11 C 264/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 39 720 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 720 Kč s úrokem ve výši 5 334,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 790 Kč, s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 27 000 Kč za dobu od 16. 1. 2020 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 000 Kč za dobu od 16. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 19. 8. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 39 720 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně 15. 1.1 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvu částku ve výši 27 000 Kč. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, a proto se žalobkyně svého nároku domáhá žalobou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne 15. 11. 2018 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 27 000 Kč, přičemž z této částky byla částka 13 401 Kč použita na úhradu zůstatku úvěru [číslo] u zbývající částky ve výši 13 599 Kč žalovaná souhlasila s tím, že jí„ po uvedeném započtení bude v hotovosti při podpisu smlouvy vyplacen rozdíl“ (viz cit. smlouva). Z téhož dne je pak také karta zákazníka, ze které plyne, že žalovaná má žádat o 27 000 Kč, bydlí samostatně v nájmu, má zápůjčku/úvěr u žalobkyně (v neuvedené výši), její příjmy jsou 16 300 Kč a výdaje 12 000 Kč (z toho nic na splátku úvěrů či zápůjček), použitelný příjem pak činí 4 300 Kč (viz karta zákazníka). Žalobkyně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky oprávněna společností [právnická osoba] informovat dlužníky o postoupení (viz čl. II odst. 9 smlouvy), co žalobkyně učinila listinou z 19. 2. 2021 (viz toto oznámení), které odeslala 22. 2. 2021 (viz podací lístek).

4. Soud provedl dokazování také listinou zařazení zákazníka do programu, seznamem pohledávek, předžalobní upomínkou a podacím lístkem, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, když původním smluvním partnerem žalované nebyla žalobkyně, nýbrž společnost [právnická osoba] Žalobkyně pak prokázala, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno sice žalobkyní, avšak na základě zmocnění původním věřitelem, co k prokázání aktivní legitimace žalobkyně postačuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimovaná.

10. Soud se poté zabýval posouzením úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, když platí, že pokud při sjednávání smlouvy nebyla řádně posouzena úvěruschopnost, resp. toto bylo ryze formální, je smlouva o spotřebitelském úvěru stižena absolutní neplatností (srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK, věc C -679/18).

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích, jiná její tvrzení stran posuzování nebyla prokázána dokazováním, přičemž žalobkyně se připravila v tomto směru o procesní poučení omluvenou neúčastí u jednání. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané evidenční karta klienta patrné, že tato je již sama o sobě zcela matoucí, když žalovaná neuvádí splácení dluhu u původní věřitelky. Nelze si pak nevšimnout, že žádné relevantní listiny označeny a předloženy k záznamu nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalované. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. Dle názoru soudu se v případě žalované jednalo pouze o formální ověření její socio-ekonomické situace a úvěruschopnosti, nikoliv o splnění zákonných požadavků.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva [číslo] absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK, věc C -679/18) a nárok žalobkyně vůči žalované je třeba posoudit v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

13. Z provedeného dokazování ovšem soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalované cokoliv fakticky poskytla. Podle žaloby žalované byla částka 27 000 Kč vyplacena při podpisu smlouvy, co rozporuje důkaz k tomu označený. Dle samotné smlouvy se totiž uvažuje zápočet na dřívější závazek žalované u právní předchůdkyně žalobkyně a budoucí vyplacení zbytku prostředků. Ani zápočet, ani budoucí výplata však z dokazování nevyplývají. Soud proto nemá za prokázané, že by se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Existenci bezdůvodného obohacení pak nelze dovodit ani z tvrzených úhrad žalované, jež opětovně zůstaly toliko v rovině neprokázaných tvrzení. Nejedná-li se o zákonem předpokládané situace, kdy soud dokazování neprovádí, nelze nároku vyhovět pouze na základě tvrzení žalobkyně.

14. S ohledem na uvedené proto soud žalobu zamítl, když žalobkyně neprokázala poskytnutí finančních prostředků žalované (výrok I).

15. O příslušná procesní poučení se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně sice tvrdí relevantní skutečnosti, avšak tato tvrzení řádně neprokazuje navrženými důkazy, jejichž důkazní relevance je nedostatečná a dokonce dílem tvrzení žalobkyně zpochybňují.

16. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).