11 C 211/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 37 395 Kč s příslušenstvím

I. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní ze dne 2. 10. 2025, kterým vzala zpět žalobu v části ve výši 495 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 195 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, ve výši 1 080 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 780 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, je neúčinné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 373 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 705 Kč za dobu od 26. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 390 Kč za dobu od 7. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 988 Kč za dobu od 6. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 390 Kč za dobu od 24. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 410 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 690 Kč za dobu od 24. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 135 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 94 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 277 Kč za dobu od 17. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 464 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení.

IV. Žalobkyně je do 3 dnů od právní moci rozsudku povinna nahradit žalované náklady řízení u soudu prvního stupně i odvolacího soudu, a to ve výši 6 165,40 Kč.

1. Žalobkyně se původně domáhala žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 21. 11. 2023 po žalované zaplacení částky 37 395 Kč s příslušenstvím, a to na základě 13 různých případů, kdy dle tvrzení žalobkyně žalovaná porušila jako vlastník či provozovatel určitých 13 automobilů povinnost po určité doby mít tyto automobily pojištěné dle zákona č. 168/1999 Sb. O věci bylo již jednou rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. , spisová značka, , kterým bylo řízení částečně zastaveno (výrok I.), částečně bylo žalobě vyhověno (výrok III.) a částečně byla žaloba zamítnuta (výrok IV.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve , adresa, pak byl uvedený rozsudek částečně zrušen a vrácen soudu prvního stupně.

2. Žalovaná stručně řečeno navrhovala u všech zbývajících nároků žalobu zamítnout.

3. Soud tak má za to, že ve věci nyní po rozhodnutí odvolacího soudu zbývaly k rozhodnutí nároky 3-7, 9, 12-13 (podle čísel, jak byly označeny v žalobě). Pro přehlednost pak soud uvádí jednotlivá tvrzení, zjištěné skutečnosti a hodnocení zvlášť u každého z nároků.

4. Žalobkyně ještě před tímto rozsudkem vzala podáním ze dne 2. 10. 2025 žalobu zpět v části ve výši 495 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 195 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, ve výši 1 080 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 780 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení. Protože o těchto nárocích ale bylo již pravomocně rozhodnuto v rozsudku č. j. , spisová značka, (v jeho výroku III.), soud dle § 96 odst. 5 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) rozhodl, že zpětvzetí je neúčinné (výrok I. tohoto rozsudku).

5. Nárok 3:

6. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla 17. 3. 2019 - 31. 3. 2019 na základě kupní smlouvy z 15. 3. 2019 vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, s objemem válců od , Anonymizováno, a v tomto období toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 705 Kč (15 dní * 47 Kč) a náhradu nákladů spojenou s vymáháním, k jejichž zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 11. 6. 2020 doručenou 12. 6. 2020 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 8,25 % ročně z 705 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení.

7. Žalovaná souhlasila s tím, že v předmětném období bylo vozidlo v jejím vlastnictví, ale hájila se tím, že částky zaplatila v rámci splátkového kalendáře 2. 12. 2020 č. případu 4016579149 a 23. 5. 2024 ještě ve výši 551 Kč, což bylo potvrzeno i předloženými výpisy, kdy je odpovědností žalobkyně, jak si platby od žalované rozdělovala.

8. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že v předmětném období od 17. 3. 2019 do 31. 3. 2019 byla vlastníkem vozidla , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , žalovaná (viz shodná tvrzení účastníků). V registru silničních vozidel byla pro předmětné období jako vlastník zapsaná , jméno FO, , žalobkyně se o tom, že vozidlo bylo prodáno žalované, dozvěděla 25. 5. 2020 od předchozího vlastníka (viz výdaje dat z registru č.l. 149, výzva , právnická osoba, č.l. 260 a odpověď , jméno FO, č.l. 261, odpověď , jméno FO, č.l. 262, výpis z registru č.l. 263, kupní smlouva č.l. 264). Šlo o osobní automobil s objemem válců motoru 1 497 cm3 (viz výpis z CRV č.l. 120). Pro období 17. 3. 2019 - 31. 3. 2019 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Žalobkyně žalované zaslala dne 11. 6. 2020 výzvu k úhradě částky 705 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP (47 Kč/den × 15 dnů bez pojištění) a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od jejího doručení, tato výzva byla doručena dne 12. 6. 2020 (viz výzva k úhradě a podací arch č.l. 117 a doručenka č.l. 119). Žalovaná dle svých tvrzení dlužnou částku uhradila dne 2. 12. 2020 a dále uvedla, že to bylo na základě splátkového kalendáře, kdy hradila 5 000 Kč měsíčně, kdy platby ale žalovaná hradila v různých výškách, protože je žalobkyně nedokázala rozpočítat. Z předložených výpisů (knihy analytické evidence) ani z komunikace mezi zástupci účastníků však dle soudu nejde vyčíst, že by žalovaná dlužnou částku uhradila (chybí např. jakákoliv identifikace platby, třebaže žalovaná nějaké referenční číslo platby , Anonymizováno, v závěrečném návrhu uváděla, přitom jiné platby žalobkyni jsou ve výpise identifikovány čísly případu), kdy po poučení na prvním jednání 23. 2. 2024 předložila žalovaná jen již k důkazu provedený výpis (viz účetní deník č.l. 42, komunikace mezi zástupci č.l. 43, žádost o splátkový kalendář č.l. 49, výpis plateb č.l. 50, kniha analytické evidence č.l. 51, 143). Soud tak má za to, že žalovaná zaplacení neprokázala, kdy později předložené důkazy (výpis z knihy analytické evidence) pak kvůli omezení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. neprováděl.

