účastníci fakticky vypořádali, a proto je žalobce předmětem vypořádání společného jmění manželů nečiní. Dále žalobce navrhl vypořádat tyto pohledávky: pohledávky na jméno žalované z titulu stavebního spoření u [právnická osoba] a [právnická osoba], pohledávku na jméno žalované z titulu penzijního pojištění u [právnická osoba], pohledávku na jméno žalované z titulu životního pojištění u [pojišťovna], a pohledávku na jméno žalované z titulu zůstatku na běžném účtu u [právnická osoba] K vypořádání navrhl žalobce i tyto závazky: závazek ve výši 145 500 Kč jako splátku kupní ceny podle darovací smlouvy a kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2005, závazek vůči rodičům žalobce z titulu půjčky poskytnuté dne 15. 7. 2014 ve výši 100 000 Kč a závazek vůči rodičům žalobce z titulu nájemného za užívání bytové jednotky v domě [adresa] v [obec] za období od července 2012 do července 2014 ve výši 288 000 Kč, které žalobce uhradil po rozvodu manželství.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že pohledávka z titulu stavebního spoření u [právnická osoba] nepatří do společného jmění manželů, toto stavební spoření bylo zrušeno dne 18. 3. 2015 a peníze byly vyplaceny synovi účastníků. K úhradě druhé poloviny kupní ceny podle darovací smlouvy a kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2005 žalovaná uvedla, že byla uhrazena formou předání osobního automobilu v hodnotě 150 000 Kč. Žalované není nic známo o půjčce od rodičů žalobce ve výši 100 000 Kč, když v červenci 2014 (pět měsíců před rozvodem) účastníci spolu již nebydleli. Popřela rovněž existenci dluhu na nájemném za období od července 2012 do července 2014 ve výši 288 000 Kč. Žalovaná dále ve svém vyjádření ze dne 1. 2. 2018 navrhla vypořádat penzijní pojištění a životní pojištění žalobce. Podle žalované bylo její životní pojištění u [právnická osoba] zrušeno ke dni 30. 7. 2012.

4. U jednání konaného dne 27. 11. 2020 žalovaná ohledně stavebního spoření u [právnická osoba] uvedla, že nejprve bylo spoření vedeno na jméno syna [jméno] [celé jméno žalobce], který měl ale v určitém období problémy, což účastníci v dané době řešili tím způsobem, že naspořené finanční prostředky byly převedeny na účet vedený na jméno žalované. Dále žalovaná doplnila, že byli dohodnuti na tom, že stejně ty peníze jednou obdrží syn [jméno] [celé jméno žalobce]. S tím žalobce nesouhlasil, podle něj žádná taková dohoda neexistovala a ze strany účastníků došlo k odvolání daru. V době rozvodu manželství se naspořené prostředky nacházely na účtu žalované, a proto je nutno tyto prostředky v tomto řízení vypořádat.

