7 C 43/2019

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 , 614 00 Brno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o povolení služebnosti stezky a cesty,

I. Povoluje se služebnost stezky a služebnost cesty přes pozemek p. č. 68/15, zapsaný na LV č. , hodnota, , na pozemek p. č. 68/4, zapsaný na LV č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, [748901], Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , a to dle geometrického plánu vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. , hodnota, -62/2019, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované za zřízení služebnosti stezky a služebnosti cesty do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku úplatu ve výši 630 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k rukám právní zástupkyně žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 67 839,86 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit , jméno FO, republice - Okresnímu soudu ve , adresa, na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci uvedeného samostatného usnesení.

1. Žalobci se žalobou ze dne , datum, , ve znění jejího upřesnění ze dne , datum, , domáhali povolení služebnosti nezbytné cesty průchodu i průjezdu přes pozemek parc. č. 68/15, zapsaný na LV č. , hodnota, , pro k.ú. , adresa, , ve vlastnictví žalované (dále jen „pozemek žalované“), a to k pozemku parc. č. 68/4, zapsanému na LV č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, , ve vlastnictví žalobců (dále jen „pozemek žalobců“), a to v rozsahu dle geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , pod č. , hodnota, -62/2019. Žalobci v odůvodnění žaloby uvedli, že služebnost nezbytné cesty přes pozemek žalované požadují ve prospěch pozemku žalobců za účelem zajištění přístupu ke své chatě č. e. 29, stojící na pozemku parc. č. st. 104, vše v k.ú. , adresa, . Fakticky měla být nezbytná cesta povolena v rozsahu odbočky od veřejně přístupné účelové komunikace, která již byla přes pozemek žalované a další pozemky deklarována správními orgány. Protože žalovaná nereagovala na žádost žalobců o zřízení předmětné nezbytné cesty za tržní cenu, ani na návrh na sjednání nájemní či jiné obligační smlouvy, či odkup části pozemku za obvyklou cenu, obrátili se žalobci na soud, když se domnívali, že pozemek žalobců, a potažmo i chatu č. e. 29, stojící na pozemku parc. č. st. 104, v k.ú. , adresa, , nelze řádně užívat a hospodařit na nich, neboť nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Nikterak nesporovala vlastnické vztahy mezi účastníky, avšak uvedla, že nejsou splněny základní předpoklady pro zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalované, když žalobci spojení svého pozemku s veřejnou cestou mají, avšak pouze se domáhají spojení pohodlnějšího. Dále poukázala na to, že se žalobci stran přístavby rekreační chaty č. e. 29 domáhají dodatečného povolení změny stavby, a tedy že by soud neměl nezbytnou cestu zřizovat žalobcům jakožto vlastníkům nepovolené či neohlášené stavby, k níž si nezajistili přístup. Žalovaná dále považovala za neproporční, aby nezbytná cesta byla zřizována i v rozsahu práva průjezdu, když veřejně přístupná komunikace byla deklarována pouze v rozsahu práva průchodu. Stejně tak nesouhlasila s žalobci požadovanou šířkou cesty 2,5 m, ani s jejím úhlopříčným vedením přes její pozemek, když za nejméně zatěžující by považovala její vedení po kolmici. Žalovaná při jednání na místě samém uvedla, že rekreační chaty byly postaveny na zabavených částech pozemků, chataři měli přístup pěší, cesta byla vyježděna časem, nevěděla, jak dlouho je zde cesta pro automobily vyježděna. Ona sama předmětný pozemek získala v dědickém řízení.

