8 C 104/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl soudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám jeho zástupce anonymizováno jméno jméno, anonymizována tři slova adresa žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně podala dne datum návrh, kterým se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím, a to jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni dne datum. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem dne datum elektronicky, z formuláře pro standartní informace a z korespondence mezi účastníky soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do datum. Žalovaný však původnímu věřiteli nic nevrátil. Následně byla dne datum pohledávka postoupena žalobkyni, která postoupení žalovanému písemně oznámila. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto spolu s poplatkem v dohodnuté době vrátit. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo by možné nárok posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala pouze půjčenou částku a zákonný úrok z prodlení soud se tímto více nemusel zabývat. Podle ust. § 1895 a násl. občanského zákoníku postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobkyni, které je žalovaný povinen dlužnou částku zaplatit. Protože žalovaný neuhradil výše uvedenou částku včas a dostal se do prodlení, je povinen žalobkyni zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše vyplývá z vl.nař. číslo Sb. ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 obč. zák.). Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč (tři úkony po 200 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl.č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva), hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval. V daném případě použil soud pro výpočet odměny a hotových výdajů advokáta zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení v části páté vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění do 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se plnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na exekuci.