10 C 94/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 94 303 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 78 583 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 720 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 582,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 91 703 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 681 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum ve znění jejího doplnění domáhala na žalované zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru Anonymizováno – Anonymizováno č. hodnota (dále jen jako „Smlouva“), dle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala žalobkyně splácet spolu se sjednanými úroky a poplatkem za sjednání úvěru pravidelnými měsíčními splátkami ve výši částka. Vzhledem k porušení smluvních povinností ze strany žalované, když nehradila předepsané splátky řádně a včas, žalobkyně od Smlouvy odstoupila a žalovanou vyzvala k zaplacení částky částka sestávající z jistiny úvěru ve výši částka, poplatků ve výši částka (poplatek za 1. písemnou upomínku ve výši částka, poplatek za 2. písemnou upomínku ve výši částka a poplatek za předčasné ukončení Smlouvy ve výši částka) a smluvních úroků ve výši částka. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky za účelem financování koupě vozidla tov. zn. Volkswagen Touran, VIN VIN kód, ve výši částka a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2,00 % z výše financované částky úvěru, tj. 2 % z částky částka, tzn. částka, a spolu s úrokem ve výši 15,68 % ročně vrátit žalobkyni v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka; první splátka byla splatná dne datum, další splátky vždy ve stejný den každého následujícího měsíce, celková splatná částka byla ujednána ve výši částka. Pro případ prodlení s úhradou více jak 2 splátek nebo 1 splátky po dobu delší jak 3 měsíce byla žalobkyně oprávněna od Smlouvy odstoupit s okamžitým účinkem při doručení odstoupení (Smlouva o spotřebitelském úvěru Cofiauto č. hodnota, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byl učiněn Sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru účinný od datum (dále jen „Sazebník“). Dle části D) Sazebníku byl mezi žalobkyní a žalovanou ujednán poplatek za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele ve výši částka, poplatek za 2. písemnou upomínku při prodlení věřitele ve výši částka a poplatek pro případ ukončení Smlouvy ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce (Sazebník).

4. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací získaných od žalované a jejich konfrontací s výstupy z celé řady registrů/databází a předložila soudu listinu nazvanou jako „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru Jméno žalobkyně.“ a výpis z bankovního účtu žalované za období od datum do datum. Z uvedené zprávy se podává, že žalovaná disponuje měsíčním příjmem ve výši částka, náklady na bydlení platí ve výši částka měsíčně a splácí své předchozí závazky ve výši částka měsíčně; rozdíl příjmů a výdajů žalované tak činí částka, což žalobkyně posoudila jako dobrou finanční kondici žalované a po provedené analýze žalovanou shledala úvěruschopnou. Z předložených výpisů z bankovního účtu žalované je zřejmý příjem žalované z podezřelý výraz dávek dne datum ve výši částka, příjem z protiúčtu s názvem „jméno FO“ dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka a dále dne datum příjem od společnosti právnická osoba. ve výši částka; výdaje žalované osvědčující její náklady na bydlení či splátky předchozích úvěrů nelze z těchto výpisů zjistit.

5. Žalovaná na svůj závazek ze Smlouvy uhradila žalobkyni celkem částku částka (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, když splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).

6. Dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalované odstoupení od Smlouvy pro opakované prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši částka (Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne datum).

7. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky částka ve lhůtě 7 dnů od data vyhotovení výzvy a upozornila ji na soudní vymáhání pohledávky (Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne datum, poštovní podací arch ze dne datum).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne datum vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.

15. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřila, nicméně nepředložila jediný důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalované či míru jejího zadlužení zkoumala řádně. Předložená „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti“ sice jisté příjmy a výdaje předpokládá, ale žádné takové neprokazuje. Výpis z bankovního účtu žalované za období 1/2023 – 2/2023 obsahuje příjem žalované z podezřelý výraz dávek v měsíci lednu 2023 a také v obou těchto měsících příjem žalované z protiúčtu s názvem „jméno FO“ a zřejmě i finanční prostředky na „nějakém“ dalším účtu žalované, ze kterého byly nepravidelně na tento účet zasílány finanční prostředky, nicméně tyto nelze považovat za věrohodně osvědčené, neboť soud rozhoduje na základě tvrzení a důkazů, tedy na základě prokázaných tvrzení, ne dle svých domněnek. Žalobkyně soudu nesdělila, zda a kde je žalovaná zaměstnaná, zda se jedná tedy o příjem žalované ze zaměstnání, ani původ plateb z uvedeného dalšího účtu žalované. Výdaje žalované kromě výdajů na bydlení a splátek předchozích úvěrů nebyly žalobkyní tvrzeny vůbec a ani z předložených výpisů tyto nevyplývají. Navíc je z výpisu z účtu za měsíc únor 2023 zřejmé, že žalovaná se v uvedeném období nenacházela – jak žalobkyně tvrdí – v dobré finanční kondici, když čerpala úvěr od dalšího nebankovního poskytovatele. Žádný jiný důkaz, který by řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované osvědčil, žalobkyně nepředložila.

16. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně je tedy povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně důkazy o tom, že úvěruschopnost žalované ověřila, nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalované tak žalobkyně neprokázala. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, tedy že postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

19. Z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

20. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

21. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

22. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky částka žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze tedy právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku částka, aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku částka (rozdíl poskytnuté jistiny částka a výší úhrad částka), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků ze Smlouvy plynoucích, žalobu zamítl.

23. Jak bylo uvedeno, z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok toliko na doplacení částky částka coby poskytnuté jistiny a pokud se jedná o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud do prodlení nedostala. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná, uložil soud stanovenou platební povinnost v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (datum) v řízení úspěšná co do částky částka, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku částka (jistina částka + úrok částka + úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku částka). Co do vyjádření v procentech úspěch žalobkyně v řízení činil po zaokrouhlení 70 % v poměru k neúspěchu ve výši 30 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 40 %.

26. Účelně vynaloženými náklady řízení žalobkyně jsou zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna právního zástupce za zastupování částka (z tarifní hodnoty částka za tři úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, účast u jednání soudu dne datum á částka podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), za jeden úkon právní služby á částka – jednoduchá výzva k plnění podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu), hotové výdaje právního zástupce částka za shora uvedené čtyři úkony právní služby á částka podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a DPH ve výši částka - 21% ze základu částka (17 150 + 1 800) podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tj. celkem částka částka, když 40 % činí částka. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za písemné doplnění žaloby ze dne datum, datum a datum, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, když určitá a konkrétní skutková tvrzení, tedy skutečnosti doplňované na výzvu soudu, měla obsahovat již perfektní žaloba (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.