11 C 15/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 769 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 769 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 191 800 Kč za dobu od 6. 12. 2018 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 577 200 Kč za dobu od 5. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 183 726,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 12. 2021 a doplněnou podáním ze dne 15. 2. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 769 000 s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jako objednatel uzavřela při výkonu své podnikatelské činnosti s žalobcem jako zhotovitelem ústní formou smlouvu o dílo, dle níž se žalobce zavázal provést pro žalovanou dílo spočívající v elektromontážních pracích na akci„ [ulice a číslo], [obec]“ a žalovaná se zavázala dílo převzít a zaplatit cenu díla, která byla sjednána ve výši 300 Kč za hodinu, přičemž dále bylo sjednáno, že daň odvede žalovaná, cena díla bude uhrazena na základě faktur vystavených žalobcem dle měsíčního soupisu, který si žalovaná bude kontrolovat. Smlouva byla uzavřena telefonicky v srpnu 2018, za žalovanou učinil objednávku pan [příjmení], který kontaktoval žalobce. Žalobce provedl řádně sjednané dílo, provedl práce ve sjednaném rozsahu a vystavil žalované fakturu – daňový doklad č. [rok] ze dne 5. 11. 2018, znějící na částku 541 800 Kč, splatnou dne 5. 12. 2018, na kterou žalovaná uhradila pouze 350 000 Kč, a zbývá tak uhradit 191 800 Kč. Dále žalobce vystavil žalované fakturu č. 2018 ze dne 5. 12. 2018, znějící na částku 577 200 Kč, splatnou dne 4. 1. 2019. Plnění vyfakturovaná touto fakturou průběžně přebírali pracovníci žalované, a to pan [příjmení] nebo pan [příjmení], kontrolu prováděných prací a převzetí prováděla žalovaná každý den. Žalovaná na tuto fakturu, která jí byla řádně doručena, a to elektronicky na e-mail pana [příjmení] jako příloha e-mailové zprávy ze dne 6. 12. 2018, ničeho neuhradila. Celkově tak žalovaná dluží 769 000 Kč, žalobce požaduje dále zákonný úrok z prodlení z částky 191 800 Kč od 6. 12. 2018 do zaplacení a z částky 577 200 Kč od 5. 1. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Nerozporovala, že žalovaná měla na základě ústní formou uzavřené smlouvy o dílo uhradit cenu díla, odmítá však, že by měla být předmětem dohody hodinová sazba 300 Kč, když na tak vysoké protiplnění by žalovaná v době, kdy měly být provedeny práce, nikdy nepřistoupila. Dále uvedla, že nesouhlasí s tím, že byly provedeny práce v hodnotě, která byla vyfakturována. Fakturu č. [rok] nikdy neobdržela a ani ji nezavedla do kontrolního hlášení. Jednatel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] v lednu 2019 osobně jednal s žalobcem, s nímž bylo dohodnuto, že za práce na předmětnou akci bude uhrazena celkově částka 350 000 Kč, tato částka pak byla uhrazena ve třech platbách. Dne 19. 2. 2019 účetní žalované odeslala žádost žalobci o vystavení dobropisu na zbývající částku ve výši 191 800 Kč k faktuře č. 2018. Ve vazbě na výzvu zástupce žalobce ze dne 30. 5. 2019 zaslala žalovaná dne 11. 6. 2019 žalobci odpověď, v níž odmítá, že by existovaly jakékoliv další závazky vůči žalované, a vyzvala žalobce, aby případné pohledávky vůči žalované důkazně podložila. Žalobce však na výzvu dosud nereagoval.

3. Žalobce se dále vyjádřil k faktuře č. [rok] znějící na částku 577 200 Kč, k níž uvedl, že podkladem pro její vystavení byl soupis odpracovaných hodin za listopad 2018, záznamy za jednotlivé dny v tomto soupisu jsou opatřeny podpisy pracovníka žalované, kdy podpis vždy potvrzuje počet odpracovaných hodin v daném dni. Záznam za každý den obsahuje jména pracovníků, časový rozsah prováděných prací a počet odpracovaných hodin. V daném měsíci byly žalobcem provedeny práce v rozsahu 1924 hodin, což při hodinové sazbě 300 Kč činí požadovaných 577 200 Kč. Výkazy provedených prací byly sepisovány přímo v místě stavby a byly potvrzovány ze strany osoby jednající za žalovanou, a to panem [příjmení], který při realizaci zakázky vystupoval jako oprávněná osoba žalované. Toto bylo prováděno na základě dohody s panem [příjmení], který přijímal následně od žalobce faktury. Práce na zakázce pro žalovanou fakticky zajišťoval dodavatel žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], který práce prováděl svými pracovníky. Tyto pracovníky není žalobce schopen identifikovat, a proto navrhuje, aby soud vyzval pana [příjmení] k poskytnutí identifikačních údajů pracovníků.

