7 C 78/2025

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně . Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu osobnosti, I. Žalovaní jsou povinni zdržet se pořizování a uchovávání obrazových záznamů, které snímají a zachycují osobu žalobkyně, její rodinné příslušníky nebo nemovitost žalobkyně nacházející se na adrese , adresa, .II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobkyni nemajetkovou újmu coby přiměřené zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 43 772 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou na ochranu osobnosti ze dne , datum, domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se pořizování a uchovávání obrazových záznamů, které snímají a zachycují osobu žalobkyně, její rodinné příslušníky nebo nemovitost žalobkyně nacházející se na adrese , Adresa žalobkyně, , a zároveň se po žalovaných domáhala úhrady přiměřeného zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její pozemek sousedí s pozemkem žalovaných, kteří jej mají ve společném jmění manželů. Žalovaní na svém pozemku, konkrétně na oplocení, nainstalovali bez jakéhokoliv legitimního důvodu a bez vědomí či souhlasu žalobkyně kamerový systém, který je trvale nasměrován přímo na nemovitost žalobkyně, konkrétně snímá ložnici a obývací pokoj domu žalobkyně. Žalovaní tak neoprávněně pořizují obrazové záznamy rodinného domu a pozemku žalobkyně, případně i její osoby či osob blízkých, čímž zásadně narušují soukromí žalobkyně a její rodiny, zasahují do intimní sféry života její rodiny a znemožňují jim plnohodnotné užívání snímaných prostor jejího rodinného domu. Žalobkyni vznikla v důsledku jednání žalovaných újma na jejím přirozeném právu na ochraně osobnosti, resp. na ochraně soukromí, pročež se žalobkyně po žalovaných domáhá úhrady nemajetkové újmy coby přiměřeného zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalované k odstranění závadného stavu, žalovaní však do dnešního dne nápravu nesjednali.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že byť mezi rodinou žalovaných a rodinou žalobkyně panují delší dobu vyhrocené sousedské vztahy, zapříčiněné schválnostmi manžela žalobkyně, je žaloba zcela nedůvodná, neboť k žádnému neoprávněnému zásahu do práv žalobkyně a její rodiny nedocházelo a nedochází. Kamera je na plotě žalovaných umístěná za účelem ochrany jejich majetku (kdy např. dne , datum, zaznamenala neoprávněný vstup otce žalobkyně na pozemek žalovaných), snímá pouze část oplocení pozemku žalobkyně a má omezenou oblast záznamu, přičemž na venkovní brance žalovaných je v této souvislosti umístěna informační tabulka. Žalovaní striktně odmítají, že by jakýmkoliv způsobem docházelo k zásahům do intimní sféry života žalobkyně a její rodiny, ani do jejich soukromí a bezpečí.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaných setrvala na svých tvrzeních. Popřela existenci tvrzené informační tabulky o provozování kamerového systému na vstupní brance žalovaných a uvedla, že navzdory tvrzením žalovaných se jedná o bezdrátovou Wi-fi kameru s funkcí PTZ (Pan-Tilt-Zoom) napájenou solárním panelem a vestavěnou baterií, kdy lze obraz kamery sledovat prostřednictvím mobilní aplikace. Tento systém umožňuje horizontální i vertikální otáčení v rozsahu 360°, disponuje digitálním i optickým zoomem, rozpoznává pohyb a je vybaven infračerveným nočním viděním a možností svícení. Žalobkyně opakovaně zaznamenala, že žalovaní kameru aktivně ovládali a světelným kuželem osvětlovali prostory jejího obývacího pokoje a ložnice.

