11 C 142/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 060 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 060 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Předmětem řízení je žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 060 Kč za jízdu linkou [anonymizováno] (autobus) v [obec] dne 6. 1. 2022 a linkou [anonymizována dvě slova]) v [obec] dne 6. 1. 2022 bez platného jízdního dokladu. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný byl dne 6. 1. 2022 na autobusové lince [číslo] o pár hodin později na lince [anonymizována dvě slova] v [obec] kontrolován revizorem žalobkyně. K výzvě revizora ani v jednom případě nepředložil platnou jízdenku, proto mu byla revizorem uložena povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému neuhradil. Ve shora uvedený den přepravní kontroly činila výše základního jízdného 30 Kč a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč. <i>Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) z. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> <i>Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je kontrolor oprávněn uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího prokázání totožnosti. Podle § 37 odst. 5 písm. b) je cestující povinen na výzvu kontrolora prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost. Podle § 37 odst. 6 stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> <i>Podle ust. § 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem. Podle ust. § 7 odst. 1 cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu.</i> <i>Podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem.</i> Tím, že žalovaný nastoupil do vozidla MHD provozované žalobkyní, byla mezi účastníky konkludentně uzavřena přepravní smlouva dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), z níž plynul dopravci (žalobkyni) závazek přepravit cestujícího a cestujícímu (žalovanému) závazek zaplatit cenu za přepravu. Dle ust. § 2551 o. z. podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. Z výše uvedeného a po aplikaci uvedených zákonných a podzákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval ve shora uvedených dnech tramvajovou a posléze autobusovou linkou v [obec] bez platného jízdního dokladu, za což mu byla v souladu s přepravními podmínkami žalobkyně v každém jednotlivém případě uložena povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (dle zák. č. 111/1994 Sb. v případě autobusu a dle zák. č. 266/1994 Sb. v případě metra), tj. celkem částku 3 060 Kč, což ale neučinil. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku k datu její splatnosti, tj. k datu prováděné kontroly, dostal se dnem následujícím do prodlení s její úhradou, tj. dne 7. 1. 2022, a žalobkyně tak má nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Odměna za zastupování byla určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též„ adv. tar.“), neboť se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, současně je v něm předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 14b odst. 1 bod 1 adv. tar., která spočívá v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) à 200 Kč, náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. a náhrada daně z přidané hodnoty 21 % z odměny a náhrad ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen jí nahradit k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.