9. Protože bylo prokázáno, že žalovaná byla v uvedeném období 17. 3. 2019 - 31. 3. 2019 vlastník motorového vozidla, porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. tak žalobkyni vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 705 Kč (47 Kč/den x 15 dní bez pojištění) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 300 Kč dle § 4 odst. 4 uvedeného zákona a § 2a uvedené vyhlášky. V důsledku uplynutí lhůty 60 dnů od doručení výzvy 12. 6. 2020 pak nastala splatnost pohledávky žalobkyně dne 11. 8. 2020. Jelikož žalovaná tuto částku (705 + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

10. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 705 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 26. 8. 2020 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 11. 8. 2020, pročež se dostala dle § 1968 o. z. dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od 26. 8. 2020 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období.

11. Nárok 4:

12. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla 31. 1. 2020 - 5. 2. 2020 na základě kupní smlouvy z 16. 1. 2020 vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, s objemem válců od , Anonymizováno, a v tomto období toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 390 Kč (6 dní * 65 Kč) a náhradu nákladů spojenou s vymáháním, k jejichž zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 23. 7. 2020 doručenou 24. 7. 2020 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 8,25 % ročně z 390 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení.

13. Žalovaná souhlasila s tím, že v předmětném období bylo vozidlo v jejím vlastnictví, ale hájila se tím, že částky zaplatila v rámci splátkového kalendáře 8. 4. 2021 číslo případu 4013494144, což bylo potvrzeno i předloženými výpisy, kdy je odpovědností žalobkyně, jak si platby od žalované rozdělovala.

14. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že v předmětném období od 31. 1. 2020 do 5. 2. 2020 byla vlastníkem vozidla , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , žalovaná (viz shodná tvrzení účastníků). Šlo o osobní automobil s objemem válců motoru , Anonymizováno, (viz výpis z CRV 129). Pro období 31. 1. 2020 - 5. 2. 2020 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Žalobkyně žalované zaslala dne 23. 7. 2020 výzvu k úhradě částky 650 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP za období 31. 1. 2020 - 9. 2. 2020 (65 Kč/den × 10 dnů bez pojištění) a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 30 dnů od jejího doručení, tato výzva byla doručena dne 24. 7. 2020 (viz výzva k úhradě a doklad o doručení č.l. 116,114). Žalovaná dle svých tvrzení dlužnou částku uhradila dne 8. 4. 2021 a dále uvedla, že to bylo na základě splátkového kalendáře, kdy hradila 5 000 Kč měsíčně, kdy platby ale žalovaná hradila v různých výškách, protože je žalobkyně nedokázala rozpočítat. Z předložených výpisů ani z komunikace mezi zástupci účastníků však dle soudu nejde vyčíst, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, kdy je pravda, že na výpise z knihy analytické evidence je 8. 4. 2021 platba 5 000 Kč, nicméně toto dle soudu zaplacení neprokazuje (chybí bližší identifikace platby, třebaže žalovaná nějaké referenční číslo platby , Anonymizováno, v závěrečném návrhu uváděla, částka též nesouhlasí, ve výpise je uvedeno mnoho plateb žalobkyni, kdy jiné platby jsou např. aspoň tužkou označeny tak, aby bylo možné je identifikovat), a to ani ve spojení s komunikací stran s žádostí o splátkový kalendář. Žalovaná byla soudem na prvním jednání 23. 2. 2024 poučena o tom, že soud toto nemá za prokázané, ale předložila jen již provedený výpis z knihy analytické evidence (viz účetní deník č.l. 42, komunikace mezi zástupci č.l. 43, žádost o splátkový kalendář č.l. 49, výpis plateb č.l. 50, kniha analytické evidence č.l. 51, 143). Soud tak má za to, že žalovaná zaplacení neprokázala, kdy později předložené důkazy (výpis z knihy analytické evidence) pak kvůli omezení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. neprováděl.

15. Protože bylo prokázáno, že žalovaná byla v uvedeném období 31. 1. 2020 do 5. 2. 2020 vlastník uvedeného motorového vozidla, porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedených vozidel pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. tak žalobkyni vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 390 Kč (65 Kč/den x 6 dní bez pojištění) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 4 odst. 4 uvedeného zákona a § 2a uvedené vyhlášky. V důsledku uplynutí lhůty 60 dnů od doručení výzvy 24. 7. 2020 pak nastala splatnost pohledávky žalobkyně dne 11. 8. 2020. Jelikož žalovaná tuto částku 690 Kč (390 + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

16. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 390 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 7. 10. 2020 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 11. 8. 2020, pročež se dostala dle § 1968 o. z. dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od 7. 10. 2020 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období.

17. Nárok 5:

18. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla 8. 8. 2020 - 4. 10. 2020 na základě kupní smlouvy z 15. 4. 2020 vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , což bylo nákladní auto s hmotností do 3,5 tuny a v tomto období toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 4 988 Kč (58 dní * 86 Kč) a náhradu nákladů spojenou s vymáháním, k jejichž zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 22. 10. 2020 doručenou 23. 10. 2020 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 8,25 % ročně z 4 988 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení.

