10 C 27/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 199 737,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 163 352 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 385,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 883,60 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 197 707,28 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 218,56 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 199 737,28 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 068,58 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále také jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách zahrnujících sjednaný úrok a poplatky, přičemž výše každé měsíční splátky činila Anonymizováno % z výše sjednaného úvěrového rámce a byla splatná 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku částka a do dne podání žaloby uhradil částku částka. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Dlužnou částku žalovaný neuhradil navzdory předžalobní upomínce zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl žalovaný k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce ve výši částka s možností jeho zvýšení až do částky částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s ujednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši Anonymizováno % z výše sjednaného úvěrového rámce, splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru (Smlouva o úvěru ze dne datum, úvěrové podmínky žalobkyně Anonymizováno platné od datum).

4. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně vyhodnotila na základě informací sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy a výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS). Žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši částka, výdaje na bydlení ve výši částka, výdaje na úvěry ve výši částka a ostatní výdaje ve výši částka. Žalobkyně k výpočtu maximálního limitu měsíční splátky použila na straně příjmů částku částka a na straně výdajů částku částka odpovídající splátkám žalovaného na jeho jiné závazky, kterou žalobkyně zjistila ze zprávy z Nebankovního registru klientských informací (dál jen „NRKI“), částku částka jakožto žalovaným tvrzené výdaje na bydlení a částku částka stanovenou žalobkyní jakožto životní minimum členů domácnosti žalovaného (Ověření bonity MLS, Karta klienta, Úvěrová zpráva).

5. Žalovaný v období od datum do datum čerpal celkem částku částka a uhradil celkem částku částka (Výpis čerpání, splátek a úhrad do datum, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Dopisem ze dne datum žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků z úvěru č. hodnota vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru v dlužné výši částka ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy (Výzva ke splacené celého úvěru ze dne datum, poštovní podací arch ze dne datum).

7. Dopisem ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky částka nejpozději do datum (Předžalobní výzva k plnění ze dne datum, podací arch ze dne datum).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.

16. Žalobkyně v žalobních tvrzeních ve znění jejich pozdějšího doplnění ze dne datum uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výpočtu maximálního limitu splátky (MLS) a ze zjištění ze zprávy z NRKI, dle kterého žalovaný nebyl v prodlení s placením jiných závazků. Pro určení výdajů žalovaného žalobkyně užila částku životního minima a normativních nákladů ve výši částka, žalovaným tvrzené výdaje na bydlení ve výši částka a částku měsíčních výdajů na ostatní úvěry žalovaného ve výši částka, kterou žalobkyně zjistila ze zprávy z NRKI. Pro určení příjmů žalovaného se žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho příjem ze zaměstnání činí částka měsíčně. Žalobkyně ovšem nepředložila dostatečný důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalovaného zkoumala řádně, přičemž ohledně zkoumání či ověření příjmu žalovaného žalobkyně netvrdila a nepředložila zcela nic. Žalobkyně tedy pro účely výpočtu a zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného zacházela s částkou částka, aniž by soudu prokázala, že pro ni měla k dispozici relevantní oporu (např. výpis z bankovního účtu, potvrzení od zaměstnavatele žalovaného). Pouhé vyplnění údajů žalovaným do žádosti o poskytnutí úvěru (Karta klienta, Ověření bonity MLS), aniž by tyto byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Stejně tak se nelze spokojit s nahrazením analýzy výdajů žalovaného pouhým použitím částky životního minima a normativních nákladů bez jakéhokoliv zjištění skutečné a úplné výše výdajů domácnosti žalovaného, ať už na bydlení, stravu, léky, dopravu, ošacení či jiné pravidelné výdaje. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) (Ověření bonity MLS, Úvěrová zpráva, Karta klienta).

17. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je tedy povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila, a v případě, že informace o příjmech a výdajích domácnosti žalovaného chybí, pak je žalobkyně povinna tyto aktivně vyhledávat a ověřit. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného v daném případě žalobkyně neprokázala.

18. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně a postupovala tedy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. S účinností od datum stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

20. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

21. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

22. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

23. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky částka žalovanému, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku částka, aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku částka (rozdíl poskytnuté jistiny částka a nezpochybněnou výší úhrad částka), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

24. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky částka coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu v řízení.

27. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky částka (tj. jistina částka + úrok částka + úrok ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku částka + úrok z prodlení částka + zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku částka) a byla jí přiznána částka částka. Co do vyjádření v procentech úspěch žalobkyně v řízení činí po zaokrouhlení 67 % v poměru k neúspěchu ve výši 33 %. Žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 34 %.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t., z částky částka za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky částka za účast na jednání před soudem dne datum včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 1, 4 a. t., cestovné osobním automobilem RZ SPZ jednání soudu dne datum, celkem hodnota km při cestě adresa a zpět a průměrné spotřebě 4,4 l motorové nafty na 100 km ve výši celkem částka, náhrada za čas strávený při cestě k jednání soudu a zpět dne datum za 6 půlhodin po částka dle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka (36 400 + 1 800 + 1 427,47 + 900) ve výši částka dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tj. celkem částka částka, když 34 % činí částka. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.