7 C 1/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 112 277,86 Kč,

I. Žaloba, podle níž by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 112 277,86 Kč jakožto kapitalizovaný úrok za dobu od datum do datum, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 21 490 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky 112 277,86 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 17,90 % ročně z nesplacené jistiny úvěru za dobu od datum do datum. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky. Na základě smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně. Původní věřitelka úvěr ke dni datum zesplatnila, k tomuto dni činila jistina úvěru 195 537,03 Kč. Původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na právnická osoba, LTD, která v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. 62 C 1676/2012, vůči žalovanému uplatnila nesplacenou jistinu úvěru ve výši 195 537,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Předmětná pohledávka byla žalobkyni přiznána rozsudkem ze dne 11. 3. 2013, č.j. 62 C 1676/2012-12. Zbývající pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni. Protože žalovaný přisouzenou část pohledávky částečně hradil, domáhá se žalobkyně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 112 277,86 Kč.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, když vznesl námitku promlčení. Promlčecí lhůta podle něj marně uplynula před podáním žaloby. Dále namítal, že mu nebylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

3. Žalobkyně se s námitkou promlčení vznesenou ze strany žalovaného neztotožnila. Poukazovala na to, že žalovaný po splatnosti jistinu pohledávky postupně hradil, a to od datum do datum, z čehož dovozovala, že uznal zbytek svého závazku ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, a tím tudíž došlo k prodloužení promlčecí doby o 4 roky od poslední platby (tj. od datum). Protože žaloba byla podána dne datum, k uplynutí promlčecí lhůty nedošlo. Pokud jde o žalovaným namítané neoznámení postoupení pohledávky na žalobkyni, měla žalobkyně v úmyslu toto doložit v dodatečné soudem stanovené lhůtě.

4. Z listin provedených k důkazu soud zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum včetně všeobecných obchodních podmínek původní věřitelky bylo zjištěno, že se jí původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 210 000 Kč, který měl žalovaný spolu s úrokem ve výši 17,90 % p.a. splácet v 84 měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci; původní věřitelka byla oprávněna prohlásit závazky žalovaného za ihned splatné v případě, že žalovaný ani po výzvě k nápravě nenapraví porušení povinností žalovaného vůči původní věřitelce; z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že ke dni datum považuje úvěr za splatný a že k tomuto dni činí jeho závazek 270 653,05 Kč; z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi původní věřitelkou a právnická osoba, Ltd. ze dne datum bylo zjištěno, že na základě ní měly být jednou měsíčně postupovány pohledávky původní věřitelky za jejími klienty se všemi právy s nimi spojenými; z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2013, č. j. 62 C 1676/2012-12, bylo zjištěno, že jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit právnická osoba, LTD částku ve výši 270 653,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 270 482,04 Kč od datum do zaplacení a náhradou nákladů řízení, a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným; právní moc rozsudku nastala datum; z výpisu z kyperského obchodního rejstříku bylo zjištěno, že k datum byla žalobkyně vedena v tomto rejstříku; z překladu smlouvy o postoupení pohledávek mezi právnická osoba, Ltd. a žalobkyní ze dne datum bylo zjištěno, že na základě ní měly být na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v příloze číslo včetně příslušenství, příloha číslo je však zřejmě do té míry anonymizována, že není zřejmé, zda je v seznamu obsažena pohledávka za žalovaným; z výpisu z úhradového účtu ze dne datum soud zjistil přehled plateb na jistinu pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum s žalovaným, které věřitel obdržel v období od datum do datum; z výzvy k úhradě smluvních úroků z úvěru právnická osoba ze dne datum, včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně jí vyzýval žalovaného k úhradě žalované částky, a to z titulu neuhrazeného smluvního úroku z jistiny úvěru poskytnutého na základě smlouvy ze dne datum.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že původní věřitelce vznikla za žalovaným pohledávka ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum, podle níž se žalovaný zavázal původní věřitelce splatit poskytnutý úvěr ve výši 210 000 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 17,90 % p.a., to vše v 84 měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci. Mezi smluvními stranami bylo ujednáno, že původní věřitelka je oprávněna prohlásit závazky žalovaného za ihned splatné v případě, že žalovaný ani po výzvě k nápravě nenapraví porušení povinností žalovaného vůči původní věřitelce. Původní věřitelka oznámením ze dne datum prohlásila úvěr za splatný a vyrozuměla žalovaného o tom, že ke dni datum činí jeho závazek 270 653,05 Kč. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2013, č. j. 62 C 1676/2012-12, byla právnická osoba, LTD přiznána pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným, a to ve výši 270 653,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 270 482,04 Kč od datum do zaplacení a náhradou nákladů řízení, smluvní úrok z prodlení uplatněný touto žalobou v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 uplatněn nebyl. Právní moc uvedeného rozsudku nastala datum. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky.