19. Žalovaná uvedla, že vlastníkem uvedeného vozidla byla jen do 4. 8. 2020, kdy vozidlo prodala, tedy před žalovaným obdobím 8. 8. - 4. 10. 2020, a dále se bránila tím, že částky zaplatila v rámci splátkového kalendáře 16. 11. 2020 pod č. , hodnota, , což bylo potvrzeno i předloženými výpisy, kdy je odpovědností žalobkyně, jak si platby od žalované rozdělovala. Vlastníkem automobilu se stal , jméno FO, , byla prokázána i úhrada na účet toho případu , Anonymizováno, , že k tomu zaplacení došlo, takže pohledávka žalobkyně nevznikla. Žalobkyně důkazy, které by zpochybňovali tu převodní smlouvu, nepředložila.

20. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že pokud jde o předmětné období od 8. 8. 2020 do 4. 10. 2020, tak žalovaná uvedený automobil zakoupila od , právnická osoba, za cenu 12 000 Kč, která jí byla vyfakturována 15. 4. 2020 (viz faktura č.l. 23). Šlo o nákladní automobil do 3,5 t (viz výpis z registru č.l. 307). Pro období 8. 8. 2020 - 4. 10. 2020 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Žalovaná přitom uvedla, že automobil prodala 4. 8. 2020 , jméno FO, , RČ , RČ, , k čemuž předložila i kupní smlouvu, ze které soud zjistil, že taková kupní smlouva opravdu vyhotovena byla a kde je jako kupující uvedena tato osoba, nicméně bylo zjištěno, že osoba takového jména narozená v roce 1959 ani s takovým rodným číslem neexistuje (viz kupní smlouva č.l. 23v, výpisy z ISZR č.l. 136, 137). Žalobkyně žalované zaslala dne 22. 10. 2020 výzvu k úhradě částky 4 988 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP (86 Kč/den × 58 dnů bez pojištění) a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od jejího doručení, tato výzva byla doručena dne 23. 10. 2020 (viz výzva k úhradě CEPR a doklad o odeslání a doručení č.l. 113, 111). Žalovaná dle svých tvrzení dlužnou částku uhradila dne 16. 11. 2020, a to na základě splátkového kalendáře, kdy jako důkaz předložila výpis, ze kterého soud zjistil, že tohoto dne odešla ze strany žalované žalobkyni částka 5 000 Kč (viz kniha analytické evidence č.l. 143 a 51); není nicméně zřejmé, proč by mělo jít o platbu právě za tento automobil a to za uvedené období, kdy chybí jakákoliv bližší identifikace platby, třebaže žalovaná nějaké referenční číslo platby 4018992010 v závěrečném návrhu uváděla a částka též nesouhlasí. Po poučení na prvním jednání u soudu dle § 118b odst. 1 žalovaná jiné důkazy nepředložila, jen ten samý výpis z knihy analytické evidence. Stejně tak žalovaná neprokázala, že by vůz skutečně 4. 8. 2020 prodala, protože údajný kupující je osoba, která neexistuje. Žalovaná byla na prvním jednání ve věci poučena o tom, že dosud neprokázala prodej nějaké existující osobě, kdy nové důkazy k tomu již žalovaná neoznačila.

21. Soud tak má prokázáno, že žalovaná byla v období od 8. 8. 2020 do 4. 10. 2020 vlastníkem uvedeného vozidla, kdy se tak neztotožňuje s názorem žalované, že vozidlo bylo prodáno. Naopak, smlouva s neexistující osobou nemůže založit smluvní převod vozidla dle § 1099 o. z., protože zde chybí jedna ze smluvních stran nutná pro uzavření smlouvy dle 1724 odst. 1 o. z. Žalovaná tak jako vlastník porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedených vozidel pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. tak žalobkyni vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 4 988 Kč (86 Kč/den x 58 dní bez pojištění) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 300 Kč dle § 4 odst. 4 uvedeného zákona a § 2a uvedené vyhlášky. V důsledku uplynutí lhůty 60 dnů od doručení výzvy, která byla doručena 23. 10. 2020, pak nastala splatnost pohledávky žalobkyně dne 22. 12. 2020. Jelikož žalovaná tuto částku 5 288 Kč (4 988 + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 988 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 6. 1. 2021 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 22. 12. 2020, pročež se dostala dle § 1968 o. z. dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od 6. 1. 2021 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období.

23. Nárok 6:

24. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla 11. 6. 2020 - 16. 6. 2020 na základě kupní smlouvy z 10. 6. 2020 vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, s objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a v tomto období toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 390 Kč (6 dní * 65 Kč) a náhradu nákladů spojenou s vymáháním, k jejichž zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 9. 12. 2020 doručenou 14. 12. 2020 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 8,25 % ročně z 390 Kč od 24. 2. 2021do zaplacení.

25. Žalovaná souhlasila s tím, že v předmětném období bylo vozidlo v jejím vlastnictví, ale hájila se tím, že částky zaplatila v rámci splátkového kalendáře a že vozidlo bylo pojištěno v rámci flotily.

26. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že v předmětném období od 11. 6. 2020 do 16. 6. 2020 byla vlastníkem vozidla , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , žalovaná (viz shodná tvrzení účastníků). Šlo o osobní automobil s objemem motoru nad , Anonymizováno, (viz výpis z registru č.l. 306). Pro období 11. 6. 2020 - 16. 6. 2020 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Žalobkyně žalované zaslala dne 9. 12. 2020 výzvu k úhradě částky 1 275 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP 975 Kč (65 Kč/den × 15 dnů bez pojištění) a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od jejího doručení (viz výzva k úhradě CEPR a doklad o odeslání č.l. 109). Žalovaná dle svých tvrzení dlužnou částku uhradila a dále uvedla, že to bylo na základě splátkového kalendáře, kdy hradila 5 000 Kč měsíčně, kdy platby ale žalovaná hradila v různých výškách, protože je žalobkyně nedokázala rozpočítat. Z předložených výpisů ani z komunikace mezi zástupci účastníků však dle soudu nejde vyčíst, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, kdy např. chybí nějaké identifikace platby, částka též nesouhlasí, kdy po poučení na prvním jednání 23. 2. 2024 předložila jen již k důkazu provedený výpis z knihy analytické evidence (viz účetní deník č.l. 42, komunikace mezi zástupci č.l. 43, žádost o splátkový kalendář č.l. 49, výpis plateb č.l. 50, kniha analytické evidence č.l. 51, 143). Soud tak má za to, že žalovaná zaplacení neprokázala. Pokud jde o tvrzení, že vozidlo bylo pojištěno v rámci flotily, to bylo tvrzeno až po tzv. koncentraci řízení v závěrečném návrhu.

27. Protože bylo prokázáno, že žalovaná byla v uvedeném období od 11. 6. 2020 do 16. 6. 2020 evidována v registru silničních vozidel jako vlastník motorového vozidla a vlastníkem opravdu byla, porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedených vozidel pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. tak žalobkyni vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 390 Kč (65 Kč/den x 6 dní bez pojištění) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 4 odst. 4 uvedeného zákona a § 2a uvedené vyhlášky. V důsledku uplynutí lhůty 60 dnů od doručení výzvy, která dle § 573 o. z. byla doručena 14. 12. 2020 (je nepochybné, že výzva byla doručena, kdy žalovaná sama se hájí, že dluh zaplatila na základě splátkového kalendáře, takže jí výzva musela přijít), pak nastala splatnost pohledávky žalobkyně dne 12. 2. 2021. Jelikož žalovaná tuto částku 690 Kč (390 + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

28. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 390 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 24. 2. 2021 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 12. 2. 2021, pročež se dostala dle § 1968 o. z. dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od 24. 2. 2021 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období.

29. Nárok 7:

30. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla 30. 9. 2020 - 31. 10. 2020 na základě kupní smlouvy z 26. 9. 2020 vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, s objemem válců od , Anonymizováno, a v tomto období toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 1 504 Kč (32 dní * 47 Kč) a náhradu nákladů spojenou s vymáháním, k jejichž zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 16. 12. 2020 doručenou 18. 12. 2020 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 8,25 % ročně z 1 504 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení.

31. Žalovaná uvedla, že vlastníkem uvedeného vozidla byla jen do 29. 10. 2020 a že vozidlo bylo pojištěno v rámci flotily 27. 8. - 12. 9. 2020 a že částky zaplatila v rámci splátkového kalendáře.

32. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že z předmětného období od 30. 9. 2020 do 31. 10. 2020 byla v období od 30. 9. 2020 do 29. 10. 2020 vlastníkem vozidla , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , žalovaná (viz shodná tvrzení účastníků). Šlo o osobní automobil s objemem motoru nad , Anonymizováno, , Anonymizováno, (viz registr vozidel č.l. 305). Pro období 30. 9. 2020 - 31. 10. 2020 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Pokud jde o období od 30. 10. 2020 do 31. 10. 2020, tak žalovaná uzavřela 29. 10. 2020 na vozidlo kupní smlouvu, kterou vozidlo prodala , jméno FO, za 115 000 Kč, kdy v textu smlouvy (bod 5.) je také uvedeno, že vlastnické právo k vozidlu přejde na kupující až okamžikem uhrazení celé dohodnuté ceny (viz kupní smlouva č.l. 32v), kdy kupní cena byla 29. 10. 2020 též plně zaplacena (viz příjmový doklad č.l. 67). Žalobkyně předložila i další doklady o platbách, kde je tužkou vyznačeno, že se vztahují k tomuto nároku a kde je jedna platba od jiné osoby už 26. 9. 2020 v částce 10 000 Kč a poté dvě platby v listopadu 2020 na 27 000 Kč (u částky 27 000 Kč jde evidentně o platbu u nároku 12, viz níže), tedy jde o jiné osoby nebo částky, proto má soud za to, že se k uvedenému vozidlu nevztahují (viz účetní deník č.l. 62, příjmový pokladní doklad č.l. 63). Žalobkyně žalované zaslala dne 16. 12. 2020 výzvu k úhradě částky 1 504 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP (47 Kč/den × 32 dnů bez pojištění) a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od jejího doručení, tato výzva byla doručena dne 18. 12. 2020 (viz výzva k úhradě CEPR a doklad o odeslání a doručení č.l. 106,108). Žalovaná dle svých tvrzení dlužnou částku uhradila a dále uvedla, že to bylo na základě splátkového kalendáře, kdy hradila 5 000 Kč měsíčně, kdy platby ale žalovaná hradila v různých výškách, protože je žalobkyně nedokázala rozpočítat. Z předložených výpisů ani z komunikace mezi zástupci účastníků však dle soudu nejde vyčíst, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, kdy k platbě není uvedena žádná identifikace (např. variabilní symbol) a částka též nesedí s dlužnou částkou, kdy po poučení na prvním jednání 23. 2. 2024 předložila jen již k důkazu provedený výpis z knihy analytické evidence (viz účetní deník č.l. 42, komunikace mezi zástupci č.l. 43, žádost o splátkový kalendář č.l. 49, výpis plateb č.l. 50, kniha analytické evidence č.l. 51, 143). Soud tak má za to, že žalovaná zaplacení neprokázala. Přiléhavá není obrana žalované, že vozidlo bylo pojištěno v období 27. 8. - 12. 9. 2020 v rámci flotily vozidel, neboť toto období je mimo období, které se řeší touto žalobou.