4. Žalovaná uvedla, že nesouhlasí s tím, že byla sjednána cena 300 Kč za hodinu, a to i s ohledem na předchozí spolupráce. Žalovaná dne 28. 8. 2018 uzavřela se společností [anonymizováno] [právnická osoba] coby objednatelem smlouvu o dílo na akci„ Bytový dům [ulice]“, celková cena díla byla odsouhlasena na částku 627 234 Kč, hodinová sazba za práci montážníka činila 330 Kč. Následně žalovaná uzavřela smlouvu o dílo s žalobcem jakožto 2. subdodavatelem v řetězci na elektromontážní práce na předmětné akci, a to za hodinovou sazbu 250 Kč. Fakturou č. [rok] žalobce vyúčtoval žalované práce za měsíc září 2018, a to na částku 207 900 Kč, kterou žalovaná v plné výši uhradila. Za měsíce září až listopad 2018 žalobce vystavil žalované fakturu na částku 541 800 Kč, s jejíž výší s ohledem na duplicitně vyúčtované práce žalovaná nesouhlasila, pročež se s žalobcem dohodla na snížení částky na 350 000 Kč, kterou i žalobci uhradila. Co se týče faktury č. [rok], tato nebyla žalované nikdy doručena, o čemž svědčí i skutečnost, že ji žalovaná nikdy nezanesla do kontrolního hlášení pro potřeby finanční správy. Dále žalovaná uvedla, že pan [příjmení] nebyl osobou oprávněnou jednat za žalovanou, tím méně pak byl oprávněn přebírat jakékoliv plnění. Žalovaná má dále pochybnosti, zda byla předmětná faktura zavedena do kontrolního hlášení žalobce, když se nemohla správci daně spárovat, jelikož tuto nezavedla žalovaná do svého kontrolního hlášení.

