6 C 260/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 165 674,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 92 643,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 200 Kč od 25. 6. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 199,20 Kč od 6. 7. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 880 Kč od 11. 7. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 200 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 484,63 Kč od 7. 8. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 200 Kč od 20. 8. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 297,86 Kč od 30. 9. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 175,97 Kč od 3. 10. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 412 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 594 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 73 031 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 73 031 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 73 031 Kč od 23. 11. 2018 do 2. 12. 2021.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 56 938,90 Kč.

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení dlužného nájemného na základě smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne 13. 9. 2013. Nájem byl uzavřen na dobu pěti let počínaje dnem 1. 10. 2013. Nájemné bylo sjednáno ve výši 26 740 Kč (bez DPH) měsíčně s tím, že žalovaný jako nájemce provede úpravy zhodnocující předmět nájmu v ceně 680 000 Kč (bez DPH), která bude nájemci odečítána poměrnou částkou po dobu trvání nájemního vztahu maximálně do výše 6 740 Kč (bez DPH) měsíčně. Cena za elektřinu a vodu měla být žalovanému přefakturována. Pro případ prodlení s úhradou platby za nájemné a služby se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí ke dni 29. 8. 2018. Žalovaný od ledna 2017 nehradil nájemné ani služby spojené s nájmem nebytových prostor. Dlužná částka 92 643,66 Kč sestává z dlužného nájemného, které bylo podle smlouvy splatné k 10. dni v měsíci, a to za měsíce červen, červenec a srpen 2018, vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 10. 6. 2018, fakturou [číslo] ze dne 2. 7. 2018 a fakturou [číslo] ze dne 5. 8. 2018, z částky 3 199,20 Kč za el. energii spotřebovanou v květnu 2018, která byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 21. 6. 2018, z částky 3 484,63 Kč za el. energii spotřebovanou v červnu 2018, která byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 23. 7. 2018, z částky 3 297,86 Kč za el. energii spotřebovanou v červenci 2018, která byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 15. 9. 2018, z částky 2 175,97 Kč za el. energii spotřebovanou v srpnu 2018, která byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 18. 9. 2018, z částky 3 880 Kč za vodné, stočné od 13. 3. 2018 do 13. 6. 2018, vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 26. 6. 2018, z částky 2 412 Kč za vodné, stočné od 14. 6. 2018 do 11. 9. 2018, vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 26. 6. 2018, a z částky 1 594 Kč za vodné, stočné od 12. 3. 2018 do 12. 3. 2019, vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 26. 6. 2018. Dále žalobce požaduje po žalovaném zaplatit smluvní pokutu podle čl. IV odst. 6 smlouvy ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ke dni 22. 11. 2018 vyčíslil žalobce smluvní pokutu částkou 117 670 Kč, z čehož požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 73 031 Kč, a to dle penalizačních faktur vystavených dne 5. 8. 2018 a dne 13. 11. 2018. Žalovaný na dlužnou částku v celkové výši 165 674,66 Kč žalobci nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobcem vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 12. 2018.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává. Uvedl, že předmětem pronájmu byly zcela prázdné prostory, které byly v minulosti využívány jako výroba. Pro účely pronájmu za účelem zřízení laser arény s barem bylo nutné vybudovat zázemí ve formě šaten, sprch a toalet. Žalovaný se jako budoucí nájemce zavázal, že je vybuduje na vlastní náklady a část těchto nákladů bude odečtena od nájemného. Žalobce před uzavřením nájemní smlouvy deklaroval, že pro jednodušší vstup veřejnosti do nové provozovny zprovozní výtah a rampu, která má vyústění směrem od obchodního domu [příjmení]. Tato ústní dohoda byla v průběhu budování zázemí (a i v následných měsících) několikrát potvrzována zástupcem žalobce. Žalobce za celou dobu trvání nájemní smlouvy nevyvinul žádné úsilí naplnit svoji část dohody. Žalovaný se ohradil proti tomu, že žalobce nesplnil svou část dohody, požaduje po žalovaném plné nájemné včetně pokut za prodlení a uznal žalovanému, který do nemovitosti žalobce investoval vyšší statisíce korun, pouze část jeho nákladů. Podle žalovaného„ v tomto případě by bylo nejlepší celou smlouvu o pronájmu zneplatnit a požadovat po žalobci vrácení celé investice a poměrné části zaplaceného nájmu“.