3. Žalobci ve své replice uvedli, že jimi požadovaná šířka nezbytné cesty vychází z požadavku § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, kdy požadavky stavebního práva musí žalobci naplnit, aby docílili dodatečného povolení změny stavby chaty (přístavby); stavba chaty samotné byla povolena. K žalovanou namítané trase vedení nezbytné cesty žalobci uvedli, že se jedná pouze o potvrzení již existující a jimi již řadu let fakticky užívané cesty, a to se zohledněním svažitosti terénu či umístění porostu na pozemku. Žalobce a) tvrdil, že bratr žalované, pan Jobánek, jakožto právní předchůdce žalované, předmětný pozemek nabyl v roce 1987, a s ním měl žalobce a) dohodu, že po cestě mohou jezdit.

4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl mezitímním (dle odvolacího soudu chybně označeným jako částečným) rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým žalobě vyhověl, s výjimkou stanovení výše úplaty za povolení nezbytné cesty, která měla být předmětem dalšího dokazování v případě, že rozsudek nebude právní moci. K odvolání žalované Krajský soud v Brně - pobočka v , adresa, usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je konstitutivním rozhodnutím, a je vyloučeno rozhodnout o povolení nezbytné cesty mezitímním rozsudkem, jímž by bylo samostatně rozhodnuto pouze o povolení nezbytné cesty bez dalšího. V souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku odvolacího soudu přistoupil soud prvního stupně k rozhodnutí o celé projednávané věci (tj. včetně úplaty za zřízení služebnosti).

5. Žalovaná ve svém odvolání a v dalším průběhu řízení namítala, že soudem prvního stupně odmítnutá alternativní spojení nejsou „vychozená“ pouze z důvodu, že žalobci bez právního důvodu používají pozemek žalované. Zřízení práva průjezdu nedává smysl, neboť veřejná komunikace, na niž je nezbytná cesta napojena je pouze pro pěší a cyklistiku, průjezd vozidlem neumožňuje. Zřízením nezbytné cesty by soud aproboval jednání žalobců, kteří po léta, přes výslovné nesouhlasy vlastníka pozemku, pozemek užíváním motorových vozidel znehodnocovali. V poškozování pozemku by žalobci dále pokračovali, pokud by nebyli k zahájení tohoto řízení přinuceni stavebním úřadem. Žalovaná konečně uvedla, že žalobci nemovitost nabyli, aniž by měli zajištěno spojení s veřejnou cestou, proto by soud měl žalobu zamítnout.