33. Soud tak má za prokázáno, že žalovaná byla v období od 30. 9. 2020 do 29. 10. 2020 vlastníkem uvedeného vozidla a porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedených vozidel pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. tak žalobkyni vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 1 410 Kč (47 Kč/den x 30 dní bez pojištění) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 300 Kč dle § 4 odst. 4 uvedeného zákona a § 2a uvedené vyhlášky. V důsledku uplynutí lhůty 60 dnů od doručení výzvy, která byla doručena 18. 12. 2020, pak nastala splatnost pohledávky žalobkyně dne 16. 2. 2021. Jelikož žalovaná tuto částku 1 710 Kč (1 410 + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím a ve zbytku (94 Kč ji zamítl).

34. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 504 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 2. 3. 2021 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 16. 2. 2021, pročež se dostala dle § 1968 o. z. dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od 2. 3. 2021 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období, avšak jen z částky 1 410 Kč, kdy ze zbývající částky 94 Kč musel žalobu zamítnout.

35. Soud dodává, že neprováděl důkaz výslechem svědka , jméno FO, , neboť ho žalovaná ani po poučení soudu nenavrhovala k prokázání žádné konkrétní skutečnosti, kdy toto opravila až v závěrečném návrhu, kde uvedla, že ho chtěla vyslechnout k prokázání, že pojištění u nároku 7 bylo uhrazeno, nicméně k takovému návrhu svědka došlo až po koncentraci řízení, proto soud tento důkazy provést nemohl.

36. Nárok 9:

37. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla 9. 10. 2020 - 7. 1. 2021 na základě kupní smlouvy z 6. 10. 2020 vlastník vozidla reg. zn. , SPZ, , což bylo osobní auto s objemem válců motoru 1 350 – 1 850 cm3 a v tomto období toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 4 277 Kč (91 dní * 47 Kč) a náhradu nákladů spojenou s vymáháním, k jejichž zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 31. 12. 2021 doručenou 17. 1. 2022 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 11,75 % ročně z 4 277 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení.

38. Žalovaná uvedla, že vlastníkem uvedeného vozidla v předmětném období nebyla, prodala ho 7. 10. 2020 a dále se bránila tím, že částky zaplatila v rámci splátkového kalendáře. Také uvedla, že vozidlo bylo pojištěno v rámci flotily.

39. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že v předmětném období od 9. 10. 2020 do 7. 1. 2021 byl vlastníkem i provozovatelem vozidla dle registru silničních vozidel , jméno FO, (viz výdej dat z registru silničních vozidel MMZ č.l. 149). Dne 20. 9. 2021 bylo prostřednictvím formuláře žalobkyni sděleno, že uvedená osoba již vlastníkem není, protože ho prodala 6. 10. 2020 (viz sdělení pro ČKP č.l. 303, 304). Šlo o osobní automobil s objemem motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 (viz výpis z registru vozidel č.l. 309). Pro období 9. 10. 2020 – 7. 1. 2021 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Dne 6. 10. 2020 vystavila společnost Aurum žalované fakturu č. , hodnota, na 50 000 Kč za prodej , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, se splatností téhož dne (viz faktura č.l. 101). Žalobkyně žalované zaslala dne 31. 12. 2021 výzvu k úhradě částky 4 277 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP (47 Kč/den × 91 dnů bez pojištění) a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 30 dnů od jejího doručení, tato výzva byla doručena dne 17. 1. 2022 (viz výzva k úhradě č.l. 302 a doklad o doručení č.l. 100). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně (viz upomínka a interní tabulka o odeslání).

40. Soud tak nemá prokázáno, že by v předmětném období byla žalovaná vlastníkem uvedeného vozidla, kdy pouhá faktura, navíc bez potvrzení o jejím zaplacení, není dokladem o převodu vlastnického práva. Žalobkyně se na jednání nedostavila, nemohla být proto ani soudem poučena o tom, že uvedenou skutečnost zatím neprokázala. Vzhledem k tomu tak nebyla žalovaná povinna sjednávat pojištění dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., proto nemá povinnost platit příspěvek ani náhradu nákladů na vymáhání a úroky z prodlení, a tak soud v této části žalobu zamítl.