3. Žalobce v replice ze dne 5. 1. 2022 k vyjádření žalovaného uvedl, že nájemní smlouvu podepsaly obě strany dobrovolně a bez nátlaku a zakomponovaly do ní vše, co považovaly za důležité. Pokud by žalovaný v době uzavření nájemní smlouvy považoval samostatný vchod za podmínku podpisu smlouvy, určitě by to ve smlouvě bylo uvedeno, anebo žalovaný pro nesouhlas s obsahem nájemní smlouvy neměl tuto smlouvu podepsat. Žalobce jako pronajímatel žalovanému jako nájemci pouze sdělil, že samostatný vchod se pokusí zřídit, ale nezavázal se k tomu. Žalobcem bylo zvažováno více variant zbudování samostatného vchodu, ale s ohledem na špatnou platební morálku žalovaného a dále vzhledem k tomu, že se jednalo o investici ve výši bezmála 500 000 Kč výhradně ve prospěch jediného nájemníka (žalovaného), rozhodl se žalobce svůj záměr pozastavit. Žalobce též namítl, že pokud se týká investice žalovaného, rozpočet celé investice není totéž, co zhodnocení majetku pronajímatele, které se žalobce smluvně zavázal odečíst z nájmu. Investice čistě pro potřeby podnikatelského záměru nájemce jsou jeho nákladem a do této částky se nepočítají, to je běžná praxe. Z tohoto pohledu lze podle žalobce považovat za zhodnocení pouze zbudování sociálního zařízení a dohodnutá částka ve výši 680 000 Kč byla více než vstřícná. Původní rozpočet stavebních úprav byl žalovaným předán ve výši bez mála 1 000 000 Kč, ten žalobce rozporoval a navrhl zohlednit investice v maximální výši 680 000 Kč, s čímž žalovaný souhlasil. Pro vybudování sociálního zázemí byla žalobcem jako pronajímatelem žalovanému bezplatně poskytnuta dlažba, která zbyla z předchozí investice. Žalovaný přes urgence za celou dobu nedodal kolaudační rozhodnutí, konečnou fakturu za realizaci investice a konečnou projektovou dokumentaci, ani požadované revize elektro a plynu. Dále žalobce uvedl, že žalovaný v rozporu s nájemní smlouvou neprovozoval jen [příjmení] [příjmení], ale i bar, z čehož plynuly občasné problémy s podnapilými hosty jeho provozovny a docházelo na hlášení strážní služby. Návštěvníci dělali nepořádek na chodbách, schodišti a ve dvoře budovy a poškodili ovládací a komunikační zařízení závory u vjezdu do dvora. Vše bylo zdokumentováno kamerovým záznamem. Takže nakonec se ukázalo jako nezbytné, aby žalovaný využíval společný vchod do budovy, který byl pod přímou kontrolou strážní služby. Podle nájemní smlouvy byl žalovaný povinen po ukončení nájmu předat prostory ve stavu, v jakém je převzal na počátku nájmu. Pronajaté prostory byly sice před pronájmem žalovanému, vedeny jako výrobní, ale šlo o lehkou výrobu elektro komponentů pro automobilový a IT průmysl. Prostory byly čisté, bíle vymalované, podlaha byla opatřena nivelizovanou stěrkou a zátěžovým linem, v části zázemí/baru byla podlaha dřevěná. Po opuštění prostor žalovaným byl všude neskutečný nepořádek, byly zde rozbité dřevěné konstrukce, zakrytá a rozbitá okna, poškozené sociální zařízení, černá výmalba místností, na podlaze byl nalepený černý koberec a na mnoha místech poškozená podlaha.

4. U jednání konaného dne 21. 9. 2022 žalovaný doplnil svoje vyjádření tak, že ve smlouvě bylo ujednání o odpočtu částky 680 000 Kč, ale celkové náklady na úpravu předmětu nájmu dosáhly částky 980 000 Kč. Rozdíl, tj. částka 300 000 Kč představuje náklady, které měly vzniknout na straně žalobce, který se zavázal provést úpravu venkovního nákladního výtahu tak, aby jej bylo možno používat jako výtah osobní, ale k tomu nikdy nedošlo. Dále žalovaný v průběhu jednání uvedl, že považuje za nesprávné, aby byly vůbec vystaveny penalizační faktury za dluh, který byl uhrazen odpočtem částky asi 330 000 Kč.

5. Ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne 13. 9. 2013 soud zjistil, že nájem byl sjednán na dobu pěti let počínaje dnem 1. 10. 2013. Nájemné bylo sjednáno ve výši 26 740 Kč (bez DPH) měsíčně s tím, že žalovaný jako nájemce provede stavební úpravy zhodnocující předmět nájmu v ceně 680 000 Kč (bez DPH), která bude nájemci odečítána poměrnou částkou po dobu trvání nájemního vztahu maximálně do výše 6 740 Kč (bez DPH) měsíčně. Cena za elektřinu a vodu měla být žalovanému přefakturována. Pro případ prodlení s úhradou platby za nájemné a služby se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení (čl. IV odst. 6 smlouvy). Pronajímatel byl podle smlouvy oprávněn vypovědět nájem s 20-denní výpovědní lhůtou v případě, že nájemce bude v prodlení s placením kterékoliv splátky za nájem či úhrady za služby, delším než 30 dnů.

6. Z výpovědi smlouvy o pronájmu nebytových prostor bylo zjištěno, že žalovaný převzal výpověď dne 8. 8. 2018. Výpověď je sice datována dnem 6. 9. 2018, ale je na ní ručně dopsán text:„ PŘEVZAL 8. 8. 2018“, k němuž žalovaný připojil svůj podpis. [příjmení] text byl dopsán na přípise obsahujícím vysvětlení dlužné částky (na č. l. 16).

7. Z faktury [číslo] ze dne 10. 6. 2018, faktury [číslo] ze dne 2. 7. 2018, faktury [číslo] ze dne 5. 8. 2018, faktury [číslo] ze dne 21. 6. 2018, faktury [číslo] ze dne 23. 7. 2018, faktury [číslo] ze dne 15. 9. 2018, faktury [číslo] ze dne 18. 9. 2018, faktury [číslo] ze dne 26. 6. 2018, faktury [číslo] ze dne 26. 6. 2018 a faktury [číslo] ze dne 26. 6. 2018 soud zjistil datum splatnosti jednotlivých faktur a celkovou výši dluhu na nájemném a službách spojených s nájmem nebytových prostor v částce 92 643,66 Kč, jehož zaplacení se žalobce v tomto řízení domáhá.

8. Z penalizačních faktur bylo zjištěno, že jimi byl vyúčtován úrok z prodlení (v sazbě odpovídající smluvní pokutě), nikoliv smluvní pokuta.

9. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobci nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobcem vyzván s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu předžalobní výzvou ze dne 7. 12. 2018, která byla žalovanému odeslána na poslední známou adresu.

10. Žalovaný v tomto řízení tvrdil, že ústně se s žalobcem dohodli na vybudování samostatného vchodu do provozovny žalovaného a dále že ve smlouvě bylo ujednání o odpočtu částky 680 000 Kč, ale celkové náklady na úpravu předmětu nájmu dosáhly částky 980 000 Kč. Rozdíl, tj. částka 300 000 Kč představuje náklady, které měly vzniknout na straně žalobce, který se zavázal provést úpravu venkovního nákladního výtahu tak, aby jej bylo možno používat jako výtah osobní (viz protokol o jednání konaném dne 21. 9. 2022).

11. Z e-mailu žalovaného ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že pokud byla mezi účastníky uzavřena dohoda o vybudování vlastního vchodu do provozovny žalovaného, stalo se tak pouze v ústní formě a toto ujednání nebylo součástí písemné smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne 13. 9. 2013, v níž výše investice zhodnocující předmět nájmu byla vyčíslena částkou 680 000 Kč (bez DPH).

12. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že pokud ve smlouvě chybí ujednání o zohlednění investice do předmětu nájmu nad rámec částky 680 000 Kč, tak v tomto ohledu žalobci věřil, že bude platit jejich dohoda, jež je zachycena v e-mailové komunikaci, kterou si vyměnili před uzavřením smlouvy. Žalovaný předložil žalobci kalkulaci stavební firmy ohledně jím provedených stavebních úprav, která byla žalobcem odmítnuta s tím, že v některých ohledech se jedná o zbytečně drahé investice (podle názoru žalobce). Žalovaný proto předložil nižší kalkulaci, podle níž měly být provedeny úpravy v hodnotě asi kolem 1 mil. Kč. Žalobce předložil žalovanému dva návrhy nájemní smlouvy. V prvním návrhu, který nakonec nebyl podepsán, se počítalo s odpočtem investice žalovaného ve výši 850 000 Kč, a ve druhém návrhu byla uvedena částka odpočtu ve výši 680 000 Kč. Žalobce to zdůvodnil žalovanému tím, že bude mít velké náklady s vybudováním samostatného vchodu a že představenstvo s vyšším odpočtem nesouhlasilo. Při určení výše investice žalovaný vycházel z kalkulace předložené stavební firmou, která rozpočtované práce provedla. S rekonstrukcí pronajatých prostor začal v srpnu a teprve následně došlo k uzavření nájemní smlouvy.

