7 C 258/2018

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno celé jméno žalovaného a svědka sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů, <b>I. Z věcí tvořících společné jmění žalobkyně a žalovaného se do vlastnictví žalovaného přikazuje osobní automobil zn. Škoda Octavia, [registrační značka].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na vypořádání společného jmění částku [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] a následně i ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud vypořádal její zaniklé společné jmění se žalovaným. Uvedla, že manželství se žalovaným bylo uzavřeno dne [datum] a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 4. 2017, č. j. 10 C 77/2017-14, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání movité věci představující zařízení a vybavení rodinného domu [adresa], a dále osobní automobil zn. Škoda Octavia, [registrační značka]. Především se však domáhala vypořádání za zhodnocení nemovitostí náležejících do výlučného vlastnictví žalovaného, ke kterému došlo na základě investic do nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného vynaložených ze společných prostředků účastníků za dobu trvání manželství účastníků. K tomu uvedla, že manželé po dobu manželství ze společných prostředků rekonstruovali stávající stavby a budovali nové stavby a přístavby na nemovitostech, které náleží do výlučného vlastnictví žalovaného. Jedná se o dva domy, a to zemědělskou usedlost [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. 1/1 a rodinný dům [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. 1/2, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Pivonice u Lesoňovic (dále jen„ nemovitosti“). [ulice] usedlost [adresa] je propojená se stavbou [adresa] a v podstatě se jedná o jeden dům se dvěma čísly popisnými. Tato samostatně stojící budova má dvě nadzemní podlaží se čtyřmi samostatnými byty a slouží výhradně k bydlení. V průběhu manželství došlo v domě k vybudování dalších tří bytových jednotek. V roce 1980 manželé provedli rekonstrukci druhého nadzemního podlaží předního křídla domu včetně stropů a střechy. V roce 1988 pak bylo přistavěno dvorní křídlo domu a byly vybudovány tři nové bytové jednotky o velikosti 4+1, 4+1 a 3+1. Zhruba v roce 1995 postavili manželé na pozemku parc. č. st. 1/1 nový jednopodlažní zděný chlév pro živočišnou produkci. Za účelem ocenění zhodnocení nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného, ke kterému došlo v důsledku provedených rekonstrukcí a úprav z prostředků ve společném jmění manželů, nechala žalobkyně v roce 2014 vypracovat znalecký posudek. Zhodnocení nemovitostí bylo znaleckým posudkem oceněno na částku [částka]. Žalobkyně navrhla, aby soud přikázal movité věci, a to zařízení a vybavení domu [adresa] i osobní automobil do vlastnictví žalovaného a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úhradu zhodnocení nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví provedené za trvání manželství ze společných finančních prostředků částku [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vypořádacího podílu, žalovaný jí však odmítl cokoli vyplatit.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] označil tvrzení žalobkyně za neúplná s poukazem na absenci rozhodných skutečností týkajících se zhodnocení nemovitostí. Namítal, že úpravy na nemovitostech byly realizovány svépomocí a financovány mimo jiné z peněžních prostředků syna žalovaného. Žalovaný navíc uhradil žalobkyni na vyrovnání jejího majetkového podílu částku v celkové výši [částka]. Ve zbytku žalovaný namítal neprojednatelnost návrhu s ohledem na neupřesněná a vágní tvrzení žalobkyně.

3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] vzala žalobu zpět v části týkající se vypořádání movitých věcí představujících vybavení a zařízení domu na adrese [adresa žalovaného, svědka, svědka a svědka]. Žalovaný vyslovil s částečným zpětvzetím žaloby souhlas. Soud proto usnesením ze dne 20. 5. 2019, č. j. 7 C 258/2018-65, v souladu s částečným zpětvzetím žaloby ze strany žalobkyně podle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení částečně zastavil v části týkající se movitých věcí představujících zařízení a vybavení rodinného domu [adresa].

4. Účastníci při jednání dne [datum] i při jednání dne [datum] a následně dne [datum] setrvali na svých stanoviscích.