41. Nárok 12:

42. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla 8. 11. 2020 - 1. 12. 2020 na základě kupní smlouvy z 2. 11. 2020 vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, s objemem válců do 1 000 cm3 a v tomto období toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 690 Kč (23 dní * 30 Kč) a náhradu nákladů spojenou s vymáháním, k jejichž zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 7. 1. 2021 doručenou 8. 1. 2021 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 8,25 % ročně z 690 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení.

43. Žalovaná uvedla, že vlastníkem uvedeného vozidla byla jen do 30. 11. 2020, kdy vozidlo prodala a že vozidlo bylo pojištěno v rámci flotily. Také uvedla, že dlužnou částku zaplatila.

44. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že z předmětného období od 8. 11. 2020 do 1. 12. 2020, konkrétně v období 8. 11. 2020 do 30. 11. 2020 byla vlastníkem vozidla Chevrolet Spark, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , žalovaná (viz shodná tvrzení účastníků); žalovaná pak v podání z 1. 9. 2025 uvedla, že 8. 11. 2020 bylo vozidlo prodáno žalovanou jiné osobě, kdy nicméně toto uvedla až po tzv. koncentraci řízení, proto k tomu nemohl soud přihlédnout. Šlo o osobní automobil s objemem motoru do 1 000 cm3 (viz výpis z registru vozidel č.l. 300). Pro období 9. 11. 2020 - 1. 12. 2020 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Pokud jde o období 1. 12. 2020, tak žalovaná uzavřela 30. 11. 2020 na vozidlo kupní smlouvu, kterou vozidlo prodala , jméno FO, za 27 000 Kč, kdy v textu smlouvy (bod 5.) je také uvedeno, že vlastnické právo k vozidlu přejde na kupující až okamžikem uhrazení celé dohodnuté ceny (viz kupní smlouva č.l. 26v), kdy na základě zálohy 5 000 Kč 23. 11. 2020 a doplacení 22 000 Kč dne 30. 11. 2020 byla též plně zaplacena (viz účetní deník č.l. 62 a příjmový doklad č.l. 67v). Žalobkyně žalované zaslala dne 7. 1. 2021 výzvu k úhradě částky 870 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od jejího doručení, tato výzva byla doručena dne 8. 1. 2021 (viz výzva k úhradě č.l. 301 a doklad o doručení č.l. 89). Žalovaná dle svých tvrzení dlužnou částku uhradila a dále uvedla, že to bylo na základě splátkového kalendáře, kdy hradila 5 000 Kč měsíčně, kdy platby ale žalovaná hradila v různých výškách, protože je žalobkyně nedokázala rozpočítat. Z předložených výpisů ani z komunikace mezi zástupci účastníků však dle soudu nejde vyčíst, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, kdy např. chybí nějaké identifikace platby a částka též není shodná s tou, která měla být zaplacena, kdy po poučení na prvním jednání 23. 2. 2024 předložila k důkazu jen již provedený výpis z knihy analytické evidence (viz účetní deník č.l. 42, komunikace mezi zástupci č.l. 43, žádost o splátkový kalendář č.l. 49, výpis plateb č.l. 50, kniha analytické evidence č.l. 51, 143). Proto má soud za to, že žalovaná zaplacení neprokázala. Žalovaná též dle svých tvrzení měla v uvedené době vozidlo pojištěno v rámci pojištění flotily svých vozů u České podnikatelské pojišťovny, k čemuž doložila ručně psané poznámky na upomínce žalobkyně k zaplacení a potvrzení , Anonymizováno, ), za kterých vyplývá, že toto vozidlo bylo pojištěno jen do 7. 11. 2020 – konkrétně , Anonymizováno, v potvrzení pro žalovanou výslovně uvádí, že pojištění vozidla zaniklo uplynutím dne 7. 11. 2020 (viz ručně psané poznámky č.l. 154 a potvrzení č.l. , Anonymizováno, 155). Poté žalovaná uvedla, že v rámci flotily byl automobil pojištěn jen do 8. 11. 2020, k čemuž předložila jen nijak nepodepsaný souhrn (tabulku) vozidel a datumů, kde je u předmětného vozidla uveden „datum konce“ 8. 11. 2020 (viz seznam č.l. 268, 296); protože však jde o nepodepsané nedatované tabulky, soud je nepovažuje za důvěryhodný důkazy a vychází z potvrzení , Anonymizováno, pro žalovanou, kde pojišťovna zcela jasně uvádí, že pojištění zaniklo uplynutím 7. 11. 2020, tedy soud má za to, že od 8. 11. 2020 již pojištěno nebylo.

