7 C 368/2019

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnictví k nemovitosti,

I. Určuje se, že nemovitost zapsaná u Katastrálního úřadu pro anonymizováno, stát. instituce, na list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí, a sice pozemek parc. číslo zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, zemědělská usedlost, je výlučným vlastnictvím žalobkyně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou se vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 12. 2019 ve znění její změny ze dne 3. 12. 2020 domáhala toho, aby soud určil, že nemovitost zapsaná u Katastrálního úřadu pro anonymizováno, stát. instituce, na list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí, a sice pozemek parc. číslo zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, zemědělská usedlost (dále jen„ nemovitost“), je výlučným vlastnictvím žalobkyně. Žalobní návrh odůvodnila tím, že dne datum matka žalobkyně paní celé jméno svědkyně jako kupující za žalobkyni (které byla v té době nezletilá) uzavřela s panem jméno příjmení jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě nemovitosti. V kupní smlouvě bylo sjednáno, že po dosažení zletilosti žalobkyně bude proveden zápis vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Kupní cena byla prodávajícímu řádně uhrazena, což prodávající stvrdil svým úředně ověřeným podpisem. Žalobkyně nemovitost od té doby užívá spolu se svojí matkou a rodinou. V katastru nemovitostí je však jako vlastník nemovitosti zapsán žalovaný celé jméno žalovaného, kdy podkladem pro zápis do katastru nemovitostí je kupní smlouva ze dne datum, která byla uzavřena mezi jméno příjmení jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 1. 9. 2010. K zápisu žalovaného do katastru nemovitostí došlo na základě návrhu podaného ve zlé víře panem jméno příjmení ze msty vůči matce žalobkyně, neboť tomuto bylo dobře známo, že požadovaný zápis neodpovídá právnímu stavu, když kupní smlouva ze dne datum byla mezi jejími účastníky zrušena pro neplnění závazku (neuhrazení kupní ceny) kupujícího, žalovaného celé jméno žalovaného. Původní vlastník nemovitosti jméno příjmení podal katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti i přes existenci nové kupní smlouvy uzavřené s matkou žalobkyně, a to bez vědomí žalovaného. Žalovaný se o celé věci dozvěděl až v roce 2013, kdy mu byla zaslána dražební vyhláška na předmětnou nemovitost od exekutora JUDr. jméno jméno, kterého obratem informoval, že žádnou nemovitost nevlastní a jde o omyl. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala dosažení souladu mezi faktickým a právním stavem věci s tím, že je výlučným vlastníkem a uživatelem nemovitosti.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 5. 10. 2020 nárok žalobkyně uznal. Potvrdil, že uzavřel s panem jméno příjmení kupní smlouvu na předmětnou nemovitost, která však byla zrušena pro nezaplacení kupní ceny ze strany žalovaného. Žalovaný nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti a tuto neužíval. Vlastníkem nemovitosti by měla být žalobkyně, za kterou v době její nezletilosti uzavřela kupní smlouvu její matka celé jméno žalobkyně. Žalovaný se o skutečnosti, že je zapsán jako vlastník nemovitosti, dozvěděl až úředně v roce 2013 a poté se snažil věc neúspěšně řešit. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

3. Žalovaný se z jednání nařízeného na den 12. 5. 2021 omluvil a požádal, aby soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti. K meritu věci odkázal na své vyjádření k žalobě a doplnil, že nikdy předmětnou nemovitost nevlastnil a ani za ni nezaplatil žádnou finanční hotovost.

4. Žalobkyně při jednání dne 12. 5. 2021 setrvala na podané žalobě.

5. Soud ve věci při provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní – návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 1. 9. 2010, kupní smlouvou o zemědělské stavbě a pozemcích ze dne datum, výpisem z katastru nemovitostí pro katastrální uzemí, LV číslo kupní smlouvou mezi panem jméno příjmení jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující ze dne datum, dále soud provedl důkaz výslechem žalobkyně a svědkyně celé jméno svědkyně, z čehož zjistil následující skutkový stav: uvedená nemovitost měla být na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi původním vlastníkem nemovitosti panem jméno příjmení jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím převedena do vlastnictví žalovaného. Pro nezaplacení kupní ceny ze strany žalovaného byla kupní smlouva zrušena a nemovitost zůstala ve vlastnictví původního vlastníka jméno příjmení. Dne datum byla uzavřena nová kupní smlouva na nemovitost, na základě které bylo vlastnické právo k nemovitosti převedeno z původního vlastníka jméno příjmení na žalobkyni. Smlouvu za tehdy nezletilou žalobkyni uzavřela její matka celé jméno svědkyně, přičemž ve smlouvě bylo dohodnuto, že vlastnické právo žalobkyně k nemovitosti bude zapsáno do příslušného katastru nemovitostí po dosažení zletilosti žalobkyně. Současně bylo ve smlouvě uvedeno, že původní kupní smlouva uzavřená mezi jméno příjmení a žalovaným se ruší. Kupní smlouva ze dne datum byla opatřena podpisem matky žalobkyně a úředně ověřeným podpisem jméno příjmení. Původní vlastník nemovitosti jméno příjmení však z důvodu osobních neshod s matkou žalobkyně (ta nadále odmítala jeho sadistické sexuální praktiky) v rozporu s kupní smlouvou přede dnem nabytí zletilosti žalobkyně podal návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti, a to na základě zrušené kupní smlouvy ze dne datum uzavřené se žalovaným. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 1. 9. 2010 a v katastru nemovitostí je v současné době veden jako vlastník nemovitosti žalovaný. Návrh na vklad vlastnického práva byl učiněn bez vědomí žalovaného, který se o existenci zápisu dozvěděl až v souvislosti s exekučním řízením v roce 2013. Žalovaný nikdy neuhradil kupní cenu za nemovitost, vlastnické právo nevykonával a nemovitost neužíval, na rozdíl od žalobkyně a její matky.