5. Žalobkyně v řízení dále uvedla, že rekonstrukce nemovitostí započala do dvou měsíců po uzavření manželství účastníků v roce 1978, trvala řadu let a byla financována pouze z příjmů žalobkyně a žalovaného. Rekonstrukce zahrnovala podstatnou přestavbu obou předmětných domů a zároveň výstavbu nových budov, a to konkrétně sklepa, stodoly a chléva. Namítala, že vzhledem k odstupu času není schopna přesně vyčíslit částku investovanou do nemovitostí ze společných prostředků, když nemá žádné doklady o konkrétních investovaných částkách, a tudíž v tomto směru ani nemůže doplnit svá tvrzení. Rekonstrukce probíhala od 80. let dvacátého století bez existence hypotečního úvěru či půjčky a byla financována průběžně z příjmů z hospodářství. Žalobkyně se podílela na zhodnocení nemovitostí jak finančními prostředky pocházejícími ze společného jmění manželů, tak svou vlastní prací. Dle žalobkyně je zřejmé, že všechny práce na nemovitostech nemohly být provedeny svépomocí; stejně tak žalovaný nemohl na rekonstrukce použít vlastní dřevo, neboť vlastníkem lesa se stal na základě restituce až v 90. letech 20. století. Investice a rekonstrukce prováděné dětmi účastníků či bratrem žalovaného se pak týkaly pouze vnitřního vybavení jednotlivých jednotek v nemovitostech a nejednalo se proto o investice do rekonstrukce nemovitosti jako takové. Žalobkyně současně předložila soudu vyjádření nazvané„ doplnění konkrétních prací - investic“, ve kterém v bodech popsala, jaké rekonstrukce byly v jednotlivých částech za jednotlivá časová období provedeny. Jelikož nebyla schopna provedené rekonstrukce včetně materiálu, prací a investic nutných na jejich provedení jakkoli specifikovat, navrhla za tímto účelem vypracování znaleckého posudku na ocenění množství, druhu a hodnoty použitého materiálu na rekonstrukce staveb, jakož i hodnoty nemovitostí ke dni uzavření manželství a ke dni rozvodu manželství.

6. Žalovaný v průběhu řízení v reakci na tvrzení žalované namítal, že žalovaná netvrdila a neprokázala existenci jednotlivých vnosů ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalovaného (manžela). S odkazem na § 742 odst. 2 občanského zákoníku poukázal na nutnost tvrzení konkrétních investic a současně zdůvodnění, jakým způsobem tyto investice vedly ke zhodnocení nemovitosti. Opakovaně zdůraznil, že tvrzení žalované jsou v tomto směru neúplná a nedostatečná, jelikož žalobkyně vynaložené investice do nemovitostí žalovaného nepředložila ani neprokázala. Předložené vyjádření žalobkyně ohledně jednotlivých investic je zcela nedostatečné, když absentuje jakákoli identifikace a kvantifikace investic. Namítal, že pro účely vypořádání společného jmění manželů nelze výši náhrady za vnosy určit jednoduchým výpočtem vycházejících z ceny nemovitosti před investicemi a po nich. Dále uvedl, že je třeba zohlednit skutečnost, že po většinu uvedeného období nebyl žalovaný výlučným vlastníkem nemovitostí, nýbrž od roku 1974 (po smrti otce) rovnodílným podílovým spoluvlastníkem nemovitostí společně se svou matkou, a to až do roku 1991, kdy se stal výlučným vlastníkem nemovitostí. Pokud tedy došlo k investicím do nemovitostí za dobu trvání podílového spoluvlastnictví, měly být tyto investice vypořádány mezi spoluvlastníky, což se nestalo. Současně je třeba zohlednit, že na investicích do majetku žalovaného se podílela matka žalovaného, bratr žalovaného [příjmení] [celé jméno svědka] synové účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného a svědka] [celé jméno žalovaného]. Většina prací přitom byla s ohledem na historickou dobu socialismu prováděna svépomocí za využití vlastního materiálu. Například veškeré dřevo použité při přestavbách pocházelo z lesa ve výlučném vlastnictví žalovaného. Vypracování znaleckého posudku odmítl žalovaný s odůvodněním, že znalecký posudek nemůže vytvořit nezbytný podklad pro kvantifikaci předmětných investic, když žalobkyně v tomto směru soudu nepředložila žádný důkaz.

