6 C 9/2020

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , a pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaným u , právnická osoba, pro , číslo, , Katastrální pracoviště , adresa, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, .

II. Pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , a pozemek parc. č. , hodnota, , které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro , kraj, , Katastrální pracoviště , adresa, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání hodnoty jejího spoluvlastnického podílu částku 3 433 333 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 6 320,50 Kč.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 13 320,50 Kč.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „předmětné nemovitosti“). V žalobě uvedl, že na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2003, smlouvy o rozšíření společného jmění manželů ze dne 7. 5. 2012 a smlouvy o změně zákonného rozsahu společného jmění manželů ze dne 11. 11. 2016 jsou účastníci řízení podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobce k podílu o velikosti 2/3 a žalovaná k podílu o velikosti 1/3. Účastníci řízení byli rozvedeni rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 11. 2019, č. j. 12 C 297/2019-25, nevedou společnou domácnost, žalobce dlouhodobě výlučně užívá předmětné nemovitosti a žalovaná aktuálně dokončila výstavbu rodinného domu č. p. , číslo, na , adresa, . Žalobce na rozdíl od žalované jinou možnost bydlení nemá. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby předmětné nemovitosti byly jemu přikázány do výlučného vlastnictví a současně mu byla uložena povinnost zaplatit žalované na vypořádání částku určenou znaleckým posudkem podle výše jejího podílu. Dále žalobce uvedl, že předmětné nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch Komerční banky, a. s. zajišťujícím úvěr poskytnutý na základě smlouvy č. , číslo, ze dne 30. 8. 2012, jehož zůstatek k 31. 12. 2019 činil cca 600 000 Kč. Podle smlouvy o změně zákonného rozsahu společného jmění manželů ze dne 11. 11. 2016 převzal žalobce povinnost uhradit tento závazek (článek třetí), a proto navrhl, aby ve vztahu k tomuto závazku mu byla uložena povinnost jej vypořádat.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví souhlasí. Podle žalované je faktem, že v současné době předmětné nemovitosti užívá žalobce, ale je tomu tak proto, že žalovaná nemá do nich přístup a v minulosti jí bylo znemožněno svůj podíl řádně užívat. Dále žalovaná souhlasila s tím, aby soud uložil žalobci povinnost uhradit úvěr od Komerční banky a. s., ale odmítla, aby v důsledku toho došlo ke snížení jejího vypořádacího podílu s poukazem na to, že k doplacení tohoto úvěru se žalobce zavázal ve smlouvě o změně zákonného rozsahu společného jmění manželů ze dne 11. 11. 2016.

3. Podáním ze dne 23. 6. 2021 žalovaná navrhla, aby soud v rámci vypořádání zohlednil její vnosy do předmětných nemovitostí tvořené zejména finančními prostředky z prodeje jejího bytu, který doložila smlouvou o budoucí smlouvě o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu SBD , adresa, ze dne 16. 5. 2005, konkrétně investice vložené do předmětných nemovitostí ještě před uzavřením manželství a dále investice z jejího výlučného majetku vynaložené na přelomu let 2013/2014 v celkové částce 800 000 Kč. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, č. j. 6 C 9/2020-356 (dále též „předcházející rozsudek soudu prvního stupně“) návrhu žalované na provedení tzv. širšího vypořádání nebylo vyhověno se zdůvodněním, že veškeré tvrzené investice byly vynaloženy předtím, než došlo ke sjednání režimu oddělených jmění a zejména k vypořádání účastníků způsobem dále popsaným v odstavci 10. odůvodnění tohoto rozsudku. Již na základě skutkových tvrzení předestřených žalovanou měl soud za to, že tento návrh žalované není důvodný.

4. Výrokem IV. rozsudku ze dne 16. 12. 2022, č. j. 6 C 9/2020-356, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2023, byl zamítnut návrh žalobce na vypořádání závazků ze smlouvy o úvěru. V usnesení ze dne 29. 11. 2023, č. j. 54 Co 51/2023-382 (dále též „zrušovací usnesení“), kterým byl zrušen předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, bylo odvolacím soudem uloženo soudu prvního stupně, aby žalovanou vyzval k upřesnění podaného návrhu na vypořádání investic tak, aby z návrhu bylo zřejmé, zda žádá z titulu investic přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví, či žádá o snížení vypořádacího podílu nebo uplatňuje nárok na zaplacení vynaložených investic vůči druhému spoluvlastníku (tzv. vypořádání v širším smyslu).

