7 C 107/2025

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927/69, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 500 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 596 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným, na základě jeho žádosti uskutečněné prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.svycarskapujcka.cz, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jej zavázal žalobkyni vrátit včetně sjednaného příslušenství nejpozději do , datum, . Žalovaný však žalobkyni poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však do dne podání návrhu neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud přípisem ze dne , datum, vyzval žalobkyni, aby uvedla a doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnosti žalovaného; žalobkyně však na tuto výzvu nereagovala.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž byli řádně předvoláni účastníci řízení. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný, jemuž bylo předvolání k jednání doručeno dne , datum, (tj. desátým dnem po vyvěšení výzvy k vyzvednutí písemnosti na úřední desce soudu) se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tedy projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků řízení, vycházeje z obsahu spisu a z provedeného dokazování.

5. Při jednání dne , datum, soud v rámci dokazování provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky (tj. částku 19 500 Kč) uhradit žalobkyni do , datum, ; byl sjednán úrok ve výši 1 % denně, RPSN činila 2 355 %; poplatek za první prodloužení doby splatnosti činil 150 Kč denně a poplatek za předčasné splacení činil 0,50 % z předčasně splacené částky jistiny; pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně a náhrada nákladů ve výši 520 Kč za 1. upomínku a ve výši 580 Kč za 2. upomínku;- z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr, když žalovanému dne , datum, převedla na bankovní účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku spolu s úroky, tj. částku ve výši 19 500 Kč, do , datum, . Žalovaný se však dostal do prodlení, neboť žalobkyni doposud ničeho neuhradil, a to navzdory předžalobní výzvě. Žalobkyně však neuvedla (ani k výzvě soudu) a neprokázala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení skutkového stavu a ve smyslu citovaných ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, nicméně žalovaný svůj díl závazku řádně nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni do dnešního dne ani zčásti nevrátil. Soud nicméně dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně netvrdila a ani k výzvě soudu nedoložila, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tudíž je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 občanského zákoníku. Z toho důvodu byla práva a povinnosti mezi žalobkyní a žalovaným posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Jelikož není pochyb o tom, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla částku 15 000 Kč a žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, čímž se dostal do prodlení, rozhodl soud tak, že žalobkyni přiznal částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I. tohoto rozsudku). Zároveň soud ve zbývajícím rozsahu, tzn. co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 500 Kč, žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého soud náhradu nákladů v případě částečného úspěchu poměrně rozdělí, případně nepřizná právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch, když soud vyhověl její žalobě pouze co do částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, tj. úrokem z prodlení ve výši 2 593,66 Kč (ke dni vydání rozhodnutí); celkem tedy žalobkyni přiznal částku 17 593,66 Kč. Naproti tomu úspěch žalovaného spočívá v zamítnutí žaloby co do částky 4 500 Kč. Ke dni podání žaloby tedy soud rozhodoval o částce 22 093,66 Kč (tj. úspěch žalobkyně v částce 17 594 Kč + úspěch žalovaného v částce 4 500 Kč), přičemž procentuální úspěch žalobkyně činí 79,63 % (tj. 17 593,66 Kč / 22 093,66 Kč) a procentuální úspěch žalovaného činí 20,37 % (tj. 4 500 / 22 093,66 Kč). Rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného tedy činí 59,26 % (tj. 79,63 – 20,37). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem ve výši 1 694 Kč, kterému náleží jednak odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t. účinný do , datum, ”) za jeden úkon právní služby à 300 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení) včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. účinného do , datum, za jeden úkon právní služby à 100 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení), jednak odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, (dále jen „a. t.”) za dva úkony právní služby à 400 Kč (tj. žaloba a předžalobní upomínka) včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za dva úkony právní služby à 100 Kč (tj. žaloba a předžalobní upomínka), a konečně daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 400 Kč ve výši 294 Kč. Na náhradě nákladů řízení soud tedy žalobkyni přiznal částku ve výši 1 596 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá procentuálnímu úspěchu žalobkyně ve věci (tj. 2 694 Kč x 0,5926). Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob, které se liší pouze osobou žalovaného, výší poskytnutého úvěru a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně.

10. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).