10 C 2/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 101 413,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 747 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 166,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 242,92 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 100 913,08 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách zahrnujících sjednaný úrok a poplatky, přičemž výše každé měsíční splátky činila 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce a byla splatná 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku , částka, a do dne podání žaloby uhradila částku , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Dlužnou částku žalovaná neuhradila navzdory předžalobní upomínce zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť žalobkyně při poskytování úvěru nepostupovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalovaná také uvedla, že je příjemcem invalidního důchodu, její finanční situace jí v současné době neumožňuje plnit závazky z uzavřené smlouvy v žalované výši a požádala soud o možnost uhradit žalobkyni dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení.

3. Dne , datum, žalovaná uhradila žalobkyni na svůj dluh částku , částka, . Žalobkyně podáním ze dne , datum, učinila částečné zpětvzetí žalobního návrhu v rozsahu částky , částka, , úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, soud řízení v rozsahu navrženém žalobkyní zastavil.

4. Žalovaná se k jednání nedostavila, podáním ze dne , datum, svou neúčast pro zdravotní důvody omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla k žádosti žalované dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala splácet spolu s ujednanými úroky a poplatky za pojištění v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce, splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru (Smlouva o úvěru ze dne , datum, , úvěrové podmínky žalobkyně , Anonymizováno, platné od , datum, ).

6. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou závazků z úvěru č. , hodnota, vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru v dlužné výši , částka, (Výzva ke splacené celého úvěru ze dne , datum, , poštovní podací arch ze dne , datum, ).

7. Žalovaná v období od , datum, do , datum, čerpala celkem částku , částka, a uhradila celkem částku , částka, (Výpis čerpání, splátek a úhrad do , datum, , Výpis čerpání, splátek a úhrad do , datum, , screenshoty odchozích plateb z účtu žalované ve prospěch účtu žalobkyně s daty zaúčtování , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

8. Dopisem ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky , částka, nejpozději do , datum, (Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ).

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne , datum, vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.

17. Žalobkyně v žalobních tvrzeních ve znění jejich pozdějšího doplnění ze dne , datum, uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované na základě výpočtu maximálního limitu splátky (MLS), úvěrové zprávy, karty klienta včetně informací do ní sdělených žalovanou, zjišťováním kreditního skóre klienta a dle lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Příjmy žalované žalobkyně ověřila na základě výplatního lístku žalované za měsíc 08/2023 a oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 5. 2023 o výši splátek invalidního důchodu. Pro určení výdajů žalované žalobkyně užila částku životního minima a normativních nákladů, přičemž žalobkyně do výpočtu MLS domácnosti zahrnula rovněž částku měsíčních výdajů na úvěry ve výši , částka, , jejíž výši uvedla žalovaná při uzavírání smlouvy. Žalobkyně nepředložila dostatečný důkaz o tom, že výdaje žalované zkoumala řádně. Pouhé vyplnění údajů žalovanou do žádosti o poskytnutí úvěru (karta klienta, MLS domácnosti), aniž by tyto byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Stejně tak se nelze spokojit s nahrazením analýzy výdajů žalované pouhým použitím částky životního minima a normativních nákladů bez jakéhokoliv zjištění skutečné a úplné výše výdajů domácnosti žalované. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) (ověření bonity MLS, úvěrová zpráva, karta klienta, výplatní lístek společnosti , právnická osoba, za období , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , oznámení ČSSZ ze dne , datum, ).

18. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je tedy povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila, a v případě, že informace o výdajích domácnosti žalované chybí, pak je žalobkyně povinna tyto aktivně vyhledávat a ověřit. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovanou uvedené skutečnosti jsou pravdivé a byly ověřeny, ale důkazy o tom, jak bylo uvedeno výše, nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalované tak žalobkyně neprokázala.

19. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně a postupovala tedy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

21. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

22. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

23. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

24. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky , částka, žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku , částka, , aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku , částka, (rozdíl poskytnuté jistiny , částka, a nezpochybněnou výší úhrad , částka, ), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

25. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky , částka, coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud do prodlení nedostala. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“. Vzhledem k aktuálním poměrům a možnostem žalované, za současného souhlasu žalobkyně, uložil soud žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu. Soud při stanovení výše měsíčních splátek přihlédl také ke skutečnosti, že žalobkyně a žalovaná vzájemně komunikovaly o uzavření smíru ve věci a na výši měsíčních splátek , částka, se shodly.

27. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.