5. Žalovaná pak vznesla i kompenzační námitku ve výši 191 800 Kč pro případ, že by soud přijal závěr, že částečnými úhradami faktury č. [rok] žalovaná uznala i žalobcem tvrzený dluh 191 800 Kč. V takovém případě by totiž vzniklo na straně žalobce bezdůvodné obohacení ve výši 192 501,54 Kč.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřeli v srpnu 2018 telefonicky smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalobce provést pro žalovanou dílo spočívající v elektromontážních pracích na akci„ [ulice a číslo], [obec]“ a závazek žalované dílo převzít a zaplatit cenu díla (viz shodná tvrzení účastníků). Dne 3. 10. 2018 žalobce vyúčtoval žalované fakturou č. 2018 částku 207 900 Kč za elektromontážní práce na akci: [ulice a číslo], číslo zakázky [číslo] (viz cit. faktura). Z evidence docházky za měsíc září vyplývá, že bylo na předmětné akci odpracováno 810 hodin (viz evidence docházky). Žalovaná částku 207 900 Kč uhradila dne 7. 11. 2018 (viz výpis z účtu žalované za měsíc listopad 2018). Žalobce vyúčtoval fakturou č. 2018 ze dne 5. 11. 2018 elektromontážní práce na akci: [ulice a číslo], číslo zakázky [číslo], částku 541 800 Kč (viz cit. faktura), na shodné faktuře předložené žalovanou údaj o čísle zakázky zní pouze„ [číslo]“ (viz faktura č. [rok] předložená žalovanou). Dne 5. 12. 2018 vyúčtoval žalobce fakturou č. 2018 elektromontážní práce na akci: [ulice a číslo], číslo zakázky [číslo], částku 577 200 Kč (viz cit. faktura). Dne 6. 12. 2018 zaslal žalobce e-mailovou zprávu panu [příjmení], jejíž přílohou byl soubor [číslo] [anonymizována tři slova] (viz e-mailová zpráva). Dle denních záznamů stavby bylo v době od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 odpracováno celkem 1924 hodin (viz denní záznamy stavby). Dne 25. 1. 2019 žalovaná uhradila žalobci částku 100 000 Kč, dne 4. 2. 2019 částku 200 000 Kč a dne 18. 2. 2019 částku 50 000 Kč (viz výpisy z účtu žalované). Dne 19. 2. 2019 zaslala [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované, žalobci žádost o vystavení dobropisu k faktuře č. [rok] na částku 191 800 Kč, a to na základě jednání mezi žalobcem a panem [příjmení] (viz e-mailová zpráva). Dne 30. 5. 2019 vyzvala zástupkyně žalobce žalovanou mj. k úhradě částky 191 800 Kč jakožto doplatku faktury č. [rok] a částky 577 200 Kč jakožto nezaplacené faktury č. [rok] (viz předžalobní výzva). Žalovaná na výzvu reagovala sdělením, že veškeré práce provedené žalobcem na akci [ulice] byly žalovanou uhrazeny. Dále žalovaná žalobce požádala pro případ, že bude tvrdit existenci další pohledávky, nechť ji doloží včetně všech prokazatelných náležitostí o jejím vzniku (viz odpověď na předžalobní výzvu ze dne 10. 6. 2019). Dne 5. 11. 2018 vystavil žalobce žalované fakturu č. [rok] na částku 130 000 Kč za provedené elektromontážní práce na akci: [obec], [ulice] (viz cit. faktura). Přílohou je evidence docházky za měsíc říjen, dle níž bylo odpracováno 580 hodin (viz evidence docházky). Faktura byla uhrazena žalovanou dne 17. 12. 2018 (viz výpis z účtu žalované za měsíc prosinec 2018). Z výpovědi jednatele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že zástupce pro organizaci předmětné zakázky byl pan [příjmení], pan [příjmení] byl technik na stavbách, žádná práva neměl. Pan [anonymizováno] měl sjednávat a domlouvat záležitosti, podpisové právo neměl. Dohoda i z předchozích zakázek byla 250 Kč za hodinu. Faktura za zakázku byla částečně uhrazená, protože nesouhlasili s výší, domluvili se na osobní schůzce s žalobcem, kde se dohodli na částečné úhradě a na vystavení dobropisu. Ten však vystaven nikdy nebyl. Žalovaná byla v rámci předmětné akce rovněž subdodavatelem, vyfakturovali si cca 620 tisíc Kč. Na část činností si objednali práce od žalobce (viz výslech jednatele žalované). Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] si objednala u žalované dodávku a montáž slaboproudých instalací a systému měření a regulace na stavbu Bytový dům [ulice], cena plnění byla sjednána ve výši 627 234 Kč (viz objednávka č. [anonymizováno] [rok]). Žalovaná vyúčtovala společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] fakturou [číslo] ze dne 2. 11. 2018 dodávku a montáž slaboproudých instalací a systému měření a regulace na akci:„ Bytový dům [ulice]“ a to v částce 297 508 Kč (viz cit. faktura). Fakturou [číslo] ze dne 15. 11. 2018 za dodávku a montáž slaboproudých instalací a systému měření a regulace na akci:„ Bytový dům [ulice]“ částku 243 955 Kč (viz cit. faktura).

7. Soud provedl dokazování také výpisem z OR, výpisem z ARES, podacím archem, výdajovým pokladním dokladem, měsíčním soupisem hodin, e-mailem ze dne 5. 11. 2018, kontrolním hlášením žalované za 11/ 2018, zjišťovacím protokolem z 6. 11. 2018, soupisem provedených prací a dodávek k faktuře [číslo] zjišťovacím protokolem z 15. 11.2018, soupisem provedených prací a dodávek, kontrolním hlášením žalobce za 10/ 2018, e-mailem ze 17. 6. 2022, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. <i>8. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.</i> 9. Právní hodnocení je následující: Žalovaná a žalobce uzavřeli dle § 2586 odst. 1 a násl. o. z. smlouvu o dílo, dle níž se žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovanou jako objednatele provést sjednané elektromontážní práce a žalovaná se zavázala dílo převzít a zaplatit dohodnutou cenu. Žalobce vyúčtoval žalované provedené práce těmito fakturami – fakturou č. [rok] vyúčtoval částku 207 900 Kč, tato faktura byla žalovanou uhrazena v plné výši dne 7. 11. 2018, fakturou č. [rok] vyúčtoval částku 541 800 Kč, tato byla uhrazena částečně, a to co do částky 350 000 Kč, a fakturou č. [rok] částku 577 200 Kč, tato uhrazena nebyla ani zčásti.