4. Žalovaní ve svém vyjádření tvrzení žalobkyně popřeli, resp. uvedli, že kamerovým systémem pouze chrání svůj majetek. Kamera zaznamenává pouze pohyb na pozemku, přičemž v noci si při pohybu kamera může tzv. přisvítit. Byť kamerový systém umožňuje horizontální a vertikální otáčení, tuto funkci žalovaní nevyužívají a obraz kamery je nastaven tak, že zaznamenává pouze vstup do garáže žalovaných a nezbytný prostor v těsné blízkosti pozemku žalobkyně. Žalovaní dále zdůraznili, že dne , datum, vstoupil na jejich pozemek neoprávněně otec žalobkyně, což kamerový systém zaznamenal a taktéž zmínili další spory a naschvály ze strany rodiny žalobkyně. Nadto uvedli, že sama žalobkyně měla nad vchodovými dveřmi z ulice do domu umístěnou kameru, která však z domu žalobkyně zmizela v době, kdy byla žalovaným doručena předžalobní výzva.

5. Při jednání konaném dne , datum, setrvali účastníci řízení na svých tvrzeních, přičemž odkázali na svá písemná vyjádření.

6. Ke skutkovým tvrzením účastníků byly provedeny důkazy listinami založenými ve spise. Z těchto listin soud zjistil následující skutečnosti:- z informací o pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , pro obec a katastrální území , adresa, , list vlastnictví číslo , hodnota, , soud zjistil, že tento pozemek včetně rodinného domu se zahradou je ve společném jmění žalovaných;- z informací o pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, , pro obec a katastrální území , adresa, , list vlastnictví číslo , hodnota, , soud zjistil, že tento pozemek včetně rodinného domu se zahradou je ve výlučném vlastnictví žalobkyně, přičemž tento pozemek sousedí s pozemkem žalovaných;- z fotografií založených ve spise na č. l. 8-14 soud zjistil, že žalovaní mají na svém pozemku, konkrétně na plotě, nainstalovaný kamerový systém, když tento je umístěn přímo naproti oknům do obývacího pokoje domu žalobkyně, případně do oken ložnice domu žalobkyně;- z vyrozumění k doručené stížnosti ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů adresované žalobkyni ze dne , datum, soud zjistil, že Úřad pro ochranu osobních údajů v návaznosti na stížnost žalobkyně proti provozování kamerového systému žalovaných vyzval žalované, aby záběry kamery upravili tak, aby kamera zabírala pouze jejich chráněnou nemovitost či zahradu, případně nezbytný nutný prostor v jejich blízkosti; dozorové kompetence Úřadu však neumožňují kontrolovat obydlí, tudíž Úřad není schopen režim a nastavení provozu kamery žalovaných ověřit;- z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího lístku a dokladu o doručení písemnosti soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalované, aby sjednali nápravu a provozování kamerového systému ukončili, přičemž pro odstranění závadného stavu byla stanovena lhůta 7 dnů od doručení výzvy;- z fotografií založených ve spise na č. l. 35-37 soud zjistil, že kamera žalovaných snímá část pozemku žalovaných před garáží a část pozemku žalobkyně za plotem žalobkyně, tj. část trávníku a spodní část domu žalobkyně, z dalších fotografií je patrná změna sklonu kamery;- žalovaný 1. k tomu uvedl, že takto si žalovaní vyhodnotili doporučení úřadu v tom smyslu, že by měla kamera snímat jen nezbytně nutné prostory, přičemž kamera je nastavena tak, aby snímala pouze tehdy, pokud se kdokoliv objeví v prostoru vymezeném zelenou barvou, z čehož je zřejmé, že pokud se někdo pohybuje na sousedním pozemku, kamera ho nemůže snímat;- k tomu zástupce žalobkyně uvedl, že se jedná pouze o neprůkazné tvrzení žalovaných, kteří určitě mohou kameru naprogramovat tak, aby pozemek a dům žalobkyně snímal, tudíž je tento důkaz irelevantní;- z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaní upozornili žalobkyni na skutečnost, že ze strany člena její rodiny došlo k neoprávněnému vstupu na pozemek žalovaných, čímž