10 C 297/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 115,56 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 25 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 902,78 Kč s úrokem ve výši 4 411,76 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 902,78 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 902,78 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum a jejím doplněním domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s úrokem ve výši částka a úrokem ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, se adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal splácet spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka v pravidelných 14 měsíčních splátkách po částka počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku částka, s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení, načež splatnost závazku žalovaného nastala k datu poslední předepsané splátky, tj. dne datum. Žalovaný nárok představuje jistinu úvěru ve výši částka a náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla k žádosti žalovaného dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále také jako „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši částka, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši částka a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši částka formou 14 pravidelných měsíčních splátek po částka počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy; částku částka převzal žalovaný osobně při podpisu smlouvy (smlouva o úvěru ze dne datum, žádost o úvěr ze dne datum). Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, a to dle údajů, které žalovaný v této žádosti uvedl – výše úvěru částka, podnikatel/OSVČ, měsíční mzda částka, měsíční výdaje - na bydlení a energie částka, dopravu, jídlo a osobní náklady částka, splátky stávajících půjček částka; svobodný, bydlení u rodičů, počet vyživovaných dětí 0, právnická osoba – Provident: zbývá doplatit částka a Savto Čsp: zbývá doplatit částka (žádost o úvěr ze dne datum).

4. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně za období od datum do datum na svůj závazek ze smlouvy částku částka (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, výpis transakcí).

5. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni jako postupníka společností právnická osoba. jako postupitelem s účinností dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum (citovaná smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky).

6. Dopisem ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky částka nejpozději do datum (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum, podací lístek z téhož dne).

7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost právnická osoba. jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. hodnota žalobkyni jako postupníkovi ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným žalovanému dne datum. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele, takže postoupení pohledávky bylo nejen platné, ale i vůči dlužníkovi účinné. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

17. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaný nedovolal, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

18. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., který porušení povinnosti řádného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet sankcionoval neplatností bez dalšího, a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

19. S ohledem na shora uvedené judikaturní závěry má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

20. Žalobkyně sice uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, a takto získané informace ověřila z výpisů u bankovního účtu žalovaného, nicméně nepředložila jediný důkaz, že by příjmy, výdaje či míru zadlužení žalovaného zkoumala řádně, že by skutečně informace získané od žalovaného řádně ověřila. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by tyto byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se právní předchůdkyně žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je tedy povinna v řízení prokázat nejen, že její právní předchůdkyně příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a byly ověřeny, ale důkazy o tom, jak bylo uvedeno výše, nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně neprokázala.

22. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky částka žalovanému, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku částka, aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.).

23. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu co do částky částka zpět, neboť žalovaný žalobkyni tuto částku v období od datum do datum zaplatil. Soud řízení podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř. zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalovaného, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci samé (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

24. Pokud žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku částka, vrátil tedy již částku, kterou od žalobkyně obdržel, a nadále tak s ohledem na shora uvedené žalobkyni již nedluží ničeho. Proto soud žalobu ve zbylém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

25. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.