6. Z listin provedených k důkazu soud zjistil následující skutečnosti:- z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne , datum, , č. j. DOP/6663/2018-krej/6631/2016, včetně přílohy, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. KUJI 37316/2018, soud zjistil, že jím byla deklarována veřejně přístupná účelová komunikace pro pěší a cyklistickou (nemotorovou) dopravu, v k.ú. , adresa, , od komunikace obce , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, a 824, přes pozemek parc. č. 892/1 (lesní pozemek), parc. č. 117/4 (trvalý travní porost) a parc. č. 68/15 (ostatní plocha), a to v rozsahu dle situačního nákresu;- ze snímku ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o satelitní pohled na pozemek parc. č. 68/15, parc. č. 68/4 a parc. č. st. 104, kdy na pozemku parc. č. 68/15 je patrná vyježděná cesta, od níž je vedena spojnice k hraně pozemku parc. č. 68/4, o délce 16,58 m;- ze zdvořilé žádosti o zřízení nezbytné cesty ze dne , datum, , včetně podacího lístku ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobci se prostřednictvím své právní zástupkyně obrátili na žalovanou s žádostí o uzavření nájemní smlouvy k předmětnému úseku mezi jejich pozemkem a pozemkem žalované, či zřízení služebnosti nezbytné cesty za úplatu, či odkoupení části pozemku žalované;- z geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. , hodnota, -62/2019, ověřeného úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, soud zjistil rozsah požadované nezbytné cesty, a to od kraje nezpevněné cesty (účelové komunikace) na pozemku parc. č. 68/15, k hranici pozemku 68/4, o šířce 2,5 m a délce přibližně 17,5 m;- z vyjádření geodeta , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, bylo zjištěno, že návrh jím zobrazený v geometrickém plánu č. , hodnota, -62/2019 má odpovídat v současné době prakticky užívané části přístupu z polní cesty, přičemž body č. , hodnota, a č. , hodnota, odpovídají jediné proluce v průběhu stávajícího porostu (živého plotu), body č. , hodnota, -51 a č. , hodnota, odpovídají současnému reálnému vjezdu na pozemek a navazujícímu průjezdu u budovy na pozemku parc. č. st. 104; obdobný přístup k pozemku parc. č. 68/4, avšak zřízený v blízkosti bodu č. , hodnota, -57 není v současné době reálný, jelikož se tam nachází trvalý souvislý porost dřevin;- z povolení vjezdu na pozemek , tituly před jménem, Kafkové bylo zjištěno, že tato dala žalobcům souhlas k přejezdu přes její pozemek parc. č. 117/3, v k.ú. , adresa, , a to s ohledem na skutečnost, že jiný přístup není;- z výjimky ze zákazu od , jméno FO, republiky bylo zjištěno, že žalobce a) jakožto vlastník vozidla RZ: , SPZ, obdržel výjimku ze zákazu vjezdu a stání motorových vozidel v lesích , jméno FO, republiky, s.p. za účelem příjezdu na vlastní pozemek parc. č. 68/4, v k.ú. , adresa, , a to pro období od , datum, do , datum, ;- z fotografií v přílohové obálce soud zjistil, že z jejich provedení a vyobrazeného auta se jako velice pravděpodobné jeví žalobci tvrzené datum jejich pořízení, tj. r. 1985, jedná se o letecké snímky dotčené chatové oblasti, z fotek je patrná vyježděná lesní cesta, na jedné fotografii je poblíž lesní cesty vidět automobil;- z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , odbor výstavby a životního prostředí, ze dne , datum, , č. j. MÚVB/531/21/VÝST/BAL, soud zjistil, že správní orgán povolil žalobcům výjimku z ustanovení § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb.;- ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, a odvětví ekonomická odvětví různá, specializace výpočet nájmů u bytů, nebytových prostor a pozemků, ze dne , datum, , č. 1823/23/2022, a z výslechu znalce soud zjistil, že obvyklá cena smluvně zřizovaného srovnatelného věcného břemene (služebnost stezky a služebnost cesty) za užívání části pozemku p. č. 68/15 vymezené geometrickým plánem č. , hodnota, -62/2019 vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , byla určena částkou 630 Kč.

7. Z místního šetření bylo zjištěno, že zřízená účelová komunikace je zjevně vyježděna od motorových vozidel; místo, kde je navrhováno zřízení služebnosti, je rovněž vyježděné motorovými vozidly; žalovanou označené alternativní napojení chaty žalobců k veřejné cestě mělo být představováno buď částečně vyšlapanou cestou v trávě opět po pozemku žalované, případně po ušlapané cestě po pozemku , jméno FO, republiky, s.p., či po cestě špatně patrné v terénu, dále přes potok a další okolní pozemky podél rybníka, vlastněné třetími osobami.

8. Z výslechu svědka , jméno FO, dne , datum, soud zjistil, že svědek se v předmětné lokalitě pohybuje zhruba 10 let, a to průměrně jedenkrát ročně, kdy jezdí kontrolovat stav poškození pozemku žalované; z jiného důvodu na předmětný pozemek se žalovanou nejezdí. Dle svědka žalovaná žalobcům již před 10 lety sdělila, že si nepřeje, aby užívali její pozemek; sdělení proběhlo ústně, a to mnohokrát. Dle svědka měl předchozí majitel pozemku žalované (její bratr) velké finanční problémy, a nejspíš proto prodal pozemky jednotlivým vlastníkům. Svědek nevěděl, zda bratr žalované dal žalobcům souhlas s užíváním jeho pozemku či nikoliv.