došlo k zásahu do jejich vlastnických práv a požádali ji o respektování jejich soukromí, jakož i dodržování zákonného postupu a zachování vzájemné úcty a respektu;- zástupce žalobkyně k tomu uvedl, že pan , jméno FO, , tj. otec žalobkyně, vstoupil na pozemek žalovaných pouze v souvislosti s opravou plotu (na nějž je připevněna branka žalovaných) na hranici pozemků žalobkyně a žalovaných, přičemž žalovaní byli o tomto dopředu ústně informováni;- zástupce žalovaných toto tvrzení popřel a uvedl, že žalobkyně na jedné straně se cítí být ohrožena tím, že by měla být sledována kamerou ze strany žalovaných, a na druhé straně bagatelizuje to, že se její otec prochází po pozemku žalovaných bez svolení žalovaných;- z fotografií založených na č. l. 50-55 soud zjistil že se jedná o záběry z kamery, která dne , datum, zaznamenala na pozemku žalovaných pohyb otce žalobkyně; zároveň mají žalovaní na poštovní schránce umístěné upozornění, že je objekt monitorován kamerovým systémem;- z informace provozovateli kamerového systému ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů adresované žalované 2. ze dne , datum, soud zjistil, že Úřad v návaznosti na stížnost žalobkyně informoval žalovanou 2., že záběr kamery nesmí zasahovat jiné nemovitosti a pozemky, ani veřejné prostranství v okolí nemovitosti nad nezbytný rámec, tudíž je nutné záběr kamery upravit tak, aby zabírala pouze chráněnou nemovitost či zahradu, případně nezbytně nutný prostor v její těsné blízkosti;- z fotografií založených ve spise na č. l. 67-73 soud zjistil, že u hlavního vstupu k pozemku žalovaných žádná kamera umístěna není, nicméně je umístěna v zadní části pozemku žalovaných před vstupem do garáže;- k tomu zástupce žalovaných uvedl, že žalovaní situaci vyhodnotili tak, že ve směru od ulice je viditelnost dostatečná, tzn. že by to mohlo případného pachatele od nějakého narušení tohoto prostoru odradit a naopak prostor, který snímá kamera, není dobře viditelný ani z ulice ani z terasy a ze zahrady, když v minulosti došlo k narušení prostor žalovaných tím, že ze strany osob stojících na pozemku žalobkyně došlo k házení sněhových koulí na dům a pozemek žalovaných, přičemž stopy špinavého sněhu jsou na fasádě viditelné dosud;- z fotografií založených ve spise na č. l. 74-79 soud zjistil, že se jedná o fotografie od plotu žalobkyně směrem do obývacího pokoje a ložnice domu žalobkyně, z čehož vyplývá, že podobné záběry může pořizovat i předmětná kamera;- z fotografií založených ve spise na č. l. 80-81 soud zjistil, že žalovaní by kameru mohli umístit i na jiném místě tak, aby byl monitorován prostor před jejich garáží;- z fotografie založené ve spise na č. l. 82 soud zjistil, že se jedná o fotografii z terasy domu žalovaných, která je umístěna nad kamerou, přičemž je zřejmé, že mezi pozemky účastníků je živý plot, přes který není nic vidět;- z foto z google map založených ve spise na č. l. 83 a 84 soud zjistil, že žalobkyně měla dříve nad vstupem do rodinného domu taktéž umístěnou kameru;- k tomu žalovaný 1. uvedl, že se rovněž jedná o ochranu majetku žalobkyně a nijak proti tomu u žalobkyně neprotestoval, ač se jednalo de facto rovněž o otáčecí kameru, tudíž by mohla zrovna tak snímat pozemek žalovaných;- zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně umístila předmětnou kameru nad svůj přední vchod, tzn. rozhodně nebyla namířena do oken domu žalovaných; přesto si po čase sama žalobkyně vyhodnotila, že by to mohlo být problematické, a proto kameru odstranila;- z inzerátu ohledně kamery založeného na č. l. 85-87 soud zjistil, že se jedná o prodej stejného či obdobného typu kamery, kterou mají na svém domě umístěnou žalovaní, tzn. že kamera je nastavitelná dle potřeb uživatele, daný typ kamery obsahuje jak noční vidění, tak mikrofon a dochází tedy k nepřetržitému monitorování.