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (pozn. tj. datum). Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), se částí třetí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 503 odst. 1 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Podle § 503 odst. 2 obchodního zákoníku mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky. Podle § 387 odst. 1 obchodního zákoníku se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Podle § 387 odst. 2 obchodního zákoníku promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle § 392 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Podle § 392 odst. 2 obchodního zákoníku u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 407 odst. 1 obchodního zákoníku uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. Podle § 407 odst. 3 obchodního zákoníku plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Podle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

7. Žalobkyně tvrdila, že na ni byla z právního nástupce původní věřitelky postoupena pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy uzavřené s původní věřitelkou, avšak jí tvrzené postoupení na údajného právního nástupce původní věřitelky, ani na žalobkyni nebylo doloženými smlouvami o postoupení pohledávek jednoznačně prokázáno. Žalobkyní doložené listiny neobsahovaly seznam pohledávek, z něhož by bylo možné identifikovat údajně postupovanou pohledávku právě za žalovaným, jakožto osoby údajného dlužníka. Soud však nepovažoval za hospodárné opětovně vyzývat žalobkyni při jednání k označení důkazů k prokázání postoupení pohledávky za žalovaným (dle § 118a odst. 3 o.s.ř.), když již z žalobkyní tvrzených skutečností bylo zřejmé, že jí tvrzená pohledávka je promlčena, v situaci, kdy žalovaný promlčení pohledávky namítnul. Ze stejného důvodu soud ani neprováděl důkaz žalobkyní navrženým důkazem oznámením o postoupení pohledávky.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že splatnost žalované pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne datum měla nastat dne datum, což byl současně počátek promlčecí doby ve smyslu § 392 odst. 2 obchodního zákoníku aplikovatelného dle § 3028 odst. 3 o. z. Promlčecí doba byla čtyřletá (dle § 397 obchodního zákoníku), tudíž uplynula dne datum. Žalobkyně měla za to, že v důsledku částečných úhrad jistiny ze strany žalovaného v období od datum do datum nastaly účinky uznání zbytku dluhu dle § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, a tedy běh nové čtyřleté promlčecí doby od tohoto uznání (§ 407 odst. 1 obchodního zákoníku). Soud však na tomto místě podotýká, že k tomu, aby nastaly účinky uznání závazku v důsledku částečného plnění dlužníka, tj. jinak než výslovně v písemné formě, musí být splněna též druhá podmínka, a to, že lze z takového plnění usuzovat, že dlužník uznává i zbytek závazku. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu (např. 23 Cdo 4777/2008 či 32 Cdo 2402/2018) zdůrazňuje, že při hodnocení toho, zda lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku, je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. Účinky uznání dluhu nepřiznává situaci, kdy dlužník při částečném plnění výslovně nesdělí, že neuznává zbytek dluhu, pokud z jeho celkového jednání již před částečným plněním bylo možno usuzovat, že dluh neuznává a nemá v úmyslu platit celou dlužnou částku, tedy když z okolností předcházejících hrazení dluhu a z jednání dlužníka muselo být věřiteli jasné, že dlužník nehodlá celkový dluh uhradit. Taktomu dle názoru soudu bylo i v nyní projednávaném případě, kdy z data právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2013, č. j. 62 C 1676/2012-12, tj. 18. 4. 2013, je zřejmé, že pakliže žalovaný na svůj dluh plnil v období od datum do datum, bylo to evidentně až v návaznosti na vykonatelný rozsudek, tedy ve snaze vyhnout se exekuci či výkonu rozhodnutí (pakliže k částečným úhradám nedošlo až v rámci exekuce či výkonu rozhodnutí), tzn. že za takovéto situace žalovaný plnil nikoliv dobrovolně. Dle názoru soudu však takovému jednání dlužníka nelze s ohledem na obecnou zkušenost přisuzovat účinky uznání závazku ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť takovým plněním vykonatelného dluhu dlužník toliko odvracel vznik dalších nákladů. K běhu nové čtyřleté promlčecí doby dle § 407 odst. 1 obchodního zákoníku tedy nedošlo, promlčecí doba uplynula uplynutím 4 let od datum, tj. datum, přičemž žalobní návrh byl podán až datum, tedy po uplynutí promlčecí doby. V situaci, kdy žalovaný důvodně namítl promlčení, tak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť promlčené právo dle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku nemohlo být soudem přiznáno.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, která úspěch neměla. Náklady řízení ve výši 21 490 Kč představují náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 112 277,86 Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu à 5 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor a vyjádření k žalobě, účast na jednání dne datum), včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za výše specifikované úkony právní služby a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 760 Kč ve výši 3 730 Kč v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem v souvislosti s podáním ze dne datum, jímž právní zástupce žalovaného soud žádal o prominutí udělené pořádkové pokuty. Tento úkon soud nepovažoval za potřebný k účelnému uplatnění nebo bránění práva, když byl toliko snahou o odčinění předchozí liknavosti právního zástupce žalovaného vůči soudu.

10. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.

11. Žalobkyně je povinna uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.