8 C 54/2023

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl soudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 40 872,46 Kč, 521,76 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66,26 Kč a 0,93 EUR, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 40 806,20 Kč a 520,83 EUR zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 982,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40 872,46 Kč a 521,76 Eur s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že si žalovaná u žalobkyně objednala opravu tepelné izolace, a to na základě objednávek [číslo] jejichž součástí byly všeobecné nákupní podmínky dodávek zboží a služeb žalované platné od [datum]. -) Objednávka [číslo] byla po provedení vyúčtována fakturou [číslo] na 2 058,21 Eur, splatnou dne [datum], žalovaná uhradila dne [datum] 2 058,21 Eur a dne [datum] v reakci na předžalobní výzvu 218,26 Eur, po zohlednění částečných úhrad zbývá k úhradě jistina ve výši 31 Eur a úrok z prodlení 3,12 Eur. -) Objednávka [číslo] byla po provedení vyúčtována fakturou [číslo] na 1 996,50 Eur, splatnou dne [datum], žalovaná uhradila dne [datum] 1 996,50 Eur a dne [datum] v reakci na předžalobní výzvu 146,19 Eur, po zohlednění částečných úhrad zbývá k úhradě jistina ve výši 209,36 Eur a úrok z prodlení 2,09 Eur. -) Objednávka [číslo] byla po provedení vyúčtována fakturou [číslo] na 190 296,70 Kč, splatnou dne [datum], žalovaná uhradila dne [datum] 150 000 Kč, dne [datum] 40 296,70 Kč a dne [datum] v reakci na předžalobní výzvu 22 457,10 Kč, po zohlednění částečných úhrad zbývá k úhradě jistina ve výši 31 821,39 Kč a úrok z prodlení 318,21 Kč. -) Objednávka [číslo] byla po provedení vyúčtována fakturou [číslo] na 71 498,90 Kč, splatnou dne [datum], žalovaná uhradila dne [datum] 59 703,30 Kč, dne [datum] 11 795,60 Kč a dne [datum] v reakci na předžalobní výzvu 9 063,71 Kč, po zohlednění částečných úhrad zbývá k úhradě jistina ve výši 9 051,07 Kč a úrok z prodlení 90,51 Kč. U všech čtyř žalobních nároků žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněným pohledávky 1 200 Kč podle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Po vydání elektronického platebního rozkazu, který návrhu vyhověl, podala žalovaná odpor, v němž uvedla, že částky jsou požadovány zcela neoprávněně a nesprávně, žalobkyně požaduje opětovné uhrazení fakturovaných částek, tyto jsou však všechny uhrazeny. Rekapitulovala, že mezi stranami byly uzavřeny smlouvy na základě dále v rozsudku popsaných objednávek, z nichž čtyři časově první (jichž se týká žaloba) spadají do období, kdy jejich součástí byly všeobecné nákupní podmínky žalované platné od [datum], dvou časově posledních objednávek pak všeobecné nákupní podmínky žalované platné od [datum]. V podmínkách platných od [datum] je neplatně sjednán smluvní úrok z prodlení, neboť je zde uveden dvakrát pokaždé v jiné výši. Ujednání je tak neurčité, a proto neplatné. Platně je pak již sjednán v podmínkách platných od [datum] ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý dne prodlení maximálně do 10 %. Žalobkyně pak vše řádně uhradila, což rozepsala následovně: -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 1 996,50 Eur -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 2 058,21 Eur -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 150 000 Kč -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 11 795,60 Kč -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 40 296,70 Kč -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 59 703,30 Kč Žalovaná rozepsala i platby na faktury, které nejsou předmětem žaloby: -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 45 975,20 Kč -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 14 858,80 Kč -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 14 867,30 Kč -) dne [datum] na fakturu [číslo] – 114 600,30 Kč. Úhrady úroků z prodlení, tak jak tvrdila jejich zaplacení, pak žalovaná v odporu rozepsala takto: <b>Objednávka č.; Faktura; Fakturovaná částka; Úhrada; Měna; Splatnost; Datum úhrady; Počet dnů prodlení; Zák.úrok z prodlení</b> [číslo]; [číslo]; 2 058,21; 2 058,21; EUR; [datum]; [datum]; [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; [číslo]; 1 996,50; 1 996,50; EUR; [datum]; [datum]; [anonymizována dvě slova] [číslo]; [číslo]; 190 296,70; 150 000,00; CZK; [datum]; [datum]; [anonymizováno]; [číslo] [číslo] 3. ;;; 40 296,70; CZK; [datum]; [datum]; 535; [číslo]; [číslo]; 71 498,90; 59 703,30; CZK; [datum]; [datum]; [anonymizováno]; [číslo] [číslo] 4. ;;; 11 795,60; CZK; [datum]; [datum]; 749; Celkem zákonný úrok činil podle žalované v součtu 364,45 EUR z faktur [číslo] a [číslo], a dále celkem 31 520,81 Kč z faktur [číslo] a [číslo]. Na objednávky uzavřené za účinnosti všeobecných nákupních podmínek platných od [datum] hradila žalovaná následovně: <b>Číslo objednávky; Faktura; Fakturovaná částka; Úhrada; Měna; Splatnost; Datum úhrady; Počet dnů prodlení; Smluvní úrok z prodlení</b> [číslo]; [číslo]; 45 975,20; 45 975,20; CZK; [datum]; [datum]; [anonymizováno]; [číslo] [číslo]; [číslo]; 114 600,30; 114 600,30; CZK; [datum]; [datum]; [anonymizováno]; [číslo] [číslo]; [číslo]; 14 858,80; 14 858,80; CZK; [datum]; [datum]; [anonymizováno]; 1 485,88 [číslo]; [číslo]; 14 867,30; 14 867,30; CZK; [datum]; [datum]; [anonymizováno]; 1 486,73 Celkem činil podle žalované smluvní úrok z prodlení v součtu z faktur [číslo] částku 19 030,16 Kč. Veškeré úroky z prodlení byly podle žalované z její strany uhrazeny.