5. Soud prvního stupně v této věci rozhodl rozsudkem č. j. 6 C 201/2017-173 ze dne 18. 12. 2020. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě č. j. 54 Co 84/2021-253 ze dne 25. 4. 2022, byl předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Žalobci se nepodařilo prokázat tvrzení, že by v průběhu manželství uzavřel či spolu s žalovanou uzavřeli s rodiči žalobce jako zapůjčiteli smlouvu o zápůjčce ve výši 100 000 Kč, a nepodařilo se mu prokázat ani existenci závazku účastníků vůči rodičům žalobce ve výši 288 000 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za užívání bytu v domě rodičů žalobce v [adresa], a to za období od července 2012 do července 2014. Soud prvního stupně v předcházejícím zrušeném rozsudku rovněž správně dospěl k závěru, že při vypořádání je třeba zohlednit jako vnos žalobce závazek ve výši 145 000 Kč vůči [jméno] [příjmení], vzniklý z darovací a kupní smlouvy uzavřené dne 5. 12. 2005, který byl na základě dohody žalobce a [jméno] [příjmení] o prodloužení splatnosti žalobcem uhrazen až po rozvodu manželství účastníků. Po doplnění dokazování pak odvolací soud uzavřel, že do vypořádávaného společného jmění nelze zahrnout pohledávku vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ke dni 5. 12. 2014 ve výši 122 080,60 Kč, neboť vůči synovi účastníků [jméno] [celé jméno žalobce] nedošlo k odvolání daru naspořených plateb na stavebním spoření. Podle odvolacího soudu tomu nasvědčuje nejen jeho vyjádření ve svědecké výpovědi, ale i skutečnost, že později tyto peníze po rodičích (matce) požadoval zpět. Žalovaná tomuto požadavku vyhověla a je to právě syn účastníků, který disponuje s naspořenými částkami z původního účtu stavební spořitelny. Částka 80 668,40 Kč ze zrušeného stavebního spoření účastníků dle smlouvy č. 2634528002, uzavřené s [právnická osoba], která byla vyplacena dne 3. 2. 2014 na běžný účet žalované, byla spotřebována rodinnou domácností, a to s výjimkou částky 50 000 Kč Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby k doplněným tvrzením žalované o tom, že částka 50 000 Kč představovala půjčku od kolegy ze zaměstnání [jméno] [příjmení] na nákup potřeb pro domácnost, poskytnutou rodině v srpnu 2013, z níž byla použita částka 12 000 Kč na uhrazení autoškoly syna a částka 36 000 Kč na úhradu školného pro syna, provedl k důkazu žalovanou navržený výslech svědka [jméno] [příjmení]. Dále odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování vyžádáním zprávy od [pojišťovna], ve které by mělo být vysvětleno, jakým způsobem mohlo dojít k tomu, že o pohledávce ze smlouvy o životním pojištění žalované č. 1950229000 byly soudu sděleny dvě naprosto rozdílné informace a jak mohlo dojít k tomu, že se liší rovněž údaj o výši vyplaceného pojistného plnění.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že nemovité věci, resp. spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, které jsou ve společném jmění manželů, mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalobci. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že do společného jmění manželů patří vozidla uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku. U jednání konaného dne 26. 4. 2023 dospěli účastníci k dohodě ohledně současné obvyklé ceny těchto vozidel, která činí 50 000 Kč (za obě vozidla).

7. Soud zjistil z darovací smlouvy a kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2005, že žalobce jako kupující uzavřel kupní smlouvu s prodávajícími [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ohledně spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 k pozemkům parc. č. 998, parc. č. 1004/1, parc. č. 1004/2 a parc. č. 1006/3, zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [kraj], [stát. instituce], pro k. ú. [obec] u [obec] a [územní celek] na listu vlastnictví č. 100 a ohledně nemovitých věcí v k. ú. [obec], přičemž bylo sjednáno, že kupní cena ve výši 300 000 Kč bude kupujícím uhrazena nejpozději do 31. 12. 2007. Ze srovnávacího sestavení parcel bylo zjištěno, že původně evidovaným parcelám PK 998, PK 1004/1, PK 1004/2 a PK 1006/3 v k. ú. [obec] u [obec] odpovídají pozemky parc. č. 998 a parc. č. 1006/3. Podle výpisu z katastru nemovitostí jsou tyto nemovité věci doposud evidovány ve výlučném vlastnictví žalobce.

8. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] č. 863-01/2023 ze dne 18. 1. 2023 byla zjištěna současná obvyklá cena nemovitých věcí uvedených v přecházejícím odstavci (podle jejich současného stavu) tak, že obvyklá cena nemovitých věcí v k. ú. [obec] činí 500 000 Kč a obvyklá cena spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 k pozemkům v k. ú. [obec] u [obec] činí 200 000 Kč.

9. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 5. 2019 soud zjistil, že zůstatek na účtu penzijního pojištění vedeného na jméno žalované k datu 5. 12. 2014 činil 44 571,48 Kč [právnická osoba] ze dne 3. 5. 2019 a ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že na běžném účtu žalované byl ke dni 5. 12. 2014 zůstatek 2 809,11 Kč.

