11 C 140/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 688 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 009,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 9. 11. 2021 do 21. 6. 2022.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci 28 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 416,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 688 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že [právnická osoba] a žalobkyně souhlasně potvrdili, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a byla zaplacena úplata za toto postoupení (čímž je prokázána aktivní legitimace žalobkyně), dále soud učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně jednak vůbec neposoudila úvěruschopnost žalovaného a jednak nebylo prokázáno uzavření samotné smlouvy o úvěru. Žalobkyně ovšem doložila, že žalovanému byla poskytnuta částka 4 000 Kč.

4. Žalobkyně se jednání konaného ve věci nezúčastnila, svou nepřítomnost omluvila a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v její nepřítomnosti. Svou nepřítomností se žalobkyně připravila o možnost být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání skutečností stran uzavření smlouvy. Nelze totiž přehlížet, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, zavádí skupinu„ elektronického podpisu“ jako dat v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání, jemuž soud mínil přiznat účinky dle čl. 25 odst. 1 citovaného nařízení (ve spojení s § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v účinném znění), avšak žalobkyně netvrdila ničeho k tomu, jak měla kontraktace v poměrech této konkrétní věci probíhat. Žalobkyně tedy netvrdila, a logicky proto ani nemohla prokázat, že smlouva je skutečně podepsána žalovaným. Obecně ovšem platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání, a na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky ponechat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015). Za této situace se tedy soud zabýval samotnou otázkou poskytnutého plnění a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 4 000 Kč. S ohledem na absenci prokázané smlouvy je ovšem třeba takové plnění posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného.

5. Pro úplnost je třeba uvést, že zcela mechanické a nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tedy okolnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, by vedlo k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zák. č. 43/2013 Sb.; srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK, věc C -679/18), a tak k eventuálnímu posouzení poskytnutých plnění jako bezdůvodného obohacení. <i>6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 7. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka ve výši 4 000 Kč. Pokud žalovaný tuto částku žalobkyni, na kterou byl nárok řádně postoupen, nezaplatil sám dobrovolně, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

8. Naopak nelze vyhovět dílčím nárokům, jež mají původ ve smlouvě, jejíž uzavření žalobkyně neprokázala (tedy smluvní pokutě, smluvní úrok), resp. odvozovat povinnosti žalovaného dle smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno.

9. Doba splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Předpokladem splatnosti bezdůvodného obohacení je tedy hmotněprávní úkon žalobkyně, který se musí prokazatelně dostat do dispoziční sféry žalovaného. Žalovaný byl k zaplacení vyzván žalobou, jež mu byla doručena v pondělí 20. 6. 2022, čímž nastala splatnost v úterý 21. 6. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku k tomuto datu neuhradil, počínaje dnem 22. 6. 2022 je v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se ovšem domáhala úroku z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, soud je pak jejím návrhem vázán a nemůže jej přestoupit. Příslušenství pak sdílí osud věci hlavní, a proto mohlo být přiznáno pouze z částky, v níž byla žaloba důvodná.

10. S ohledem na uvedené proto soud žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do zaplacení (výrok I) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 416,92 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 688 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

12. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.