5. Skutkový stav byl mezi účastníky nesporný, z jejich shodných tvrzení bylo zjištěno, že žalovaná si u žalobkyně objednala opravu tepelné izolace, a to na základě objednávek [číslo] z [datum], [anonymizováno] z [datum], [číslo] z [datum], [číslo] z [datum], jejichž součástí byly všeobecné nákupní podmínky dodávek zboží a služeb platné od [datum], jednalo se o podmínky žalované. V článku IV. bodu 6 je uvedeno: lhůta splatnosti faktury činí minimálně 30 dnů ode dne data vystavení. Není-li ve smlouvě výslovně smluveno jinak, činí úrok z prodlení 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení a potvrzením návrhu smlouvy je v této výši smluven úrok z prodlení na místo sazby stanovené občanským zákoníkem a prováděcím předpisem. V článku XIV. bodu 6 stojí: Jestliže bude [anonymizována dvě slova] v prodlení s úhradou faktur za řádně a včasně dodaný předmět dodávky, dodavatel bude oprávněn požadovat od [anonymizována dvě slova] úhradu úroků z prodlení ve výši 0,5 % z opožděné platby za každý započatý den prodlení maximálně však do 10 % ceny. Dále byly mezi stranami sjednány objednávky [číslo] k nimž byly přiloženy nové všeobecné nákupní podmínky platné od [datum], které mají v čl. IV. odst. 8 uvedeno: lhůta splatnosti faktury činí minimálně 30 dnů ode dne data vystavení. Není-li ve smlouvě výslovně smluveno jinak. Jestliže bude [anonymizována dvě slova] v prodlení s úhradou faktur za řádně a včasně dodaný předmět dodávky, dodavatel bude oprávněn požadovat od [anonymizována dvě slova] úhradu úroků z prodlení ve výši 0,05 % z opožděné platby za každý započatý den prodlení maximálně však do 10 % celkové ceny. S potvrzením návrhu smlouvy (objednávky) je v této výši smluven úrok z prodlení namísto sazby stanovené občanským zákoníkem a prováděcím předpisem. S ohledem k tomu, že ani v otázce výše a data úhrad není mezi stranami sporu, si soud pro stručnost dovolil využít přehled uvedený v odporu žalované ze dne [datum] citovaný doslovně v odst. 2 rozsudku. Rovněž není sporu v otázce čísel faktur, jejich splatnosti, které zcela souhlasí s tvrzením žalobkyně, pro stručnost soud odkazuje na odstavec 1 rozsudku. Z výpisů z účtu žalované ze dne [datum] vyplývá, že uvedeného dne byla odeslána žalovanou platba 50 550,97 Kč a 364,45 Eur označené jako„ úroky z prodlení [anonymizováno]“. Žalovaná tedy uhradila zákonný úrok z prodlení, tak jak si jej vypočítala, z žalovaných objednávek [číslo] úroky z prodlení z objednávek [číslo] v korunách českých pak uhradila společně se smluveným úrokem z prodlení z objednávek [číslo] s [číslo] v korunách českých (31 520,81 + 19 030,16 = 50 550,97).