13. Obsah fotodokumentace předložené žalobcem u jednání konaného dne 21. 9. 2022 dokumentuje stav pronajatých prostor po jejich opuštění žalovaným. Kromě jiného z této dokumentace plyne poškození sociálního zařízení.

14. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav věci. Tvrzení žalobce o existenci dluhu na nájemném a službách spojených s nájmem nebytových prostor v celkové výši 92 643,66 Kč byla prokázána ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne 13. 9. 2013, výpovědi smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne 6. 9. 2018 a dále na základě žalobcem předložených faktur, z nichž soud zjistil výši dlužné částky a datum splatnosti. Nejpozději dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur se pak žalovaný dostal do prodlení s jejich zaplacením. Uvedené podle soudu plyne ze skutečnosti, že splatnost nájemného byla ve smlouvě upravena odlišně (od data splatnosti jednotlivých faktur se pak odvíjí i formulace petitu žaloby v části požadovaného příslušenství).

15. Soud neprovedl některé důkazy navržené žalobcem, které navrhoval k prokázání svého tvrzení, že pozemek před výtahem patří jinému majiteli (e-mailová komunikaci a výpis z katastru nemovitostí), dále k hodnotě investice realizované žalovaným (výslech [celé jméno svědka]), ke stavu předmětu nájmu po jeho opuštění žalovaným (výslech správce objektu [jméno] [příjmení] a současného nájemce [jméno] [příjmení]) a výši nákladů na uvedení předmětu nájmu do původního stavu (výslech [jméno] [jméno]). Tyto důkazy soud považoval za nadbytečné, když měl za to, že není třeba zabývat se případnou výší nároku žalovaného na nahrazení protihodnoty realizované investice a zkoumáním, zda žalobce dal ústní příslib vybudování samostatného vchodu do provozovny žalovaného. Podle soudu je tomu tak z toho důvodu, že žalobce u jednání konaného dne 14. 12. 2022 vznesl námitku promlčení nároku žalovaného, kterou soud shledal důvodnou (k tomu blíže odůvodnění v odstavci 21. tohoto rozsudku). Ze stejných důvodů soud neprovedl rovněž důkazy navržené žalovaným (čestné prohlášení ze dne 20. 7. 2022, mapa se zakreslením polohy výtahu, fotodokumentace s popisky žalovaného).

16. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle § 397 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obch. zák.“) nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

18. Podle § 1 odst. 1 obch. zák. tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství.

19. Podle § 1 odst. 2 obch. zák. právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.

20. Podle § 667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v mezidobí došlo v důsledku užívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci.