45. Soud má za prokázáno, že žalovaná byla v období od 8. 11. 2020 do 30. 11. 2020 vlastníkem uvedeného vozidla a porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedených vozidel pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. e) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. tak žalobkyni vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 690 Kč (30 Kč/den x 23 dní bez pojištění) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 300 Kč dle § 4 odst. 4 uvedeného zákona a § 2a uvedené vyhlášky. V důsledku uplynutí lhůty 60 dnů od doručení výzvy, která byla doručena 8. 1. 2021, pak nastala splatnost pohledávky žalobkyně dne 9. 3. 2021. Jelikož žalovaná tuto částku 990 Kč (690 + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím. Je pravdou, že žalobkyně požadovala příspěvek až do 1. 12. 2020, nicméně i když má soud zjištěné, že 1. 12. 2020 žalovaná vlastníkem vozidla už nebyla, soud částečně žalobu zamítal nemusel, protože částka požadovaná žalobkyní byla menší a neodpovídala vzhledem k počtu dnů době od 8. 11. 2020 do 1. 12. 2020, ale jen do 30. 11. 2020 (23 dní * 30 Kč).

46. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 690 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 24. 3. 2021 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 9. 3. 2021, pročež se dostala dle § 1968 o. z. dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od 24. 3. 2021 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období.

47. Nárok 13:

48. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla od 28. 12. 2021 do 9. 5. 2022 zapsaná v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. SS CAMAR0 s objemem válců nad 2 500 cm3. V období 18. 3. 2022 - 4. 5. 2022 pak toto vozidlo nebylo pojištěno dle zákona č. 168/199 Sb., v důsledku čehož vzniká žalobkyni právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu 4 464 Kč (48 dní * 93 Kč), k jehož zaplacení vyzvala žalovanou výzvou z 25. 8. 2022 doručenou 26. 8. 2022 s lhůtou 30 dní od doručení. Protože žalovaná nezaplatila, domáhá se žalobkyně uvedené částky a úroků z prodlení 15 % ročně z částky 4 464 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení. Soud dodává, že žalobkyně se v souvislosti s tímto nárokem původně domáhala žalobou i zaplacení 300 Kč jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nicméně ohledně této částky bylo již pravomocně rozhodnuto v rozsudku č. j. , spisová značka, .

49. Žalovaná se hájila tím, že vozidlo 8. 3. 2022 prodala, tedy v předmětném období vlastníkem nebyla, a neměla tak povinnost platit pojištění. Dodala, že svědek Bystřický vypověděl, že vlastnictví přešlo vystavením faktury č. , hodnota, a připustil, že to mohlo být 8. 3. 2022. Pokud jde to, že svědek uváděl, že se dohodl na tom, že pojištění bude platit až po převodu vlastnického práva na novou osobu, tak to nebylo prokázáno a není to pro věc ani důležité. Od přechodu vlastnictví to měl platit už svědek; tedy i za to žalované období, které začíná až 18. 3. 2022.

50. Ve vztahu k nároku č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná byla v období od 28. 12. 2021 do 9. 5. 2022 evidována jako vlastník a provozovatel vozidla Chevrolet Camaro, reg. zn. SS CAMAR0, VIN , VIN kód, (viz výpis z CRV 85, výdej dat z registru silničních vozidel MMZ 149, kupní smlouva 24), který pak 8. 3. 2022 prodala svědku M. Bystřickému, který při výslechu potvrdil, že automobil koupil asi na jaře 2022, potvrdil též, že podpis na faktuře z 8. 3. 2022, kterou dle jejího textu žalovaná vystavila svědkovi za předmětné vozidlo, je jeho (viz faktura 25, 225, výslech uvedeného svědka). Šlo o osobní automobil s objemem motoru nad 2 500 cm3 (viz výpis z CRV 85). Pro období 28. 12. 2021 do 9. 5. 2022 pak vozidlo nebylo pojištěno (viz tvrzení žalobkyně, které nebylo vyvráceno). Žalobkyně žalované zaslala dne 25. 8. 2022 výzvu k úhradě částky 4 464 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP (93 Kč/den × 48 dnů bez pojištění) a náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od jejího doručení (třebaže žalobkyně v žalobě uváděla 30 dnů od doručení), tato výzva byla doručena dne 26. 8. 2022 (viz výzva k úhradě 308 a doklad o doručení 83).

51. Protože žalovaná prokázala, že v předmětném období 18. 3. 2022 - 4. 5. 2022 vlastníkem nebyla, neměla povinnost platit sankci dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, kdy se u ní neuplatní domněnka dle § 4 odst. 2 uvedeného zákona, a vzhledem k tomu, že nebyla vlastník, tak logicky ani jako provozovatele dle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., který provozovatele odvozuje od vlastnictví, není-li zapsáno jinak, což zjištěno nebylo. Proto soud žalobu ohledně nároku 13 včetně požadovaných úroků z prodlení z uvedené částky 4 464 Kč zamítl, neboť když nebyla žalovaná povinna platit jistinu, není logicky ani povinna platit úroky z prodlení.

52. Soud neprováděl k důkazu dotaz na pojišťovnu, kterou si měl sjednat svědek Bystřický, k tomu, zda auto pojistil, protože pokud auto koupil, bylo pro tento spor bezpředmětné zjišťovat, zda auto nový vlastník (odlišný od žalované) pojistil.

53. Shrnutí ke všem nárokům:

54. Vzhledem k výše uvedeným závěrům tak soud žalobkyni přiznal částku 10 373 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 705 Kč za dobu od 26. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 390 Kč za dobu od 7. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 988 Kč za dobu od 6. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 390 Kč za dobu od 24. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 410 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 690 Kč za dobu od 24. 3. 2021 do zaplacení (výrok II.), kdy lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Ve zbytku (9 135 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 94 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 277 Kč za dobu od 17. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 464 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení) pak žalobu zamítl (výrok III.).

