7 C 335/2017

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně a): celé jméno žalobkyně , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec žalobce b): celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce proti žalovanému 1): celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalované 2): Obec Horní Rožínka, IČO sídlem adresa žalovaného a žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa pro určení vlastnického práva k nemovitostem,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby soud určil, že žalobci jsou spoluvlastníky, z toho žalobkyně a) v rozsahu ideální 3/4 a žalobce b) v rozsahu ideální 1/4, těchto pozemků: pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 32 m², který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha; pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 35 m², který vznikl oddělením dílu„ a“ o výměře 17 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, dílu„ b“ o výměře 3 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, neplodná půda, a dílu„ c“ o výměře 15 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha; pozemku parc. č. St. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 54 m², který vznikl oddělením dílu„ j“ o výměře 39 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, dílu„ k “ o výměře 10 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, neplodná půda, a dílu„ l“ o výměře 5 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha; pozemku parc. č. St. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 9 m², který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace; pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 118 m², který vznikl oddělením dílu„ ch“ o výměře 58 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, a dílu„ i“ o výměře 60 m² z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace; oddělených geometrickým plánem [číslo] 2014, tvořícím nedílnou součást tohoto rozsudku, a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 5 m², vše v obci a katastrálním území Horní Rožínka, zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, na [list vlastnictví] a [číslo].

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému 1) k rukám právního zástupce žalovaného 1) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 18 513 Kč.

III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému 1) k rukám právního zástupce žalovaného 1) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 6 171 Kč.

IV. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované 2) k rukám právní zástupkyně žalované 2) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 29 533,50 Kč.

V. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované 2) k rukám právní zástupkyně žalované 2) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 9 844,50 Kč.

1. Žalobkyně a) a žalobce b) se žalobou ze dne [datum] (jakož i jejím rozšířením ze dne [datum] podaným jen žalobkyní a)), domáhali určení jejich spoluvlastnictví, a to ve prospěch žalobkyně a) v rozsahu ideální 3/4 a ve prospěch žalobce b) v rozsahu ideální 1/4, k pozemkům uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen "předmět sporu"). V odůvodnění žaloby uvedli, že byli Městským úřadem Bystřice nad Pernštejnem, odborem územního plánování a stavebního řádu, v rámci řízení o odstranění stavby (rekonstrukce hospodářských místností na pozemku parc. č. st. 17 a parc. [číslo] v k.ú. [obec]), vyzváni k podání žaloby o určení vlastnického práva k pozemku zastavěnému objektem [adresa], v [obec]. Konkrétní rozsah předmětu sporu specifikovali opíraje se o geometrický plán [číslo] 2014 (dále jen "geometrický plán"), k jehož schválení katastrálním úřadem však nedošlo. Žalobci tvrdili, že vlastnické právo k části předmětných nemovitostí (v rozsahu specifikovaném dle nového geometrického plánu [číslo] 2019) nabyli vydržením. Žalovaní jsou jako vlastníci nemovitostí vedeni v katastru nemovitostí, konkrétně žalovaný 1) je veden jako výlučný vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] žalovaná 2) je výlučnou vlastnicí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše k. ú. [obec]. V průběhu řízení pak žalobci soudu zaslali aktualizovaný geometrický plán pod [číslo] 2019.

2. Žalovaní shodně považovali žalobu za nedůvodnou, pro nenaplnění podmínek vydržení vlastnického práva ze strany žalobců, resp. jejich právních předchůdců. Dle žalovaného 1) zde existuje pouze subjektivní přesvědčení žalobců o tom, že jim vlastnické právo svědčí. Žalobci však nemohli být z objektivních důvodů v dobré víře, že jim vlastnické právo k pozemkům náleží. Žalovaná 2) sporovala, že by žalobci nabyli vlastnictví k předmětu sporu vydržením, jelikož nemohli být řádnými ani poctivými držiteli. Jednak jejich právní předchůdci, pan [příjmení] a paní [příjmení], si byli vědomi, že nejsou vlastníky předmětu sporu, což mělo být zřejmé z toho, že v roce 1984 žádali žalovanou 2) o prodej pozemku parc. [číslo] to bezvýsledně. Dále pak i přímo žalobkyně a) požádala žalovanou 2) o prodej pozemku parc. [číslo] opět bezvýsledně. Geometrický plán, jímž žalobci specifikují předmět sporu, žalovaná 2) neuznává.