9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobci jsou vlastníky pozemku parc. č. 68/4 a pozemku parc. č. st. 104, na němž stojí stavba č. e. 29, na LV č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, . Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. 68/15, na LV č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, . Pozemek parc. č. 68/4, v k.ú. , adresa, , který obklopuje pozemek parc. č. st. 104, na němž stojí rekreační chata žalobců, není napojen na veřejnou cestu, což mělo za následek to, že žalobcům nebyla dodatečně povolena změna stavby jejich chaty (přístavby). Mezi účastníky nedošlo k dohodě stran užívání přístupové cesty k chatě žalobců. Přes část pozemku žalované parc. č. 68/15, jakož i přes pozemky parc. č. , hodnota, , 824, 892/1 (lesní pozemek, pozemek určený k plnění funkcí lesa, dle údajů katastru nemovitostí o výměře přes 43 ha), 117/4 (trvalý travní porost) v k.ú. , adresa, , vede veřejně přístupná účelová komunikace, která byla v rozsahu práva stezky (tj. pro pěší a cyklistickou nemotorovou dopravu) správními orgány deklarována, avšak tato veřejně přístupná cesta nevede až k hranici pozemku žalobců parc. č. 68/4, v k.ú. , adresa, . Žalovanou poukazované alternativní způsoby napojení pozemku žalobců na veřejné cesty nepovažoval soud za objektivně vyhovující, když se jednalo toliko o cesty pro pěší, převážně v terénu špatně patrné, vedoucí přes pozemky třetích osob, navíc s nejasným napojením na veřejnou cestu. Žalobci navrhované řešení po částečně zpevněné cestě je jimi (ale i dalšími osobami) již řadu let fakticky využíváno, o čemž svědčí jednak sama vyježděná částečně zpevněná cesta přes pozemek žalované, což si soud ověřil při jednání na místě samém, tak letecké snímky chatové oblasti přibližně z 80. let 20. století. Obvyklá cena smluvně zřizovaného srovnatelného věcného břemen (služebnost stezky a služebnost cesty) činí 630 Kč.

10. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.Podle § 1029 odst. 2 občanského zákoníku může soud nezbytnou cestu povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.Podle § 1030 odst. 1 občanského zákoníku za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.Podle § 1032 odst. 1 občanského zákoníku soud nezbytnou cestu nepovolí,a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty,b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, neboc) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.Podle § 1033 odst. 1 obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst.

2. Podle § 1274 odst. 1 občanského zákoníku služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.Podle § 1276 odst. 1 občanského zákoníku služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.Dle § 3 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších, (dále jen „zákon o lesích“) jsou pozemky určené k plnění funkcí a) pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 tohoto zákona (dále jen "lesní pozemky"), b) zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství (dále jen "jiné pozemky"). U těchto pozemků může orgán státní správy lesů nařídit označení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa.Podle § 2 písm. a) zákona o lesích, se pro účely tohoto zákona rozumí lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa.Podle § 20 odst. 1 písm. g) zákona o lesích, je v lesích zakázáno jezdit a stát s motorovými vozidly.

11. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny materiální podmínky pro povolení nezbytné cesty, když žalobci jakožto vlastníci pozemku parc. č. 68/4, v k.ú. , adresa, , nemohou na svých nemovitých věcech (tj. nejen pozemku parc. č. 68/4, ale i pozemku parc. č. st. 104, na němž stojí stavba č. e. 29, vše na LV č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, ) řádně hospodařit či je jinak řádně užívat, a to proto, že nejsou spojeny s veřejnou cestou a současně žalovaná jakožto vlastník sousedního pozemku parc. č. 68/15, v k.ú. , adresa, , jim neumožnila přístup k nemovité věci zajistit přes její pozemek. Soud shledal, že pozemek žalobců (a tím i jejich chata) postrádá jakékoli spojení s veřejnou cestou, když žalovanou poukazované alternativní způsoby napojení pozemku žalobců na veřejné cesty soud nepovažoval za vyhovující ani smysluplné, a tedy vůbec objektivně způsobilé zajistit žalobcům komunikační potřebu k jejich pozemku. Alternativní varianty by znamenaly nutnost využít pozemky několika dalších vlastníků okolních pozemků, případně využít jinou část pozemku žalované. Názor žalované, že žalobci se domáhají pouze zlepšení stávajícího spojení či slovy zákona „pohodlnějšího spojení“, soud proto nesdílel. Nezbytná cesta je institut svou povahou výjimečný, sloužící k omezení vlastnického práva jednoho vlastníka v soukromém zájmu jiného. Nicméně judikatura dovodila, že nezbytná cesta je zřizována též ve veřejném zájmu, neboť existuje veřejný zájem na tom, aby mohlo být vykonáváno vlastnické právo vlastníka stavby na její řádné užívání, jakož i na řádnou údržbu stavby tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost. Při svém rozhodování musel soud vážit míru zásahu do práv účastníků, tedy aby žalovaná byla povolením cesty co nejméně zatížena, zároveň však, aby povolený rozsah služebnosti odpovídal hospodářské potřebě žalobců. Soud má za to, že hledisko co nejmenšího zásahu (tj. nikoliv úhlopříčná varianta, atd.) však není jediné určující. V projednávané věci bylo na místě zohlednit terén na místě samém, jakož i skutečnost, že žalobci navrhovaný průběh cesty je již řadu let v tomto rozsahu fakticky využíván (což je zřejmé z toho, že cesta je vyježděna), a to s vědomím žalované a bez toho, aby ona či její právní předchůdci proti tomu v minulosti nějak aktivně zakročili, tedy nejedná se fakticky o vytvoření nové cesty.

12. Dle názoru soudu nelze ani učinit závěr, že by si žalobci nedostatek přístupu ke svému pozemku způsobili hrubou nedbalostí, coby důvodu pro nepovolení nezbytné cesty dle § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Žalobci nabyli pozemek od právního předchůdce žalované, kterému muselo být zřejmé, že žalobci budou muset užívat část jeho pozemku, kterou si ponechal ve svém vlastnictví, aby se smysluplným způsobem dostali ke svému pozemku. Zavinění stávajícího stavu lze tedy shledat na obou stranách, nikoliv pouze na straně žalobců. Žalobci, jakož i vlastníci sousedních pozemků, již mnoho let pozemky ve vlastnictví právního předchůdce žalované (a nyní žalované) k průjezdu na své pozemky využívali. Dle názoru soudu tedy žalobci důvodně předpokládali, že jim svědčí právo průchodu a průjezdu přes pozemek žalované, a nelze proto klást pouze k jejich tíži, že nemají zajištěn přístup ke svému pozemku. Těžko si lze představit, že by právní předchůdce žalované prodal pozemky (pro výstavbu chatek) třetím osobám, přičemž tyto pozemky byly obklopeny jeho pozemkem (který si zčásti ponechal), a zároveň by jeho úmyslem bylo neumožnit těmto třetím osobám přístup k jejich chatám přes jeho pozemek - to nedává žádný smysl.

