6 C 91/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 469,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 469,38 Kč s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 3 493,69 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 346,52 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 469,38 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 469,38 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 3. 3. 2000 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba – dříve pod názvem právnická osoba (dále též„ banka“ či„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Na základě předmětné smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 75 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 19 % ročně a s poplatky dle sazebníku. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a v důsledku prodlení s hrazením měsíční splátky banka využila svého oprávnění a ke dni 8. 10. 2001 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Bance v souladu se smlouvou dále vzniklo právo požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 52 174,43 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 7. 2019. Ode dne 22. 6. 2019 žalobkyně rovněž požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 9 815,90 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalovaným ničeho uhrazeno. Dlužná částka ve výši 9 815,90 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 493,69 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 975,69 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 8. 10. 2001 na částku 346,52 Kč. Žalovaný na dluh ani dále ničeho nehradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou zaslanou žalovanému dne 21. 5. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 3. 3. 2000, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 159,96 Kč splatných vždy k 3. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje od 3. 4. 2000. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 19 % ročně. Dále byl žalovaný povinen hradit spolu s úvěrem v měsíčních splátkách rovněž poplatky související s poskytnutím úvěru dle aktuálního sazebníku (článek III. smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo v článku III. smlouvy sjednáno právo banky požadovat zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního sazebníku. V článku 183 písm. c) všeobecných obchodních podmínek bylo dále sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně úvěr v případě prodlení žalovaného s úhradou měsíčních splátek zesplatnit. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 8. 10. 2001 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 8. 10. 2001 zesplatnil z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným, přičemž ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného 52 174,43 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávka činila částku 9 815,90 Kč a sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 493,69 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 975,69 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 8. 10. 2001 na částku 346,52 Kč. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak neodporoval. Předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2020 byl žalovaný s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) a § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), které se v daném případě použijí s ohledem na znění přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 3 159,96 Kč, a to spolu se smluveným úrokem ve výši 19 % ročně a poplatky dle aktuálního sazebníku. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto banka celý dosud nesplacený úvěr zesplatnila ke dni 8. 10. 2001. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny, smluvního úroku a poplatků. Smluvní pokutu požadovanou žalobkyní soud neshledal jako nepřiměřeně vysokou (§ 301 obch. zák.), a proto vyhověl žalobě i v této části. Vedle toho vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Protože žalobkyní uplatněný nárok vyplývá z předložených listin, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 189 Kč.

6. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 6 934 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně tentýž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. se jedná o věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. EPR číslo, EPR číslo, EPR číslo, apod.). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.