11 C 157/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 750 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 750 Kč za dobu od 19. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum].

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně disponuje listinou označenou jako smlouva o zápůjčce, která je u žalovaného podepsána„ [celé jméno žalovaného], [datum] [anonymizováno], [příjmení] kód: [číslo]“, přičemž na účet žalovaného poslala [datum] částku [částka], přičemž žalovaný poté žalobkyni uhradil částku [částka].

4. Podle § 118b zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), platí, že pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c o. s. ř., mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Poučení podle § 118a o. s. ř. soud poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Při jiném úkonu než jednání či přípravném jednání soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).

5. Žalobkyně se jednání konaného ve věci nezúčastnila, svou nepřítomnost omluvila a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v její nepřítomnosti. Svou nepřítomností se žalobkyně připravila o možnost být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání skutečností stran elektronického podpisu. Nelze totiž přehlížet, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/, zavádí skupinu„ elektronického podpisu“ jako dat v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání, jemuž soud mínil přiznat účinky dle čl. 25 odst. 1 citovaného nařízení (ve spojení s § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v účinném znění), avšak žalobkyně netvrdila ničeho k tomu, jak má elektronický podpis žalovaného v poměrech projednávané věci fungovat, kdy jediným důkazem je údajný PIN kód„ [číslo]“ uvedený na smlouvě, u něhož neexistují žádná data či metadata, která by mohla být spárována s žalovaným. Žalobkyně tedy netvrdila, a logicky proto ani nemohla prokázat, že smlouva je skutečně podepsána žalovaným. Obecně ovšem platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání, a na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky ponechat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015). Za této situace se tedy soud zabýval samotnou otázkou poskytnutého plnění a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka [částka]. S ohledem na absenci prokázané smlouvy je ovšem třeba takové plnění posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Neboť žalovaný, dle tvrzení samotné žalobkyně, již uhradil částku [částka], je zřejmé, že již není dlužen ničeho, přičemž v kontextu přeplatku soud podotýká, že tento nemůže a nesmí zohlednit bez procesní aktivity žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 118/2016).

6. Jinými slovy, žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky byl uzavřen závazek o tvrzeném obsahu, a tedy neunesla ve věci důkazní břemeno ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř., unesla ovšem břemeno důkazní o tom, že žalovanému poskytla částku [částka]. Neboť žalovaný již uhradil částku [částka], není již žalobkyni dlužen ničeho a soud proto žalobu zamítl, a to včetně příslušenství, jež sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 1 o. z.).

7. V souvislosti s žádostí žalobkyně, aby soud jednání odročil pro případ, pokud by tvrzení či důkazy byly nedostatečné, soud uvádí, že poučení o povinnosti důkazní není na místě poskytovat předem písemně či jednání odročovat jen proto, aby mohl poskytnout poučení žalobkyni, jejíž zástupce se k jednání nedostavil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 27 Co 103/2017), nelze navíc přehlížet, že k takové podmíněné žádosti o odročení soud nepřihlíží, stejně jako k podmíněnému návrhu na dokazování (§ 41a odst. 2 o. s. ř.).

8. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu zamítl.

9. Zamítnutí žaloby představuje plný procesní úspěch žalovaného, jemuž tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalovanému, jenž byl po celou dobu řízení procesně nečinný, žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.