55. Náklady řízení:

56. Pro účely nákladů řízení je třeba zjistit poměr úspěchu a neúspěchu stran ve věci s tím, že výše úroků bude zjištěna tak, že bude místo „do zaplacení“) kapitalizována ke dni vyhlášení rozhodnutí (13. 10. 2025).

57. Tímto rozsudkem (výrok II.) byla žalobkyni přiznána částka 10 373 Kč a úroky, které kapitalizované k dnešnímu dni činí 3 370,86 Kč (298,77 Kč + 161,58 Kč+ 1 963,97 Kč+ 149,23 Kč+ 537,64 Kč+ 259,67 Kč), tedy celkem 13 743,86 Kč.

58. Dále je nutno vzít v potaz, že o části řízení bylo pravomocně rozhodnuto již rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 12. 4. 2024, který nabyl v příslušné části právní moci 29. 5. 2024, kdy z tohoto pravomocného rozsudku jde k dobru žalobkyně to, že jí byla ve výroku III. uvedeného rozsudku přiznána částka celkem 1 875 Kč a úroky, které k datu 29. 5. 2024 činily 299,53 Kč (56,24 Kč + 243,29 Kč), tedy celkem 2 174,53 Kč.

59. Žalobkyně tak byla celkově v řízení úspěšná v částce 15 918,39 Kč (13 743,86 Kč + 2 174,53 Kč).

60. Naopak v tomto rozsudku byla žalobkyně neúspěšná (výrok III.) co do částky 9 135 Kč a úroků, které kapitalizované k dnešnímu dni činí 3 798,30 Kč (35,84 Kč + 1 799,53 Kč + 1 962,93 Kč), tedy celkem 12 933,30 Kč.

61. Dále žalobkyně na základě dřívějšího rozsudku č. j. , spisová značka, (výrok I., který nabyl právní moci 29. 5. 2024) nebyla úspěšná v částce 16 012 Kč a úroků kapitalizovaných k právní moci 29. 5. 2024 ve výši 4 059,05 Kč (1 124,80 Kč + 78,21 Kč + 157,48 Kč + 1 016,64 Kč + 262,46 Kč + 1 372,15 Kč + 47,31 Kč), tedy celkem 20 071,05 Kč, ohledně nichž bylo řízení zastaveno, kdy k zastavení nedošlo pro to, že by žalovaná dluh splnila.

62. Celkově tak žalobkyně byla v řízení neúspěšná v částce 33 004,35 Kč (12 933,30 + 20 071,05 Kč).

63. Celkově to pro poměr úspěchu a neúspěchu (15 918,39 Kč a 33 004,35 Kč) pro celé řízení znamená, že žalobkyně byla úspěšná ohledně 32,5 % a neúspěšná co do 67,5 %, žalovaná pak naopak byla v obráceném poměru úspěšná. Žalovaná tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 35 % (67,5 – 32,5 %).

64. Pokud jde o výši nákladů řízení, ta sestává z následujících částek v celkové výši 17 615,40 Kč:- 1 200 Kč jako 4 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jako paušální náhrada za 4 úkony nezastoupeného účastníka (odpor, vyjádření k žalobě, účast na dvou jednáních).- odměny advokáta ve výši 5 240 Kč, která spočívá v odměně za 2 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, odvolání) po 2 620 Kč (tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 AT – vyhlášky č. 177/1966 Sb.), v době, kdy předmětem řízení ještě byla plná částka 37 395 Kč.- odměny advokáta ve výši 5 700 Kč, která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (účast na jednání u odvolacího soudu, vyjádření na výzvu soudu, účast na jednání soudu prvního stupně 6. 10. 2025) po 1 900 Kč (tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 AT – vyhlášky č. 177/1966 Sb.), v době, kdy předmětem řízení už byla po částečném nabytí právní moci rozsudku č. j. , spisová značka, již jen částka 19 508 Kč.- náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu) po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024) a za 2 úkony právní služby (vyjádření na výzvu soudu, účast na jednání soudu prvního stupně 6. 10. 2025) po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025).- DPH ve výši 2 675,40 Kč z výše uvedených částek odměny a náhrad advokáta ve výši 21 % (z 12 740 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.- zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč za odvolání proti rozsudku č. j. , spisová značka65. Vzhledem k poměru úspěchu ve věci ve výši 35 % tak má žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 165,40 Kč (35 % ze 17 615,40 Kč). Lhůtu ke splnění soud stanovil stejně jako u žalované částky 3 dny od právní moci rozsudku (výrok IV.).

66. Soud dodává, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení spočívající v tom, že musela platit své externí daňové poradkyni za vyhledání podkladů k věci. Soud má však za to, že informace mohla mít žalovaná jako právnická osoba i bez daňové poradkyně tj. osoby primárně se zabývající daněmi. Žalovaná se ale v podstatě hlavně hájila jen tím, že auto nebylo v jejím vlastnictví (to by měla vědět i bez externí účetní) či že platba byla již zaplacena (což se ale většinou neprokázalo), tedy pak ani nebyl důvodný náklad spočívající ve vyhledávání plateb či jiných informací. Proto k tomuto soud neprováděl ani navrhované důkazy (faktury).