10. Žalobce v rámci účastnického výslechu k půjčce ve výši 100 000 Kč uvedl, že se na ní dohodl s rodiči. Postupně mu rodiče půjčovali každý měsíc menší částky na zajištění chodu domácnosti a dále mu půjčili částku 18 000 Kč na koupi osobního automobilu Volkswagen Golf pro syna. Ohledně nájemní smlouvy uvedl, že rodiče za ně platili topení, elektřinu, vodu a celý chod domu, což jim účastníci kompenzovali úhradou nájemného ve výši 12 000 Kč. Ohledně splátky kupní ceny nemovitých věcí ve výši 145 000 Kč pak uvedl, že se s prodávající [jméno] [příjmení], která je jeho tetou, dohodli na odkladu úhrady kupní ceny do konce roku 2015.

11. Žalovaná v rámci účastnického výslechu uvedla, že ze společné domácnosti se odstěhovala dne 5. 7. 2014, ale už od března měla zamluvený byt ve [obec]. Nevěděla nic o půjčce rodičů žalobci ve výši 100 000 Kč. K nájemní smlouvě z roku 2001 uvedla, že byla sepsána k žádosti o příspěvek na bydlení a byla předložena [stát. instituce]. Sjednané nájemné 1 Kč měsíčně nebylo placeno a ani to matka žalobce po účastnících nevyžadovala. Ohledně úhrady nákladů spojených s bydlením byli dohodnuti tak, že je platili střídavě. Na úhradu kupní ceny nemovitých věcí prodávající [jméno] [příjmení] si účastníci vzali úvěr. S prodávající [jméno] [příjmení] se dohodli, že kupní cena jí bude zaplacena formou přenechání osobního automobilu v hodnotě asi 150 000 Kč. Žalobce auto koupil, opravil a odvezl jej paní [příjmení] na podzim 2007. Na jeho koupi měli účastníci našetřeno.

12. Z dohody o prodloužení splatnosti ze dne 16. 12. 2007 a z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se s žalobcem dohodli na prodloužení splatnosti kupní ceny do 31. 12. 2015 a že žalobce uhradil [jméno] [příjmení] částku 145 500 Kč dne 5. 12. 2005. Za tuto částku si pořídili okna do vlastního domu a ve zbytku přispěli synovi. Na vyrovnání kupní ceny neobdrželi žádné auto.

13. Ze sdělení [stát. instituce], odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 12. 10. 2020 soud zjistil, že žádné z vozidel evidovaných k datu 1. 1. 2007 nebylo převedeno na [jméno] [příjmení] či jejího manžela [jméno] [příjmení].

14. Z výslechu [jméno] [celé jméno žalované] soud zjistil, že sjednané nájemné jí účastníci neplatili. Kdyby se nerozváděli, tak by to po nich nikdo nepožadoval. Potvrzením o úhradě ze dne 5. 10. 2017 dokládal žalobce úhradu částky 144 000 Kč jako dlužného nájemného za užívání bytu za dobu od července 2012 do července 2014.

15. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2001 soud zjistil, že účastníci řízení se dohodli s [jméno] [celé jméno žalované] (matkou žalobce), že jí budou platit s účinností od 1. 1. 2001 za nájem bytu v 2. patře rodinného domu v [adresa] roční nájemné ve výši 1 Kč. Podle této smlouvy jsou nájemci povinni podílet se na veškerých nákladech na provoz (topení, elektřina, běžná údržba a opravy domu).

16. Z potvrzení úřadu práce ze dne 19. 1. 2015 bylo zjištěno, že žalobce byl v době od 15. 2. 2014 do 31. 12. 2014 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nebyla mu poskytována podpora v nezaměstnanosti. Z žalobcem předložených výplatních pásek byla zjištěna výše příjmu žalobce v době od ledna do prosince 2015.

