6 C 55/2026

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu rušené držby I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaných, aby jim soud uložil povinnost zdržet se dalšího vypuzení žalobce z držby a obnovit tak původní pokojný stav, a to ohledně chodby nacházející se v přízemí, ohledně schodiště z přízemí do prvního nadzemního patra a ohledně veškerých prostor nacházejících se v prvním patře rodinného domu Anonymizováno, tedy v nemovitosti zapsané na LV č. hodnota pro obec adresa a katastrální území adresa, jako pozemek parc. č. st. Anonymizováno jehož součástí je stavba Anonymizováno, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k rukám právního zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady řízení ve výši 19 784,50 Kč.

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 5. 2026 domáhal po žalovaných, aby jim soud uložil povinnost zdržet se dalšího vypuzení žalobce z držby a obnovit tak původní pokojný stav, a to ohledně chodby nacházející se v přízemí, ohledně schodiště z přízemí do prvního nadzemního patra a ohledně veškerých prostor nacházejících se v prvním patře rodinného domu Anonymizováno (dále jen „předmětná nemovitost“), tedy v nemovitosti zapsané na LV č. hodnota pro obec adresa a katastrální území adresa, jako pozemek parc. Anonymizováno, jehož součástí je stavba Anonymizováno. V žalobě uvedl, že v katastru nemovitostí je evidován jako výlučný vlastník nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto usnesení. Žalobce vždy měl od předmětné nemovitosti klíče, byl schopen se dostat přinejmenším na chodbu v přízemí, na schodiště z přízemí do 1. patra a do všech prostor v 1. patře. Do těchto prostor měl žalobce prokazatelně přístup ve dnech 1. 11. 2025 a 3. 11. 2025. Žalovaní, kteří k bydlení užívají zejména prostory ve 2. patře, již před delší dobou pro žalobce znepřístupnili garáž a část dalších prostor předmětné nemovitosti. Dne 19. 4. 2026 pak žalobce zjistil, že byl vyměněn zámek vchodových dveří, čímž mu bylo trvalým způsobem v přístupu do chodby v přízemí, na schodiště z přízemí do 1. patra a do všech prostor v 1. patře zamezeno. Podle žalobce tak k uvedenému dni započalo rušení jeho držby. Dále žalobce uvedl, že v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. spisová značka byla rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, zamítnuta žaloba 2. žalované Jméno žalované B, která se vůči žalobci (tam žalovanému) domáhala určení vlastnického práva 1. žalovaného ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 1/10 na předmětné nemovitosti. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 2. 2026. Dále je u tohoto soudu vedeno pod sp. zn. spisová značka řízení, v němž se žalobce domáhá po žalovaných vyklizení předmětné nemovitosti.

2. Žalovaní nárok uplatněný v žalobě neuznali. Uvedli, že chodbu v přízemí, schodiště z přízemí do 1. patra a prostory nacházející se v 1. patře rodinného domu Anonymizováno užívala pouze matka žalobce, a to do února 2025, kdy se bez udání důvodu vystěhovala. Od té doby tuto část předmětné nemovitosti nikdo neužívá, což vylučuje i tvrzenou poslední držbu žalobce. I pokud by byla soudem dovozena poslední držba žalobce k uvedeným částem předmětné nemovitosti, tak ze strany žalovaných nebyla a není nijak rušena. Naopak žalovaní mají za to, že žalobce opakovaně, trvale a již delší dobu svémocně ruší držbu žalovaných. Dále žalovaní namítli uplynutí prekluzivní lhůty šesti týdnů podle § 1008 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“).

3. Podáním ze dne 3. 6. 2026 žalovaní doplnili svoje vyjádření tak, že žalobce má v držení klíč od vchodových dveří, což potvrdil soudu u místního šetření konaného dne 2. 6. 2026, a pokud se vchodovými dveřmi nemůže do předmětné nemovitosti dostat, tak je to důvodu z toho, že zámky dveří, včetně zámku dveří vchodových, sám navrtal, což žalovaní dokládají vyrozuměním Policie ČR ze dne 28. 5. 2026.

4. Žalobce v replice ze dne 5. 6. 2026 upřesnil svá tvrzení ohledně držby tak, že do předmětné nemovitosti měl přístup několik desítek let, a tak měl možnost vstupovat do domu pro účely uskladnění či odvozu svých věcí, užívání svého pokoje atd., a to až do dne 19. 4. 2026. Pokud se týká tvrzení žalovaných o poškození či výměně zámku vchodových dveří, tak žalobce poukázal na to, že u místního šetření konaného dne 2. 6. 2026 bylo zjištěno, že v klíčové dírce je bez přesahu ven umístěný nějaký předmět a zámek proto nelze přinejmenším zvenku používat. Žalobce sporuje, že by zámek takto upravil či vrtal. Kromě toho, že vnější kování dveří nejeví známky žádného poškození, tak podle žalobce ani nedává logiku, proč by si úmyslně znemožnil přístup do domu, jak tvrdí žalovaní. V minulosti 1. žalovaný opakovaně vyměnil zámky u nebytových prostor rodinného domu a tyto žalobce odvrtal, aby se dostal ke svým věcem, které dříve nebyly uzamčeny. Konečně žalobce uvedl, že práva vlastníka objektu by měla být silnější, než „práva“ osob, které zde bez protiplnění prodlévají více než rok bez právního důvodu.

