11 C 19/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 32 % nákladů řízení, tedy částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru ve výši částka sestávající z jistiny ve výši částka a kapitalizovaného úroku ve výši částka, které se žalovaný zavázal splácet částkou částka týdně. Žalovaný úvěr splácel nepravidelně, a proto žalobkyně celkovou uhrazenou částku částka vydělila týdenní splátkou ve výši částka a vypočetla tak okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky. Splatnost pohledávky tak nastala datum a prodlení žalovaného dne datum.

3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku částka s tím, že žalovaný měl celkově vrátit částku částka, kdy rozdíl představoval úrok ve výši částka, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách ve výši částka. První splátka měla být uhrazena do datum, každá další do sedmi dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Písemná smlouva je řádně podepsána, žalovaný obdržel prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobkyně rovněž ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil pouze platby v celkové výši částka, jak vyplývá z dokumentu„ informace o smlouvě“. Dle smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru byly jednotlivé platby započteny nejprve na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, poté na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru a poté na jistinu a úrok. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, kterou žalovanému odeslala téhož dne. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách obec národní banky soud zjistil, že v únoru 2018 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 8,74 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 8,54 %.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

7. Podle § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši částka. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měl žalovaný zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaný současně obdržel v písemné formě.

11. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky, poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek.

12. Co se týče inkasního poplatku, strany si jej sjednaly ve výši částka, přičemž jednotlivé splátky dle smlouvy měly být hrazeny v místě bydliště dlužníka. Na jednu splátku tak připadá částka, pročež lze mít za to, že poplatek kryje skutečné náklady věřitele s prováděním hotovostních splátek (doprava, odpovědná osoba). Tato služba byla navíc žalovaným vyžádána a nejednalo se o mandatorní poplatek. Na základě těchto skutečností nemá soud za to, že by inkasní poplatek byl ujednáním odporujícím dobrým mravům. V souladu se smluvním ujednáním pak soud platby žalovaného započetl nejprve na tento poplatek, pročež žalovaný na tomto poplatku již nedluží ničeho.

13. Naopak co se týče úroku a administrativního poplatku za zpracování a doručení úvěru, soud obě tyto dohodnuté platby právně kvalifikoval jako úrok, tj. jak úrok ve výši částka, tak i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši částka, když obě tyto platby svou povahou a účelem představují peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Dohodnutý smluvní úrok včetně administrativního poplatku ve výši částka (částka + částka) na 60 týdnů tak představuje úrok ve výši 47,66 % ročně, pročež ujednání ve smlouvě o úrocích z úvěru je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba několikanásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (únor 2018) činila podle statistiky obec národní banky 8,54 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaný byl s výší úroků seznámen v předsmluvním formuláři i ve smlouvě samotné), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 8,54 % p. a., tedy UK 4 s přihlédnutím k § 13 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019). Žalobkyně neposkytla žalovanému kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazbě pochybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaný k uzavření smlouvy o úvěru přistoupil dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měl všechny podstatné informace a v řízení zůstal procesně nečinný. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně měla a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic ji nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.

14. S ohledem na znění § 2395 o. z. je však nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § číslo nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2018, činila 8,54 % ročně. Soud proto vyšel z toho, že žalovanému byla datum poskytnuta částka částka, která byla úročena sazbou 8,54 % ročně. Vlivem postupných úhrad žalovaného v celkové výši částka (rozdíl mezi celkovou uhrazenou částkou ve výši částka a částkou částka, která byla započtena na inkasní poplatek) tak zůstal žalovaný dlužen na jistině částku částka a částku částka na úroku. Žalobkyni náleží právo na zaplacení jistiny i úroku z úvěru, tedy na zaplacení částky částka. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději datum, přičemž pokud tak neučinil, svědčí žalobkyni také právo na zákonný úrok z prodlení z jistiny od datum do zaplacení.

15. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky částka a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka za dobu od datum do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

16. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jí tak vůči žalovanému náleží právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části těch nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky částka (částka + ÚZP částka) a částky odpovídající celému předmětu řízení částka (částka + ÚZP částka) vyjádřeným v procentuální výši 66 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka a paušální náhrada za 2 úkony à částka určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemné podání žaloby). Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku částka, z čehož 32 % činí částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit (výrok III.).

17. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.