6. Soud nepokládá výpočet žalobkyně za zcela správný, jsou v něm drobné početní chyby a chybně je pracováno s prvním dnem prodlení, který je zaměněn s datem splatnosti, pro porovnání je níže uveden výpočet úroku z prodlení správný: 10 % ročně z částky 2 058,21 EUR od [datum] do [datum], ve výši 218,79 EUR 10 % ročně z částky 1 996,50 EUR od [datum] do [datum], ve výši 146,59 EUR 10 % ročně z částky 150 000,00 Kč od [datum] do [datum], ve výši 16 602,73 Kč 10 % ročně z částky 40 296,70 Kč od [datum] do [datum], ve výši 5 906,50 Kč 10 % ročně z částky 59 703,30 Kč od [datum] do [datum], ve výši 6 657,32 Kč 10 % ročně z částky 11 795,60 Kč od [datum] do [datum], ve výši 2 420,52 Kč Součet plnění v EUR 365,38 Součet plnění v Kč [číslo] (Ve vztahu k dluhům z faktur, jež jsou předmětem žaloby.) Součet plnění žalobkyní v EUR 218,26+146,19=364,45 Součet plnění žalobkyní v Kč [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] Rozdíl v plnění v EUR 364,45 – 365,38= - 0,93 EUR, Rozdíl v plnění v Kč [číslo], [číslo] - 66,26 Kč, uvedené částky tedy nebyly žalovanou uhrazeny.

7. Sporné mezi stranami sporu bylo, zda byla platně sjednána jiná výše úroku z prodlení pro závazky z žalovaných objednávek, než je výše zákonná, a zda úhrady činěné žalovanou byly činěny nejprve na jistinu, či zda mohly být žalobkyní započítány nejprve na příslušenství pohledávky. Situace v řízení byla skutkově jasná, soud při jednání bedlivě vyslechl argumenty a stanoviska stran, a poté věc posoudil následovně.

8. Po právní stránce soud hodnotil spornou otázku platnosti ujednání o smluvním úroku z prodlení podle těchto zákonných ustanovení a judikatury: Podle § 574 o.z na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle § 576 o.z týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle ustanovení § 579 odst. 1 o.z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. Podle § 557 o.z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 1608/2021 je soudní praxe dlouhodobě ustálena v závěru, podle něhož náležitostí projevu vůle, který směřuje k určitému právnímu úkonu, je srozumitelnost, určitost a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno (v důsledku vadného slovního nebo jiného zprostředkování). Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp.zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sp.zn. 33 Cdo 387/2018). Závěr o neurčitosti či nesrozumitelnosti právního jednání je namístě jen tehdy, nepodaří-li se výkladem celého právního jednání nebo jeho části podle § 555 a násl. o. z. ozřejmit, k jakým právním následkům projevená vůle účastníků směřovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp.zn. 33 Cdo 99/2020). V uvedeném usnesení šlo o situaci, kdy v kupní smlouvě byly uvedeny dvě kupní ceny a byla konstatována neurčitost smlouvy, soudy nesouhlasily s výkladem žalobkyně, že lze výkladem dospět k částce nižší. Žaloba byla podána na nahrazení rozhodnutí správního orgánu (katastr nemovitostí odmítl učinit vklad podle takové smlouvy), rozhodnutí je však pro posouzení určitosti ujednání pro toto řízení použitelné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1141/2017 případné chyby v psaní nebo počtech anebo jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení listin nemají žádné právní následky, je-li jejich obsah (význam) navzdory takovým chybám nebo jiným zřejmým nesprávnostem nepochybný. Ustanovení § 37 odst. 3 z.č. 40/1964 Sb. obč.zák. účinného do 31.12.2013 z okruhu neurčitých a nesrozumitelných projevů vůle vyděluje případy, kdy je obsah právního úkonu nepochybný, pouze jsou sníženy jeho vyjadřovací kvality zjevnými a smyslu ujednání jinak neodporujícími chybami vzniklými v procesu vytváření textu či při výpočtech – např. překlepy, jiné technické nedostatky v psaní, matematické chyby, apod. Prioritou je výklad, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný. K podobnému závěru dochází Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 32 Cdo 3488/2010 - základním principem výkladu smluv, reflektujícím autonomii smluvních stran a společenskou a hospodářskou funkci smlouvy, je priorita výkladu, který nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný.