7. Soud ve věci při dvou jednáních provedl dokazování listinami - rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 4. 2017, č. j. 10 C 77/2017-14, znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], doplňkem znaleckého posudku [číslo] přehledem dob důchodového pojištění žalobkyně ze dne [datum], fotografiemi nemovitostí, znaleckým posudkem [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum], sdělením [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], evidenčním listem o době zaměstnání a výdělku ohledně žalovaného, evidenčními listy důchodového zabezpečení ohledně žalovaného, listinou ze spisu Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem sp. zn. SBYS/22260/2019OÚ - stavebním povolením ze dne [datum], čj. Výst [číslo], rozhodnutím o přípustnosti stavby vydané Okresním národním výborem ve Žďáře nad [jméno], odbor výstavby, čj. Výst [číslo] ze dne [datum], a dále soud provedl důkaz výslechem svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno žalovaného], a rovněž místním šetřením a výslechem svědka [příjmení] [celé jméno svědka], z čehož zjistil následující skutkový stav: manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 4. 2017, č. j. 10 C 77/2017-14, který nabyl právní moci dne [datum]. K tomuto dni zaniklo společné jmění manželů. Žalovaný je výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí v katastrálním území Pivonice u Lesoňovic. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání společného jmění manželů movité věci představující zařízení a vybavení rodinného domu [adresa] a osobní automobil zn. Škoda Octavia, [registrační značka], a dále vnosy ze společného jmění manželů do nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného. Ohledně movitých věcí představujících zařízení a vybavení domácnosti bylo řízení částečně zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu ze strany žalobkyně. Z movitých věcí tak zůstal předmětem vypořádání pouze osobní automobil, jehož obvyklá cena byla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství stanovena znaleckým posudkem na částku [částka]; na této částce se účastníci shodli. Pokud jde o vnosy do nemovitostí, z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné nemovitosti prošly v průběhu let průběžnými rekonstrukcemi; současně došlo k výstavbě sklepa, stodoly a nového chléva. Na rekonstrukci se vedle účastníků řízení podíleli (finančně i prací) i jejich synové [jméno] [celé jméno žalovaného a svědka] [celé jméno žalovaného], dále matka žalovaného a bratr žalovaného [příjmení] [celé jméno svědka]. <i>8. Podle § 708 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“).</i> <i>Podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.</i> <i>Podle § 736 občanského zákoníku, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.</i> <i>Podle § 740 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.</i> Podle § 742 odst. 1 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. <i>Podle § 742 odst. 2 občanského zákoníku hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.</i> 9. Žalobkyně se v projednávané věci domáhala vypořádání společného jmění manželů ve smyslu ustanovení § 740 a § 742 odst. 1 písm. b), odst. 2 občanského zákoníku. Předpokladem úspěšnosti žaloby v případě movitých věcí je, že žalobkyně prokáže, že každá jednotlivá věc je součástí společného jmění manželů nebo jí byla v průběhu manželství a že současně žaloba byla podána před vznikem zákonné fikce vypořádání, tedy před uplynutím tří let od zániku společného jmění manželů, přičemž žalobou uplatněné společné věci nebyly doposud vypořádány, resp. že žalobkyně každou jednotlivou věc určenou k vypořádání označila ve lhůtě do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Pokud jde o vnosy ze společného majetku vynaložené na majetek jednoho z manželů (žalovaného), je předpokladem úspěšnosti žaloby přesné označení jednotlivých realizovaných investic včetně uvedení, o jakou investici se jednalo, kdy byla realizována a v jaké výši a zároveň prokázání existence takových investic.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. soud dospěl k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro vypořádání společného jmění manželů, ovšem pouze ohledně automobilu zn. Škoda Octavia, [registrační značka]. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci dne [datum], přičemž žaloba o vypořádání společného jmění manželů byla podána dne [datum] (ve znění jejího doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum]), tedy v zákonné tříleté lhůtě k vypořádání společného jmění manželů ve smyslu § 741 občanského zákoníku. Žalobkyně se předně domáhala náhrady za zhodnocení nemovitostí náležejících do výlučného vlastnictví žalovaného, ke kterému došlo na základě investic vynaložených do nemovitostí žalovaného ze společných prostředků účastníků za dobu trvání manželství. Svá tvrzení ohledně zhodnocení nemovitostí založila žalobkyně pouze na obecném tvrzení, že rekonstrukce započala krátce po uzavření manželství účastníků a trvala řadu let, přičemž zahrnovala přestavbu podstatné části nemovitostí a výstavbu nových budov a současně popsala časový horizont a rozsah jednotlivých prací. Jednotlivé investice vynaložené na rekonstrukci a výstavbu nových nemovitostí však žalobkyně nebyla schopna řádně specifikovat, a to ani co do jejich označení, rozsahu a výše, a to i přes výzvu soudu ze dne 4. 2. 