11 C 192/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 744,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 744,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 744,60 Kč za dobu od 26. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky částka z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela společnost právnická osoba, jež svůj nárok za žalovaným měla postoupit žalobkyni. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Nejprve je třeba zkonstatovat, že původním smluvním partnerem žalovaného byla společnost právnická osoba Žalobkyně v této souvislosti soudu předložila smlouvu o postoupení pohledávek. Z ustanovení čl. II odst. 3 této smlouvy plyne, že účinnost postoupení je vázána na zaplacení úplaty za postoupení. Takovou úplatu ovšem žalobkyně netvrdí, ani neprokazuje. Tento deficit by mohla překonat řádná notifikace žalovaného původním věřitelem. V této souvislosti sice soudu byla předložena příslušná notifikace, avšak z dokazování dále vyplynulo, že tuto výzvu nezaslal původní věřitel, nýbrž právnická osoba příjmení jméno, u níž ovšem žalobkyně opětovně neunáší procesní břemeno, že by tak za původní věřitelku mohla tato společnost učinit. O příslušná procesní poučení se připravil omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla procesní břemena stran své aktivní legitimace. Pokud jde o právní hodnocení, soud uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, na žalobkyni. Žalobkyně tedy neprokázala svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.). S ohledem na tuto skutečnost, že pak soud nezabýval samotným uplatněným nárokem. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).