Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou · Rozsudek

7 C 21/2022

č. j. 7 C 21/2022-38

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-11-28 · ZASTAVENI,VYHOVENI · ECLI:CZ:OSZR:2022:7.C.21.2022.1

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 487 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 487 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 68,50 Kč rovnající se zákonným úrokům z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 487 Kč od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 487 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že dne datum provedla přibližně v čase od 23:30 do dne datum v čase 01:00 hodin převoz žalovaného ze obec do Protialkoholní záchytné stanice obec, neboť žalovaný (stejně jako dny předchozí) slovně napadal družku. Jelikož byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu 3,09 ‰, žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz částkou 487 Kč spočívající v náhradě za použití služebního vozidla, kterým bylo najeto 80 km. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení těchto nákladů do datum, tento však neuhradil ničeho.

2. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a souhlasila s tím, aby bylo ve věci jednáno v její nepřítomnosti s tím, že žalovaný dne datum uhradil jistinu ve výši 487 Kč. Žalobkyně se proto domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 487 Kč od datum do datum ve výši 68,50 Kč. Ohledně částky 487 Kč soud posoudil podání žalobkyně jako částečné zpětvzetí žaloby (i když to v podání není výslovně napsáno, z kontextu je to zřejmé).

3. Žalovaný se k jednání dne datum bez omluvy nedostavil, ač k němu byl řádně a včas předvolán (doručení bylo vykázáno dne datum osobním převzetím zásilky žalovaným). Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Soud na základě listin předložených žalobkyní a žalovaným dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný byl dne datum v čase od 23:30 do dne datum do 01:00 hodin z důvodu slovního napadání družky převezen ze obec do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Převoz byl proveden za asistence dvou příslušníků žalobce vozidlem Škoda Octavia, registrační značka, s kombinovanou spotřebou benzinu 5,9 l číslo km, při průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč, sazbě základní náhrady 4,2 Kč za 1 km jízdy, kdy celkem bylo ujeto 80 km. V protialkoholní záchytné stanici v obec bylo žalovanému téhož dne dechovou zkouškou zjištěno 3,09 ‰ alkoholu v krvi. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz spočívající v náhradě za použití dopravního prostředku částkou 487 Kč se splatností do datum. Dne datum žalovaný uhradil žalobkyni částku 487 Kč.

6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, kde má též bydliště, současně se v projednávané věci nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“), přistoupil procesní soud k přezkoumání své mezinárodní příslušnosti k projednání věci. Protože v projednávané věci byl předmětem řízení zákonný nárok na náhradu nákladů na dopravu, bylo na místě aplikovat čl. 7 odst. 2 Brusel I bis, podle něhož je ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti založena příslušnost soudu dle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události; k tomu přitom došlo na území České republiky v obvodu působnosti zdejšího soudu. S ohledem na právě uvedené tak byl zdejší soud příslušný o věci rozhodnout ve smyslu nařízení Brusel I bis a rozhodné právo je české s ohledem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

7. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických anonymizováno službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89a odst. 1 ZoSZS je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") anonymizováno službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89a odst. 2 ZoSZS se záchytná služba poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen "záchytná stanice"). Záchytná stanice je anonymizováno zařízení. Podle § 89e odst. 1 ZoSZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

8. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum uvedla, že žalovaný uhradil dne datum částku 487 Kč, a dále se domáhala náhrady nákladů řízení ve výši 200 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 487 Kč od datum do datum ve výši 68,5 Kč. Ačkoliv to žalobkyně ve svém podání výslovně neuvedla, posoudil jej soud podle svého obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu zaplacené částky 487 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. řízení ohledně částky 487 Kč zastavil (výrok I.).

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla ohledně uplatněného nároku z příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné částky důvodná. Soud má za to, že v daném případě vznikla žalovanému zákonná povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici dle § 89b odst. 1 ve spojení s § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS. Protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS zákonná povinnost uhradit žalobkyni náklady na dopravu do záchytné stanice, které žalobkyni vznikly ve výši 487 Kč, se splatností datum, a které žalovaný uhradil až dne datum. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 občanského zákoníku, žalobkyni proto přísluší vedle již zaplacené jistiny úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše činí v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za období od datum do datum částku 68,50 Kč (výrok II.).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která zastavení řízení ohledně částky 487 Kč nezavinila a ve zbytku svého nároku byla úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, a to za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé, když opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby soud nepovažoval za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, toliko za plnění povinnosti tvrzení a důkazní žalobcem), tj. 200 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.