6 C 94/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 112 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně -) z částky 1 516 Kč od 6. 11. 2013 do zaplacení, -) z částky 1 516 Kč od 8. 12. 2013 do zaplacení, -) z částky 1 520 Kč od 20. 3. 2014 do zaplacení, -) z částky 1 520 Kč od 13. 6. 2014 do zaplacení, -) z částky 1 520 Kč od 3. 10. 2014 do zaplacení a -) z částky 1 520 Kč od 2. 6. 2017 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 7. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši celkem 9 112 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu opakovaně neuhrazeného jízdného a přirážek k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, přičemž účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nevyjádřil a žalobkyně s takovým postupem souhlasila). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný opakovaně cestoval vozidlem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, kdy se však na výzvu kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem, a to konkrétně dne 21.10.2013 (tramvaj linky 1), 22.11.2013 (autobus linky 54), 4.3.2014 (trolejbus linky 103), 28.5.2014 (autobus linky 54), 17.9.2014 (trolejbus linky 101), 17.5.2017 (tramvaj linky 11). V návaznosti na tato porušení povinností cestujícího – porušení přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek, žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jízdného ve výši 16 Kč (v prvních dvou případech), resp. 20 Kč (v posledních čtyř uvedených případech jízdy bez platného cestovního dokladu) a rovněž přirážky ve výši po 1 500 Kč za každou z uvedených jízd, to vše se splatností do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný však uvedenou částku žalobkyni neuhradil a svůj dluh nevyrovnal ani v reakci na předžalobní upomínku ze dne 28. 5. 2021. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl, když žalovaný ve vyjmenovaných dnech fakticky uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný se při jízdě MHD provozovanou žalobkyní (opakovaně) neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu podle platného tarifu žalobkyně byla k jízdnému ve výši 16 Kč, resp. 20 Kč vyúčtována zvláštní přirážka ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (co do podmínek cestování tramvají, trolejbusem), resp. v souladu s ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (co do podmínek cestování ve veřejné linkové autobusové dopravě) a ust. § 7 a § 15 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které upřesňují povinnosti cestujícího a následky jejich porušení, když dle § 49 odst. 3 citované vyhlášky žalovaný přistoupil na smluvní přepravní podmínky vyhlášené žalobkyní. Žalovaný celkovou vyúčtovanou částku ve výši 9 112 Kč žalobkyni ve stanovené lhůtě neuhradil, čímž se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z., a proto soud rozhodl, že je povinen žalobkyni zaplatit vedle této částky též zákonné úroky z prodlení (nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku (400 Kč) a 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč za předžalobní výzvu a sepis žaloby podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.