6 C 48/2024

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 166,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 264,55 Kč.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám právní zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady ve výši 2 404,50 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 166,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 213,08 Kč, úrokem ve výši 14,2 % ročně z částky 8 658,67 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 406,06 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 658,67 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným dne 3. 4. 2014 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky (dále jen „produktové podmínky“) a sazebník poplatků. Žalobkyně také uvedla, že před schválením úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 14,2 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 302,21 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a v souladu s produktovými podmínkami prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 29. 8. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost I-Xon, a. s., která další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila tuto pohledávku na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Označil za nesporné, že uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč, který se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 302,21 Kč, a to počínaje dnem 25. 5. 2014. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 14,2 % ročně. Žalovaný však nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že nesplácel úvěr řádně a včas a že z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 29. 8. 2022. Žalovaný připustil, že v ojedinělých případech se opozdil s úhradou pravidelné splátky, jednalo se však o zpoždění v řádu dnů. Žalovaný též namítl promlčení úroku ve výši 213,08 Kč (kapitalizovaného za období od 3. 4. 2014 do 29. 8. 2022) a úroku z prodlení ve výši 1 406,06 Kč, a to s poukazem na to, že v žalobním návrhu byly sice tyto nároky uplatněny, ale absentují k nim jakákoliv tvrzení. Žalovaný neuznal ani nárok na zaplacení jistiny ve výši 8 658,67 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že dne 31. 3. 2022 od právního předchůdce žalobkyně obdržel upozornění na navýšení poslední splátky úvěru, která byla splatná dne 25. 4. 2022, na částku 18 528,29 Kč s odůvodněním, že datum pravidelné měsíční splátky bylo sjednáno na jiný den v měsíci, než ve kterém byla uzavřena smlouva o úvěru. Z účtu žalovaného byla potom dne 25. 4. 2022 stržena částka 9 348,54 Kč a výše neuhrazené pohledávky k tomuto dni činila 9 179,75 Kč. Na žádost žalovaného o vysvětlení navýšení poslední splátky úvěru na více než dvojnásobek reagoval právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 5. 5. 2022 tak, že z důvodu splatnosti první měsíční splátky po více než měsíci od načerpání, byly úroky za toto období doúčtovány a zohledněny právě v poslední splátce úvěru. Dále mělo na výši poslední splátky vliv zpoždění žalovaného s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Za popsané situace by žalovaný považoval za důvodné navýšení poslední splátky o úrok ve výši 14,2 % ročně z částky 400 000 Kč za dobu od 22 dní, tj. navýšení o 3 423,56 Kč. Pokud potom právní předchůdce žalobkyně vysvětloval navýšení poslední splátky prodlením žalovaného s úhradou pravidelných splátek, tak k tomu žalovaný doplnil, že v tabulce platební historie byl úrok z prodlení vyčíslen za celých 96 měsíců trvání smlouvy na částku 379,32 Kč.

3. Žalobkyně v replice ze dne 31. 5. 2024 k vyjádření žalovaného uvedla, že požaduje dlužnou jistinu ve výši 8 658,67 Kč, která vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, kde je zaznamenán její postupný vývoj a částečné úhrady dlužné jistiny, přičemž na jistinu bylo za celou dobu trvání právního vztahu uhrazeno 391 341,33 Kč. Dále z výpisu z úvěrového účtu ze dne 22. 4. 2022 vyplývá, že k uvedenému dni dlužná jistina činila 18 007,21 Kč a následně žalovaný uhradil částku 9 348,54 Kč, která byla započtena na jistinu dluhu.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 3. 4. 2014, smlouvy o úvěru ze dne 3. 4. 2014 (dále jen „smlouva“) a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splatit ve splátkách po 7 302,21 Kč měsíčně, splatných do 25. dne v měsíci počínaje dnem 25. 5. 2014 (článek II. odst. 3. smlouvy). Úrok byl sjednán ve výši 14,2 % ročně. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, (dále jen „úvěrový účet“). Před uzavřením smlouvy byla právním předchůdcem žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného, jak plyne zejména z žádosti o úvěr ze dne 3. 4. 2014, kde žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti.

5. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 3. 4. 2014 úvěr ve výši 400 000 Kč. Ke dni 20. 5. 2014 narostla výše dluhu na částku 407 723,56 Kč, přičemž důvod tohoto navýšení z tabulky není zřejmý. Z této listiny má též soud za prokázané, že dne 25. 4. 2022 žalovaný uhradil částku 9 348,54 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu dluhu, jak uvedla ve svém vyjádření ze dne 31. 5. 2024.

6. Z platební historie a sdělení , právnická osoba, . ze dne 1. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný se vícekrát ocitl v prodlení s úhradou splátek, a to nejméně těch splátek, které se shodují s výčtem zpožděných splátek uvedených právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . ve sdělení ze dne 1. 6. 2022.

