11 C 232/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: vypořádání společného jmění manželů <b>I. Ze zaniklého společného jmění manželů připadá do výlučného vlastnictví žalovaného členský podíl v družstvu [anonymizováno], stavební bytové družstvo, se sídlem [adresa], [IČO], zapsaném v obchodním rejstříku, oddíl DrXXXIV, vložka 61, včetně všech práv a povinností.</b> <b>II. Na vypořádání zaniklého společného jmění manželů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 900 000 Kč, a to částku 1 100 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a částku 800 000 Kč do 30. 12. 2022.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 89 350 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 1. 11. 2020, domáhala po změně žaloby vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“), když její manželství s žalovaným bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 46 C 296/2018-16, ke dni 21. 11. 2018, přičemž předmětem vypořádání učinila pouze členský podíl v družstvu [anonymizováno], stavební bytové družstvo, se sídlem [adresa], [IČO], zapsaném v obchodním rejstříku, oddíl [anonymizováno], vložka [anonymizováno], včetně všech práv a povinností (dále jen„ členský podíl“), přičemž na vypořádacím podílu se domáhala částky 1 900 000 Kč, kdy v rámci návrhu odkázala na pravomocný smír zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2022, č. j. 35 C 27/2022-17, jímž bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu [číslo] výlučným nájemcem byl určen žalovaný jako člen družstva.

2. Žalovaný nesouhlasil s vypořádáním, zejména pak s vypořádacím podílem a navrhoval, aby členský podíl získala jedna z dcer účastníků.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 21. 11. 2018 (viz rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 46 C 296/2018-16, s doložkou právní moci), přičemž do tří let (viz nápad žaloby) učinila žalobkyně předmětem vypořádání členský podíl, jenž se váže k bytu [číslo] ve [obec], jehož výlučným nájemcem byl určen žalovaný jako člen družstva (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2022, č. j. 35 C 27/2022-17, s doložkou právní moci). Hodnota tohoto bytu činí 3 800 000 Kč (viz znalecký posudek [číslo]).

4. Soud provedl dokazování také sdělení obvyklé ceny, ale nečiní z něj žádná relevantní skutková zjištění, zejména k faktu, že toto sdělení korespondovalo cenové hladině roku 2020, kdy byla podána žaloba. <i>5. Podle § 708 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.</i> 6. Po zjištění, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 21. 11. 2018, přistoupil soud k vypořádání jejich SJM, když účastníci se na vypořádání nedohodli (§ 765 odst. 2 o. z.), přičemž vypořádal položky, které účastníci učinili předmětem vypořádání, tedy toliko členský podíl. Po zjištění, že společné členství v družstvu zaniklo, se soud zabýval vypořádáním hodnoty členského podílu. S ohledem na existenci pravomocného smíru mezi účastníky soud výslovně vypořádal členský podíl, když jej žalobkyně učinila předmětem řízení, ač by postačilo pouze vyrovnání podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1242/99), kdy soud ovšem nemůže nerozhodnout o části předmětu řízení, avšak současně musí reflektovat již pravomocné rozhodnutí. Hodnota členského podílu je pak představována (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000) jeho obvyklou cenou, která byla určena znaleckým posudkem, jenž obvyklou cenu vyčíslil na částku 3 800 000 Kč. Z hlediska vypořádání pak každému z účastníků náleží polovina této částky.

7. V kontextu tvrzení žalovaného, že hodnota podílu je pouze 3,5 milionu korun, soud žalovaného výslovně poučil podle § 118a odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), k čemuž žalovaný navrhl oponentní, resp. revizní, znalecký posudek. Soud tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, když má za to, že žalobci od doby podání žaloby nic nebránilo nechat zpracovat vlastní posudek a navíc jeho návrh soud hodnotí jako snahu o další oddálení rozhodnutí soudu, co indikoval i postup žalovaného v řízení.

8. Hodnota SJM činí 3 800 000 Kč, na každého z manželů připadá hodnota 1 900 000 Kč. Manžel ze SJM„ získal“ hodnotu 3 800 000 Kč (tj. členský podíl) a manželka nic. Aby hodnota obou činila 1 900 000 Kč, je manžel povinen zaplatit manželce částku 1 900 000 Kč (tj. manžel: 3 800 000 Kč – 1 900 000 Kč 1 900 000 Kč; manželka: 0 + 1 900 000 Kč = 1 900 000 Kč). Soud tedy rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1,9 milionu Kč (výrok II).

9. Byť také řízení o vypořádání SJM je řízením s povahou iudicii duplicis, jsou zde z pohledu otázek uvažovaných Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 262/20 určité odlišnosti, pro které má být o nákladech řízení o vypořádání SJM primárně rozhodováno podle principu procesního úspěchu ve věci (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 28. 4. 2022, č. j. 58 Co 120/2021-512).

10. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 89 350 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 900 000 Kč sestávající z částky 15 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 24. 9. 2020, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 11. 2020, z částky 7 950 Kč za účast na jednání soudu dle § 14 odst. 2 a. t. ze dne 26. 1. 2021, z částky 7 950 Kč za účast na jednání soudu dle § 14 odst. 2 a. t. ze dne 14. 1. 2022, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 6. 2022 a z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 7. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále vynaloženého nákladu na znalecký posudek v částce 6 050 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

11. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit tak, že částku 1 100 000 Kč a náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku a zbytek pak do 30. 12. 2022, co koresponduje shodnému návrhu obou účastníků, jak jej vyslovili při jednání soudu dne 15. 7. 2022.