3. Žalobkyně a) ve své replice k vyjádření žalované 2) ze dne [datum] uvedla, že v roce 2014 byla Stavebním úřadem v [obec] vyzvána k dokončení rekonstrukce stavby domu [adresa], která byla údajně povolena již v 1976, následně navštívila tehdejšího starostu žalované 2), kde jí bylo sděleno, že nemovité věci (chlívek a sklep) stojí na obecním pozemku a byla vyzvána k jejich odstranění. Nevyhovění žádosti o prodej nemovitosti a neschválení geometrického plánu ze strany žalované 2) považovala žalobkyně a) za diskriminační.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k.ú. [obec], konkrétně z [list vlastnictví], [číslo] [číslo] byly zjištěny následující skutečnosti. Žalobci jsou vlastníky pozemků parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a dále pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], a to v rozsahu ideální 3/4 ve prospěch žalobkyně a) a v rozsahu ideální 1/4 ve prospěch žalobce b). Vlastnické právo k nemovitostem nabyli žalobci jednak na základě usnesení soudu o schválení dědické dohody z roku 2007, tak také žalobkyně a) od paní [jméno] [příjmení] na základě darovací smlouvy z roku 2014. [příjmení] pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] v k.ú. [obec], je žalovaný 1) a vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] je žalovaná 2). Z výzvy Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, odboru územního plánování a stavebního řádu, ve spojení s usnesením ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci byli tímto správním orgánem vyzváni k podání žádosti o zahájení řízení o předběžné otázce, konkrétně žaloby na určení vlastnického práva k pozemku zastavěného objektem [adresa], v k.ú. [obec]. Místní poměry byly soudem zjištěny jednak na základě snímku z katastrální mapy, geometrických plánů [číslo] 2014 a následně [číslo] 2019, tak také na základě ohledání místa samého. Rozhodnutím o přípustnosti stavby ze dne [datum] byla povolena rekonstrukce hospodářských místností na parc. [číslo] v k.ú. [obec], termín pro provedení stavby byl stanoven do [datum]. Z dopisu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovanému Místnímu národnímu výboru (MNV) [obec] bylo zjištěno, že jeho obsahem je žádost o odprodej části parcely [číslo] do osobního vlastnictví za účelem výstavby chléva. Ze stanoviska MNV [obec] ze dne 13. 8. 1984, č. j. 678/94, vyplynulo, že MNV reagovalo na žádost právních předchůdců žalobců oznámením, že jim požadovaná část pozemku nemůže být prodána, nýbrž toliko přidělena do osobního užívání. Z emailu žalobkyně a) ze dne [datum] adresovaného starostovi obce Horní Rožínka, vyplynulo, že tato žádala o převod pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [obec], a to z důvodu, že se na nich nachází dům [adresa] a další objekty. Z žádosti právních předchůdců žalobců o opravu plotu, jakož i reakce ONV ve Žďáře nad [jméno], odboru dopravy, bylo zjištěno, že tento souhlasil s výměnou plotu, avšak s podmínkami, zejména že oplocení mělo být posunuto o 0,5 m dovnitř parcely oproti stávajícímu plotu. Souhlas tohoto správního orgánu obsahuje dovětek, že nenahrazuje stavební povolení, je toliko dokladem ohlášení, které je nutno předložit MNV. Z prohlášení pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum], včetně mapy, bylo zjištěno, že drátěný plot na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], měl být postaven přibližně od roku 1991. Ze stavebního povolení bylo zjištěno, že toto se týkalo stavby plotu. Z výpisu z pozemkové knihy pro k.ú. [obec], číslo seznamu III bylo zjištěno, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jsou označeny jako veřejná cesta a veřejný statek. Z žádosti o zápis majetku obce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná 2) požádala, mimo jiné ve vztahu k pozemku parc. [číslo] o zápis vlastnictví žalované 2), a to ve smyslu § 2 zákona č. 172/1991 Sb. Ze srovnávacího sestavení parcel dřívější pozemkové evidence a katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemku parc. [číslo] (o výměře 36 m2) dle dřívější pozemkové evidence odpovídají pozemky parc. [číslo] (o výměře 5 m2) a další dva pozemky.