7. Závěrem jednání právní zástupce žalobkyně navrhl, aby soud žalobě vyhověl, neboť byl nárok žalobkyně bez pochybnosti prokázán. Již osm měsíců dochází k zásahu do jejího soukromí. Předmětná kamera umístěná na domě žalovaných je způsobilá snímat mimo jiné i intimní prostory žalobkyně, tj. ložnici či obývací pokoj jejího domu. Není třeba prokazovat skutečné snímání pozemku a domu žalobkyně. Je zřejmé, že kamera je nastavitelná, což vyplývá i z toho, že žalovaní ji po předžalobní výzvě přenastavili. Žalovaní nijak neodůvodnili potřebu mít kameru umístěnou právě na tomto místě. Jedná se o zcela nepřiměřený zásah do soukromí žalobkyně, která je buď trvale monitorována nebo je zde aspoň tato možnost jejího trvalého monitoringu. Žalobkyně tedy nemůže plně užívat svůj dům a pozemek. Dle judikatury Ústavního soudu je přiznání nemajetkové újmy jedním ze způsobů ochrany před nezákonnými zásahy do jednotlivých lidských práv.

8. Právní zástupce žalovaných závěrem jednání uvedl, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná a šikanózní. Kameru mají žalovaní nainstalovanou řádně tak, aby nenarušovali soukromí a majetek žalobkyně, a rovněž dle doporučení Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nebylo ani v tomto řízení prokázáno, že by žalovaní nějak soukromí žalobkyně narušili. Naopak bylo prokázáno porušení vlastnických práv žalovaných ze strany žalobkyně. Žalovaní tedy nemají žádný důvod kameru odstraňovat. Podání této žaloby je bohužel pouze dalším důsledkem narušených sousedských vztahů. Navrhl proto, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu. Žalovaní umístili na svém pozemku kamerový systém, který dle žalobkyně narušuje její soukromí, neboť je kamerový systém umístěn tak, že snímá nejenom část pozemku žalovaných, ale také část pozemku žalobkyně. Kamera je opatřena systémem umožňujícím horizontální i vertikální otáčení v rozsahu 360°, disponuje digitálním i optickým zoomem, rozpoznává pohyb a je vybavena nočním viděním a možností svícení. Žalobkyně se v důsledku umístění kamerového systému cítí ohrožena ve svém soukromí, tudíž po žalovaných požaduje zdržení se protiprávních zásahů do jejího soukromí a taktéž náhradu nemajetkové újmy.Žalovaní jakýkoliv zásah do soukromí žalobkyně odmítají. Kamera žalovaných zaznamenala neoprávněný vstup člena rodiny žalobkyně na pozemek žalovaných a bylo prokázáno, že sama žalobkyně měla dříve nad svým vstupem do domu umístěn kamerový systém, který však následně sama demontovala.

10. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.Podle § 84 občanského zákoníku zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.Podle § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.Podle § 2957 občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

