11 C 124/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 923 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 334,37 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 642 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 642 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 534 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 923 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované, který vznikl ze smlouvě o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni.

3. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala 26. 5. 2015 žalované poskytnout částku 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku 2 600 Kč za administrativní činnost, úroku ve výši 1 820 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, tedy úhrnem částku ve výši 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaná potvrdila, že částku 13 000 Kč převzala při podpisu smlouvy, přičemž nejen na smlouvě samotné, ale také na obchodních podmínkách a informacích k úvěru byla žalovaná opakovaně seznámena s výší částky, kterou bude povinována vrátit (22 620 Kč), o mechanismu jejího určení, o úrokové sazbě (23,72 %) a žalovaná smlouvu i informace opatřila svým podpisem. Žalovaná vrátila právnímu předchůdci částku 12 697 Kč. Na základě smlouvy ze 6. 12. 2019 k tomuto dni přešla pohledávka ze smlouvy z 14. 11. 2013 [číslo] na žalobce. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobce. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] postoupila ke dni 6. 12. 2019 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

7. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 26. 5. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě společnost žalované přenechala peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalované vznikla na základě této smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v 58 týdenních splátkách. Žalovaná uhradila částku 12 697 Kč, která byla na základě dohody započítána co do částky 2 600 Kč na poplatek za administrativní činnost, co do částky 1 820 Kč na úrok, co do částky 2 919 Kč na poplatek za hotovostní inkaso a co do 5 358 Kč na jistinu. Na jistině je tedy dosud dlužna 7 642 Kč, a pokud tuto částku žalovaná doposud dobrovolně neuhradila, zavázal jí k tomu soud. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku, jenž představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. Vzhledem k vyšší míře rizikovosti předmětné zápůjčky a absenci dalšího zajištění půjčky se jeví sjednaná úroková sazba (23,72 % i absolutně vyjádřený úrok pro případ řádného zaplacení) jako akceptovatelná (srov. závěry odvolacího soudu uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020). Žalovaná na úrok zaplatila částku 1 820 Kč, tedy úrok ve smlouvě výslovně vyjádřený uhradila a do zaplacení je pak povinna zaplatit úrok ve výši 23,72 % z dlužné částky (7 642 Kč). Žalobkyně se dále domáhala zaplacení odměny za hotovostní výběr splátek ve výši 2 281 Kč, přičemž tato odměna dle smlouvy představovala odměnu za poskytnutí určité služby spočívající v osobním inkasu jednotlivých splátek půjčky věřitelem (jím pověřenou osobou). Soud také konstatuje, že není žádné zákonné ustanovení, které by zakazovalo ve spotřebitelských smlouvách sjednat poplatky za služby věřitele. Také Ústavní soud se vyjádřil k účtování poplatků a neshledal zde vytýkanou protiústavnost (srov. nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13). Jelikož se nejedná v tomto případě o ujednání obcházející zákon či odporující zákonu, soud daná ustanovení posuzoval z hlediska dobrých mravů. Strany sjednaly inkasní poplatek ve výši 5 200 Kč, přičemž jednotlivé splátky dle smlouvy měly být hrazeny v místě bydliště dlužníka. Na jednu splátku připadá 89,66 Kč, pročež lze mít za to, že poplatek kryje skutečné náklady věřitele s prováděním hotovostních splátek (doprava, odpovědná osoba). Tato služba byla navíc žalovanou vyžádána a nejednalo se o mandatorní poplatek. Na základě těchto skutečností nemá soud za to, že by inkasní poplatek byl ujednáním odporujícím dobrým mravům. Jestliže žalovaná tuto svou povinnost (plynoucí mj. také z § 3030 o. z. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. d) o. z., že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny) dobrovolně nesplnila, zavázal ji k tomu svým rozhodnutím soud. Žalovaná na tomto poplatku doposud zaplatila 2 919 Kč, k zaplacení zbývající části poplatku ve výši 2 281 Kč ji zavázal soud. Nezaplatila-li žalovaná splátky ve stanoveném termínu, ocitla se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobci podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z každé splátky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl, kdy soud v rámci zpřehlednění výroku uvedl jistinu (7 642 Kč), poplatek (2 281 Kč), kapitalizovaný úrok (6 289 Kč) a kapitalizovaný úrok z prodlení (2 122,37 Kč) v úhrnné výši (tj. 18 334,37 Kč).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 923 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

10. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.