6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ starý občanský zákoník“), z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle § 132 odst. 1 starého občanského zákoníku vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Podle § 133 odst. 2 starého občanského zákoníku, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle § 34 starého občanského zákoníku právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle § 37 odst. 1 starého občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 39 starého občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 986 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Orgán, který veřejný seznam vede, vymaže poznámku spornosti zápisu, nedoloží-li žadatel ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu.

7. Žalobkyně se v projednávané věci domáhala určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti z titulu řádně uzavřené kupní smlouvy podle § 588 starého občanského zákoníku ve spojení s § 132 odst. 1 starého občanského zákoníku. Namítala, že stav zapsaný v katastru nemovitostí, kde je uveden jako vlastník žalovaný, neodpovídá faktickému právnímu stavu. Předpokladem úspěšnosti této žaloby je, že žalobkyně prokáže, že je vlastníkem uvedené nemovitosti na základě řádného právního titulu, svědčí jí vlastnické právo a zápis v katastru nemovitostí neodpovídá reálnému stavu věci.

8. Jelikož je v současné době zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného pozemku žalovaný, přičemž předmětný pozemek ve skutečnosti užívá žalobkyně, je na straně žalobkyně logicky dle ustanovení § 986 odst. 1 občanského zákoníku dán naléhavý právní zájem na tom, aby žalobkyně byla v katastru nemovitostí uvedena jako vlastník předmětné nemovitosti. Vzhledem ke skutkovým okolnostem případu je rozhodnutí soudu jedinou možností, jak dát faktický stav do souladu se stavem právním.

9. Soud po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Žalobkyně řádně nabyla vlastnické právo k nemovitosti od původního vlastníka nemovitosti na základě platné a účinné kupní smlouvy ze dne datum. Kupní cena byla prodávajícímu řádně uhrazena, což prodávající stvrdil svým úředně ověřeným podpisem. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl s ohledem na nezletilost žalobkyně odložen na okamžik dosažení její zletilosti. Původní vlastník však následně podal návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch žalovaného jako nového vlastníka, a to z titulu dříve uzavřené kupní smlouvy se žalovaným ze dne datum, ačkoli tato byla pro nezaplacení kupní ceny zrušena. Nedošlo tedy k naplnění ustanovení § 588 starého občanského zákoníku, jelikož nebyla ze strany žalovaného zaplacena kupní cena za nemovitost. K zápisu žalovaného do katastru nemovitostí došlo bez jeho vědomí. Původní vlastník jméno příjmení podal návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě zrušené smlouvy a současně bez vědomí žalovaného a navíc ve zlé víře pouze s cílem ublížit matce žalobkyně. Žalovaný neprojevil s tímto právním úkonem svobodnou a vážnou vůli, tento úkon je tudíž neplatný. Právní úkon jméno příjmení spočívající v podání návrhu na vklad žalovaného jakožto vlastníka do katastru nemovitostí je dle ustanovení § 39 starého občanského zákoníku neplatný, jelikož obchází zákon a navíc se příčí dobrým mravům. Žalovaný výslovně uvedl, že vlastníkem předmětné nemovitosti nikdy nebyl a neexistuje žádný právní titul, na základě kterého by mu svědčilo vlastnické právo k nemovitosti. Naopak je evidentní, že vlastnické právo k nemovitosti svědčí žalobkyni, která nemovitost po celou dobu užívá jako vlastník a osobně a finančně spravuje, uzavřela s panem jméno příjmení kupní smlouvu a zaplatila mu za nemovitost kupní cenu. Jelikož mezi účastníky řízení není sporu o skutkovém stavu věci, přičemž jejichž shodná tvrzení odpovídají předloženým listinným důkazům, považuje soud uvedený skutkový stav za jednoznačně prokázaný. Žalobkyně se podanou žalobou oprávněně domáhala dosažení souladu mezi faktickým a právním stavem věci s tím, že je výlučným vlastníkem nemovitosti. Jelikož svá tvrzení prokázala, soud žalobě vyhověl.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 150 o.s.ř., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud posuzoval nárok na náhradu nákladů řízení v prvé řadě podle zákonných ustanovení, podle kterých má právo na náhradu nákladů řízení plně procesně úspěšný účastník (tedy žalobkyně) proti účastníku, který v řízení úspěšný nebyl (tedy žalovaný). Soud ovšem rovněž přihlédl k okolnostem daného případu, když vklad práva do katastru nemovitostí byl zapsán ve prospěch žalovaného bez existence svobodné a vážné vůle žalovaného s tímto právním úkonem, resp. bez jeho vědomí. Řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti tedy bylo vyvoláno jako důsledek jednání třetí osoby, která však není v řízení pasivně legitimována. V důsledku toho je v řízení pasivně legitimován žalovaný, přestože se na vzniku sporu de facto nepodílel. Přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni by dle názoru soudu v tomto konkrétním případě bylo vůči žalovanému nepřiměřeně tvrdé, a to především z toho důvodu, že žalovaný nárok žalobkyně zcela uznal. Soud proto postupoval podle § 150 o.s.ř. a žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně navíc žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala.

11. Ze stejného důvodu, z jakého soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni, soud nepřiznal České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Bylo by to totiž vzhledem k okolnostem případu pro žalovaného nepřiměřeně tvrdé. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.