11 C 227/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 926 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 085,13 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 443,35 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 443,35 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 28. 1. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč (celkem tedy částku ve výši 26 283 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč. Žalovaná částka 19 923 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 11 443,35 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši 8 482,65 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 29 % p. a. z dlužné jistiny za dobu od 24. 3. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu do 28. 1. 2022 úrok kapitalizovala částkou 6 231,54 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z dlužné jistiny za dobu od 23. 7. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu do 28. 1. 2022 tento úrok kapitalizovala částkou 2 927,59 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba], smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 28. 1. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 504 Kč, z částky za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč (celkem tedy částku 26 283 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 5 600 Kč (tabulka umoření ke smlouvě [číslo]). [právnická osoba], [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 30. 1. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, z předložené zákaznické karty ze dne 28. 1. 2019 se podává, že žalovaný byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník, jeho měsíční příjem činil 24 196 Kč, další příjmy domácnosti činily 10 000 Kč. Byl svobodný, neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, výdaje činily 10 000 Kč, žalovaný měl další zápůjčku u jiné společnosti. Tyto údaje byly ověřeny výpisy z bankovního účtu (karta zákazníka ze dne 28. 1. 2019). <i>5. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 30. 1. 2022.

9. Soud se dále zabýval smluvním typem, jenž byl dne 28. 1. 2019 mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřen. Je možné zkonstatovat, že zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Smlouva o zápůjčce vznikne na rozdíl od smlouvy o úvěru až plněním věřitele. Pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 32 Cdo 922/2007). Jestliže smlouva obsahuje zmínku, že žalovaný obdržel peníze v hotovosti při podpisu smlouvy, jedná se o smlouvu o zápůjčce, byť je označena jako smlouva o úvěru.

10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a následující o. z. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce jako spotřebitel, soud právní vztah mezi účastníky řízení posoudil rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy mj. zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnila svou zákonnou povinnost, když řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále splnila svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce a žalovanému poskytla hotovostní zápůjčku v sjednané výši 14 000 Kč. Žalovanému vznikla na základě této smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to v 60 týdenních splátkách. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 5 600 Kč, které žalobkyně započetla v souladu se smluvním ujednáním. Na jistině tak žalovaný dosud dluží 11 443,35 Kč, a proto soud žalovaného k úhradě této částky zavázal.

11. Jestliže žalovaný, jenž je plně svéprávný, smlouvu podepsal, pak soud toto hodnotí jako jednoznačný souhlas s uzavřenou smlouvou. Závěr soudu je pak zcela souladný také s principem obsaženým v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o. z., že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, přičemž soudu se jeví jako rozporné s principy soukromého práva paternalisticky do smluvního vztahu vstupovat a svou rozhodovací činností se pokoušet výslovná ujednání svéprávných subjektů modifikovat. Takový postup soudu je na místě tehdy, došlo-li k flagrantnímu poškozování spotřebitele, anebo pokud byla ujednání nepřehledně skryta či ujednání plynula z obchodních podmínek, které byly mimo text samotné smlouvy. V projednávané věci žalovaný souhlasil s přehledně koncipovanou smlouvou, jejíž text je logicky strukturován a psán jednotně velkým písmem. Žalovaný nebyl nucen do smluvního vztahu vstoupit, a pokud tak učinil, je povinen své povinnosti z této obligace splnit. Soud se, veden shora popsanými úvahami, dále zabýval dalšími dílčími uplatněnými nároky.

12. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku, jenž představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů a poctivosti (ust. § 6 o. z.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soudu je z rozhodovací činnosti známo, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy o půjčce 14 % až 24 % ročně. V projednávané věci byl úrok sjednán ve výši 2 504 Kč, tedy ve výši cca 15,5 % ročně, což je zcela obvyklý úrok.

13. Žalobkyně se domáhala také neuhrazené části poplatku za zpracování, doručení a administrativní činnosti, který činil dle smlouvy 5 652 Kč. V daném případě spotřebitel byl transparentně seznámen s poplatkem za sjednání, který činí 40 % z poskytnuté částky, což dle názoru soudu není ještě v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a tím více ani proti dobrým mravům. Přitom procentuální poměr poplatku k výši úvěru není v tomto směru sám o sobě směrodatný, neboť tento poplatek odráží i fixní náklady spojené s uzavřením smlouvy, které existují bez ohledu na konkrétní výši úvěru. U nižších úvěrů se pak jeví zásadně ekonomicky opodstatněné, aby poměr úplaty za sjednání smlouvy a poskytnutí finančních prostředků vůči celkové výši úvěru byl vyšší. Soud také konstatuje, že není žádné zákonné ustanovení, které by zakazovalo ve spotřebitelských smlouvách sjednat poplatky za služby věřitele, navíc ujednání o takových poplatcích je ujednáním cenovým a je vyloučeno z přezkumu přiměřenosti dle § 1814 o. z. Jelikož se nejedná v tomto případě o ujednání obcházející zákon či odporující zákonu, soud daná ustanovení posuzoval z hlediska dobrých mravů dle ust. § 547 a 588 o. z. U požadovaného poplatku nelze spatřovat skrytou odměnu za úvěr a nepřiměřenost. Soud tedy vyhověl i tomuto nároku.

14. Žalobkyně se domáhala také neuhrazené části poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení, který byl sjednán ve výši 4 127 Kč. Je zřejmé, že žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci v souvislosti s poskytnutím finančních služeb vznikají další náklady spojené s administrací vztahu. Žalovaný spotřebitel byl o výši poplatku předem jednoznačně a srozumitelně informován, u požadovaného poplatku nelze spatřovat skrytou odměnu za úvěr a nepřiměřenost. Proto soud vyhověl i tomuto nároku.

15. Soud tak zavázal žalovaného i k zaplacení dlužné částky poplatku v celkové výši 8 482,65 Kč.

16. Smluvní strany si dále sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 29 % p. a., která je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a proto soud vyhověl i nároku žalobkyně na zaplacení 29% úroku ročně z dlužné jistiny 11 443,35 Kč za období od 23. 7. 2097 do postoupení pohledávky v kapitalizované výši 6 231,54 Kč a dále od 29. 1. 2022 do zaplacení.

17. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z každé splátky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení. Žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 443,35 Kč až od 23. 7. 2019 do zaplacení, přičemž za období do postoupení pohledávky tento úrok kapitalizovala částkou 2 927,59 Kč. Žalobkyně tedy žádá úrok za kratší období (když splatnost, jak soud vymezil shora, nastala před tímto datem), a proto soud je jejím návrhem vázán a nemůže jej přestoupit.

18. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu.

19. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a příslušelo jí tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka ve výši 2 252 Kč představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč (3× 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh) dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč) příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč z přiznané odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

20. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.

21. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.