5. U jednání konaného dne 5. 6. 2026 doplnil žalobce svoje tvrzení tak, že až do 19. 4. 2026 měl přístup do předmětné nemovitosti. Nebyla zde žádná trvalá změna, která by bránila žalobci v přístupu do nemovitosti, a žalobce se do těch prostor, které jsou označeny v žalobě, nakonec vždy nějak dostal, buď za použití klíčů od matky nebo jej do domu po slovní výměně pustil sám 1. žalovaný. V tom podle žalobce spočíval pokojný stav.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví č. hodnota v k. ú. adresa bylo zjištěno, že žalobce je výučným vlastníkem nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto usnesení.

7. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne datum, č. j. spisová značka, byla zamítnuta žaloba 2. žalované Jméno žalované B, která se vůči žalobci (tam žalovanému) domáhala určení vlastnického práva 1. žalovaného ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 1/10 k pozemku parc. Anonymizováno (pozn. soudu: správně parc. Anonymizováno), jehož součástí je Anonymizováno. adresa. V řízení byla jako svědkyně vyslechnuta jméno FO, která mimo jiné vypověděla, že Jméno žalované A jí a žalobci (tam žalovanému) znemožňuje přístup k jejich osobním věcem (odstavec 11. odůvodnění). Z předloženého videa bylo zřejmé, že pro žalobce (tam žalovaného) je nepřístupná pouze část domu, nikoliv celá předmětná nemovitost (odstavec 12. odůvodnění). Z této listiny tedy soud neučinil žádné zjištění ohledně přístupu žalobce k prostorám, k nimž se domáhá ochrany své rušené držby (chodby nacházející se v přízemí, schodiště z přízemí do 1. patra a ohledně veškerých prostor nacházejících se v 1. patře rodinného domu Anonymizováno)Anonymizováno 8. Z čestného prohlášení advokáta Jméno advokáta A ze dne 21. 5. 2026 bylo zjištěno, že dne 1. 11. 2025 vstoupil společně s žalobcem do předmětné nemovitosti, přičemž žalobci nebránila žádná překážka ve vstupu do chodby nacházející se v přízemí, schodiště z přízemí do 1. patra a veškerých prostor nacházejících se v 1. patře rodinného domu Anonymizováno. Když se dne 19. 4. 2026 opětovně pokoušeli vstoupit do předmětné nemovitosti, tak klíč do hlavních (vstupních) dveří již „nepasoval“.

9. Z vyrozumění Policie ČR ze dne 28. 5. 2026 soud zjistil, že prvotní šetření ve věci bylo provedeno dne 13. 4. 2026. Pokud se týká vyjádření samotného žalobce dne 29. 4. 2026 v rámci podání svého vysvětlení na OOP Žďár nad Sázavou, tak uvedl, že zámky skutečně odvrtal on sám v neděli 12. 4. 2026. Konkrétně se jednalo o dveře od garáže, od skladu a jedny dveře od půdních prostor. Z této listiny tak nelze dovodit, že žalobce navrtal také zámek vchodových dveří, jak z této listiny dovozovali žalovaní ve vyjádření ze dne 3. 6. 2026.

10. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka soud zjistil z návrhu žalobce ze dne 20. 3. 2026 na nařízení předběžného opatření, že žalobce v něm uvedl: „Do dnešního dne nemá klíče ani umožněn vstup. Klíče po naléhání policie byly vydány matce, která se z domu ze strachu z jméno FO odstěhovala, nicméně jméno FO má neustále klíče strčené v zámku zevnitř nemovitosti, tudíž není možné se do domu dostat.“ 11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce měl držbu k té části předmětné nemovitosti vymezené v petitu žaloby, tj. chodby nacházející se v přízemí, schodiště z přízemí do 1. patra a veškerých prostor nacházejících se v 1. patře rodinného domu č Anonymizováno ke dni 1. 11. 2025. Držitelem takto vymezené části předmětné nemovitosti však nebyl již k datu 20. 3. 2026, kdy podal návrh na nařízení předběžného opatření v rámci řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobce neprokázal svoje tvrzení, že v přístupu do chodby v přízemí, na schodiště z přízemí do 1. patra a do všech prostor v 1. patře mu bylo zamezeno výměnou zámku vchodových dveří a že zjištění o trvalém zamezení v přístupu do předmětné nemovitosti učinil až dne 19. 4. 2026. Naproti tomu z návrhu ze dne 20. 3. 2026 na nařízení předběžného opatření podaného žalobcem ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. spisová značka je zřejmé, že žalobce se v uvedeném řízení domáhal nařízení předběžného opatření na podkladě svých tvrzení, že doposud nemá umožněn vstup do předmětné nemovitosti, a i když má k dispozici klíče, které byly předány jeho matce, tak se do domu nemůže dostat, protože zevnitř jsou v zámku neustále strčené klíče.

