11 C 246/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 602 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 702 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 943 Kč za dobu od 25. 7. 2022 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 943 Kč za dobu od 25. 7. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 44 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 1 434,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 34 602 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 3. 2. 2022 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč (žalovaná obdržela částku 27 500 Kč, částku 2 500 Kč zprostředkovatel úvěru). Žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky vrátí žalobkyni společně s úrokem v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných vždy do dvacátého dne v měsíci, počínaje 20. 3. 2022. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácela řádně a včas, proto došlo ke dni 24. 7. 2022 k zesplatnění úvěru. Kromě dlužné jistiny ve výši 27 288 Kč se žalobkyně domáhá také zaplacení dluhu na splátkách ke dni zesplatnění ve výši 3 150 Kč, poplatku ve výši 300 Kč za tři odeslané upomínky a smluvních pokut, a to částky 2 495 Kč představující smluvní pokutu ve výši 499 Kč za pět případů prodlení s úhradou měsíčních splátek a částky 1 369 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 30 438 Kč za dobu od 25. 7. 2022, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, do 7. 9. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3. 2. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou cenu úvěru ve výši 42 000 Kč v 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 3. 2022 a každá další splátka do 20. dne následujícího měsíce. Úroková sazba činila 21,05 % ročně. V článku II. písm. b) smlouvy bylo uvedeno, že zákazník tímto dává poskytovateli na případ, kdy poskytovatel zákazníkovi úvěr schválí, výslovný pokyn k převodu peněžitých prostředků v částce celkové výše spotřebitelského úvěru uvedené v žádosti, je-li předmětem úvěru standardní neúčelový úvěr nepřímý – finance, v případě, kdy neúčelový úvěr je zprostředkován zprostředkovatelem, kdy celková výše spotřebitelského úvěru bude poskytovatelem zákazníkovi poskytnuta tak, že část z celkové výše spotřebitelského úvěru uvedené v žádosti a provize zprostředkovatele, bude poskytovatelem zákazníkovi poskytnuta do 5 pracovních dnů od schválení žádosti ze strany poskytovatele na účet zákazníka ([bankovní účet]) a zbytek částky z celkové výše spotřebitelského úvěru, tedy provize zprostředkovatele, bude poskytovatelem zákazníkovi poskytnuta do 5 pracovních dnů od schválení žádosti ze strany poskytovatele na účet zprostředkovatele ([bankovní účet]), a to jako provize, kterou si zákazník sjednal se zprostředkovatelem, přičemž úvěr je zákazníkem čerpán okamžikem, kdy je žádost zákazníka ze strany poskytovatele schválena. V článku IV. odst. 1 písm. d) smlouvy si smluvní strany dohodly, že úvěr, či jeho část tj. zbytek se stane splatným, v důsledku porušení povinnosti zákazníka dle smlouvy o úvěru tím, že je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a po dobu delší než dva měsíce, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy poskytovatel odeslal zákazníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Neuhrazeným zůstatkem úvěru je tedy dosud neuhrazená část celkové výše spotřebitelského úvěru (jistiny), přičemž samotný okamžik zesplatnění úvěru nemá vliv na splatnost již splatných, ale k okamžiku zesplatnění úvěru neuhrazených či částečně neuhrazených splátek, které jsou tedy i nadále splatné každá samostatně. V článku IV. odst. 2 písm. b) smlouvy bylo dohodnuto, že zákazník se poskytovateli zavazuje v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným dle článku IV. bod 1. smlouvy o úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a to za každý den prodlení. V článku IV. odst. 2 písm. c) se zákazník poskytovateli zavázal na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč Smluvní strany se dohodly, že smluvní pokutu je poskytovatel oprávněn uplatnit vůči zákazníkovi jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným (článek IV. bod 1. smlouvy o úvěru). V článku IV. odst. 4 písm. a) smlouvy si smluvní strany dohodly, že poskytovatel má na případ prodlení zákazníka s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru právo požadovat po zákazníkovi náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením zákazníka, kdy se jedná o poplatky uvedené v sazebníku poplatků v čl. IV bod 4 písm. b) smlouvy o úvěru. Podle čl. IV. odst. 4 písm. b) smlouvy - sazebníku poplatků činil poplatek za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek 100 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru).

4. Žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč dne 4. 2. 2022 bezhotovostním převodem na účet číslo [bankovní účet] uvedený v úvěrové smlouvě a v částce 2 500 Kč na účet číslo [bankovní účet] (potvrzení o provedení transakce). Žalovaná uhradila pouze dvě splátky v celkové výši 2 100 Kč, a to dne 12. 4. 2022 částku 1 050 Kč a 12. 5. 2022 částku 1 050 Kč (bonita smlouvy). Protože žalovaná řádně a včas neplatila splátky úvěru, žalobkyně ji upomínkami ze dne 26. 5. 2022 a ze dne 2. 7. 2022 vyzvala k úhradě dlužných splátek a současně žalovanou upozornila, že pokud nebudou dlužné splátky uhrazeny do 30 dnů od odeslání výzev, může dojít k zesplatnění úvěru (upomínka ze dne 26. 5. 2022 a upomínka ze dne 2. 7. 2022, čestné prohlášení zaměstnance žalobkyně ze dne 26. 5. 2022 a ze dne 2. 7. 2022). Jelikož žalovaná v této lhůtě dlužné splátky neuhradila, zaslala žalobkyně žalované oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 7. 2022 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (oznámení o zesplatnění úvěru, podací lístek).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení vyplněno, že pravidelný měsíční příjem žalované činí 17 884 Kč. Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalované za měsíce listopad 2021 a prosinec 2021, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalované za měsíc listopad 2021 činil 17 995 Kč a za měsíc prosinec 2021 činil 17 774 Kč. Výdaje žalované byly uvedeny částkou 2 000 Kč jakožto náklady na bydlení a částkou 2 780 Kč jakožto splátky úvěrů. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalobkyně předložila čestné prohlášení rodiče, ve kterém matka žalované prohlásila, že jí žalovaná na bydlení měsíčně přispívá částkou 2 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná a nemá děti. Z výstupu z insolvenčního rejstříku předloženého žalobkyní vyplývá, že vůči žalované ke dni 4. 2. 2022 nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalované v centrální evidenci exekucí, přičemž ke dni 4. 2. 2022 nebyl nalezen žádný záznam a v registru platebních informací, přičemž ke dni 4. 2. 2022 byla v registru evidována smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 3 120 Kč a dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru s nesplacenými zůstatky 22 896 Kč a 22 776 Kč. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná zpočátku na svůj dluh plnila.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Od žalované vyžádala pouze informace a doklady týkající se jejích příjmů, co se týče výdajů, tyto byly zkoumány jen zčásti, neboť žalovanou sdělené splátky dalších úvěrů nebyly žalobkyní nijak prověřovány. Lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru platebních informací provedla žalobkyně až po uzavření úvěrové smlouvy. Skutečnost, že má žalovaná pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jejího rozpočtu nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopna úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen žalovanou sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

18. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným informacím od žalované, která uvedla, že nemá žádné běžné měsíční výdaje. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 27 900 Kč (30 000 Kč mínus 2 100 Kč, které již žalobkyni uhradila), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 27 900 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

22. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalované přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 38 744,16 Kč (34 602 Kč + úrok vyčíslený dle žalobního návrhu do 16. 12. 2022 ve výši 2 418,65 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žalobního návrhu do 16. 12. 2022 ve výši 1 723,51 Kč) a částky 27 900 Kč vyjádřeným v procentuální výši 72 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 44 % (72 % - 28 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 3 260,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 385 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 1 250 Kč (2,5× 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 325,50 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 434,60 Kč (44 % z 3 260,50 Kč) je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

23. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 45/2018, 46 C 117/2018, 41 C 106/2018 a 38 C 16/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.

24. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.