10 C 76/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovu ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 066 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 385 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 681 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 066 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum ve znění jejího doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení z titulu nesplněného závazku ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Žalovaná částka představovala nesplacenou jistinu úvěru ve výši částka a smluvní úrok ve výši částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum.

2. Žalovaný svého práva v řízení nevyužil a ve věci se nevyjádřil. K projednání nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla k žádosti žalovaného dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky formou úvěrového rámce ve výši částka s možností navýšení a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 80 % ročně v pravidelných minimálních měsíčních splátkách k datu splatnosti uvedenému v Parametrech úvěru, kdy počáteční splátka činila částka a její výše se měnila každý měsíc za podmínek smlouvy a Obchodních podmínek. Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného č. č. účtu částku celkem částka, a to tak, že částku částka poukázala dne datum, částku částka poukázala dne datum, částku poukázala částka dne datum a částku částka poukázala dne datum (Smlouva o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota, Obchodní podmínky právnická osoba pro produkt Anonymizováno, výpisy z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně, sdělení právnická osoba. ze dne datum).

4. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku částka, s úhradou pravidelných měsíčních splátek zůstal v prodlení (nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dopisem ze dne datum vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši částka, sestávající z jistiny ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka a poplatku za upomínku ve výši částka (citovaná korespondence - Poslední možnost dohody k úhradě).

5. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným společností právnická osoba postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum společně s výzvou k úhradě před podáním žaloby (citovaná smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě, potvrzení o podání zásilky).

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně vyhodnotila na základě lustrací v rejstříku ISIR, CEE, CRKI a EUCB, a dále že žalovaný udělil souhlas s lustrací v rejstříku NRKI, BRKI a SOLUS; žalobkyně však příslušnou dokumentaci ohledně lustrace v uvedených databázích soudu nepředložila ani neuvedla, zda právní předchůdkyně žalobkyně lustraci v rejstřících NRKI, BRKI a SOLUS provedla (tvrzení žalobkyně).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

13. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si ujednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěrového rámce ve výši částka s možností navýšení a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednaným úrokem v dohodnutých splátkách.

14. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázány, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet pouze nahlédnutím do registrů dlužníků, což je nedostačující, ke svým tvrzením navíc nepředložila jediný důkaz. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

17. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

18. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

20. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky částka žalovanému, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku částka, aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku částka (rozdíl mezi částkou částka, kterou od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, a výši úhrad částka). Proto soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky částka.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok toliko na doplacení částky částka coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal. Pokud jde o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou její aktuální poměry, stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (datum) v řízení úspěšná co do částky částka, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku částka (jistina částka + smluvní úrok částka + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku částka). Co do vyjádření v procentech úspěch žalobkyně v řízení činil po zaokrouhlení 40 % v poměru k neúspěchu ve výši 60 %.

24. Ve věci tak měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k bránění práva v rozsahu 20 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a soud nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.