2019, č.j. 7 C 258/2018 - 45. V této souvislosti se žalobkyně omezila pouze na předložení výčtu jednotlivých prací (označeném jako doplnění konkrétních prací - investic), který předložila na jednání soudu dne [datum]. Uvedené podání však v žádném případě nelze považovat za řádné označení investic a uvedení jejich rozsahu, když obsahuje pouze výčet položek typu„ stropy“,„ odpady“ a podobně. Z uvedeného podání ani z žádných jiných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, jaké konkrétní investice byly vynaloženy na přestavby či rekonstrukce provedené na nemovitostech žalovaného či na nové nemovitosti postavené na pozemcích žalovaného. Pokud jde o výši investic, žalobkyně se omezila na tvrzení, že rekonstrukce byly financovány pouze z příjmů žalobkyně a žalovaného. Soud přezkoumal tvrzení žalobkyně a provedené důkazy a dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně řádně netvrdila a ani neprokázala existenci, specifikaci a kvantifikaci jednotlivých investic vynaložených ze společných prostředků účastníků do nemovitostí ve vlastnictví žalovaného. Z provedených listinných důkazů včetně fotografií, výpovědi svědků [celé jméno svědka], [celé jméno žalovaného], MVDr. [celé jméno svědka], jakož i z místního šetření je zřejmé, že předmětné nemovitosti prošly v průběhu manželství účastníků průběžnými rekonstrukcemi, na kterých se svou prací i finančními prostředky podíleli jak oba synové účastníků, tak matka žalovaného, tak bratr žalovaného [příjmení] [celé jméno svědka]. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně se podílela na zhodnocení nemovitostí jak finančními prostředky pocházejícími ze společného jmění manželů, tak i svou vlastní prací. Nicméně aby soud mohl žalobkyni přiznat nárok na náhradu toho, co bylo ze společných prostředků vneseno do výlučného majetku žalovaného, musela by žalobkyně řádně označit a prokázat jednotlivé realizované vnosy (investice). Dle názoru soudu nicméně tyto vnosy zcela jistě zdaleka nebudou ve výši požadované žalobkyní, ať už s ohledem na to, že spousta zhodnocení byla realizována svépomocí (fyzickou prací účastníků), dále s ohledem na„ vnosy“ ostatních osob včetně„ vnosu“ žalovaného z jeho vlastního lesa, tak s ohledem na to, že žalovaný nebyl po dlouhou dobu výlučným vlastníkem nemovitostí. Soud si je vědom skutečnosti, že s ohledem na časový odstup se pro žalobkyni jedná o věc složitou na tvrzení a prokazování. Ovšem s ohledem na zásadu projednací procesní odpovědnost za prokázání skutkového stavu nesou právě účastníci řízení a soud nemůže zjišťovat, zda a v jakém rozsahu byl majetek náležející do společného jmění manželů vynaložen na výhradní majetek jednoho z manželů. Pokud sama žalobkyně v řízení uvedla, že vzhledem k odstupu času není schopna doplnit svá tvrzení přesným vyčíslením částek investovaných do nemovitostí ze společných prostředků a současně nemá žádné doklady o konkrétních investovaných částkách, jedná se o skutečnost jdoucí výlučně k její tíži, obzvláště pokud řízení svým návrhem sama iniciovala. Pouze na okraj pak soud podotýká, že co se týče vlastní práce vynaložené žalobkyní na rekonstrukci nebo péčí o domácnost a děti, tuto nelze považovat za investici vloženou ze společného majetku na ostatní majetek jednoho z manželů (k tomu blíže například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1128/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 656/2010). Závěrem je pak nezbytné uvést, že žalobkyně se svého nároku domáhala nikoli z titulu vynaložených investic, nýbrž z titulu zhodnocení nemovitostí. Takto specifikovaný nárok však nekoresponduje s platnou zákonnou úpravou. Cílem ustanovení § 742 odst. 1 písm. b), odst. 2 je nahrazení ušlého majetku tomu z manželů, který byl vyložen ze společného majetku pouze na majetek druhého manžela. Samotná skutečnost, že došlo ke zhodnocení výlučného majetku jednoho z manželů za trvání manželství, nemá sama o sobě vliv na možnost požadovat uhrazení vynaložených prostředků ani na určení výše podílů rozvedených manželů na vypořádání společného jmění manželů. Podstatné je to, zda a v jakém rozsahu byly vynaloženy investice ze společného majetku na majetek výlučný. Znalecký posudek předložený žalobkyní je pak v tomto směru neprůkazný a nadbytečný. Stejnou argumentaci lze přitom uvést i pro nově vzniklé stavby na pozemcích žalovaného; ani ohledně těchto staveb netvrdila žalobkyně výši investic a ani tuto výši neprokázala. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně v průběhu celého řízení netvrdila ani neprokázala existenci a specifikaci konkrétních vynaložených investic, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud proto náhradu za zhodnocení nemovitostí žalovaného ze společného jmění účastníků v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů neučinil předmětem vypořádání. Žalobkyně se dále domáhala vypořádání (po částečném zpětvzetí žaloby ohledně movitých věcí představujících zařízení a vybavení nemovitostí) osobního automobilu zn. Škoda Octavia, [registrační značka]. Účastníci shodně učinili předmětný osobní automobil předmětem vypořádání. Za účelem stanovení obvyklé ceny vozidla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství byl přibrán znalec, který určil cenu na částku [částka]. Účastníci proti závěrům znalce ničeho nenamítali. Jelikož osobní automobil se nachází ve faktickém užívání žalovaného, soud vyhověl návrhu žalobkyně a přikázal osobní automobil do vlastnictví žalovaného. Současně zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění částku [částka] představující polovinu stanovené hodnoty vozidla. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti proto soud přiznal žalobkyni vypořádací podíl ve výši [částka].

11. Žalovaný je povinen uloženou povinnost splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).

12. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to vzhledem k tomu, že žalovaný, přestože byl v řízení z převážné části úspěšný, žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval.