6 C 50/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 178 552,95 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76 836 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 590 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 590 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 590 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 590 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 590 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 590 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 590 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 706 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 24 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně smluvní pokuty ve výši 77 146,95 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 8 500,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 17. 2. 2022 ve znění opravy návrhu ze dne 2. 3. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 76 836 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku a smluvní pokuty ve výši 101 716,95 Kč. V návrhu uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva ze dne 1. 10. 2020 k bytu, který se nachází v budově č. p. 23 stojící na pozemku parc. č. 124 v obci část obce, k. ú. obec (dále jen„ předmětný byt“). Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobci nájemné ve výši 8 190 Kč (dále jen„ čistý měsíční nájem“) a následující zálohy na služby: na elektřinu 1 000 Kč, na vodu 300 Kč, na vytápění 800 Kč a za internet 300 Kč, a to bezhotovostně na účet č. bankovní účet. Splatnost jednotlivých peněžitých plnění za nájemné a zálohy spojené s užíváním bytu byla sjednána do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Tuto povinnost žalovaný od února 2021 neplnil, a proto žalobce dne 31. 8. 2021 odstoupil od nájemní smlouvy. Dohodou žalobce s žalovaným pak došlo ke skončení nájmu ke dni 13. 9. 2021. Dne 22. 9. 2021 žalovaný písemně uznal dluh vůči žalobci ve výši 76 836 Kč z nezaplaceného nájemného za měsíce únor až srpen 2021 (7x 10 590, doplatek za reálně spotřebovanou elektřinu 1 506 Kč a doplatek za zlatý tarif televize O2 (za měsíce únor až červenec ve výši 200 Kč měsíčně). Uvedenou částku žalovaný žalobci neuhradil, přestože byl k tomu žalobcem vyzván předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2021. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu podle článku 3 nájemní smlouvy ve výši 0,5 % z dlužné částky denně ode dne následujícího po dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení s placením nájemného a záloh spojených s užíváním bytu a také smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky nedoplatků vzniklých za dobu trvání nájmu, kdy k prodlení došlo, tj. ode dne následujícího po uplynutí patnáctidenní lhůty počítané od doručení vyúčtování nájemci, do podání návrhu na vydání platebního rozkazu. Žalobce vyčíslil požadovanou smluvní pokutu ke dni 14. 2. 2022 částkou 101 716,95 Kč. S ohledem na prodlení se zaplacením nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu se žalobce domáhá též zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s podanou žalobou nesouhlasí a že uplatněný nárok zcela neuznává. Označil za účelové tvrzení žalobce o platbách na účet a že vždy byl nucen k platbám v hotovosti. Dále uvedl, že za celou dobu trvání nájemního vztahu nedostal jediný doklad o zaplacení a po skončení nájemního vztahu byl pod pohrůžkou přinucen k uznání dluhu.

3. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobce přenechal žalovanému předmětný byt do užívání a žalovaný se zavázal platit za to nájemné ve výši 8 190 Kč, dále měsíční zálohu na elektřinu 1 000 Kč, měsíční zálohu na vodu 300 Kč, měsíční zálohu na vytápění 800 Kč a internet 300 Kč, tj. celkem 10 590 Kč měsíčně, a to bezhotovostní platbou na účet č. bankovní účet nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Pokud je nájemce příjemcem sociálních dávek, musí před ubytováním dát souhlas k bezhotovostní platbě na účet pronajímatele za ubytování formou srážek ze sociálních dávek. Případný doplatek (rozdíl mezi nájemným a přiznanou dávkou) je nájemce povinen uhradit v hotovosti nejpozději do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Po skončení nájmu budou spotřebované energie vyčísleny a v případě vzniku nedoplatku vůči stanovenému paušálu budou vyúčtovány. Nedoplatek zjištěný při vyúčtování je splatný do patnácti dnů ode dne, kdy bylo vyúčtování doručeno nájemci. Při prodlení s peněžním plněním je nájemce povinen zaplatit pronajímateli denní smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky až do zaplacení.

4. Z uznání dluhu ze dne 22. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 76 836 Kč, který vznikl za období od února do srpna 2021 na nájemném a spotřebě energií.