9. Po právní stránce soud hodnotil spornou otázku úhrad na jistinu či příslušenství podle těchto zákonných ustanovení a judikatury: Podle ust. § 1932 odst. 1 o.z. ve znění účinném do 30.6.2021, má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle ust. § 1932 odst. 1 o.z. ve znění účinném od 1.7.2021 má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Podle zákona č. 192/2021 Sb. kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, článku II. bodu 2 na plnění dluhu z právního jednání učiněného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ust. § 330 odst. 1,2 z.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013 platilo, že má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Neurčí-li dlužník, který závazek plní, je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství. Při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 1869/2007 pokud dlužník plní více dluhů, je plněn ten z nich, o němž dlužník při plnění projevil úmysl jej splnit nejen výslovně, nýbrž i projevil-li jej jinak, je-li toto určení určité a srozumitelné. V kontextu obecného právního posouzení není důvod vylučovat z možností takového (jiného) projevu, a tím i určení dluhu, který má být splněn, ani okolnost, že dlužník poskytl věřiteli plnění ve výši, jež odpovídá právě výši jednoho (a nikoliv jiného) z více dluhů. V daném řízení šlo o situaci, kdy dlužník hradil kupní cenu se zpožděním a věřitel použil úhrady nejprve na úhradu příslušenství. Jako variabilní symbol bezhotovostních plateb dlužník použil datum uzavření smlouvy. Toto označení soudy posoudily jako úmysl dlužníka hradit jistinu pohledávky. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 525/2006 se jednalo mimo jiné o situaci, kdy dlužník tvrdil, že označením variabilního čísla faktury určil závazek, na nějž plní (jistinu), Nejvyšší soud uvedl, že dospěl-li odvolací soud za uvedeného skutkového stavu k závěru, že žalovaný plnil na nedoplatek druhé části kupní ceny, je jeho závěr správný, neboť v daném případě byl ve smyslu ustanovení § 330 odst. 1 a 2 obch. zák. žalovaným určen závazek, na nějž plní, a to výslovně (uvedením variabilního symbolu faktury, v níž byla vyúčtována kupní cena), popř. i jinak (výší nedoplatku kupní ceny).

10. Po právním posouzení skutkového stavu ve světle shora citovaných zákonných ustanovení a judikatury soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná, a proto ji z větší části zamítl.

