7 C 20/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného v České republice bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 505 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 505 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 505 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 12. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 505 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že dne datum provedla přibližně v čase od anonymizováno do údaj o čase hodin převoz žalovaného ze obec do Protialkoholní záchytné stanice obec, neboť žalovaný rušil noční klid – pokoušel se dostat k manželce. Jelikož byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v krvi 2,74 ‰, žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz částkou 505 Kč spočívající v náhradě za použití služebního vozidla, kterým bylo najeto 80 km. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení těchto nákladů do 3. 12. 2020, tento však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný byl dne datum v čase od anonymizováno do údaj o čase hodin z důvodu rušení nočního klidu v ebrietě převezen ze obec do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Převoz byl proveden za asistence dvou příslušníků žalobkyně vozidlem anonymizováno, registrační značka, s kombinovanou spotřebou benzinu 6,6 l /100 km, při průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč, sazbě základní náhrady 4,2 Kč za 1 km jízdy, kdy celkem bylo ujeto 80 km. V protialkoholní záchytné stanici v obec bylo žalovanému téhož dne dechovou zkouškou zjištěno 2,74 ‰ alkoholu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz spočívající v náhradě za použití dopravního prostředku částkou 505 Kč se splatností do 3. 12. 2020.

5. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89a odst. 1 ZoSZS je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89a odst. 2 ZoSZS se záchytná služba poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen "záchytná stanice"). Záchytná stanice je zdravotnické zařízení. Podle § 89e odst. 1 ZoSZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v daném případě vznikla žalovanému zákonná povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici dle § 89b odst. 1 ve spojení s § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS. Protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS zákonná povinnost uhradit žalobkyni náklady na dopravu do záchytné stanice, které žalobkyni vznikly ve výši 505 Kč, se splatností dne 3. 12. 2020. Žalovaný se však dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 občanského zákoníku, žalobkyni tedy přísluší vedle jistiny též úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl. Náklady řízení v celkové výši 200 Kč představují náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za dva úkony à 100 Kč (žaloba, předžalobní upomínka). Soud žalobkyni nepřiznal jí účtované hotové výdaje za jeden úkon à 100 Kč označený jako zpracování podkladů pro podání návrhu na zahájení řízení. Zpracování podkladů představuje činnost, kterou žalobkyně musí nutně vynaložit již při sepisu kvalifikované výzvy k plnění, ovšem při následném podání návrhu na zahájení řízení již žádné další zpracování podkladů nepřipravuje. Jelikož soud přiznal žalobkyni náhradu za tuto kvalifikovanou výzvu, není na místě jí přiznat náhradu i za úkon obsahově totožný označený jako zpracování podkladů pro podání návrhu na zahájení řízení. Na tento úkon rovněž nelze analogicky aplikovat § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), který náleží za převzetí a přípravu zastoupení účastníka advokátem, neboť advokátovi v takovém případě náleží odměna za to, že převezme zastoupení účastníka, seznámí se s případem po skutkové stránce a věc právně nastuduje, nikoli za to, že sám nashromáždí podklady potřebné pro podání návrhu.

8. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je žalobkyně podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozena, přechází na žalovaného povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 400 Kč.

9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.