11 C 170/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 652 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 652 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 8 652 Kč s příslušenstvím, kdy žalovaná částka představuje odměnu za sepis zakladatelské listiny společnosti formou notářského zápisu, [číslo jednací], [spisová značka].

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobce jako notář na žádost žalované provedl sepis notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka], a vystavil žalovanému vyúčtování odměn a výloh znějící na částku po zaokrouhlení 8 652 Kč, splatnou 1. 8. 2019. Navzdory výzvě žalovaná dlužnou částku neuhradila. <i>4. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif), v účinném znění, notář vykonává notářskou činnost, poskytuje právní pomoc, vykonává správu majetku a vykonává jinou činnost za odměnu, jejíž výše a způsob jejího určení se řídí ustanoveními této vyhlášky.</i> 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že žalovaná využila notářské činnosti a právní pomoci žalobce, přičemž následně mu měla za tuto notářskou činnost zaplatit odměnu dle vyhl. č. 196/2001 Sb. Žalobce poskytnutou činnost vyúčtoval žalovanému vyúčtováním znějícím na částku 8 652 Kč. Neboť žalovaná tuto částku neuhradila, zavázal ji k tomu soud.

6. Splatnost odměny nebyla mezi účastníky dohodnuta, neplyne ze zákona, ani z rozhodnutí, pročež je žalovaný § 1958 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. K zesplatnění žalované částky došlo na základě údaje uvedeného na faktuře, tedy splatnost žalované částky nastala 1. 8. 2019 a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Počínaje 2. 8. 2019 až do zaplacení žalobci podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 10 % ročně).

7. S ohledem na shora uvedené pak soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl.

8. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění jeho práva. Náhrada nákladů řízení, o nichž soud rozhoduje dle § 142 odst. 1 o. s. ř., nemá směřovat k „ potrestání“ neúspěšného účastníka, ale jedině k tomu, aby straně, která uspěla, byly kompenzovány náklady, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Nelze na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení rezignovat a rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Ne každé zastoupení účastníka řízení advokátem v občanském soudním řízení lze bezvýhradně považovat za výkon ústavně garantovaného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny Ústavní soud zdůrazňuje nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a je otázkou zda soud zhodnotí zvítězivším účastníkům předestřené náklady jako náklady účelné resp. důvodně vynaložené. Účelnost nákladů řízení působí jako podmínka pro přiznání jejich náhrady, která působí v procesním právu jako pojistka proti zneužívání tohoto institutu (srov. nález Ústavního soudu z 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11).

9. V projednávané věci žalobu podal notář, který je sám s to poskytovat službu právní pomoci (což ostatně v projednávané věci vyplynulo z dokazování). Notář má navíc právnické vzdělání (srov. § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 358/1992 Sb., notářský řád, v účinném znění). Tato skutečnost sama o sobě by nemohla směřovat v závěr o neúčelnosti nákladů vynaložených na zástupce (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2257/08), nicméně projednávaná věc je právně i skutkově jednoduchá a sám žalobce byl s to žalovaného vyzvat podle § 142a o. s. ř. Proto následný výběr advokáta k zastoupení soud hodnotí sice jako realizaci ústavního práva žalobce, nicméně neshledává důvody, aby takto vzniklé náklady byly v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení přenášeny na žalovaného. Při závěru o neúčelnosti vynaložených nákladů proto soud žalobci náklady spojené se zastupováním advokátem spočívajícími v mimosmluvní odměně nepřiznal (odst. II. výroku; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 1325/11, či nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12).

10. S ohledem na recentní nálezovou judikaturu Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) soud přiznal žalobci náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a režijního paušálu za dva úkony právní služby, a to za předžalobní výzvu a podání žaloby podle § 13 odst. 1 a 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění, neboť paušální náhrada hotových výdajů by svědčila i nezastoupenému účastníkovi (srov. vyhl. č. 254/2015 Sb.). Tuto náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.