10. Institut uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v obecné rovině nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Splněním zákonný předpokladů stran uznání dochází zejména k založení vyvratitelné právní domněnky trvání dluhu.

11. Podle § 133 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Teorie i praxe je zajedno v tom, že uznání dluhu není novým právním titulem závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/98). Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku (§ 133 o. s. ř.). Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

12. Platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně tohoto, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich pravdivosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady; k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

13. Žalobce dovozoval částečné uznání z okolnosti, že žalovaná na fakturu č. [rok] částečně hradila, přičemž podle § 2054 odst. 2 o. z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

14. Žalovaná v kontextu této dílčí úhrady uvedla, že vzhledem k tomu, že následně zjistila, že práce vyúčtované fakturou č. [rok] se objevily ve výkazu práce k faktuře č. [rok], sešla se za tímto účelem s žalobcem, s nímž se dohodli, že na fakturu č. [rok] žalovaná uhradí pouze částku 350 000 Kč a na zbývající částku 291 800 Kč bude žalobcem vystaven dobropis. Toto tvrzení má soud prokázané nejen výpovědí jednatele žalované, ale jednání ohledně vystavení dobropisu vyplývá i z e-mailové zprávy zaslané žalobci ekonomickým oddělením žalované, v rámci níž žalovaná žádá žalobce„ o vystavení dobropisu k faktuře č. [rok] na částku 191 800 Kč, a to na základě jednání mezi žalobcem a panem [příjmení]“. Soud má v této souvislosti za to, že pokud by dohoda o dobropisu neexistovala vůbec či zněla jinak, žalobce by okamžitě na takové sdělení reagoval, nicméně jakákoliv negativní reakce žalobce v tomto kontextu nezazněla ani v předsoudní fázi, ani v rámci soudního řízení. Tvrzení žalobce, že žalovaná částečným zaplacením faktury uznala i zbytek dluhu, nelze přisvědčit, neboť žalovaná tvrdila a prokázala, že částečným uhrazením faktury nesouhlasila s celkovou výší vyúčtovanou předmětnou fakturou, neboť o výši jednala s žalobcem, což prokázala shora uvedenými důkazy. Nelze tedy dovodit hmotněprávní uznání a bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal důvodnost svého nároku, tedy že vyfakturované práce byly skutečně provedeny a že se s žalovanou dohodl na odměně ve výši 300 Kč za hodinu, a to ve vztahu k oběma fakturám. Žalobce sice předložil výkazy práce za měsíce říjen a listopad, z těchto výkazů však nelze vyčíst, kdo práce vykonával, v jakém časovém rozsahu a kdo tyto práce vůbec odsouhlasil. Žalobce na výzvu reagoval tím, že soud si má sám z předložených listinných důkazů (výkazů) dohledat jednotlivé pracovníky a tyto vyslechnout jako svědky.

15. Žalobce byl proto v tomto směru soudem opakovaně (poprvé u jednání dne 18. 3. 2022) poučen podle § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a to usnesením č. j. 11 C 15/2022-109 ze dne 19. 7. 2022, o tom, že doposud netvrdil a neoznačil důkazy k prokázání toho, kdo a kde potvrzoval záznamy na č. l. 40-46 a že podepisující osoba tak byla oprávněna činit (jmenovitě kdo, na základě jakého oprávnění, jak se o něm žalobce dozvěděl a od koho), zda žalobce s žalovanou (zejm. s přihlédnutím k § 30 zák. č. 563/1991 Sb.) odsouhlasovali vzájemné závazky a pohledávky, event. kdy a s jakým výsledkem, že výkazy potvrzovala žalovaná či její oprávněný pracovník, a pokud to byl [jméno] [příjmení], na jakém základě k tomu byl jako projektový manažer oprávněn a jak se o jeho oprávnění žalobce dozvěděl, dále kdo konkrétně v tyto dny a v jakém rozsahu pracoval (resp. je uveden na výkazech jako pracující osoba), kdy skutková tvrzení nelze nahrazovat žádostí soudu o doplnění tvrzení výzvou třetí osobě.

