6 C 70/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 028 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 028 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 544 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 484 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 400 Kč, a to na účet číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”).

2. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 12. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 028 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že ve dnech 22. 12. 2019 a 29. 5. 2021 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice obec, kdy při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 80 km u prvního převozu a 90 km u druhého převozu. Náklady na převoz na záchytnou stanici, spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, byly žalobcem vyúčtovány na částku 484 Kč za první převoz a 544 Kč za druhý převoz. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně mu stanovil lhůtu k zaplacení do 10. 2. 2020 v případě prvního převozu a do 2. 8. 2021 v případě druhého převozu. Žalovaný však žalobci na tento dluh nic nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne 22. 12. 2019 a záznamu protialkoholní záchytné stanice - č. protokolu 117719 ze dne 22. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl uvedeného dne za asistence policistů převezen ze obec do Protialkoholní záchytné stanice obec, kde mu byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v dechu v množství uvedeném v příslušném protokolu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla ze dne 21. 1. 2020 bylo zjištěno, že při převozu služebním vozidlem byly žalobcem vynaloženy náklady ve výši 484 Kč. Výzvou ze dne 27. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 484 Kč do 10. 2. 2020. Z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne 29. 5. 2021 a záznamu protialkoholní záchytné stanice - č. protokolu 047021 ze dne 29. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl v uvedeném dni za asistence policistů převezen ze obec do Protialkoholní záchytné stanice obec, kde mu byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v dechu v množství uvedeném v příslušném protokolu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla ze dne 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že při převozu služebním vozidlem byly žalobcem vynaloženy náklady ve výši 544 Kč. Výzvou ze dne 19. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 544 Kč do 2. 8. 2021. Na základě uvedeného vzal soud skutkový stav tvrzený žalobcem v žalobě za zjištěný a za prokázaný.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobci vznikl v souladu s ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb. nárok na zaplacení nákladů na dopravu žalovaného na záchytnou stanici. Dále žalobci vznikl nárok na zaplacení žalovaných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, když dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě, tj. dnem 3. 8. 2021 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 544 Kč a dnem 23. 12. 2019 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 484 Kč (podle § 1958 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Výrokem II. tohoto rozsudku proto soud přiznal žalobci paušální náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za tři úkony po 100 Kč (2 x předžalobní upomínka, žaloba) podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za úkon opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby použitého vozidla, kdy byla požadována paušální náhrada ve výši 100 Kč za dva tyto úkony, neboť se nejedná o žádný úkon uvedený v § 1 odst. 3 citované vyhlášky.

7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je žalobce podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 400 Kč na žalovaného, která mu byla uložena výrokem III. tohoto rozsudku.

8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.