13. Pokud jde o otázku rozsahu zřizovaného práva, je rozhodná hospodářská potřeba nemovitosti, respektive obvyklý způsob a rozsah jejího užívání, ovšem cestu lze zřídit jen v takovém rozsahu, bez kterého by obvyklé užívání bylo znemožněno nebo značně ztíženo. Soudní praxe vychází z favorizace práva průjezdu, které je možné omezit jen v odůvodněných případech (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V současné době lze za dostačující spojení s veřejnou cestou (tím spíše za účelem užívání rekreačního objektu) pokládat stav, který umožňuje přístup motorovými vozidly, jelikož stezka pro pěší nemůže být v žádném případě obecně pokládána za dostatečně odpovídající požadavkům moderní doby. Soud proto zvažoval, zda je na místě služebnost cesty nepovolit a dospěl k závěru, že nikoliv. Rozhodnutím správního orgánu, z něhož soud dle § 135 odst. 2 o.s.ř. vychází, byla existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku žalované deklarována, avšak pouze pro pěší a cyklistickou (nemotorovou) dopravu. Soud si však musel jako otázku předběžnou posoudit, zda režim provozu na předmětné veřejně přístupné účelové komunikaci po pozemku žalované připouští i motorovou dopravu. Po tomto posouzení dospěl soud ke kladné odpovědi, tedy že motorovou dopravu připouští. Jak uvedla sama žalovaná, a jak je zřejmé z dobových fotografií starých cca 40 let, k vyježdění cesty časem došlo (nejen ze strany žalobců, ale i dalších osob), žalovaná ani její právní předchůdci tomu kvalifikovaně nezamezili svým aktivním jednáním (srov. s rozsudkem Nejvyššího správního soudu, sp. zn. , spisová značka, ), konkludentním strpěním tak došlo k věnování části pozemku žalované obecnému užívání, a to i v rozsahu práva cesty, tj. pro motorovou dopravu. Vzniku veřejně přístupné účelové komunikace pro motorová vozidla dle názoru soudu nezabránila ani jeho údajná povaha pozemku určeného k plnění funkce lesa ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o lesích, který by jinak motorovou dopravu dle § 20 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 2 písm. a) zákona o lesích, vylučoval. Při výkladu pojmu „pozemek určený k plnění funkcí lesa“ je třeba zohlednit nejen formální údaj zaznamenaný v katastru nemovitostí, ale je třeba se zabývat i faktickou povahou předmětného pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. , spisová značka, ), tedy zda je naplněno materiální kritérium. Při tom je nutné důsledně rozlišovat pojem „pozemek“ od „parcely“. Soud je toho názoru, že na předmětnou komunikaci jako na pozemek určený k plnění funkce lesa nahlížet nelze, neboť jeho převážnou funkcí je komunikační obsluha chatové oblasti a průsečík předmětné komunikace s lesním pozemkem parc. č. 892/1 je zcela marginální ve vztahu k rozloze celého lesního pozemku přes 43 ha (obdobně viz rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedeného důvodu nelze na tu část pozemku parc. č. 892/1, kterou komunikace protíná, nahlížet jako na pozemek určený k plnění funkce lesa, je tedy na místě aplikovat výjimku uvedenou v § 3 odst. 1 písm. b) zákona o lesích, podle níž se zastavěné pozemky a jejich příjezdní komunikace za pozemky určené k plnění funkcí lesa nepovažují, a tedy omezení dle § 20 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 2 písm. a) zákona o lesích se na ni nevztahuje. Na předmětnou komunikaci je přitom třeba nahlížet jako na jeden celek, soud se tedy neztotožnil s názorem žalobců, že by cesta snad mohla být v některé své části veřejně přístupná (pro motorovou dopravu) a v jiné nikoliv. Z uvedeného důvodu soud služebnost povolil nejen v rozsahu stezky (§ 1274 odst. 1 občanského zákoníku), ale i cesty (§ 1276 odst. 1 občanského zákoníku), z čehož pak plyne i šířka nezbytné cesty 2,5 m. Šířka nejméně 2,5 m je ostatně vyžadována i předpisy práva veřejného (konkrétně § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, na což poukazovali žalobci), jehož uplatňování je však nezávislé na uplatňování práva soukromého (§ 1 odst. 1 věta druhá o. z.). S ohledem na vše výše uvedené proto soud posoudil žalobu žalobců jako důvodnou, a proto jí vyhověl (přičemž soud pouze upravil výrok tak, aby byl v souladu s pojmoslovím užívaným občanským zákoníkem).