11. Ve světle výše uvedených ustanovení právních předpisů, provedených důkazů a ve světle ustálené judikatury lze vyslovit závěr, že žaloba byla v části týkající se zákazu pořizování a uchovávání obrazových záznamů důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že skutečnost, že je na domě žalovaných instalována kamera, je nesporná. Tato kamera je dobře viditelná z pozemku i domu žalobkyně, konkrétně z obývacího pokoje a ložnice. Žalovaní tvrdili, že po předžalobní výzvě sklon kamery upravili tak, aby nezabírala dům žalobkyně. Soud je přesvědčen, že je ve věci třeba aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2303/2022-362 ze dne 24. 1. 2024, který na projednávaný případ bezpochyby dopadá. Ze závěrů Nejvyššího soudu v této souvislosti vyplývá následující: Není rozhodné, zda k újmě skutečně došlo, když postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit. Zda došlo k zásahu do osobnostního práva se posuzuje z objektivního hlediska. O ohrožení či porušení práva na ochranu osobnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčenému člověku lze spolehlivě dovodit, že by dotčení osobnosti vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťoval zpravidla každý člověk nacházející se na místě a v postavení postiženého. Nemajetková újma může vzniknout i zásahem spočívajícím v ohrožení práva na soukromí. Instalace zařízení způsobilého sledovat soukromé prostory jiného člověka je proto zásahem do práva dotčené osoby na soukromí.Soud tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že sama skutečnost, že kamera žalovaných disponuje technickými vlastnostmi, které jí umožňují snímat prostor bezprostředně přiléhající k pozemku žalobkyně, představuje zásah do osobnostních práv žalobkyně, neboť tím dochází k nedovolenému zásahu do soukromí. Je nepochybné, že žalobkyně, případně další členové její rodiny, se v důsledku umístění kamery žalovaných cítili nepříjemně a existence kamery v nich důvodně vyvolávala pocit neustálého monitorování. Tato skutečnost samo o sobě postačuje k tomu, aby tím bylo narušeno jejich soukromí. Nadto je kamera žalovaných nevhodně umístěna dlouhodobě. Dle názoru soudu tedy v řešené věci není vůbec podstatné, kam je oko kamery namířené, jelikož s ním lze zcela jednoduše a kdykoliv otáčet. Podstatné je, že kamera je zcela nepochybně viditelná z domu žalobkyně a té je umístění kamery nepříjemné, čímž je výrazně narušeno či ohroženo její soukromí. Taktéž není vůbec podstatné, kterou část pozemku žalobkyně či žalovaných kamera snímá, nýbrž stačí zde pouze možnost takového snímání.Byť žalovaní odůvodňují existenci a umístění kamery ochranou jejich majetku, tato argumentace dle názoru soudu v projednávaném případě nemůže obstát, neboť taková ochrana musí být realizována způsobem, který nezasahuje do práv jiných osob, resp. co nejméně zasahuje do práv jiných osob. V těchto případech je nutné aplikovat třístupňový test proporcionality, tedy test vhodnosti, potřebnosti a poměřování. Soud však dospěl k závěru, že kamera žalovaných svou orientací směrem k prostoru běžně užívanému žalobkyní překračuje meze toho, co je standardně nutné pro ochranu majetku žalovaných. Její umístění není přiměřené a bezpochyby existují alternativní technická či organizační opatření, která by umožnila zabezpečení majetku žalovaných bez zásahu do soukromé sféry žalobkyně. Pokud tedy žalovaní chtějí sledovat svůj pozemek kamerou, měli by ji umístit tak, aby zabírala pouze jejich pozemek a aby tato kamera především zároveň nebyla viditelná z domu či pozemku žalobkyně tak, aby nevzbuzovala v žalobkyni dojem, že je natáčena či sledována ve vlastním domě či na vlastním pozemku. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že žalovaní umístěním kamery na svém plotě nacházejícím se naproti domu žalobkyně, konkrétně oknu do obývacího pokoje žalobkyně, neoprávněně zasáhli do práva žalobkyně na ochranu soukromí, a proto v této části žalobě žalobkyni vyhověl a uložil žalovaným povinnost zdržet se pořizování a uchovávání obrazových záznamů, které snímají a zachycují osobu žalobkyně, její rodinné příslušníky nebo nemovitost žalobkyně nacházející se na adrese , Adresa žalobkyně, (výrok I.).

