7 C 13/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že dne datum provedla přibližně v čase od 11:05 do 13:00 převoz žalovaného ze obec do Protialkoholní záchytné stanice obec, neboť žalovaný ohrožoval život a zdraví jiných osob, když byl vulgární v obchodě na prodavačky. Jelikož byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu 1,7 ‰, žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz částkou částka spočívající v náhradě za použití služebního vozidla, kterým bylo najeto 80 km. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení těchto nákladů do datum, tento však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný byl dne datum v čase od 11:05 do 13:00 z důvodu, že byl vulgární v obchodě na prodavačky, převezen ze obec do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Převoz byl proveden za asistence dvou příslušníků žalobce vozidlem Škoda Octavia, registrační značka, s kombinovanou spotřebou benzinu 5,9 l číslo km, při průměrné ceně pohonných hmot částka, sazbě základní náhrady částka za 1 km jízdy, kdy celkem bylo ujeto 80 km. V protialkoholní záchytné stanici v obec bylo žalovanému téhož dne dechovou zkouškou zjištěno 1,7 ‰ alkoholu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz spočívající v náhradě za použití dopravního prostředku částkou částka se splatností do datum.

5. Žalovaný je sice občanem Slovenské republiky, avšak jeho bydliště se nachází na území České republiky, kde si i datum osobně převzal soudní písemnost obsahující jak návrh na zahájení řízení, tak výzvu dle § 114a o.s.ř. s výzvou k vyjádření k rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. Protože se v projednávané věci nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“), shledal soud, že je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání věci dle čl. 4 Brusel I bis a rozhodné právo je české s ohledem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

6. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických anonymizováno službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89a odst. 1 ZoSZS je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") anonymizováno službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89a odst. 2 ZoSZS se záchytná služba poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen "záchytná stanice"). Záchytná stanice je anonymizováno zařízení. Podle § 89e odst. 1 ZoSZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v daném případě vznikla žalovanému zákonná povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici dle § 89b odst. 1 ve spojení s § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS. Protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS zákonná povinnost uhradit žalobkyni náklady na dopravu do záchytné stanice, které žalobkyni vznikly ve výši částka, se splatností datum. Žalovaný se však dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 občanského zákoníku, žalobkyni tedy přísluší vedle jistiny též úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, a to za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé, když opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby soud nepovažoval za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, toliko za plnění povinnosti tvrzení a důkazní žalobkyní), tj. částka, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje částka.

9. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozena, přešla na žalovaného povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v částce částka (dle položky 2 odst. 1 písm. a sazebníku poplatků), soud proto žalovanému poplatkovou povinnost výrokem č. III tohoto rozsudku v uvedené výši uložil. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.