5. Z připojeného spisu Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, odboru územního plánování a stavebního řádu, sp. zn. OÚP/17699/2015, konkrétně z oznámení o zahájení řízení ze dne [datum] bylo zjištěno, že bylo zahájeno řízení o odstranění stavby žalobců. Na základě doložené projektové dokumentace měly být provedeny stavební úpravy hospodářských místností spočívající ve vybourání obvodového zdiva, které mělo být nahrazeno novým, včetně nadezdívek při zachování stávající konstrukce krovu včetně krytiny. Správním orgánem zjištěný stav však neodpovídal výkresové části projektové dokumentace, a to konkrétně v tvaru střešní konstrukce v severovýchodním nároží stavby, odlišném řešení komínových těles, okenních otvorů atd.

6. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Soud se proto předně zabýval, zda žalobcům naléhavý právní zájem svědčí. Dle ustálené judikatury vyšších soudů platí, že navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky. To se týká právě tohoto případu, neboť žalobci tvrdili, že jsou vlastníky pozemků označených v žalobě, resp. jejich označených částí, avšak v katastru nemovitostí jsou zapsáni jako vlastníci žalovaní. Proto soud dospěl k závěru, že žalobcům naléhavý právní zájem na jimi požadovaném určení svědčí, neboť určovací rozhodnutí by sloužilo jako podklad pro změnu vlastnického práva v katastru nemovitostí, což je umocňováno skutečností, že žalobci byli navíc příslušným stavebním úřadem k podání určovací žaloby vyzváni. Pokud jde o pasivní věcnou legitimaci, tak účastníky řízení o určení právního poměru nebo práva musí být všichni ti, o jejichž práva či povinnosti v řízení jde, což v případě určení vlastnického práva k nemovité věci znamená, že žaloba musí směřovat proti všem osobám, které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí. <i>7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (tj. od [datum]).</i> <i>Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>Podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), účinného do 31. 12. 2013, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost, do této doby se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.</i> <i>Oprávněným držitelem je podle § 130 odst. 1 obč. zák. takový držitel, který je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</i> <i>Dle § 1089 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví, přičemž nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.</i> <i>Dle § 1091 odst. 2 o.z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.</i> <i>Dle § 1090 odst. 1 o.z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.</i> <i>Dle § 1092 o.z. se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.</i> <i>Dle § 1096 o.z. platí, že nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ [číslo] odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.</i> <i>Dle § 1095 o.z. lze mimořádně vydržení vlastnické právo, i když držitel neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, a to v případě, že uplyne doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (tj. 20 let v případě nemovité věci). To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.</i> <i>Dle § 3066 o.z. se do doby stanovené v § [číslo] započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. [datum]); tato doba však neskončí dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc nemovitou.</i> <i>Dle § 991 o.z. je držba řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.</i> <i>Dle § 992 odst. 1 o.z. je poctivým držitelem ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.</i> <i>Dle § 993 o.z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.</i> <i>Dle § 994 o.z. se má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.</i> 8. Vydržet vlastnické právo dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 tak mohla toliko osoba, která vykonávala faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonávala právo pro sebe, nakládala s věcí jako s věcí vlastní a byla současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří, přičemž pokud jde o vydržení vlastnického práva k nemovitosti, musela taková osoba oprávněnou držbu vykonávat nepřetržitě alespoň po stanovenou dobu 10 let. Z ustálené judikatury potom vyplývá, že držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, kdy by při zachování obvyklé opatrnosti musel vědět, že tomu tak není. Skutečnost, že osoba nebyla zapsána v bývalé evidenci nemovitostí jako vlastnice nemovitosti, sama o sobě nevylučuje, že byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vlastnicí byla (viz rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 721/2002), avšak dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo (což však neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je), viz rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 386/2000 [obec] víra, která je dána„ se zřetelem ke všem okolnostem“, však zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Existence dobré víry tedy musí být posuzována objektivně, s ohledem ke všem okolnostem případu, a tedy nestačí pouze subjektivní vnitřní přesvědčení konkrétní osoby, že je vlastníkem věci. Okolnosti svědčící o nabytí vlastnického práva vydržením musí dle konstantní judikatury prokázat vždy osoba, která se takového originárního nabytí vlastnického práva dovolává.

