6 C 35/2021
č. j. 6 C 35/2021-33
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 13. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 9. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 524 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uskutečnil jízdu veřejnou hromadnou dopravou, provozovanou žalobkyní, bez platného jízdního dokladu, než stanoví platný Tarif pražské integrované dopravy, a to dne 12. 9. 2020. Uvedené skutečnosti vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 15403511. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Splatnost přirážky k jízdnému nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na její zaplacení uplatněno. Žalovaný se výše popsaným jednáním dopustil porušení přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy. Žalovanému proto vznikla dne 12. 9. 2020 povinnost uhradit žalobkyni vedle jízdného ve výši celkem 24 Kč rovněž přirážku k jízdnému ve výši celkem 1 500 Kč. Žalovaný však dlužnou částku přes výzvu žalobkyně ze dne 24. 11. 2020 neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě doloženého zápisu č. 15403511 ze dne 12. 9. 2020, Smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy, Tarifu pražské integrované dopravy, informace pro cestující a předžalobní výzvy k plnění ze dne 24. 11. 2020, včetně potvrzení o jejím odeslání prostřednictvím hybridní pošty. Soud má za prokázané, že žalobkyně uskutečnila přepravu žalovaného, žalovaný však využil služeb žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Osoba pověřená dopravcem kontrolou jízdních dokladů při provedené přepravní kontrole sepsala shora uvedený zápis o provedené přepravní kontrole, přičemž osobní údaje žalovaného byly pověřenou osobou zjištěny z předloženého dokladu totožnosti. Žalovaný dosud na dluh žalobkyni ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní výzvou ze dne 24. 11. 2020. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní, [anonymizována čtyři slova] [obec], [anonymizována dvě slova], jako dopravcem, a žalovaným, jako cestujícím, byla platně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Povinnost žalovaného zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy a Tarifu pražské integrované dopravy, a to v souladu s ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 266/1994 Sb.), upravujícím povinnosti cestujícího v souvislosti s přepravou drážním vozidlem (tj. mj. tramvaj či metro); dále z ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., týkajícího se výše přirážky; ust. § 7 a § 15 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které upřesňují povinnosti cestujícího a následky jejich porušení, a ust. § 49 uvedené vyhlášky, které se týká smluvních přepravních podmínek dopravce. Jelikož žalovaný dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z., a proto je povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny také úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 048 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.