16. Na výzvu soudu však opět adekvátně nereagoval, kdy ve vztahu k seznamu pracovníků uvedl, že tento by měl mít k dispozici subdodavatel žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], k čemuž dále uvedl, že se mu bohužel v době dovolených nepodařilo tento seznam zajistit, kdy však výkazy jsou pouhým podkladem pro fakturaci a po jejich odsouhlasení a vystavení faktury již tyto výkazy nejsou žalobcem skladovány.

17. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 277/2009), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014) a absentující tvrzení pak nemůže nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2953/2009, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010, a zejména nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod č. 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004). Žalobce tedy na poučení soudu náležitým způsobem nereagoval, když netvrdil, kdo konkrétně a v jakém časovém rozsahu provedl konkrétní práce, kdo rozsah těchto prací odsouhlasil, na základě jakého oprávnění atd. Mínil-li žalobce, že soud absentující tvrzení žalobce dovodí z předložených výkazů práce nebo dojde k doplnění chybějících tvrzení výslechem svědků, jedná se o naprosto nepřípustný postup deformující zásadu rovnosti zbraní a moderní koncepci civilního procesu. Nelze pak ani opomenout, že listinné důkazy byly špatně čitelné a především neúplné.

18. Soud žalobce opakovaně (již potřetí) nepoučoval, když v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1290/2028, v němž se uvádí:„ K opakovanému poučení, že účastník po provedení jím označených důkazních prostředků neunáší důkazní břemeno svého tvrzení, má dojít jen tehdy, když účastník v době prvého poučení nemohl předpokládat, že jím na základě poučení označené důkazní prostředky soud nepovedou k nepochybnému závěru, že sporná skutečnost je jejich prostřednictvím prokázána. Jiný výklad by ve svých důsledcích vedl k narušení principu koncentrace, k němuž má pravidelně dojít v souvislosti se skončením prvého rokování, při němž sporná skutečnost byla ze strany soudu s účastníkem probírána“. Neopakování poučení plyne nejen z citované rozhodovací činnosti dovolacího soudu, nýbrž je také logickou reflexí čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod směřující k zajištění rovnosti zbraní, když procesní poučení nemohou a nesmí sloužit k tomu, aby se procesní situace některého z účastníků vylepšovala za účelem jeho procesního úspěchu ve věci.