17. Z vyúčtování peněžních prostředků ze dne 19. 3. 2015 bylo zjištěno, že účet stavebního spoření č. 5764101701 u [právnická osoba] (dále jen„ [zkratka právnické osoby]“), vedený na jméno žalované, byl zrušen ke dni 18. 3. 2015. Žalované byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 105 684,80 Kč a částka 10 000 Kč byla poukázána na jiný účet stavebního spoření č. [bankovní účet]. Podle sdělení [zkratka právnické osby] ze dne 30. 11. 2020 odpovídá tomuto účtu účet stavebního spoření, který má založen od 24. 2. 2015 syn účastníků [jméno] [celé jméno žalobce] [právnická osoba] ze dne 21. 3. 2022 vyžádané odvolacím soudem je [jméno] [celé jméno žalobce] též majitelem účtu č. [bankovní účet]. Podle sdělení [zkratka právnické osoby] ze dne 3. 5. 2019 byla ke dni 5. 12. 2014 na účtu stavebního spoření žalované naspořena částka 122 080,60 Kč. U jednání konaného dne 31. 5. 2019 žalobce nerozporoval, že prostředky z tohoto stavebního spoření byly vyplaceny na účet synovi [jméno].

18. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 5. 2019 a ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že účet stavebního spoření žalované byl zrušen ke dni 3. 2. 2014. [příjmení] k vypořádání ve výši 80 668,40 Kč byla vyplacena na běžný účet žalované.

19. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že částka 50 000 Kč, která byla připsána na jeho účet vedený u [právnická osoba], představovala splátku půjčky, kterou žalované poskytl tak, že jí půjčil v lednu 2013 částku 20 000 Kč a asi v červenci téhož roku částku 30 000 Kč, a to v hotovosti. Na půjčce se dohodli ústně. Žádný doklad o tom nesepisovali. Žalovaná mu slíbila, že půjčku vrátí, až bude mít peníze. Svědek se nezajímal se o to, na co peníze potřebuje. Žalobce byl tehdy na úřadu práce a neměli peníze. S žalobcem toto neřešil, znal ho a prostě ty peníze půjčil.

20. Z oznámení o zániku pojištění ze dne 7. 6. 2012 bylo zjištěno, že kapitálové životní pojištění ze smlouvy č. 1902913836 vedené na jméno žalované zaniklo na základě výpovědi ke dni 1. 8. 2012. Ze sdělení [pojišťovna], ze dne 27. 11. 2020 bylo zjištěno, že ke dni 5. 12. 2014 evidovali na jméno žalované dvě smlouvy životního pojištění č. 1430380150 a č. 1950229000, z nichž první pojistná smlouva, jejíž zůstatek ke dni 5. 12. 2014 činil 0 Kč, byla ukončena dne 1. 9. 2015. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2022 bylo zjištěno, že pojistná smlouva č. 1950229000 byla ukončena ke dni 1. 11. 2009 výplatou pojistného plnění ve výši 52 361 Kč pojištěné [jméno] [celé jméno žalované]. K datu 5. 12. 2014 tak byla tato pojistná smlouva již ukončena. K poskytnutí chybných informací došlo omylem, kdy příslušný zaměstnanec přehlédl, že pojistná smlouva předčasně dožila dnem 31. 10. 2009 a spočítal kapitálovou hodnotu, jakou by pojistná smlouva měla, pokud by byla platná ke dni 5. 12. 2014.

21. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro projednávanou věc. Soud neprovedl důkaz navržený žalovanou v podání ze dne 30. 11. 2020, aby soud vyžádal zprávu finančního úřadu k tomu, zda matka žalobce zdanila příjem z pronájmu. Tento důkaz považoval soud za nadbytečný s ohledem na skutečnost, že pro závěr o nedůvodnosti tohoto požadavku žalobce byly dostačující nájemní smlouva ze dne 1. 1. 2001 a skutečnosti zjištěné výslechem [jméno] [celé jméno žalované] (odst. 14. tohoto rozsudku).

22. Soud neprovedl ani důkazy navržené žalobcem ve vyjádření ze dne 27. 3. 2023 k investicím vloženým do nemovitých věcí v k. ú. [obec], neboť žalobce je nenavrhoval vypořádat ve stanovené 3-lhůtě (viz odstavec 29. tohoto rozsudku). Pokud se týká návrhu na doplnění výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce], soud tomuto návrhu nevyhověl z toho důvodu, že při posouzení, zda pohledávka vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ke dni 5. 12. 2014 ve výši 122 080,60 Kč má být zahrnuta do vypořádávaného společného jmění, soud vycházel nejen z výslechu tohoto svědka, ale i ze zjištění, že je to právě syn účastníků, kdo s naspořenými částkami z původního účtu stavební spořitelny disponuje.

23. Podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) společné jmění manželů tvoří mimo jiné závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

24. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

25. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

26. Podle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

27. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

28. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

29. Po doplnění dokazování dle pokynu odvolacího soudu dospěl soud k závěru, že žalované se nepodařilo prokázat tvrzení, že částkou 50 000 Kč byl splacen společný dluh účastníků, neboť svědek [příjmení] [příjmení] se vyjádřil v tom smyslu, že znal pana [celé jméno žalobce], z čehož nelze dovozovat, že žalobce s půjčkou souhlasil, resp. že žalovaná tento závazek převzala se souhlasem žalobce (podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., které se v použije s ohledem na dobu poskytnutí půjčky a znění přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 o. z.). V tomto řízení nebylo možné vypořádat penzijní pojištění a životní pojištění žalobce, které žalovaná navrhla vypořádat po uplynutí lhůty tří let, neboť ohledně těchto hodnot již nastaly účinky fikce vypořádání podle výše citovaného ust. § 741 písm. c) o. z. Ze závěrečného návrhu žalované je však zřejmé, že na vypořádání těchto hodnot v konečné fázi netrvala. Ze stejného důvodu nelze vypořádat částku 80 000 Kč investovanou žalobcem do vypořádávaných nemovitých věcí po rozvodu manželství, kterou žalobce uplatnil teprve ve svém vyjádření ze dne 27. 3. 2023. U jednání konaného dne 26. 4. 2023 doplnil, že tyto investice vynaložil již v roce 2017. Podle soudu tak žalobci nic nebránilo, aby tyto investice navrhl k vypořádání již v žalobě, která byla podána k soudu dne 4. 12. 2017, tedy zjevně až po vynaložení těchto investic.

30. Podle výše citovaného ust. § 709 odst. 1 o. z. jsou součástí zaniklého společného jmění nemovité věci, které žalobce nabyl kupní smlouvou uzavřenou za trvání manželství, a movité věci uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, což ostatně žádný z účastníků v průběhu řízení nerozporoval.

31. Při určení výše vypořádacího podílu vyšel soud z toho, celková hodnota majetku náležejícího do vypořádávaného společného jmění odpovídá součtu hodnot věcí přikazovaných žalobci ve výši 750 000 Kč (700 000 + 50 000) a hodnot, které ze společného jmění získala žalovaná ve výši 97 380,60 Kč (44 571,48 + 2 809,11 + 50 000). Od této výchozí částky byla odečtena částka 145 000 Kč uhrazená žalobcem jako splátka kupní ceny podle smlouvy darovací a kupní ze dne 5. 12. 2005.

32. Podíl každého z účastníků na„ čistém“ majetku (tj. majetku po odečtení hodnoty vnosů) tak představuje jedna polovina z částky 702 380,60 Kč (750 000 + 97 380,60 – 145 000), tj. 351 190,30 Kč. Základní podíl žalobce zvýšený o hodnotu jeho vnosu činí 496 190,30 Kč (351 190,30 + 145 000), ale získává majetek v hodnotě 750 000 Kč. Z tohoto důvodu by měl žalobce vyplatit žalované na vypořádání částku 253 809,70 Kč. Základní podíl žalované pak činí 351 190,30 Kč, ale získává pouze majetek v hodnotě 97 380,60 Kč, měla by tedy na vypořádání zaniklého společného jmění manželů obdržet částku 253 809,70 Kč.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem V. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v případě projednávané věci, která je svojí povahou tzv. iudicium duplex, mohl návrh na zahájení řízení podat kterýkoli z jeho účastníků a soud nebyl návrhem vázán.

34. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). V návaznosti na výsledek tohoto sporu byla proto výroky VI. a VII. tohoto rozsudku oběma účastníkům shodně uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 9 582 Kč, čemuž odpovídá polovina vzniklých nákladů 19 164 Kč (16 900 + 12 264) po odečtení zaplacených záloh v celkové výši 10 000 Kč.