6 C 95/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47 103 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 47 103 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 40 825,03 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 20 149,76 Kč a s úrokem z prodlení z částky 47 103 Kč -) od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, -) od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně, -) od 1. 1. 2022 do 22. 6. 2022 ve výši 10,75 % ročně a za dobu od 23. 6. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 063 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 103 Kč s úrokem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku V návrhu uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) následující smlouvy o půjčce, na jejichž základě vznikl žalovanému dluh, který dosud nevyrovnal. Dne 29. 10. 2006 byla uzavřena smlouva o půjčce č. 307732305, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 592 Kč, a to 52 týdenními splátkami po 896 Kč do 28. 10. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 12. 6. 2007 a dle této smlouvy uhradil pouze 14 966,81 Kč. Dále byla dne 28. 9. 2006 uzavřena smlouva o půjčce č. 306462355, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč, a to 52 týdenními splátkami po 480 Kč do 27. 9. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 12. 6. 2007, kdy celkově dle této smlouvy uhradil pouze 9 482,19 Kč. Tím, že se dostal do prodlení se sjednanými úhradami, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která žalovaného vyzývala k úhradě, ale marně, a proto se se svým nárokem obrátila k soudu, kdy po žalovaném z první zmíněné smlouvy požadovala zaplacení zbývající jistiny ve výši 19 005,52 Kč a zůstatku sjednaného poplatku ve výši 12 619,67 Kč (tj. celkem 31 625,19 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ze smlouvy o půjčce č. 306462335 (uvedené jako nárok druhý), pak požadovala zaplatit částku 9 301,57 Kč jako dlužný zůstatek jistiny a zůstatek sjednaného poplatku ve výši 6 176,24 Kč (tj. celkem 15 477,81 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o půjčce č. 307732305 ze dne 29. 10. 2006, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 28 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 592 Kč, tj. celkem částku 46 592 Kč v 52 týdenních splátkách po 896 Kč. Dále ze smlouvy o půjčce č. 306462355 ze dne 28. 9. 2006 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč, tj. celkem částku 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 má soud za prokázané postoupení obou výše uvedených pohledávek žalobkyni. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě výše uvedených smluv č. 307732305 ze dne 29. 10. 2006 a č. 306462355 ze dne 28. 9. 2006 byl tedy žalovanému poskytnut úvěr za smluvený poplatek ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně splatit, ale se splácením se v obou případech dostal do prodlení, a nedostál tak svému závazku, který pro něj vyplýval z jednotlivé smlouvy o úvěru. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Požadavek na zaplacení souhrnného poplatku lze přitom opřít o ust. § 499 obch. zák., z něhož vyplývá oprávnění požadovat úplatu za sjednání úvěru, které je vázáno na skutečnost, že poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele, což bylo v daném případě splněno. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, tj. ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).

6. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení ve výši 4 063 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 885 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 2 178 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po 500 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené tři úkony po 100 Kč a z částky 378 Kč jako náhrady DPH 21% v souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.