19. Postup žalobce v řízení byl značně svérázný. Žaloba byla podána 3. 12. 2021, nicméně část žaloby byla dotčena vadou bránící její projednatelnosti. Výzva k odstranění vad byla žalobci doručena 28. 1. 2022, žalobce na výzvu nereagoval, a proto byl návrh částečně odmítnut usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 11 C 15/2022-30, které bylo žalobci doručeno 11. 2. 2022. Teprve 15. 2. 2022 žalobce odstranil vady návrhu, přičemž do usnesení o částečném odmítnutí se odvolal až 21. 2. 2022. Při jednání soudu 18. 3. 2022 pak byla soudu předložena plná moc pro nového zástupce z 14. 2. 2022 (sic), přičemž nový zástupce při jednání žádal o poskytnutí dodatečné lhůty, kterou mu soud opakovaně (s dalšími výzvami) poskytl. Při předložení důkazů z 15. 7. 2022 si soud nemohl nevšimnout, že faktura č. [rok] neodpovídá vizuálu ostatních faktur z té doby, přičemž soud žalobce upozornil na ustanovení § 347a trestního zákoníku (srov. ŠČERBA, Filip et al. Trestní zákoník: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2022, § 347a, marg. 28). Po několika měsících tedy soudu byl předložen dokument, který nevznikl v době právního poměru účastníků, který je předmětem řízení, ale který byl vyhotoven po výzvě soudu (s nepravdivým údajem o svém vystavení dne 3. 10. 2018). Pokud žalovaná namítá, že faktury byly dotčeny úpravami, co potvrzuje také fakturou s odlišným textem, než který předkládá žalobce (fa [rok] na č. l. 19 p. v. a 87), pak postup žalobce, který zvolil v projednávané věci, svádí k závěru, že žalobce skutečně faktury modifikuje podle aktuální potřeby. Advokát není oprávněn ověřovat pravdivost či úplnost důkazů od klienta (srov. čl. 6 odst. 3 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky), nicméně výskyt duplicitních faktur nepodává příliš pozitivní obraz o účetnictví a administrativě žalobce a celkově vede soud k tomu, že ani z předložených listinných důkazů žalobce nelze bez dalšího vycházet (byla-li soudu předložena přetvořená faktura je tím silně oslabena věrohodnost i jiných dokladů žalobce, přičemž pochybnosti lze mít také k výkazům práce, které se liší od jiných výkazů, které žalobce vystavoval). Naopak žalovaná ke svým tvrzením současně nabízela i důkazy tato tvrzení prokazující, kdy např. výši odměny za sjednané práce se snažila prokazovat předchozími dohodami mezi žalobcem a žalovanou, k dokreslení situace a prokázání zavedené praxe stran např. předložila i první fakturu k předmětné zakázce, kterou žalobce vůbec v žalobních tvrzeních nezmínil, předložila fakturu i k jiné zakázce. Žalovaná dále v řízení prokázala, že se se společností [anonymizováno] [právnická osoba] jakožto objednatelem dohodla na ceně za dílo ve výši 627 234 Kč, kdy jednatel žalované v rámci své výpovědi potvrdil, že žalované byla uvedenou společností vyplacena částka cca 620 tisíc Kč. Nedává tak smysl, aby se žalovaná s žalobcem jakožto subdodavatelem dohodla na částce vyšší. Je-li snaha o dosažení zisku imanentním znakem podnikání (§ 420 odst. 1 o. z.), nedává ekonomický smysl uspořádání, které by namísto zisku již předem generovalo ztrátu, přičemž má soud za to, že i tato okolnost zpochybňuje skutková tvrzení žalobce. Zatímco tvrzení žalované jsou konzistentní, uvěřitelná a nevyvolávají pochybnost v kontextu dalších důkazů, žalobcova tvrzení jsou torzovitá, reakce opožděné a neúplné a pravdivost tvrzení prokazují důkazy, u kterých sám žalobce přiznal, že vznikl teprve po podání žaloby. Břemeno tvrzení ohledně výše hodinové sazby a rozsahu provedených prací tížilo žalobce, který na opakované výzvy soudu náležitě nereagoval, pročež tak soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout právě pro neunesení břemene tvrzení a již nebylo potřeba se zabývat otázkou úplaty subdodávky přesahující úplatu samotné dodávky jako celku. S ohledem na výsledek řízení – zamítnutí žaloby – se s ohledem na zásadu procesní ekonomie již soud nezabýval kompenzační námitkou žalované.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přiznané účelně vynaložené náklady žalované, která byla v řízení plně procesně úspěšná, tvoří odměna ve výši 147 940 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení vč. první porady s klientem, vyjádření k žalobě ze dne 13. 1. 2022, další porady s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 28. 1. 2022, vyjádření ze dne 31. 1. 2022, další porady s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 4. 3. 2022, vyjádření ze dne 10. 3. 2022, účast na jednání soudu dne 18. 3. 2022, další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 18. 4. 2022, vyjádření ze dne 25. 4. 2022, další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 14. 9. 2022, vyjádření ze dne 15. 9. 2022, další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 13. 12. 2022 a účast na jednání u soudu dne 16. 12. 2022, tj. 13 úkonů právní služby po 11 380 Kč dle § 6 a § 7 bodu 6. ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 13× paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky za těchto třináct úkonů právní služby, tj. 3 900 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 31 886,40 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 183 726,40 Kč je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované. Soud nepřiznal zástupci žalované odměnu za nahlédnutí do spisu ve dnech 1. 3. 2022 a 14. 9. 2022, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, stejně tak nepřiznal odměnu za první poradu s klientem, jež je esenciální součástí již samotného převzetí zastoupení (a žalovanou odkazované ustanovení advokátní tarifu dopadá na situace ustanoveného zástupce, co nebyl tento případ).

21. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.