7 C 104/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč.</b> 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu rámcové smlouvy o přepravě zboží ze dne [datum], podle níž se žalovaný zavázal pro žalobce zajišťovat přepravu zboží z místa nakládky do místa určeného objednávkou žalobce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný byl povinen přistavit vozidlo k rozvážce zboží každý pracovní den, od pondělí do pátku v 6 hodin v místě provozovny žalobce, zde provést nakládku, přepravu či přesun zboží do místa určení. Pro případ porušení této povinnosti byla ujednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každý pracovní den, kdy byla povinnost porušena, a to po dobu maximálně 10 pracovních dnů. Žalovaný od června 2020 neplnil svou povinnost přistavit vozidlo dle smlouvy, čímž žalobci mařil plnění závazků vůči třetím osobám. Protože prodlení žalovaného trvalo déle než 10 pracovních dnů, žalobce žalovanému vystavil fakturu [číslo] [rok] ze dne [datum] na částku 50 000 Kč, se splatností [datum], odpovídající smluvní pokutě v maximální smlouvou ujednané výši. Žalovaný však žalobkyní požadovanou částku nezaplatil a z jeho postoje bylo zřejmé, že tak ani nemá v úmyslu.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznával ani zčásti. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalovaný potvrdil uzavření předmětné smlouvy, avšak měl za to, že sjednaná smluvní pokuta je neplatná, neboť fakticky se mezi žalobcem a žalovaným nejednalo o vztah mezi podnikateli, nýbrž o smlouvu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Mělo tedy jít o obcházení zákoníku práce, protože předmětem jejich smluvního vztahu měl být výkon závislé práce žalovaným pro žalobce (tzv. švarcsystém). Žalobce měl žalovanému zajistit pravidelný rozvoz zboží za pravidelnou měsíční odměnu ve výši 50 000 Kč. Na jaře 2020 však žalobce přestal přepravu zajišťovat, a tedy žalovaný neměl možnost každý pracovní den přistavit vozidlo v místě provozovny žalobce, neboť nebylo možné provést nakládku a přepravu zboží, protože ji žalobce nezajistil. Žalobce takto žalovanému nezajistil přepravu přibližně 2 měsíce, žalovanému nebyl vyplácen sjednaný měsíční paušál. Žalovaný se pokoušel smluvní vztah s žalobcem ukončit a smlouvu vypovědět, žalobce mu emailem ze dne [datum] sdělil, že výpověď žalovaného neakceptuje a žádal jej o zajištění přepravy zboží dle smlouvy.

3. Při jednání konaném dne [datum] žalobce v reakci na námitku žalovaného stran údajného výkonu závislé práce uvedl, že žalovaný využíval pro výkon činnosti dle uvedené smlouvy své vlastní vozidlo. Žalovaný potvrdil, že fakturu [číslo] [rok] vystavenou žalobcem obdržel.

4. Z listin provedených k důkazu soud zjistil následující skutečnosti: -) z rámcové smlouvy o přepravě zboží ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jakožto objednatelem a žalovaným jakožto poskytovatelem, resp. dopravcem, oba tak činili v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaný v čl. 1 odst. 2 smlouvy prohlašoval, že disponuje příslušným živnostenským oprávněním k podnikatelské činnosti. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od [datum]. Předmětem smlouvy bylo stanovení podmínek spolupráce smluvních stran při zajišťování přepravy zboží formou silniční dopravy v rámci ČR. Žalovaný se zavázal pro žalobce uskutečňovat silniční přepravu zboží dle jednotlivých objednávek žalobce z místa nakládky dle čl. 3 odst. 1 smlouvy do místa určeného objednávkou žalobce, žalobce se zavázal žalovanému zaplatit za jeho služby sjednané přepravné ve výši 50 000 Kč vč. DPH měsíčně. Žalovaný byl konkrétně dle čl. 6 odst. 1 smlouvy povinen přistavit vozidlo k rozvážce zboží každý pracovní den od pondělí do pátku ráno v 6 hodin v místě provozovny žalobce, provést nakládku, přepravu či přesun zboží do místa určení s odbornou péčí ve smluvené lhůtě. Pro případ porušení povinnosti v čl. 6 odst. 1 smlouvy byla v čl. 5 odst. 3 smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každý pracovní den, a to po dobu maximálně 10 pracovních dnů, tj. maximálně 50 000 Kč Smlouva mohla být ukončena písemnou dohodou smluvních stran, výpovědí bez uvedení důvodů s dvouměsíční výpovědní lhůtou, nebo písemným odstoupením v případě podstatného porušení povinností některou smluvní stranou. -) z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku bylo stran žalobce zjištěno, že má živnostenské oprávnění pro obor činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a stran žalovaného bylo zjištěno, že má, kromě jiného, živnostenské oprávnění pro provádění silniční motorové dopravy nákladní; -) z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] znějící na částku 50 000 Kč bylo zjištěno, že jí byla ze strany žalobce žalovanému vyúčtována smluvní pokuta dle čl. 5 smlouvy o přepravě zboží ze dne [datum]; splatnost byla stanovena na den [datum]; -) z dopisu žalobce adresovaného žalovanému soud zjistil, že jím žalobce žalovaného vyzýval k řádnému plnění smlouvy ze dne [datum]; -) z dopisu žalobce žalovanému ze dne [datum] bylo zjištěno, že je reakcí na dopis žalovaného ze dne [datum]; žalobce konstatuje, že jej žalovaný neinformoval o neplnění závazků ze smlouvy, ani smlouvu neukončil, žalobce k jím vyúčtované smluvní pokutě uvádí, že je ochoten v rámci smírného narovnání vztahů přistoupit k její moderaci; -) z návrhu dohody o ukončení rámcové smlouvy o přepravě zboží ke dni [datum] bylo zjištěno, že tato je podepsaná pouze žalovaným, avšak žalobcem nikoliv; -) z e-mailové korespondence žalovaného se žalobcem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný v reakci na výzvu žalobce sdělil, že již pro něj dále jezdit nebude; -) z přehledu faktur vystavených žalobci ze strany žalovaného bylo zjištěno, že spolupráce účastníků fungovala od února 2017 do března 2020, přičemž za tento měsíc byla vystavena poslední faktura.

5. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že pandemie covid 19 na jaře 2020 jeho firmu postihla, nicméně ne natolik, aby nemohl uživit řidiče. Žalovaného jako řidiče držel až do posledních dnů měsíce března 2020. Pak za ním žalovaný přišel, že by byl rád doma s tím, že by dostával kompenzační bonus od finančního úřadu, neboť zakázek bylo málo. Pokud by žalovaný v březnu 2020 svou činnost nepřerušil, měl by pro něj žalobce stále práci každý den dle smlouvy a vyplácel by mu 50 000 Kč měsíčně. Žalovaný žalobci řekl, že bude doma s manželkou na OČR, žalobce mu řekl, že až mu OČR skončí, ať mu dá vědět. Dohodli se takto pouze ústně. Pak žalobce v červnu 2020 žalovanému zavolal, jestli by už mohl nastoupit. Žalovaný mu řekl, že už pro něj jezdit nebude, následně mu v kanceláři předal návrh na ukončení rámcové smlouvy, žalobce na to nijak nereagoval. Smlouva nebyla ani z jedné strany oficiálně ukončena. Následně žalovanému zaslal předmětnou fakturu.

6. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že až do [datum] jezdil standardně dle smlouvy. Jezdil svým vlastním autem, které měl na leasing. Následně přišel žalobce s tím, že práce není, že má počkat týden a pak se uvidí, co bude dál. Žalovaný souhlasil. Nejprve nehledal novou práci, jelikož doufal, že práci mu zajistí žalobce. Navíc si žalovaný zajistil kompenzační bonus ve výši 15 000 Kč měsíčně, který pobíral zhruba od konce března či začátku dubna do zhruba [datum], tj. dne předcházejícího nástupu do nové práce u [název] [název]. Žalobce po něm chtěl obnovení jízd dne [datum]. Žalovaný řekl žalobci, že odjezdí polovinu dnů a pomůže mu zaučit nového řidiče. Ještě dny [datum] a [datum] žalovaný standardně odjezdil, pak mu večer přišel e-mail od žalobce, po kterém se pohádali, spolupráce skončila. Žalovaný obdržel od žalobce přílohu e-mailu ze dne [datum], v níž byla výzva, aby nadále v souladu s článkem 6 smlouvy každý den přistavil vozidlo k rozvážce zboží. Nepřistavil auto k rozvážce zboží v červnu 2020 dle článku 6 smlouvy, jelikož o to nebyl ze strany žalobce zájem. V červenci 2020 ani později vozidlo k rozvážce zboží nepřistavil. Žalovaný [datum] nechal žalobci návrh dohody o ukončení smlouvy v kanceláři, protože tam nebyl.