12. V souladu s výše specifikovanou judikaturou musí být ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě, přičemž zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna příčinná souvislost mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Co se tedy týká nároku žalobkyně na přiznání nemajetkové újmy, soud v této souvislosti zvažoval jednak skutečnost, že sama žalobkyně měla na svém domě instalovánu kameru, nicméně ta již byla dávno odstraněna, a jednak skutečnost, že kamera žalovaných jednou zachytila na pozemku žalovaných otce žalobkyně. Ani tato skutečnost však není důvodem, aby kamera byla instalována tak, aby mohla snímat i pozemek žalobkyně. Navíc ani nebylo tvrzeno, že by otec žalobkyně na pozemku žalovaných něco odcizil či poškodil. Jak už bylo uvedeno výše, pokud chtějí žalovaní sledovat pohyb na svém pozemku z důvodu obav o svůj majetek, měli by si kameru instalovat tak, aby nebyla viditelná z domu či pozemku žalobkyně. Soud tedy vycházel soud z toho, že jednání žalovaných mělo povahu dlouhodobého nedovoleného zásahu do osobnostní sféry žalobkyně, a to zásahu způsobilého vyvolat trvalé nepříjemné pocity, obavy z neustálé kontroly a narušení každodenního soukromí. Žalovaní za účelem ochrany svého majetku bohužel nezvolili méně invazivní způsob, ač takové možnosti měli. Nereagovali ani na výzvy žalobkyně k nápravě takového stavu. Zásah do soukromí žalobkyně měl tedy dlouhodobý (tj. v řádu mnoha měsíců), opakovaný a poměrně intenzivní charakter. V důsledku toho byla žalobkyně uvedena do stavu dlouhodobé psychické nepohody, pročež jí soud přiznal přiměřené zadostiučinění ve výši 30 000 Kč (výrok II.). Zadostiučinění v částce 30 000 Kč soud považoval za přiměřené, neboť odpovídá závažnosti zásahu, jeho dopadům na běžný život žalobkyně a současně reflektuje funkci peněžité satisfakce – tedy nejen kompenzační, ale i preventivněvýchovnou, tj. odrazující od obdobného jednání do budoucna.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu (dále jen „o.s.ř.“), tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 43 772 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 39 772 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 34 300 Kč dle § 9 odst. 1 a odst. 3 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), tj. z tarifní hodnoty 95 000 Kč (tarifní hodnota ochrany osobnosti v částce 65 000 Kč + tarifní hodnota přiměřeného zadostiučinění v částce 30 000 Kč), za 7 úkonů právní služby à 4 900 Kč (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, přesahující dvě hodiny - jednání trvalo v čase 13:00-15:35 hod., tudíž se jedná o dva úkony), dále ze sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 3 150 Kč, dále z náhrady cestovních výdajů za cestu právního zástupce žalobkyně na jednání z , Anonymizováno, k procesnímu soudu do , adresa, a zpět v délce 170 km automobilem zn. , Anonymizováno, , s průměrnou spotřebou pohonným hmot 7,1 l/100 km, při ceně benzinu ve výši 34,70 Kč za jeden litr a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši 5,90 Kč za jeden km (podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), po zaokrouhlení v celkové výši 1 422 Kč, a konečně z částky 900 Kč, která představuje náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. za 6 započatých půlhodin à 150 Kč při cestě právního zástupce žalobkyně na jednání a zpět dne , datum, .Pro úplnost soud dodává, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. 25 Cdo 3974/2015 nebo 25 Cdo 4715/2017) v řízeních o ochranu osobnosti, kde výše plnění závisí na úvaze soudu, není základem pro určení odměny částka žalovaná, ale tarifní hodnota stanovená vyhláškou. Tento postup zajišťuje předvídatelnost a spravedlivé určení nákladů řízení, když zároveň odpovídá povaze sporu. Proto soud vycházel z tarifní hodnoty stanovené § 9 a. t.

14. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

15. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uložené povinnosti ve výrocích II. a III. splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).