12. Další navržené důkazy nebyly provedeny, protože je soud považoval za nadbytečné s přihlédnutím k výše uvedenému skutkovému závěru o tom, že žalobce v rámci jiného řízení již dne 20. 3. 2026 podal návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se po žalovaných domáhal umožnění vstupu do předmětné nemovitosti z důvodu existence překážky v zámku vchodových dveří.

13. Podle § 1007 odst. 2 o. z. vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

14. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žalobcem nebylo objasněno, z jakého jiného důvodu než pro existenci trvalé překážky jemu bránící ve vstupu do předmětné nemovitosti návrh na nařízení předběžného opatření podal. Doplnění tvrzení žalobce u jednání konaného dne 5. 6. 2026, že od 19. 4. 2026 se již jedná o trvalou změnu, zatímco předtím zde žádná trvalá změna nebyla, považuje soud za účelové. Z hlediska znění ust. § 1007 odst. 2 o. z. je totiž podle soudu nerozhodné, zda se jednalo o klíč trvale umístěný v zámku či jinou překážku trvalé povahy, která žalobci bránila v držbě. Jelikož žalobce dne 20. 3. 2026 na podkladě stejných tvrzení využil jiného prostředku ochrany svých práv, dospěl soud k závěru, že žaloba v této věci byla podána po uplynutí lhůty stanovené v citovaném ustanovení § 1008 odst. 1 o. z., a tedy došlo k prekluzi práva žalobce domáhat se ochrany jeho rušené držby. Z tohoto důvodu byla žaloba výrokem I. tohoto usnesení zamítnuta.

16. K poukazu žalobce na existenci jeho vlastnického práva (uvedenému v replice ze dne 5. 6. 2026) soud závěrem dodává, že smyslem řízení o ochranu rušené držby je poskytnutí ochrany poslední držbě, nikoliv vlastnickému právu, což naopak je předmětem řízení o vyklizení nemovitostí vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. spisová značka, kde je nařízeno jednání na den 7. 7. 2026.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto usnesení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci byla uložena povinnost zcela nahradit náklady žalovaným, kteří byli (v tomto řízení) procesně úspěšní. Účelně vynaložené náklady, které žalovaným vznikly, spočívají v odměně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 1. 6. 2026, účast na místním šetření a účast u jednání dne 5. 6. 2026) podle § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) po 2 070 Kč pro každého z žalovaných (dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025), náhradě hotových výdajů za výše uvedené čtyři úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., cestovném na místní šetření dne 2. 6. 2026 Kč ve výši 211,80 Kč (na trase ze sídla advokáta do Anonymizováno a zpět v délce 27 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,6 l na 100 km, při průměrné ceně paliva ve výši 34,70 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,90 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), cestovném k jednání dne 5. 6. 2026 ve výši 462,70 Kč (na trase ze sídla advokáta do sídla soudu a zpět v délce 59 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,6 l na 100 km, při průměrné ceně paliva ve výši 34,70 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,90 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhradě za promeškaný čas za celkem pět započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 a. t., tj. celkem 19 784,50 Kč.

18. Soud nepřiznal žalovaným odměnu a náhradu hotových výdajů v souvislosti s úkonem další porada s klientem přesahující jednu hodinu, která se podle předloženého záznamu konala dne 1. 6. 2026. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, č. j. 16 Co 418/2000-33, podle něhož je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení. Úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. je totiž složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady, první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady. Za situace, kdy další porada měla proběhnout stejného dne, kdy došlo k převzetí zastoupení, soud náklady vzniklé v souvislosti s úkonem další porada s klientem dne 1. 6. 2026 nepovažoval za účelně vynaložené. Pokud se potom týká tarifní hodnoty, tak soud se neztotožnil s předloženým vyúčtováním, přičemž odkazuje na usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, ze dne 19. 6. 2025, č. j. 72 Co 115/2025-109, vydané v řízení o žalobě z rušené držby vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 30/2025, kde odvolací soud rovněž vyšel z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 a. t. s odůvodněním, že v řízení, v němž je soud prvního stupně povinen rozhodnout do 15 dnů, zjevně nelze uvažovat o tom, že by se hodnota práva držby měla zjišťovat. Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.