14. Soud s ohledem na konfliktní vztahy účastníků zdůrazňuje, že služebnost stezky a cesty neobsahuje jakékoliv oprávnění vlastníka panujícího pozemku na služebném pozemku ukládat věci, tedy ani parkovat vozidla (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ).

15. Při určení výše úplaty za nezbytnou cestu (§ 1030 odst. 1 občanského zákoníku) soud vycházel ze závěrů znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně obvyklé ceny smluvně zřizovaného srovnatelného věcného břemene (služebnost stezky a služebnost cesty), kterou znalec určil částkou 630 Kč. Znalec na závěrech svého posudku setrval i při svém výslechu, k samotnému ocenění znalcem neměli účastníci žádných námitek. Dle názoru soudu je uvedená výše úplaty přiměřená i s ohledem na míru omezení vlastníka služebného pozemku (žalované) v jetím vlastnickém právu. Pozemek žalované je zatížen služebností stezky a cesty v rozsahu 43,96 m2 (dle znaleckého posudku), a to od kraje nezpevněné cesty (účelové komunikace) na pozemku parc. č. 68/15, k hranici pozemku 68/4, v délce přibližně 17,5 m a šířce 2,5 m. Přestože je žalovaná v důsledku zřízení služebnosti ve svém vlastnickém právu omezena, není ho zcela zbavena. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná předmětný pozemek fakticky neužívá; dle výpovědi jejího manžela se v posledních 10 letech na pozemek dostavovali v průměru jednou ročně, a to za účelem zhodnocení stavu pozemku a jeho poškození. Ačkoliv žalovaná v řízení uváděla, že žalobcům opakovaně sdělovala, že s průjezdem přes její pozemek nesouhlasí, fakticky ani právně průjezdu přes svůj pozemek nebránila. Z uvedených důvodů soud žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalované za zřízení služebnosti stezky a služebnosti cesty úplatu ve výši 630 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení (včetně řízení odvolacího) v částce 67 839,86 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč, nákladů na zhotovení geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k pozemku ve výši 5 000 Kč, zaplacené zálohy na vypracování znaleckého posudku v částce 10 000 Kč, a nákladů právního zastoupení ve výši 47 839,86 Kč. Náklady zastoupení advokátem zahrnují odměnu ve výši 36 000 Kč stanovenou dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, ve výši 2 500 Kč ponížené dle § 12 odst. 4 a. t. o 20 %, tj. ve výši 2 000 Kč za zastupování každého ze dvou žalobců, a to za 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (předžalobní výzvu, sepis žaloby, repliku k vyjádření žalované, vyjádření ke smíru, účast na jednání dne , datum, , účast na jednání na místě samém dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , sepis vyjádření k odvolání a za účast na jednání dne , datum, ), včetně 18 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (za 9 výše uvedených úkonů právní služby za každého ze 2 žalobců), tj. ve výši 5 400 Kč, cestovní náhrady v celkové výši 6 439,86 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 736,24 Kč za 202 ujetých km (na trase , adresa, a zpět) v částce 1 236,24 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 x 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 928,15 Kč za 120 ujetých km (na trase , adresa, a zpět) v částce 728,15 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 x 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 725,73 Kč za 202 ujetých km (na trase , adresa, a zpět) v částce 1 225,73 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 x 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t, a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 049,74 Kč za 202 ujetých km (na trase , adresa, a zpět) v částce 1 549,74 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 x 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).

17. V řízení vznikly náklady státu za znalecký posudek, výslech znalce a dále za dodání šesti stejnopisů geometrického plánu č. , hodnota, -62/2019. Výše nákladů státu bude vyčíslena v samostatném usnesení, neboť znalec se účastnil jednání soudu dne , datum, , přičemž usnesení č.j. , spisová značka, o přiznání znalečného nebylo ke dni vyhlášení rozsudku v právní moci; proto výše nákladů státu bude určena v samostatném usnesení. Žalovaná je povinna uloženou povinnost splnit do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.