5. Z výslechu žalobce a jeho doplňujícího výslechu soud zjistil, že účastníci podepsali smlouvu o nájmu a žalovaný si požádal o sociální dávky – příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Ten je poskytován kvartálně na dobu tří měsíců. Žalovaný byl povinen platit nájemné na účet. Placení nájemného tímto způsobem nikdy nezahájil, ale uhradil hotově pouze za první dva měsíce trvání nájmu. Žalobce byl povinen doložit na sociální správu doklad o placení nájmu za předcházející tři měsíce, a proto žalovaného o úhradu zbývající dlužné částky upomínal. Žalovaný sliboval žalobci, že mu v následujícím měsíci nájemné uhradí z pobíraných dávek a že postupně bude svůj dluh na nájemném splácet. Žalobce úhradu nájemného za tři měsíce potvrdil, přestože nájemné za tuto dobu nebylo žalovaným uhrazeno. Žalovaný dále nájemné neplatil, a proto jej žalobce vyzval k podpisu uznání dluhu, které zaslal na vědomí též tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného, který jej zastupoval v jiné věci, na což tento zástupce sdělil, že uvedené bere na vědomí, vše potvrdil a žalovaný uznání dluhu vlastnoručně podepsal, proti dluhu neměl žádné námitky. Dluh žalovaného je vyčíslen v uznání dluhu za období, kdy nájemné nebylo zaplaceno. Žalobce nevydával žalovanému žádné potvrzení o úhradě v hotovosti ani za měsíce, kdy fakticky nájemné zaplatil, protože žalovaný jej o to nežádal. Příjem nájemného, které žalovaný skutečně uhradil, žalobce vykázal pro daňové potřeby, což je v případě potřeby schopen doložit.

6. Z e-mailové komunikace mezi Mgr. jméno příjmení a právním zástupcem žalobce bylo zjištěno, že e-mailem ze dne 27. 8. 2021 Mgr. jméno příjmení potvrdil přijetí rozpisu plateb. V následujícím e-mailu ze dne 30. 8. 2021 tento rozpis plateb nerozporoval a v dalším e-mailu ze dne 3. 9. 2021 přislíbil úhradu v rozmezí 6. 9.- 8. 9. 2021. Z předložené komunikace není zřejmé, o jakou dlužnou částku se mělo jednat.

7. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 12. 2021 a potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalovaný byl s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k úhradě uznaného dluhu ve výši 76 836 Kč z nezaplaceného nájemného a záloh spojených s užíváním bytu za měsíce únor až srpen 2021 ve výši 76 836 Kč.

8. Z kopie potvrzení opatřeného podacím razítkem Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalovaný uhradil na nájemném za měsíc říjen 2020 dne 26. 11. 2020 částku 10 000 Kč a dále na nájemném za měsíc listopad 2020 dne 28. 12. 2020 částku 10 000 Kč. Dále kopie potvrzení na č.l. 29 je dokladem o úhradě nájemného a služeb spojených s užíváním bytu za poslední čtvrtletí roku 2020.

9. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne 20. 1. 2023 vyplývá zjištění, že žalovaný v období červen – srpen 2021 pobíral příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení a tyto dávky mu byly poukázány na účet č. bankovní účet. Ze zprávy České spořitelny, a. s. ze dne 25. 1. 2023 vyplývá, že majitelem uvedeného účtu je jméno příjmení.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Předloženými listinami žalovaný nedokládá svoje tvrzení, že dluh vůči žalobci za měsíce únor až srpen 2021 uhradil v hotovosti. V nájemní smlouvě byla sjednána bezhotovostní úhrada nájemného a pouze doplatek odpovídající rozdílu mezi nájemným a přiznanou dávkou byl žalovaný povinen platit žalobci v hotovosti. Žalobce v rámci účastnického výslechu uvedl, že bezhotovostní placení nájemného žalovaný nikdy nezahájil. Shodné zjištění učinil soud i ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne 20. 1. 2023, podle něhož žalovaný v období červen – srpen 2021 (které se částečně kryje s dobou, za níž nájemné nebylo placeno) pobíral příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, ale tyto dávky mu byly poukázány na účet č. bankovní účet. Majitelem uvedeného účtu je podle zprávy České spořitelny, a. s. ze dne 25. 1. 2023 jméno příjmení. Nájemné tedy nebylo žalovaným z jemu přiznaných dávek placeno bezhotovostní platbou na účet žalobce. Ten žalovanému nevydával žádné potvrzení o úhradě v hotovosti ani za měsíce, kdy fakticky nájemné zaplatil, jak připustil při svém účastnickém výslechu, úhradu částky 2x 10 000 Kč v hotovosti však potvrdil vůči Úřadu práce ČR pro účely žádosti žalovaného o dávky příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Následně právní zástupce žalovaného v rámci e-mailové komunikace s právním zástupcem žalobce existenci dluhu nerozporoval. Přestože v této e-mailové komunikaci nebyla uvedena konkrétní dlužná částka, soud v kontextu výše uvedených zjištění, která učinil ze shromážděných listinných důkazů (dílem předložených samotnými účastníky a dílem vyžádaných soudem v situaci, kdy potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo), jimž neodporuje ani obsah účastnické výpovědi žalobce, neměl pochybnosti o správnosti vyčíslení dluhu na nájemném a za služby s užíváním bytu spojené, a proto považoval za nadbytečné, aby žalobce v řízení doložil konkrétní výši příjmu z nájemného žalovaným skutečně uhrazeného.

11. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

13. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

14. Podle § 2254 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2020, ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je převážně důvodná. Žalovaný má podle § 2246 odst. 1 a § 2247 odst. 1 o. z. vůči žalobci dluh ve výši 76 836 Kč odpovídající součtu sedminásobku částky 10 590 Kč (sestávající z čistého měsíčního nájemného ve výši 8 190 Kč a záloh na služby spojené s užíváním bytu) za období únor – srpen 2021 a vyúčtovaného doplatku za služby ve výši 2 706 Kč. Tento dluh žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše, a proto podle výše citovaného ustanovení § 2053 o. z. se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Výsledky provedeného dokazování tomu ostatně neodporují (viz odstavec 6. a 10. odůvodnění). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobci vyhověl v části žalovaného nájemného včetně úplaty za plnění spojená s užíváním bytu, tj. ohledně částky 76 836 Kč. Podle § 1970 o. z. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních splátek nájemného od data následujícího po splatnosti, která byla sjednána do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Protože splatnost vyúčtování služeb byla v čl. 3 nájemní smlouvy vázána na uplynutí patnáctidenní lhůty od doručení vyúčtování a žalovaný byl s vyúčtováním služeb seznámen nejpozději při podpisu uznání dluhu ze dne 22. 9. 2021, dostal se po uplynutí 15. dne, tj. počínaje dnem 8. 10. 2021, do prodlení také se zaplacením dlužné částky 2 706 Kč. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty vyúčtované ode dne následujícího po 15. dni, kdy bylo žalovanému doručeno vyúčtování, do podání návrhu na vydání platebního rozkazu, a to ve výši 101 716,95 Kč, tak v této části shledal soud podanou žalobu zčásti nedůvodnou. Podle § 2254 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2020, ujednají-li si strany pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí její výši v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Vzhledem k tomu, že podle tohoto ustanovení smluvní pokutu lze sjednat pro utvrzení povinnosti jak k úhradě nájemného tak i jiných povinností vyplývajících z nájmu, a současně je stanoven limit smluvní pokuty ve výši trojnásobku měsíčního nájemného, lze z toho dovodit, že limitem je trojnásobek čistého měsíčního nájmu. V projednávaném případě tak nelze žalobci přiznat smluvní pokutu přesahující částku 24 570 Kč (3x 8 190). Výrokem II. tohoto rozsudku byla proto žaloba zamítnuta ohledně smluvní pokuty ve výši 77 146, 95 Kč.

16. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 % (s ohledem na poměr úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a neúspěchu v rozsahu 43 %). Žalobci v tomto řízení vznikly náklady v celkové výši 50 358,40 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty 178 552,95 Kč za čtyři úkony právní služby po 8 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání dne 18. 1. 2023), náhrada hotových výdajů za uvedené čtyři úkony po 300 Kč podle § 13 a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 7 190,40 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladu řízení v rozsahu 14 %, byla proto výrokem III. tohoto rozsudku žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 050,20 Kč.

17. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.