6 C 35/2020

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Homolové a přísedících Pavla Roubínka a Miroslavy Zvolánkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 46 095 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 43 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 893 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 202 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 202 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 29 036 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 2. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 5. 9. 2018 do zaplacení. V žalobě uvedla, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 7. 2018 na pozici řidič MKD, přičemž měl s žalobkyní uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti. V rámci plnění pracovních úkolů žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 46 095 Kč, a to tím, že za způsob své jízdy dostal dne 13. 8. 2018 v Rakousku pokutu, následně mu ve Švédsku bylo ve dnech 16. 8. – 18. 8. 2018 odebráno řidičské oprávnění, žalobce tedy musel vyslat do Švédska druhé auto se dvěma dalšími řidiči, aby mohla být zakázka dokončena, dále vybíral neoprávněně peníze z bankomatu a také došlo k poškození zrcátka na autě, které mu bylo svěřeno. Všechny tyto incidenty byly s žalovaným projednány a účastníci uzavřeli dne 4. 9. 2018 dohodu o náhradě škody a její úhradě, v níž žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Následně byl pracovní poměr žalovaného ukončen výpovědí ze dne 4. 9. 2018, kterou žalovaný téhož dne převzal. Žalovaný tento svůj dluh vůči žalobkyni doposud ani zčásti neuhradil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou odeslanou žalovanému doporučeně dne 10. 6. 2019 a obyčejně dne 1. 7. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 13. 5. 2020 tak, že uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává. Uvedl, že mu nebyla řádně zaplacena mzda a nebyly mu řádně vypláceny diety, k čemuž jako důkaz označil účetnictví žalobkyně.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 20. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně na pozici řidič MKD, a to na dobu určitou do 31. 1. 2019 se zkušební dobou 3 měsíce. Pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze dne 4. 9. 2018.

4. Z dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 20. 7. 2018 pak vyplývá, že na základě této dohody žalovaný převzal odpovědnost za svěřené hodnoty, a to hotovost, karty na čerpání pohonných hmot, zboží a rovněž i hodnoty, které kdykoliv později převezme.

5. Z dohody o náhradě škody a její úhradě srážkou ze mzdy ze dne 4. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný v této dohodě uznal svůj závazek k náhradě škody ve výši 46 095 Kč způsobené zaviněným porušením pracovních povinností, a to neoprávněným výběrem peněz z bankomatu, odebráním řidičského průkazu z důvodu požití alkoholu při jízdě ve Švédsku ve dnech 16. 8. – 18. 8. 2018, a další škody dle přiloženého rozpisu škod. Žalovaný se dále zavázal k úhradě škody ze mzdy za měsíc srpen 2018 a dále v pravidelných měsíčních splátkách.

6. Ze mzdového listu za období 2018 soud zjistil, že celková výše mzdy žalovaného za měsíc srpen 2018, na níž žalovanému vznikl nárok, činila 17 409 Kč. Z toho částka 8 982 Kč připadala na cestovné – diety a čistá mzda činila 8 427 Kč. Částka k výplatě ve výši 13 850 Kč pak odpovídá rozdílu částek 17 409 Kč a 3 559 Kč, když posledně uvedená částka představuje„ mimořádnou zálohu“.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 32 245 Kč, tj. škody ve výši 46 095 Kč snížené o částku 13 850 Kč.

8. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

9. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

10. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

11. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

12. Podle § 263 odst. 1 zákoníku práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit.

13. Podle § 263 odst. 2 zákoníku práce uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.

14. Podle § 144a odst. 2 zákoníku práce zakazuje se použít právo na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich část anebo jejich náhradu k zajištění dluhu; to neplatí v případě dohody o srážkách ze mzdy.

15. Podle § 144a odst. 4 zákoníku práce započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

16. Podle § 148 odst. 2 zákoníku práce srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu; těmito podmínkami se řídí u pohledávek, pro které byl soudem, soudním exekutorem, správcem daně nebo orgánem správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku nařízen výkon rozhodnutí, pořadí jednotlivých pohledávek.