9. S ohledem na shora uvedenou relevantní právní úpravu, jakož i související judikaturu vyšších soudů je proto zřejmé, že soud musel podanou žalobu zamítnout, když dospěl k závěru, že žalobci neprokázali, že by oni, případně jejich právní předchůdci, byli oprávněnými držiteli předmětných nemovitostí, tím méně nepřetržitě po stanovenou dobu 10 let. Předně, žalobci neopírali svou držbu k nemovitým věcem zapisovaným do katastru nemovitostí (resp. dřívějších evidencí) o právní titul, který by mohl představovat jejich dobrou víru. Při zachování obvyklé opatrnosti (tj. nahlédnutím do příslušné evidence) proto žalobci (popř. jejich právní předchůdci) museli vědět, že nejsou vlastníky předmětu sporu. Pakliže by soud připustil, že právní předchůdci měli při vydání stavebního povolení ze dne [datum] za to, že jim svědčí vlastnické právo k části předmětu sporu, na němž měla být realizována rekonstrukce hospodářských místností, pak nejpozději dne [datum] si již museli být vědomi, že část pozemku, na němž záměr realizovali, je částí parcely [číslo] která jim nepatří a jíž žádali převést do osobního vlastnictví. Jejich dobrá víra (pokud by vůbec předtím existovala) tedy zajisté zanikla. Avšak ani ve vztahu k ostatním pozemkům, jež byly součástí předmětu sporu, nebyla ze strany žalobců dobrá víra, a tedy ani oprávněná držba jejich právních předchůdců prokázána, v důsledku čehož ani nepřipadalo v úvahu započtení takové doby držby. Žalobci nabyli vlastnické právo k jim vlastněným nemovitostem v roce 2007, potažmo žalobkyně a) i roku 2014. Pakliže však žalobkyně a) emailem ze dne [datum] adresovanému starostovi žalované 2) (jehož odeslání žalobkyně při soudním jednání potvrdila) navrhovala převod vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [obec], tak z uvedeného je rovněž zřejmé, že ani ona osobně nemohla vlastnické právo k těmto nemovitostem vydržet, když její případná oprávněná držba (pokud by předtím od roku 2007 do účinnosti o.z. vůbec existovala), resp. řádná, poctivá a pravá držba (po účinnosti o.z.), byť se presumuje, musela nejpozději v květnu 2014 jednoznačně zaniknout, když minimálně v této době se seznámila se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že by jí nemovitosti náležely, a tedy nemohlo se jednat o držbu poctivou. Oprávněná, resp. kvalifikovaná, držba v potřebné délce však nebyla prokázána ani ve vztahu k žalobci b), byť předmětný email žalované 2) on osobně neodesílal, a ani ve vztahu k částem pozemků vlastněných žalovaným 1). Co se týče pozemků ve vlastnictví žalovaného 1), tak ani ohledně nich rovněž nebylo prokázáno (a částečně ani tvrzeno) nic, z čeho by se dalo dovodit, že by žalobci mohli tyto pozemky vydržet. Rovněž k mimořádnému vydržení dle § 1095 o.z. v případě žalobců dojít nemohlo, když k datu podání žaloby (tj. [datum]) neuplynula doba 5 let ode dne nabytí účinnosti o.z., ve smyslu § 3066 o.z. (tj. do [datum]). Vzhledem ke skutečnosti, že soud nedospěl k závěru, že by žalobci byli držiteli způsobilými vydržet nemovitosti, které byly předmětem sporu, tak žalobu zamítl. Co se týče pozemku parc. [číslo] tak ve vztahu k tomuto pozemku se žalobce b) k žalobě nepřipojil, tedy nebyla ohledně něj splněna ani aktivní věcná legitimace.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. dle zásady úspěchu ve věci, a tedy úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobcům. Na straně žalobců i žalovaných vystupovalo více účastníků, přičemž oba žalovaní byli procesně zcela úspěšní a na straně žalobců bylo možné určit poměr jejich neúspěchu dle výše jimi tvrzeného spoluvlastnického podílu na předmětu sporu, tj. 3/4 žalobkyně a) a 1/4 žalobce b). Pokud jde o část předmětu sporu týkající se pozemku parc. [číslo] kde žalobkyní byla toliko žalobkyně a), tuto část považuje soud ve vztahu k celému předmětu sporu za marginální, a proto ji v otázce náhrady nákladů řízení nezohledňoval.