21. Podle § 676 odst. 1 obč. zák. nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak.

22. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je z větší části důvodná. V souladu s výše citovaným přechodným ustanovením § 3036 o. z. se v posuzovaném případě použije úprava promlčení obsažená v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013. Promlčecí doba je tak čtyřletá. Podle § 667 odst. 1 a § 676 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) okamžikem, s nímž lze spojovat počátek běhu promlčecí lhůty, je v tomto případě skončení nájemního vztahu na základě výpovědi z nájmu dané žalobcem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že ve smlouvě byla sjednána 20-denní výpovědní lhůta a žalovaný převzal výpověď dne 8. 8. 2018. Nájemní vztah tak skončil ke dni 28. 8. 2018, když s odkazem na citované ustanovení § 676 odst. 1 nájem sjednaný na dobu určitou lze ukončit výpovědí pouze tehdy, bylo-li to mezi účastníky dohodnuto, k čemuž v projednávaném případě došlo. Z uvedeného pak plyne, že promlčecí lhůta počala běžet dnem následujícím po skončení nájmu, tj. dnem 28. 8. 2018 (úterý), a uplynula dnem 29. 8. 2022 (pondělí). Při posouzení, zda žalobce řádně uplatnil svůj nárok na uhrazení částky odpovídající zhodnocení předmětu nájmu nad rámec částky 680 000 Kč, vyšel soud z toho, že žalovaný teprve u jednání konaného dne 21. 9. 2022 doplnil svoje dřívější vyjádření tak, že ve smlouvě bylo ujednání o odpočtu částky 680 000 Kč, ale celkové náklady na úpravu předmětu nájmu dosáhly částky 980 000 Kč. Ve vyjádření podaném u soudu dne 17. 12. 2021 totiž žalovaný pouze uvedl, že„ by bylo nejlepší celou smlouvu o pronájmu zneplatnit a požadovat po žalobci vrácení celé investice a poměrné části zaplaceného nájmu“. Podle soudu tedy žalovaný ve čtyřleté promlčecí lhůtě svůj nárok vůči žalobci neuplatnil řádně a žalobce u jednání konaného dne 14. 12. 2022 namítl promlčení nároku žalovaného. Z tohoto důvodu nebylo potřebné dále se zabývat případnou existencí ústního příslibu žalobce, který se navíc nijak nepromítl do účastníky písemně uzavřené nájemní smlouvy. Dále pokud žalovaný rozporoval důvodnost žalobcem uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty s odůvodněním, že penalizační faktury byly vystaveny na dluh, který byl uhrazen (odpočtem částky asi 330 000 Kč), tak k tomu je třeba uvést, že žalovaný se mýlí, domnívá-li se, že nárok na zaplacení smluvní pokuty automaticky v důsledku úhrady dluhu utvrzeného smluvního pokutou zanikl. Smluvní pokuta je totiž sankcí za nastalé prodlení žalovaného s úhradou. Žalovaný je tedy povinen k zaplacení smluvní pokuty již od prvního dne prodlení se zaplacením jednotlivé dlužné platby nájemného či platby za služby spojené s nájmem nebytových prostor. Naproti tomu ohledně odpočtu za úpravy zhodnocující předmět nájmu bylo ujednáno, že maximálně částka 6 740 Kč (bez DPH) měsíčně bude z nájemného odečítána postupně. Teprve po skončení nájemního vztahu došlo k vypořádání účastníků (v souladu se smlouvou i výše citovaným ustanovením § 667 odst. 1 obč. zák.), v důsledku čehož byl jednorázově snížen dluh žalovaného o částku 282 340 Kč odpovídající zbývající hodnotě investic, které do té doby nebyly z nájemného odečteny, tj. částku 680 000 Kč sníženou o částku 397 660 Kč, která již z nájemného byla dříve odečtena. Snížení dlužné částky v důsledku započtení však na dřívější prodlení žalovaného nemá žádný vliv. Z tohoto důvodu soud procesní obranu žalovaného neshledal důvodnou a podané žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v části uplatněné jistiny 92 643,66 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 73 031 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 3. 12. 2021 do zaplacení.

23. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba částečně zamítnuta ohledně úroku z prodlení z částky 73 031 Kč od 23. 11. 2018 do 2. 12. 2021, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce penalizačními fakturami vyúčtoval žalovanému úrok z prodlení a nikoliv smluvní pokutu. Splatnost smluvní pokuty jako samostatného nároku tak nastala teprve v okamžiku doručení žaloby v této věci, tj. desátým dnem poté, co zásilka obsahující výzvu, aby se žalovaný vyjádřil k připojené žalobě, byla na poště uložena a připravena k vyzvednutí.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že žalovaný je povinen zcela nahradit náklady řízení procesně úspěšnému žalobci, který měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Vzhledem k tomu, že žalobce nad rámec nákladů požadovaných v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu svoje náklady nevyčíslil a nedoložil, byly žalobci přiznány náklady podle obsahu spisu. Náklady přiznané žalobci v celkové výši 56 938,90 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 628 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši 165 674,66 Kč po 7 740 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 5. 1. 2022, účast na jednání dne 21. 9. 2022 a účast na jednání dne 14. 12. 2022) a odměna ve výši 3 870 Kč za jeden úkon podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění), dále náhrada hotových výdajů za výše uvedených šest úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada DPH 21 % (z odměny a náhrady hotových výdajů, a to pouze za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a vyjádření ze dne 5. 1. 2022, vykonané předcházející právní zástupkyní, když právní zástupkyně stávající nepředložila soudu osvědčení o registraci k DPH), tj. ve výši 5 940,90 Kč. Žalobci také nebyla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za úkon doplnění žaloby ze dne 10. 8. 2022, když jeho obsahem bylo toliko doplnění chybějících skutkových tvrzení, která podle soudu měla být již součástí podané žaloby. Z tohoto důvodu za tento úkon podle soudu náhrada nákladů řízení nenáleží.