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná, a to ohledně zaplacení částky 43 893 Kč s příslušenstvím, které představuje úrok z prodlení (podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a proto podané žalobě v této části vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen v souladu s ust. § 250 odst. 1 a § 257 odst. 2 zákoníku práce žalobkyni nahradit škodu, kterou způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Z pohledu výše citovaného ust. § 250 odst. 3 zákoníku práce prokázala žalobkyně odpovědnost a tedy i zavinění žalovaného na vzniku škody, přičemž soud vzal tyto skutečnosti za prokázané z předložené dohody o náhradě škody a její úhradě srážkou ze mzdy ze dne 4. 9. 2018, v níž žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Současně účastníci mezi sebou uzavřeli dohodu o srážkách ze mzdy, jak stanoví ust. § 144a odst. 2 zákoníku práce.

18. Soud má dále za to, že z obsahu vyjádření žalovaného ze dne 13. 5. 2020 plyne, že tímto podáním uplatnil námitku započtení, když uvedl, že uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává, neboť mu nebyla řádně zaplacena mzda a nebyly mu řádně vypláceny diety. Z vyjádření žalobkyně ze dne 9. 6. 2021 pak plyne, že žalovanému nebyla vyplacena mzda za měsíc srpen 2018 ve výši 13 850 Kč. V této souvislosti se proto soud zabýval posouzením, do jaké výše lze k námitce žalovaného v tomto řízení provést započtení proti pohledávce na mzdu, a to z pohledu výše citovaného ust. § § 144a odst. 4 zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 2019, výše nezabavitelné částky v roce 2018 činila 6 225 Kč (o tom, že v případě žalovaného zde nejsou jiné vyživované osoby, soud usuzuje z toho, že podle mzdového listu byla uplatněna pouze sleva z daně základní), bylo možno provést srážku ze mzdy za měsíc srpen 2018 ve výši 2 202 Kč, což odpovídá rozdílu mezi čistou mzdou ve výši 8 427 Kč a nezabavitelnou částkou 6 225 Kč. Pouze částku 2 202 Kč bylo tedy možno v souladu se zákonem započítat proti pohledávce na náhradu škody uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Ve zbývajícím rozsahu soud neshledal námitku započtení vznesenou žalovaným za důvodnou. Bylo na žalovaném, aby svůj nárok na výplatu mzdy uplatnil vůči žalobkyni samostatně, nikoliv pouze v rámci procesní obrany v tomto řízení. Výrokem II. tohoto rozsudku byla proto z výše popsaných důvodů žaloba zamítnuta ohledně zaplacení částky 2 202 Kč s příslušenstvím.

19. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci neúspěch pouze v poměrně nepatrné části. Náklady, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 305 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 095 Kč za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne 28. 5. 2021, písemné podání ve věci samé ze dne 9. 6. 2021 a účast na jednání dne 16. 7. 2021) po 2 980 Kč, náhrada hotových výdajů za výše uvedených šest úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné ve výši 993 Kč k jednání konanému dne 28. 5. 2021 (na trase z [obec] do [obec] n. S. a zpět v délce 170 km osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb při průměrné spotřebě osobního automobilu 5,3 l na 100 km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 27,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a cestovné vlakem ve výši 265 Kč k jednání konanému dne 16. 7. 2021 podle § 13 a. t., náhrada za promeškaný čas za celkem dvanáct půlhodin po 100 Kč podle § 14 a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 4 593 Kč (z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného ve výši 993 Kč a náhrady za promeškaný čas) přiznaná podle ust. § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 29 036 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a náhradu hotových výdajů v souvislosti s úkonem vyjádření ze dne 3. 11. 2020, neboť se nejedná o podání ve věci samé, když žalobkyně tímto podáním k výzvě soudu toliko předložila výplatní pásky žalovaného.