11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení žalovaného 1), tak tento uplatnil náklady dle obsahu spisu, včetně režijních paušálů a DPH, cestovních nákladů se vzdal. Náklady řízení tak představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b), ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, tedy ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, celkem 18 600 Kč (za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT – příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání dne [datum], jednání s protistranou dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání na místě samém dne [datum], účast u jednání dne [datum]). Dále zástupci žalovaného [číslo] přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle ustanovení § 13 odst. 3 AT ve výši 1 800 Kč (za 6 výše uvedených úkonů právní služby po 300 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v účinném znění, ve výši 4 284 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady), celkem tedy 24 684 Kč. Uhrazení této částky pak bylo uloženo žalobcům dle jimi tvrzeného spoluvlastnického podílu na předmětu sporu, tj. 3/4 žalobkyni a) a 1/4 žalobci b). Výrokem II. tohoto rozsudku proto byla žalobkyni a) uložena povinnost uhradit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 513 Kč (tj. 3/4 z částky 24 684 Kč) a výrokem III. tohoto rozsudku žalobci b) částku ve výši 6 171 Kč (tj. 1/4 z částky 24 684 Kč), v případě obou žalobců k rukám právního zástupce žalovaného 1) dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (dle § 160 odst. 1 o.s.ř.).

12. Pokud jde o náklady řízení žalované 2), tyto rovněž představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b), ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč za 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT á 3 100 Kč (tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], jednání s protistranou dne [datum], účast na jednání na místě samém dne [datum], sdělení k předloženým listinám ze dne [datum], vyjádření k rozšíření žaloby ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), tedy částku 24 800 Kč. Odměna advokáta dále zahrnuje i odměnu za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 AT á 1 550 Kč (tj. sdělení o výsledku mimosoudního jednání ze dne [datum], návrh na mimosoudní dohodu ze dne [datum]), tedy částku 3 100 Kč, celkem tedy odměnu advokáta ve výši 27 900 Kč. Soud tyto dva úkony nepovažoval za úkony dle § 11 odst. 1 AT, neboť se netýkaly věci samé, toliko jimi poskytovala návrhy, případně informovala o průběhu mimosoudního jednání, k němuž mají samozřejmě účastníci řízení i za řízení právo přistoupit kdykoliv, nikoliv jen prostřednictvím soudu. Dále zástupkyni žalované 2) přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle ustanovení § 13 odst. 3 AT ve výši 3 000 Kč (za 10 výše uvedených úkonů právní služby po 300 Kč). Právní zástupkyně žalovaného 2) dále účtovala cestovné za 3 cesty na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 56 km ([datum], [datum] a [datum]) a náhradu za promeškaný čas, soud jí však přiznal náhradu toliko za 2 cesty ([datum] a [datum]) a náhradu za promeškaný čas strávený těmito dvěma cestami, neboť není zřejmé, čeho se měla týkat cesta [datum], když k převzetí právního zastoupení zástupkyní žalované [číslo] v této věci došlo až [datum]. Obě cesty byly vykonány osobním automobilem AUDI Q3, [registrační značka], o průměrné spotřebě motorové nafty dle aritmetického průměru údajů v TP 5,9 litru na 100 km, ceně motorové nafty za 1 litr v roce 2018 ve výši 29,80 Kč (dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.), v roce 2019 ve výši 33,60 Kč (dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.); sazba základní náhrady za 1 km činila v roce 2018 4 Kč a v roce 2019 4,10 Kč, cestovné v roce 2018 tak činilo 322,56 Kč a v roce 2019 částku 341,60 Kč, náhrady za promeškaný čas 2 krát 2 půlhodiny po 100 Kč, tedy 400 Kč. Právní zástupkyně žalované 2) dále uplatnila náhradu ostatních účelně vynaložených nákladů ve výši 580 Kč (kolkové známky, pořízení fotokopií listin, výpis z pozemkové knihy), které soud považuje za účelně vynaložené. Takto vypočtená náhradu nákladů řízení ve výši 32 544,16 Kč poté byla ještě navýšena o náhradu za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v účinném znění, ve výši 6 834 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrad), a tedy činí celkově po zaokrouhlení 39 378 Kč. Uhrazení této částky pak bylo uloženo žalobcům dle jimi tvrzeného spoluvlastnického podílu na předmětu sporu, tj. 3/4 žalobkyni a) a 1/4 žalobci b). Výrokem IV. tohoto rozsudku proto byla žalobkyni a) uložena povinnost uhradit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 29 533,50 Kč (tj. 3/4 z částky 39 378 Kč) a výrokem V. tohoto rozsudku žalobci b) částku ve výši 9 844,50 Kč (tj. 1/4 z částky 39 378 Kč), v případě obou žalobců k rukám právní zástupkyně žalované 2) dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (dle § 160 odst. 1 o.s.ř.).