11 C 142/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 060 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 060 Kč za jízdu linkou anonymizováno (autobus) v obec dne 6. 1. 2022 a linkou anonymizována dvě slova) v obec dne 6. 1. 2022 bez platného jízdního dokladu. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný byl dne 6. 1. 2022 na autobusové lince číslo o pár hodin později na lince anonymizována dvě slova v obec kontrolován revizorem žalobkyně. K výzvě revizora ani v jednom případě nepředložil platnou jízdenku, proto mu byla revizorem uložena povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému neuhradil. Ve shora uvedený den přepravní kontroly činila výše základního jízdného 30 Kč a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) z. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je kontrolor oprávněn uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího prokázání totožnosti. Podle § 37 odst. 5 písm. b) je cestující povinen na výzvu kontrolora prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost. Podle § 37 odst. 6 stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle ust. § 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem. Podle ust. § 7 odst. 1 cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Tím, že žalovaný nastoupil do vozidla MHD provozované žalobkyní, byla mezi účastníky konkludentně uzavřena přepravní smlouva dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), z níž plynul dopravci (žalobkyni) závazek přepravit cestujícího a cestujícímu (žalovanému) závazek zaplatit cenu za přepravu. Dle ust. § 2551 o. z. podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. Z výše uvedeného a po aplikaci uvedených zákonných a podzákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval ve shora uvedených dnech tramvajovou a posléze autobusovou linkou v obec bez platného jízdního dokladu, za což mu byla v souladu s přepravními podmínkami žalobkyně v každém jednotlivém případě uložena povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (dle zák. č. 111/1994 Sb. v případě autobusu a dle zák. č. 266/1994 Sb. v případě metra), tj. celkem částku 3 060 Kč, což ale neučinil. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku k datu její splatnosti, tj. k datu prováděné kontroly, dostal se dnem následujícím do prodlení s její úhradou, tj. dne 7. 1. 2022, a žalobkyně tak má nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Odměna za zastupování byla určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též„ adv. tar.“), neboť se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, současně je v něm předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 14b odst. 1 bod 1 adv. tar., která spočívá v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) à 200 Kč, náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. a náhrada daně z přidané hodnoty 21 % z odměny a náhrad ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen jí nahradit k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.