6 C 92/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 786 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 9. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2020 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě si žalovaný pronajal od žalobkyně vozidlo značky Volkswagen Passat, [registrační značka]. Vozidlo bylo žalovanému pronajato na období od 25. 7. 2020 do 10. 10. 2020 (celkem 78 kalendářních dnů), kdy žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit za každý den pronájmu vozidla nájemné ve výši 250 Kč + DPH. Celková částka za pronájem vozidla za uvedené období tak činila 20 000 Kč. Žalovaný dne 10. 10. 2020 uznal svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě a zavázal se jej uhradit do 30 dnů. Lhůta k úhradě uplynula dne 9. 11. 2020. Žalovaný však na svůj dluh dosud ničeho neuhradil, a to ani před předžalobní výzvu odeslanou žalovanému dne 27. 11. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o zapůjčení vozidla ze dne 25. 7. 2020, že žalobkyně zapůjčila žalovanému vozidlo značky Volkswagen Passat, [registrační značka], a to na období od 25. 7. 2020 do 10. 10. 2020. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit za každý den, kdy měl vozidlo zapůjčené, částku 250 Kč + DPH. Z uznání dluhu ze dne 10. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 20 000 Kč vzniklý na základě neuhrazeného půjčovného za výše uvedené vozidlo a zavázal se jej uhradit nejpozději do 30 dnů ode dne podpisu uznání dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2020 a podací stvrzenky soud zjistil, že žalobkyně zaslala na dvě žalobkyni známé adresy žalovaného výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud zjistil, že žalovaný na dluh dosud ničeho neuhradil.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 25. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce vozidla, na jejímž základě měl žalovaný v období od 25. 7. 2020 do 10. 10. 2020 zapůjčené vozidlo značky Volkswagen Passat, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal za každý den, kdy měl vozidlo zapůjčené, uhradit žalobkyni nájemné ve výši 250 Kč + DPH denně. Žalovaný dne 10. 10. 2020 uznal svůj dluh ve výši 20 000 Kč vzniklý na základě neuhrazeného půjčovného za výše uvedené vozidlo a zavázal se jej uhradit nejpozději do 30 dnů ode dne podpisu uznání dluhu. Žalovaný však tento svůj dluh vůči žalobkyni v dohodnuté lhůtě neuhradil a neučinil tak ani později na základě jemu odeslané předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2020.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2020 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku dle § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl povinen za dobu trvání smlouvy žalobkyni uhradit sjednané nájemné (§ 2321 o. z.). Žalovaný uznal v písemné dohodě ze dne 10. 10. 2020 uzavřené v souladu s § 2053 a násl. o. z. svůj dluh z titulu dlužného nájemného v celkové výši 20 000 Kč, který se zavázal uhradit ve lhůtě 30 dnů ode dne podpisu uznání dluhu. Vedle žalované jistiny vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení (podle § 1970 o. z.), a to ve výši stanovené v nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Z uvedených důvodů soud shledal podanou žalobu zcela důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 786 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 1 386 Kč.

7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.