10 C 93/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 21 874,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky výši 39 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 482 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 392,50 Kč, úroku v kapitalizované výši 2 205,27 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 732 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 203 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným byla dne 13. 4. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách. Žalovaný vyčerpal celkem částku 21 732 Kč, neuhradil však ničeho. Žalovaná částka 21 874,50 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 21 732 Kč a smluvní pokutu ve výši 142,50 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 26,28% p.a. úroku z nesplacené jistiny 21 732 Kč od 18. 6. 2022 do 1. 9. 2022 v kapitalizované výši 1 245,72 Kč, poplatků za sjednané pojištění ve výši 359,55 Kč, poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč, 15% p.a. úrok z prodlení z jistiny 21 732 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a zaplacení kupní ceny za pohledávky.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 39 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi [anonymizována čtyři slova] a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena (smlouva). Žalovaný na jejím základě vyčerpal 21 482 Kč (platební historie) a žalovaná pohledávka byla následně na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost/smlouva o revolvingovém úvěru vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč. Celkové náklady domácnosti (blíže neurčené) činí 3 500 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) činí 0 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a u vyživovaných dětí je uvedena nula. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím finančních prostředků byla kontrolována v interních i externích databázích a dále v registru SOLUS. V tomto směru předložila pouze výpis z registru SOLUS, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Právní předchůdce žalobkyně dále dle tvrzení žalobkyně ověřoval finanční situaci žalovaného v dostupných bankovních a nebankovních registrech a v insolvenčním rejstříku. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se právní předchůdce žalobkyně blíže zabýval příjmy, výdaji a míře zadlužení žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Jak bylo uvedeno v bodu 5 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem, výdaje a míra zadlužení žalovaného uvedené v žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru. Pouze na základě žádosti o úvěr není možné posoudit, zda byly příjmy, výdaje a míra zadlužení žalovaného prověřovány a zda byla úvěruschopnost žalovaného posouzena správně. Žalobkyně tak neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena.

18. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Jelikož žalovaný neuhradil ničeho, zavázal jej soud k zaplacení vyčerpané částky 21 482 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 21 482 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. (žalobkyně procesně zavinila částečné zastavení řízení) vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 27 485,67 Kč (21 874,50 Kč + kapitalizovaný úrok 2 205,27 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 12. 10. 2023 ve výši 3 366,90 Kč + náklady vymáhání 39 Kč) a částky 21 482 Kč vyjádřeným v procentuální výši 78 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 56 % (78 % - 22 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 147 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 876 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 750 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14 odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 221 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 203 Kč (56 % z 2 147 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

22. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.