7. Z platební historie a z vyčíslení pohledávky ze dne 30. 8. 2022 bylo zjištěno, že dluh žalovaného, jehož výše k tomuto dni činila 10 759,07 Kč, sestával z jistiny 8 658,67 Kč, poplatků v celkové výši 1 508 Kč, úroku 213,08 Kč a úroku z prodlení ve výši 379,32 Kč (v platební historii uvedeno ve sloupci sankce).

8. Z upozornění , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě poslední splátky, která byla vyšší než řádná měsíční splátka, a to z důvodu, že datum pravidelné měsíční splátky bylo sjednáno na jiný den v měsíci, než ve kterém byla uzavřena smlouva o úvěru.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 a připojeného podacího archu má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na společnost , Anonymizováno, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023 má potom soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy k úhradě ze dne 9. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl touto výzvou, která mu byla odeslána na poslední známou adresu, s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni.

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro tuto projednávanou věc.

11. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru ze dne 3. 4. 2014, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,2 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Pokud k datu 30. 8. 2022, které následuje po navýšení poslední splátky k datu 27. 3. 2022, byl úrok z prodlení vyčíslen částkou 379,32 Kč, a současně pokud úhradu žalovaného ze dne 25. 4. 2022 ve výši 9 348,54 Kč žalobkyně započítala na úhradu jistiny, jak sama uvedla ve vyjádření ze dne 31. 5. 2024, nelze než dospět k jednoznačnému závěru, že prodlením žalovaného s úhradou jednotlivých splátek (v řádu dnů), které nepochybně nastalo a které žalovaný taktéž připustil, navýšení dlužné částky odůvodnit nelze. Soud také provedl přepočet úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 400 000 Kč za dobu od 4. 5. 2022 do 25. 5. 2022 (smlouva o úvěru byla uzavřena dne 3. 4. 2014, takže kdyby nebylo ujednání o splatnosti jednotlivých splátek k 25. dni v měsíci počínaje od 25. 5. 2022, nastala by splatnost první splátky již 3. 5. 2022,), tj. za dobu od 22 dní. Na základě toho se soud zcela ztotožnil s tvrzením žalovaného o důvodnosti navýšení poslední splátky o 3 423,56 Kč, jehož důvodem je sjednání splatnosti první měsíční splátky po více než měsíci od načerpání. K výsledné částce 3 264,55 Kč, která byla žalobkyni přiznána, pak soud dospěl následujícím postupem. Plněním žalovaného ve výši 9 348,54 Kč ze dne 25. 4. 2022 bylo uhrazeno o 2 046,33 Kč více, než kolik činila pravidelná splátka úvěru ve výši 7 302,21 Kč. Tento „přeplatek“ ve výši 2 046,33 Kč je třeba započítat na celkový dluh žalovaného ve výši 5 310,88 Kč, který sestával z poplatků v celkové výši 1 508 Kč, úroku ve výši 3 423,56 Kč a úroku z prodlení ve výši 379,32 Kč.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vedle nároku na zaplacení poplatků a úroku má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. V uvedeném rozsahu soud podané žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. Naproti tomu výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba ve zbývající části zamítnuta, neboť nárok žalobkyně (nad rámec plnění přiznaného výrokem I. tohoto rozsudku) byl již plněním žalovaného uhrazen.

16. Pro úplnost považuje soud za potřebné uvést, že neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným v jeho vyjádření ze dne 13. 5. 2024, neboť byl-li v žalobním návrhu úrok ve výši 213,08 Kč či úrok z prodlení ve výši 1 406,06 Kč uplatněn, ale absentovala k nim jakákoliv tvrzení, bylo by na místě žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení. Pokud takto soud v konečné fázi nepostupoval, je tomu tak z toho důvodu, že žalobkyně v replice ze dne 31. 5. 2024 sama svoje tvrzení v tomto ohledu doplnila. Žalovaný tedy nerozporoval, že žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tyto nároky uplatnila, soud se však neztotožnil s následky, které s namítaným nedostatkem skutkových tvrzení žalovaný spojoval.

17. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 % (s ohledem na poměr úspěchu v řízení v rozsahu 32 % a neúspěchu v rozsahu 68 %). Žalovanému v tomto řízení vznikly náklady v celkové výši 6 679,20 Kč, které sestávají odměny podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 10 166,67 Kč za tři úkony právní služby po 1 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 13. 5. 2024 a účast na jednání dne 1. 11. 2024), náhrady hotových výdajů za uvedené tři úkony po 300 Kč podle § 13 a. t. a náhrady DPH 21 % ve výši 1 159,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladu řízení v rozsahu 36 %, byla proto výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 2 404,50 Kč.