5. Soud prvního stupně postupoval v souladu se závazným pokynem soudu odvolacího a žalovaná na takto formulovanou výzvu ve vyjádření ze dne 12. 6. 2024 doplnila svoje tvrzení tak, že prioritně navrhuje, aby jí provedené investice byly zohledněny jako jedno z hledisek odůvodňující přiznání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví a zároveň uplatňuje nárok na vypořádání investice v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu. V rozporu s tím však žalovaná uvedla, aby došlo buď ke „snížení vypořádacího podílu“ v případě přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované anebo ke „zvýšení pořádacího podílu“ v případě přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce.

6. U jednání konaného dne 29. 1. 2025 žalovaná sdělila, že netrvá na širším vypořádání podílového spoluvlastnictví.

7. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 11. 2019, č. j. 12 C 297/2019-25, bylo rozvedeno manželství účastníků uzavřené dne 23. 7. 2005. Z úředních pomůcek bylo zjištěno, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 28. 11. 2019.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a obci , adresa, bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení, kdy žalobce je vlastníkem podílu o velikosti id. 2/3 a žalovaná je vlastníkem podílu o velikosti 1/3. Rodinný dům č. p. , číslo, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, byl zkolaudován kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu , adresa, ze dne 29. 11. 2004, které nabylo právní moci dne 1. 12. 2004.

9. Z informace o pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a obci , adresa, vyplývá, že žalovaná má ve výlučném vlastnictví ještě rodinný dům č. p. , číslo, na , adresa, .

10. Z notářského zápisu ze dne 11. 11. 2016, č. j. NZ 307/2016, N 272/2016, sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že tímto notářským zápisem účastníci řízení sjednali za trvání manželství režim oddělených jmění a vypořádali se tím způsobem, že žalobce, který mimo jiné nabyl do výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 předmětných nemovitostí, současně převzal povinnost k doplacení úvěru od , právnická osoba, ., a žalovaná rovněž nabyla do výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3. Z uvedeného notářského zápisu taktéž plyne, že předmětem vypořádání byly pouze 2/3 předmětných nemovitostí, které na základě dříve uzavřené smlouvy o rozšíření zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů náležely do společného jmění manželů.

11. Z výslechu žalobce u jednání konaného dne 29. 1. 2025 soud zjistil, že v předmětných nemovitostech bydlí. Žalovaná se odstěhovala v listopadu 2019. Dům začal budovat již v roce 2001, tj. před uzavřením manželství s žalovanou. O dům se stará a provádí běžné udržovací práce na domě - v minulém roce provedl nátěr pergoly, udržuje zahradu. Má k domu vztah, protože jej od základů vybudoval, a proto požaduje, aby byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví. Po rozvodu manželství prodal byt, který vlastnil společně se svojí sestrou. Z prodeje bytu má doposud k dispozici částku 1 500 000 Kč.

12. Z výslechu žalované u jednání konaného dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že bydlí na adrese , adresa, , přičemž se jedná o rodinný dům v jejím výlučném vlastnictví. Je zatížen zástavním právem zajišťujícím hypoteční úvěr, z něhož žalovaná financovala výstavbu tohoto objektu, který měl podle žalované sloužit pro účely podnikání, ale po ukončení soužití s žalobcem jej uzpůsobila k bydlení, aby tím vyřešila svou bytovou potřebu.

13. Ze znaleckého posudku č. , číslo, byla zjištěna obvyklá cena předmětných nemovitostí ve výši 10 300 000 Kč.

14. Žalobce po zrušení předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně doložil potvrzením , právnická osoba, . ze dne 7. 10. 2024 a potvrzením , právnická osoba, . ze dne 28. 1. 2025, že má u této banky sjednaný termínovaný vklad na částku 1 550 000 Kč. Dále žalobce předložil potvrzení , právnická osoba, . ze dne 4. 10. 2024 o schválení úvěru ve výši 2 200 000 Kč.

15. Žalovaná předložila k prokázání svojí solventnosti předběžné posouzení , právnická osoba, o možnosti poskytnutí úvěru ve výši 7 200 000 Kč, k němuž uvedla, že tento doklad banky „počítá“ s předpokladem, že žalovaná se stane výlučným vlastníkem celých nemovitostí a v případě vydání pravomocného rozhodnutí může být následně uzavřena smlouva o hypotečním úvěru a čerpán úvěr, a doplnila, že tuto informaci je možné ověřit u pracovníků banky. Dále žalovaná předložila soudu dohodu ze dne 8. 10. 2024 o poskytnutí zápůjčky ve výši 370 000 Kč v případě, že bude soudem v řízení vedeném v prvním stupni Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 9/2020 rozhodnuto o tom, že se žalovaná jako vydlužitel stává výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí.

16. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav věci. Předmětné nemovitosti náleží do podílového spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení, kdy žalobce je vlastníkem podílu o velikosti id. 2/3 a žalovaná je vlastníkem podílu o velikosti 1/3. Kromě toho má žalovaná ve výlučném vlastnictví ještě rodinný dům č. p. , číslo, na , adresa, . Žalobce doložil svoji solventnost nejen potvrzením , právnická osoba, . ze dne 4. 10. 2024 o tom, že byla schválena jeho žádost o poskytnutí úvěru ve výši 2 200 000 Kč, ale především potvrzením , právnická osoba, . ze dne 28. 1. 2025, že má u této banky sjednaný termínovaný vklad na částku 1 550 000 Kč. Žalobce přitom v průběhu celého řízení tvrdil, že uvedenou částku získal z prodeje bytu, přičemž je určena na vypořádání spoluvlastnického podílu žalované. Obvyklá cena předmětných nemovitostí zjištěná znaleckým posudkem znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, č. , číslo, pak činí 10 300 000 Kč. Obvyklá cena spoluvlastnického podílu žalované na předmětných nemovitostech o velikosti id. 1/3 tak činí 3 433 333 Kč.

17. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

18. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

19. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

20. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

21. Podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

22. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

24. Podle § 1148 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

25. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na zjištěný skutkový stav, podle něhož spoluvlastnictví účastníků je nefunkční, když předmětné nemovitosti dlouhodobě užívá výlučně žalobce, a účastníkům řízení se na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání nepodařilo dohodnout, dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby. Současně nebylo sporu o tom, že rozdělení společné věci není možné (§ 1147 o. z.). V souladu s výše citovanými ustanoveními proto soud výrokem I. tohoto rozsudku spoluvlastnictví účastníků zrušil a výrokem II. tohoto rozsudku přikázal předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce. Výrokem III. tohoto rozsudku potom žalobci uložil, aby na vypořádání podílového spoluvlastnictví zaplatil žalované ve stanovené lhůtě částku 3 433 333 Kč, která představuje obvyklou cenu spoluvlastnického podílu žalované.

26. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4178/2015), dovolací soud vyložil, že při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v § 142 odst. 1 obč. zák. (nyní § 1147 o. z.), nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (nyní viz § 2 a násl. o. z.). Soud se tak v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci. Uvedené platí v zásadě i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. Pro přikázání do výlučného vlastnictví žalobce podle soudu svědčí velikost jeho spoluvlastnického podílu, tedy skutečnost, že je většinovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, dále že k nim má vztah, protože je vybudoval od základů, udržoval je a i v nich nepřetržitě bydlel, současně žalobce nemá (na rozdíl od žalované) zajištěnu jinou možnost bydlení. V neposlední řadě ve prospěch přikázání předmětných nemovitostí žalobci svědčí i hledisko solventnosti, když potencialitu poskytnutí úvěru dokládali oba účastníci, ale žalobce nad rámec příslibu poskytnutí úvěru doložil, že u , právnická osoba, . má sjednaný termínovaný vklad na částku 1 550 000 Kč. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku. Uvedený způsob vypořádání není podle přesvědčení soudu v rozporu ani s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1871/2018, na nějž odkazoval odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení.

27. Pokud žalovaná realizovanými investicemi v konečné fázi argumentovala pouze ve prospěch přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, pak je k tomu třeba uvést, že oba účastníci do nich investovali svoje prostředky. Míru, jakou se na jejich výstavbě podíleli, pak odráží právě velikost spoluvlastnických podílů, kterou mezi sebou dohodli poté, co k realizaci investic došlo. Ani v této skutečnosti tak soud neshledal důvod pro přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v případě projednávané věci, která je svojí povahou tzv. iudicium duplex, mohl návrh na zahájení řízení podat kterýkoli z jeho účastníků a soud nebyl návrhem vázán.

29. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). V tomto řízení stát vyplatil ustanovené znalkyni znalečné v celkové výši 26 641 Kč (9052 + 17589). V návaznosti na výsledek tohoto sporu byla proto výroky V. a VI. tohoto rozsudku oběma účastníkům shodně uložena povinnost nahradit státu náklady řízení. V případě žalobce soud zohlednil skutečnost, že žalobce uhradil zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 7 000 Kč, a proto soud výrokem V. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost k zaplacení nákladů řízení ve výši 6 320,50 Kč, tj. částky odpovídající rozdílu mezi celkovými náklady státu a žalobcem uhrazenou zálohou (13320,50 – 7000). Žalované byla potom výrokem VI. tohoto rozsudku uložena povinnost k zaplacení nákladů řízení ve výši 13 320,50 Kč.