7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy, jakož i údajů ze živnostenského rejstříku má soud za prokázané, že žalobce se žalovaným spolu jako podnikatelé uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o přepravě zboží, a to na dobu neurčitou, na základě níž měl žalovaný jakožto přepravce uskutečňovat přepravu zboží formou silniční dopravy v rámci ČR pro žalobce dle jednotlivých objednávek žalobce, a to za sjednané přepravné. Žalovaný měl povinnost přistavit vozidlo k rozvážce zboží každý pracovní den od pondělí do pátku ráno v 6 hodin v místě provozovny žalobce, provést nakládku, přepravu či přesun zboží do místa určení s odbornou péčí ve smluvené lhůtě. Pro případ porušení této povinnosti žalovaného byla ujednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každý pracovní den, a to po dobu maximálně 10 pracovních dnů. Ze shodného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalovaný prováděl přepravu zboží pro žalobce svým vozidlem. Z účastnických výpovědí má soud za prokázané, že spolupráce účastníků probíhala až do konce března 2020, následně si účastníci ústně ujednali přerušení vzájemné spolupráce. Žalovaný potvrdil tvrzení žalobce, že po něm žalobce chtěl obnovení jízd dne [datum], žalovaný však své auto v červnu 2020 (vyjma dnů [datum] a [datum]), ani později k přepravě zboží nepřistavil, na svou obhajobu pouze uváděl, že to bylo z důvodu, že o to údajně nebyl ze strany žalobce zájem. Avšak v jiné části své výpovědi žalovaný připustil, že obdržel od žalobce přílohu e-mailu ze dne [datum], v níž byla obsažena výzva, aby žalovaný řádně plnil své smluvní povinnosti, a tedy aby nadále každý pracovní den přistavil vozidlo k rozvážce zboží. Soud tak má za prokázané, že žalovaný svou smluvní povinnost vůči žalobci minimálně od [datum] neplnil řádně, když své vozidlo nepřistavil k rozvážce zboží žalobci. Žalovaným navržená dohoda o ukončení rámcové smlouvy o přepravě zboží ke dni [datum] nebyla žalobcem přijata, k ukončení smluvního závazku dohodou účastníků tedy nedošlo. K ukončení smlouvy nedošlo ani výpovědí či odstoupením od smlouvy. Žalovaný žalobci e-mailem ze dne [datum] sdělil svůj záměr nevykonávat pro něj přepravu. Žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou ze dne [datum] smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč, splatnou [datum]. Žalovaný ji žalobci neuhradil. <i>8. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>Podle § 2555 odst. 1 občanského zákoníku se smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.</i> <i>Podle § 2048 odst. 1 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> <i>Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil smlouvu ze dne [datum] jako smlouvu o přepravě zboží dle § 2555 občanského zákoníku uzavřenou mezi podnikateli, když tato byla uzavřena účastníky jakožto osobami vykonávajícími výdělečnou činnost živnostenským způsobem, a to na vlastní účet a odpovědnost, se záměrem činit tak soustavně, za účelem dosažení zisku, ve smyslu § 420 občanského zákoníku. Soud neshledal, že by se na závazek mezi účastníky měl aplikovat zákoník práce, když předmětem smlouvy nebyl výkon závislé práce žalovaným pro žalobce. Z uzavřené smlouvy předně nevyplynulo, že by měl žalovaný činnost pro žalobce nutně vykonávat osobně (klidně ji mohl vykonávat svými zaměstnanci), ani že by ji vykonával na náklady či odpovědnost žalobce. Žalovaný též, jak sám potvrdil, k realizaci přepravy zboží používal své vlastní auto (nikoliv auto žalobce jakožto„ zaměstnavatele“). Smluvní pokuta tak byla mezi účastníky sjednána platně. Žalovaný připustil, že své auto v červnu 2020 (vyjma dnů [datum] a [datum]) ani později k přepravě zboží nepřistavil, přestože jej k tomu žalobce dne [datum] vyzval. Žalovaný tak svou smluvní povinnost vůči žalobci minimálně od [datum] neplnil řádně, za což žalobci vzniklo právo dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku požadovat po žalovaném ujednanou smluvní pokutu. Žalobce toto své právo využil a fakturou ze dne [datum] žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč (neboť ode dne [datum] do dne [datum] uplynulo 10 pracovních dnů, po které žalovaný svou povinnost vůči žalobci neplnil). Žalovaný však žalobci částku 50 000 Kč splatnou dne [datum] řádně neuhradil, a ode dne [datum] se tak ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 občanského zákoníku; žalobci proto vzniklo právo na úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny spolu se úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud měl žalovaný za to, že žalobce řádně neplní smlouvu (nedává mu zakázky), měl podat výpověď či případně ihned odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení povinností ze strany žalobce. To však neučinil, a proto jsou jeho další námitky irrelevantní.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který měl ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 14 342 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 12 342 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny stanovené dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, za každý ze 3 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast na jednání dne 25. 10. 2021) à 3 100 Kč, tj. ve výši 9 300 Kč, včetně 3 paušálních náhrad výdajů za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast na jednání dne 25. 10. 2021) à 300 Kč, tj. ve výši 900 Kč, a konečně částky 2 142 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty z částky 10 200 Kč v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř.

11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).

12. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.