6 C 68/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 773 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 773 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 493 Kč, s úrokem ve výši 19,8 % ročně z částky 8 128 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 814,76 Kč a s úrokem z prodlení z částky 8 773 Kč -) ve výši 8,75 % ročně od 22. 6. 2019 do 30. 6. 2019, -) ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, -) ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, -) ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 16. 7. 2021 a za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 773 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 16. 12. 2003 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále též„ banka“ či„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a používání kreditní karty a sazebník. Na základě předmětné smlouvy banka žalovanému poskytla úvěrový limit ve výši 10 000 Kč a poskytla žalovanému kreditní kartu, jejímž prostřednictvím žalovaný úvěr čerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních splátkách včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru, a to ve výši stanovené sazebníkem. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a v důsledku prodlení s hrazením měsíční povinné splátky banka využila svého oprávnění a dne 2. 5. 2006 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, jejíž výše ke dni ukončení činila 10 397 Kč. Aktuální výše úrokové sazby pak dle úrokového lístku banky činila 19,80 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem, přičemž ke dni postoupení pohledávka činila částku 13 080,76 Kč sestávající z částky 8 128 Kč představující jistinu dluhu, částky 645 Kč představující poplatky ve výši 645 Kč, částky 1 493 Kč představující úroky z úvěru kapitalizované ke dni 21. 6. 2019 a částky 2 814,76 Kč představující úroky z prodlení kapitalizované ke dni 21. 6. 2019. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení úroků z úvěru a úroků z prodlení až do úplného zaplacení. Žalovaný na dluh ani dále ničeho nehradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou zaslanou žalovanému dne 22. 5. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 16. 12. 2003, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a vystavit žalovanému kreditní kartu. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o revolvingovém úvěru název a sazebník. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. V článku 11.1 obchodních podmínek smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty právní předchůdkyně žalobkyně bylo pro případ prodlení žalovaného s úhradou více než tří měsíčních splátek zároveň mezi stranami sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupit a požadovat po žalovaném úhradu aktuálního zůstatku. V úrokovém lístku č. 1/2006 byla sjednána úroková sazba u revolvingového úvěru ve výši 19,8 % ročně. V sazebníku poplatků byly sjednány poplatky, které měl žalovaný hradit spolu s úvěrem v měsíčních splátkách. Z odstoupení od smlouvy číslo ze dne 2. 5. 2006 má soud za prokázané, že žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a požadoval zaplacení dosud neuhrazené částky ve výši 10 397 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávka činila částku 13 080,76 Kč a sestávala z částky 8 128 Kč představující jistinu dluhu, z částky 645 Kč představující poplatky ve výši 645 Kč, z částky 1 493 Kč představující úroky z úvěru kapitalizované ke dni 21. 6. 2019 a z částky 2 814,76 Kč představující úroky z prodlení kapitalizované ke dni 21. 6. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2020 byl žalovaný s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o revolvingovém úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč, a to spolu se smluveným úrokem ve výši 19,8 % ročně a poplatky, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a smluveného úroku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a smluvních úroků a poplatků vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Protože žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 8 773 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 493 Kč, s úrokem ve výši 19,8 % ročně z částky 8 128 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 814,76 Kč a s úrokem z prodlení z částky 8 773 Kč, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku, vyplývá z předložených listin, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 189 Kč.

6. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 6 934 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně tentýž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. se jedná o věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. EPR číslo, EPR číslo, EPR číslo, apod.). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.