11. Neurčitost ujednání spočívající ve dvou sazbách smluveného úroku z prodlení ve všeobecných nákupních podmínek platných od [datum] nelze odstranit výkladem, jedná se o obdobnou situaci jako při uvedení dvou kupních cen (viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 1608/2021), v této části jsou tedy podmínky neplatné a žalobkyně má právo tolika na zákonný úrok z prodlení. Odstranit tuto vadu nelze výkladem a ani tím, že by byla za smluvenou sazbu pokládána sazba nižší. Soud se zabýval i zněním ustanovení § 579 odst. 1 o.z., tedy že se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji způsobil. Přestože podmínky vydala žalovaná, vztah mezi žalobkyní a žalovanou je vztahem dvou podnikatelských subjektů, žádná strana není v postavení slabším, a proto bylo na obou stranách, aby před uzavřením smluvního vztahu podmínky prostudovaly. Tuto chybu tedy nelze přisuzovat výlučně k tíži žalované. Soud přiznal žalobkyni pouze malou částku na základě toho, že výpočet žalované nepokládá zcela za správný, viz odstavec 4. Pokud jde o postup úhrad (jistina, příslušenství), zde je nutno podotknout, že žalovanou odkazovaná a zde v rozsudku citovaná judikatura se týkala období, kdy se vztahy mezi podnikajícími subjekty řídily obchodním zákoníkem. Nicméně vzhledem k totožnému významu znění ust. § 330 obch.z. a ust. § 1932 o.z. ve znění platném do [datum], lze uvedenou judikaturu na tento případ použít. Nelze pominout přechodné ustanovení zákona č. 192/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož se na plnění [anonymizováno] z právního jednání učiněného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalovaná tedy označením čísel faktur určila, že hradí nejprve na konkrétní jistinu a poté teprve na úroky. Smluvní vztah mezi účastnicemi byl sjednán potvrzením objednávky žalované, které časově spadají do doby účinnosti občanského zákoníku před touto novelou, kam nakonec časově spadají i data splatnosti vystavených faktur. Je proto namístě použít znění ustanovení § 1932 odst. 2 o.z. účinného do 30.6.2021, kdy má dlužník právo projevit vůli při plnění. Žalovaná přitom označením čísla faktur projevila vůli platit nejprve na jistinu pohledávky (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 1869/2007). Má tedy jistiny i příslušenství s výjimkou části úroků ve výši 0,93 Eur a 66,26 Kč uhrazenou. Byť v korunách českých byly hrazeny i pozdější pohledávky žalobkyně, které nejsou předmětem žaloby, soud zohlednil skutečnost, že sama žalovaná označila platbu v korunách českých na předmět žaloby ve výši 31 520,81 Kč, částku spočívající v rozdílu podle výpočtu soudu 66,26 Kč pak soud pokládá za neuhrazenou na objednávky [číslo].

12. Tyto částky soud žalované uložil k úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), ve zbytku žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná (její neúspěch tkví pouze v poměrně nepatrné části). Náklady řízení žalované ve výši celkem 14 982,60 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 872,46 Kč a 521,76 Eur (ke dni podání žaloby [datum] v kurzu za 24,60 Kč, tzn. 521,76 x 24,60 = 12 835,30 Kč), tarifní hodnota tedy činí 53 707,80 Kč (40 872,46 + 12 835,30), odměna za úkon pak činí 3 260 Kč, byly provedeny tři úkony ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, podání odporu, účast na jednání dne [datum]); odměna zástupce žalované tedy činí celkem 9 780 Kč, dále jsou náklady zastoupení tvořeny třemi paušálními náhradami hotových výdajů výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 900 Kč, náhradou za promeškaný čas ve výši 6 x po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za 6 započatých půlhodin strávených cestou k jednání a zpět, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. Náklady řízení žalované pak v neposlední řadě tvoří i cestovné (z něj náhrada DPH nebyla stanovena, když náhrada cestovného již náhradu DPH obsahuje). V souvislosti s cestou k jednání a zpět, tj. z [obec] do [obec] a zpět – celkem 170 km, [značka automobilu] s kombinovanou spotřebou 6 l [číslo] km (dle ust. § 158 odst. 4 věty třetí zák. č. 262/2006 Sb., ve znění předpisů pozdějších, je nutno vycházet z údaje o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství, jde o v pořadí třetí údaj o spotřebě dle předložené kopie technického průkazu vozu), průměrné ceně motorové nafty 44,10 Kč za litr (§ 4 písm. c/ vyhl. č. 467/2022 Sb., ve znění vyhl. [číslo]) a sazbě základní náhrady za použití vozidla ve výši 5,20 Kč za kilometr jízdy (§ 1 písm. b/ téže vyhlášky) činí cestovné 1 333,80 Kč Náklady řízení žalované tedy činí celkem 14 982,60 Kč, které je žalobkyně povinna žalované nahradit k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř., § 160 odst. 1 o.s.ř.).

14. Soud nekrátil podle úspěchu ve věci náhradu nákladů řízení žalované, neboť částka, ve které byla žaloba shledána důvodnou je skutečně minimální.